| Umělé osvětlení v obytných prostorech
1. část – Úvod Ing. arch. Ladislav Monzer, CSc., Atelier světelné tvorby Odborná literatura obvykle uvádí, že ze všech smyslových vjemů, jimiž poznáváme vnitřní prostředí, činí zrakové vjemy 75 až 80 %. Lidské vnímání, na rozdíl od jiných živočichů, je převážně zrakové, což jednoznačně určuje význam osvětlení. Zrakové vnímání vnitřního prostředí ovlivňují tři základní oblasti. Jsou jimi fyzikální vlastnosti světla a prostředí, fyziologie zrakového vjemu a psychologie vnímání. Pro návrh umělého osvětlení jsou prvořadé vlastnosti osvětlovací soustavy a světla, vlastnosti prostředí jsou důležité spíše pro spolupůsobení světla a architektury. 
Z přírody jsme navyklí, že po ránu začne světlo vyplňovat prostory Země skoro tak, jako je vyplňuje vzduch, ve všech místech i koutech. Lidem je proto bližší chápat osvětlení spíše jako určitý stav prostředí, a je tedy obtížné si představit světlo jako látku či matérii vhodnou ke ztvárnění vnímaného prostředí. To se často týká i tvůrců prostředí, architektů. Ti jsou v důsledku racionalistického vývoje ve 20. století vyučováni zacházet především s hmotou, se zaměřením na konstrukce, materiály, tvary a jejich vztahy. Proto je jejich myšlení bližší svítidlo, které je konkrétní, než obraz osvětleného prostředí. Osvětlení je však třeba podle určitých hledisek navrhnout. S určitým zjednodušením se obvykle postupuje podle tří hledisek. Tradičně prvním je potřeba množství světla, volba intenzity osvětlení. Druhým hlediskem jsou směrové vlastnosti osvětlení, jeho schopnost vytvářet správné stíny na správných místech. Sem lze přiřadit kontrasty jasů, tedy např. i třpyt a lesk na předmětech, které tím získávají vizuálně přitažlivější vzhled. Třetím hlediskem jsou vlastnosti světelného spektra a jejich vliv na vzhled a vnímání barev. 
1. Volba intenzity osvětlení
Ze zkušenosti víme, že s přibývajícím množstvím světla se zlepšuje viditelnost. To má kromě jiného za následek, že vyšší hladiny osvětlení působí podnětně, podporují stav fyzické aktivity. Důležitou skutečností v tomto směru je rozdíl mezi celkovým vnímáním místnosti, při němž oko volně těká a vybírá si místa pro chvilkové zastavení, a mezi situací, při níž se oči musí dlouhodobě soustředit na jedno místo. Podle toho se obvykle odlišuje celkové osvětlení od místního. Intenzita osvětlení působí přirozeně i na psychologii vnímání. Pojem světlý prostor mnozí ztotožňují s pocitem prostornější, prostorově větší. Podporuje celkový pocit bezpečí, podle někoho přispívá k radostnější náladě. Naopak zšeřelý prostor připadá některým lidem stísněný. Účinek však podle okolností nemusí být jednoznačný. Dobře osvětlený prostor, v němž je vše ihned vidět, připadá mnoha lidem jako zbavený intimity. Záleží tedy na více okolnostech. 
2. Směrové vlastnosti osvětlení
Světlo, které má určitý převládající směr, má schopnost vytvářet stíny. Ty napomáhají vnímat tvar. Podvědomým vzorem jsou situace, které známe z přírody. Nejvíce působivé jsou tyto tři: a) Jedna nastává, když je obloha převážně zatažená a slunce je zakryto mraky. Prostředí je osvětleno rozptýleným světlem oblohy, vertikální stíny jsou téměř neznatelné, uplatňují se měkké horizontální stíny. Kontrasty světla a stínu jsou malé, rovnoměrnost osvětlení je velká. Prostředí je vhodné pro většinu činností, nikoliv však např. pro fotografování. Obdobou této situace je rovnoměrné umělé osvětlení mnoha kanceláří a pracovišť. b) Druhou typickou situací je prostředí s přímým slunečním svitem. Přímé sluneční světlo přichází obvykle šikmo ze strany a vytváří výraznější vertikální stíny, změkčené světlem oblohy. Vznikají výraznější kontrasty světlých a tmavších míst. Takové osvětlení je obvykle vhodné k fotografování, především pohlednic, a mnozí lidé jej pokládají za dobrý vzor pro umělé osvětlení některých místností, neboť ty nevyhlížejí fádně. 
c) Za třetí vzorovou situaci lze vzhledem k délce historického vývoje člověka pokládat osvětlení u táborového ohně, později u krbového ohniště. Typickými znaky je nižší poloha světelného zdroje nad podlahou, vyšší jasy v blízkosti obličeje člověka, výraznější kontrasty jasů a také typické teplé zbarvení barevného tónu osvětlení. 3. Vlastnosti světelného spektra a jejich vliv na vzhled a vnímání barev
Při plném fotopickém vidění jsou vnímané barvy důležitější než kresba stínů. Při nižších hladinách osvětlení jsou barevné účinky světla jedním z hlavních podnětů pro psychologický účinek osvětlení. V lidských příbytcích je jednou z nejdůležitějších věcí vzhled lidské pokožky, který je ve světle různých zdrojů odlišný. Zmíněná tři základní hlediska návrhu osvětlení ve vztahu k obytným prostorům budou podrobněji rozebrána v příštích číslech časopisu. 4. Vliv osvětlení na vznik pocitů a nálad
Zatímco otázky fyzikálních vlastností světla a fyziologie vidění jsou v mnoha publikacích odborné literatury dostatečně popsány, jen málo pozornosti dosud bylo věnováno vlivu osvětlení na vznik pocitů a nálad. Osvětlení jako důležitá složka smyslového vnímání může působit na lidskou duši v rozsahu zahrnujícím citové a estetické vjemy, ale i uměleckým účinkem. Nejvíce známé je jeho působení při scénickém osvětlení, zčásti využívaném i pro komerční účely, a také v některých světelných pořadech. 
Osvětlení jako součást citově působící situace je známo z mnoha literárních popisů: povzbudivá nálada jarního úsvitu, melancholie světla a barev podzimního odpoledne, šedivá nevlídnost zimního dne ve městě, místnost zalitá tajuplným měsíčním světlem, zjevení tvarů v barevných záblescích blesků, teplé světlo krbu v přítmí místnosti a další. S trochou úsilí lze obdobné pocity vyvolat i umělým osvětlením. Účinek, jímž osvětlení působí, v konečném výsledku závisí na dušením stavu a ladění člověka. Aktivita člověka k činnosti obvykle poměrně rychle narůstá ráno, po probuzení. V poledne mírně poklesne, v souvislosti s tradiční přestávkou, a druhý vrchol má odpoledne. Začátek aktivity se individuálně posouvá podle různé doby probuzení, délky spánku a dalších okolností. Kolísá též podle lunárních cyklů, někdy i týdenních, je jiný v létě a v zimě. Při vyšších hodnotách denního vidění hodnotí mozek zrakové vjemy převážně racionální složkou osobnosti (potřebu vidět na činnost, např. na práci, na turnaj apod.). Oproti tomu citová vnímavost lidí bývá po ránu nižší a postupně narůstá k večeru, kdy vrcholí. V době soumračného vidění v podvečer citová složka osobnosti většinou převládne nad racionální a od osvětlení již není žádána přesná a rychlá informace, ale vhodné podmínky pro citově laděná přání. U lidí, kteří při práci uplatňují citové prožitky či přístupy, není neobvyklé, že večer podávají větší výkon než přes den a začínají pracovat ve chvíli, kdy se jiní ubírají ke spánku. Logické je i to, že jim individuálně vyhovují zcela jiné soustavy osvětlení, než jsou doporučené pro práci ve dne. 
Z pohledu fyziologie na duševní účinky zrakových vjemů podněty obecně vyvolávají buď podráždění, nebo útlum. Reakce na obojí jsou nepodmíněné (vrozené) nebo podmíněné (získané). To je občas důležité rozlišit, protože vrozené reakce se obvykle nemění, zatímco získané někdy měnit lze. Obecná psychologie předpokládá, že většina pocitů a nálad může být vyjádřena třemi dvojicemi protikladů: - libost – nelibost,
- vzrušení – klid,
- napětí – uvolnění.
Dvojici pocitů libost – nelibost má již velmi malé dítě. Leží-li v koupací vaničce přímo pod oslňující žárovkou, dává pocit nelibosti často najevo hlasitějším křikem. Kladné a záporné pocity dospělých jsou obdobné, většinou však bez křiku. Podněty působí více na podvědomí a ovlivňují celkový vztah k prostředí. Libé pocity vyvolává např. dobře upravený jídelní stůl, na němž přímé osvětlení s dobrým podáním barev, odlesky a třpyty vytvoří lákavý obraz budoucích chuťových požitků. Je-li barevné podání zkreslené, potraviny vyhlížejí nevábně, jsou bez oživujících odlesků, poté se může dostavit opačný pocit. Následující dvě dvojice pojmů se zčásti liší tím, že první, vzrušení – klid, vyjadřuje převážně duševní pocity, zatímco druhá, napětí – uvolnění, zasahuje více do fyziologického stavu. Vzrušení je stav související např. s vjemem mnoha zářících bodů, třpytem, odlesky, většími kontrasty, očekáváním něčeho neobvyklého (klasické slavnostní osvětlení společenských a divadelních sálů). Klid je opakem, prostředím, které nevzrušuje, např. pokojík s nepřímým osvětlením, bez kontrastů i odlesků. Napětí je stav, který obvykle souvisí s předpokladem určitého výkonu. Uvolnění je následný stav ztráty napětí. V osvětlování jsou obvykle doprovodným pojmem výkonu tzv. stimulující (povzbudivé) účinky, vyšší hladina, větší rovnoměrnost. Závěrem je třeba poznamenat, že osvětlení tvoří podmínky, není samo zárukou výsledku. Ani nejintimnější osvětlení důvěrný vztah mezi jedinci nevytvoří. |
