Ing. Ludvík Adámek Systémy denního osvětlení 
Denní světlo je nejpřirozenějším zdrojem světla v budovách. Po staletí se stavitelé a architekti snaží o jeho využití v interiérech staveb, ať již pro osvětlení nebo pro umělecké dotvoření prostoru. Využití denního osvětlení přináší i mnoho technických a ekonomických problémů, které v nedávné minulosti vedly např. k budování bezokenních výrobních prostorů. Z technického hlediska jde např. o přehřívání prostorů v letních měsících, vysoké teplotní ztráty okenních otvorů v zimních měsících, oslnění ve slunných dnech apod. Tyto problémy se snaží řešit systémy denního osvětlení vyvinuté firmou Siemens a vyráběné firmou Siteco Beleuchtungstechnik. Zadáním pro výzkumníky bylo vytvořit systém, který umožní maximální využití denního světla v interiéru, zamezí nežádoucí oteplování prostoru vlivem skleníkového efektu, vyloučí oslnění, bude mít dobré tepelněizolační vlastnosti a nezbaví člověka kontaktu s okolím. Konstrukce systému denního osvětlení vychází z poznatku, že 97 % infračerveného záření přichází do prostoru přímým slunečním zářením a zbývající 3 % s difuzním světlem. Úkolem bylo maximálně omezit vstup přímého slunečního záření do prostoru. Tento požadavek vedl hned v počátku k rozvětvení řešení do dvou základních skupin: 
a) systémy pro šikmé plochy,
b) systémy pro svislé plochy.
Systémy pro šikmé plochy jsou konstrukčně řešeny jako parabolické mřížky, které jsou umístěny mezi dvěma skly (horní tvrzené, dolní lepené). Mřížky jsou buď v ochranné atmosféře (argon), nebo ve vakuu (obr. 1). Systémy pro svislé plochy mají obdobnou konstrukci, ale místo mřížek používají refraktory, které mají část ploch pokovenou a část průhlednou. Úkolem refraktorů je nejen odrážet přímé sluneční záření, ale i usměrňovat průchod difuzního světla hlouběji do prostoru. Tento systém byl dále rozvinut o řadu doplňků, jako jsou stropní odrazné plochy, speciální svítidla pro nadokenní prostory, která využívají stropní odrážeče i pro umělé osvětlení (obr. 2). Nejdůmyslnější varianta má podobu žaluzií a světlolamů, jejichž poloha je automaticky měněna v průběhu dne a roku v závislosti na postavení slunce na obloze. 
Z toho je zřejmé, že tyto systémy nelze vyrábět sériově, ale že jde o individuální výrobu, která musí brát v úvahu geografickou polohu budovy, orientaci vůči světovým stranám, sklon a naklopení vstupních otvorů do prostoru. Tato skutečnost se promítá i do ceny těchto systémů. Ekonomická návratnost se v evropských podmínkách pohybuje v rozmezí deseti až sedmnácti let podle vybavení a cen energie v jednotlivých zemích. Vychází pouze ze započítání úspor elektrické energie na klimatizaci a umělé osvětlení. Jestliže se do propočtu zahrnou i nutná opatření na to, aby bylo možné v prostorech alespoň s minimálním komfortem pracovat (žaluzie, fasádní clony apod.), ekonomická návratnost se výrazně zlepšuje. Životnost systémů je shodná s životností prosklení budov. Navrhování systémů denního osvětlení je týmovou prací architekta, projektanta fasády, klimatizace, světelného technika, popř. projektanta podhledů. Pouze úzká spolupráce těchto profesí při zahájení projektu přinese maximální efekt. 
Výroba systémů denního osvětlení patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím oborům v podniku Siteco Beleuchtungstechnik (dříve subdivize ASI - 4 koncernu Siemens). Ke konci minulého roku bylo již dodáno více než 35 000 m2 těchto systémů. První aplikace v České republice se nalézá na Václavském náměstí v Praze na budově Interbanky (roh ulice Štěpánské a Václavského náměstí). Systémy jsou použity v zasklení šestého patra a v kopuli budovy (obr. 3, obr. 4). Bližší technické informace zájemcům poskytne zastoupení Siteco v České republice:
tel./fax 02/89 14 09, e-mail: adamek@celakovice.cz, www.siteco.de | 
