| Svítidla v Kotěrově muzeu v Hradci Králové PhDr. Zdena Lenderová, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Budova muzea v Hradci Králové, která byla postavena v letech 1909 až 1912 podle projektu profesora Jana Kotěry (1871 – 1923), je považována za stěžejní stavbu pro vývoj české architektury. V souvislosti s jejím významem bývá konstatováno, že i kdyby Kotěra ve svém životě postavil jen muzeum v Hradci Králové, zasloužil by si označení zakladatele moderní české architektury. Především z těchto důvodů byla budova muzea v Hradci Králové prohlášena v roce 1995 národní kulturní památkou. Vnitřní prostory Kotěrova muzea prošly v letech 1999 až 2002 celkovou rekonstrukcí, vyměněny byly veškeré rozvodné sítě, nově instalována mnohá technická a bezpečnostní zařízení. Restaurováno bylo původní vnitřní vybavení a tam, kde byly v průběhu předchozích desetiletí udělány úpravy a změny, vedla rekonstrukce k navrácení původního stavu.  Kotěra začal své první představy o vnější podobě muzea skicovat v roce 1905 či 1906. Vnitřní členění budovy a funkční vymezení jednotlivých prostor vypracoval na základě požadavků muzejního kuratoria. Budova je projektována volně rozvinutá do prostoru, má asymetrickou dispozici, která vychází z latinského kříže se zkráceným vstupním ramenem. I když Kotěra od začátku předpokládal přístavbu dalších křídel budovy, nelze ji považovat za nedokončenou. Právě v tomto Kotěrově projektu je naplněno jeho krédo – jen účelné může být krásné – protože vnitřní členění a vybavení budovy je plně podřízeno praktickým požadavkům na dobový muzejní provoz.  |  | Jedním z těchto požadavků bylo i dostatečné osvětlení všech muzejních prostor se zvláštním důrazem na dobrou světelnost výstavních sálů. Výstavní sály jsou proto částečně osvětleny střešními světlíky, poskytujícími rozptýlené přirozené světlo po celý den. Tento způsob prosvětlení vnitřních prostor byl v té době běžně používán pouze u továrních staveb. Dále jsou výstavní sály (kromě jednoho) osvětleny množstvím velkých oken. (Na tomto místě považuji za nutné konstatovat, že z hlediska dnešních požadavků na ochranu vystavovaných předmětů sály neodpovídají normám, a proto je nutné přirozené denní světlo v nich tlumit.) 
Výstavní sály byly doplněny elektrickými stropními svítidly, navrženými Janem Kotěrou (viz dále), a pro nejkrásnější výstavní sál v prvním patře Kotěra od Křižíkových závodů objednal čtyři obloukové lampy*) (obr. 1 a obr. 2). Z dochované korespondence vyplývá, že Kotěra původně neměl v plánu tyto lampy v sále příliš prezentovat – byl s montéry Křižíkových závodů domluven, že se nejprve pokusí lampy umístit nad skleněný strop sálu do světlíku, aby umělé světlo mělo podobný efekt jako světlo denní. Záměr však nevyšel a tyto obloukovky osvětlovaly sál ještě po vzniku samostatné Československé republiky. Z dobových fotografií je patrné, že byly vyměněny mezi lety 1919 a 1924. Pravděpodobně od té doby odpočívaly ve velmi odlehlém a naprosto zapomenutém miniaturním prostoru pod schody, kde je náhodně v roce 1988 objevilo zvědavé malé dítě, které se tam doslova proplazilo. Díky tomuto „uložení“ mohla být tato unikátní svítidla při rekonstrukci muzea vrácena na své původní místo. Velmi zachovalý původní strojek i mechanismus s uhlíky byly zakonzervovány. Nové elektrické části byly namontovány bez jakéhokoliv zásahu do původní konstrukce. Nedochovaná válcovitá část mezi vlastní lampou a stropem, v které bylo uloženo spouštěcí zařízení, sloužící při údržbě svítidel, byla zhotovena nově podle fotodokumentace a využita pro uložení předřadníků k výbojkám. Nyní jsou lampy osazeny halogenidovými výbojkami 70 W. Jan Kotěra pro muzeum v Hradci Králové navrhoval i téměř veškeré vnitřní zařízení, tedy práce ze dřeva (nábytek a obložení ředitelny a přednáškového sálu, vybavení čítárny, výstavní vitríny) i práce z kovů (svítidla, kryty topení, schodišťová madla, fontánu před budovou). Pro všechny prostory budovy navrhl několik typů stropních svítidel z mosazi s opalinovými stínidly (obr. 3 a obr. 5). V době začátku rekonstrukce muzea byla většina stropních svítidel na svých původních místech, část z nich byla demontována a uložena ve skladu údržby. Chyběla část skleněných opalinových stínidel. Všechna svítidla prošla již v minulosti rekonstrukcí elektroinstalace. Mosazné části jsou zhotoveny kombinovanou technikou tlačení a lisování s pasířskými spoji z plechu tloušťky 0,8 až 1,5 mm. Byly mechanicky poškozené (promáčklé, poškrábané apod.) a na jejich povrchu byly zbytky původního laku. Staronová elektroinstalace byla odstraněna a nahrazena novými vodiči a halogenidovými výbojkami 35 W. Svítidla byla zbavena laku v organické lázni, nerovnosti byly vyrovnány na formách, povrch vyleštěn a nalakován lakem C 1019. Kopie chybějících opalinových stínidel vyrobila sklárna Egerman, Co. Ltd. Nový Bor.  |  | Pro jednotlivé prostory specifického významu navrhl Jan Kotěra stropní lustry, nástěnná i stolní svítidla, monumentální světelný stojan (sloupové svítidlo) – vše z mosazi s využitím sériově vyráběných stínidel a v případě světelného stojanu fazetovaného čirého skla (obr. 10). Kromě sloupového svítidla byla v době začátku rekonstrukce muzea všechna tato svítidla většinou v nekompletním stavu uložena v depozitáři a nebo se nedochovala. Lustru z čítárny (obr. 7) z mosazného čtvercového profilu a s elipsovitým stupňovitým plechovým stropním krytem chyběla zeleno-bílá stínidla a stahovací mechanismus se závažím. Šest ramínek z čítárny z mosazného čtvercového profilu a s elipsovitým stupňovitým plechovým nástěnným krytem bylo kompletních, včetně skleněných částí. I tato svítidla již prošla rekonstrukcí elektroinstalace. Stav mosazných částí i jejich restaurování byly obdobné jako u předchozích svítidel. Pouze dvouvrstvá zeleno-bílá stínidla se ještě nepodařilo zajistit. Sloupové svítidlo na schodišti mezi prvním a druhým poschodím (obr. 9 a obr. 10) je z mosazného plechu, má kubizující tvar a připomíná maják. Je osazeno 36 žárovkami 40 W. Po celou dobu bylo na svém původním místě a dochovalo se kompletní ve výborném stavu. Bylo proto jen očištěno a znovu nalakováno. Lustr z ředitelny (obr. 8) byl ze všech svítidel v muzeu postižen nejvíc. Chyběla celá jeho střední část s košem a s hedvábným volánem a všechny skleněné prvky. K tomuto jedinému lustru se nedochoval původní výkres, a proto musela být chybějící část rekonstruována pouze podle fotografií. Skleněné části se dosud nepodařilo zajistit. Všechna původní svítidla z Kotěrova muzea v Hradci Králové restauroval Milan Pospíchal z Hradce Králové. Budova Kotěrova muzea byla po rekonstrukci slavnostně otevřena 18. května 2002. Její provoz byl zahájen výstavou Jan Kotěra 1871 – 1923, kterou muzeum v Hradci Králové převzalo z Obecního domu v Praze. Výstava je zde však instalována v poněkud pozměněné podobě: část týkající se činnosti Jana Kotěry v Hradci Králové je značně rozšířena a doplněna dvourozměrnými i trojrozměrnými exponáty, a především – hlavním exponátem této výstavy je budova muzea sama. Zhlédnout výstavu a posoudit výsledky rekonstrukce mají návštěvníci možnost do 27. října 2002. Foto: Miroslav Beneš a archiv Muzea východních Čech v Hradci Králové
*) Zde i v dalším textu ponecháváme dobový název oblouková lampa na rozdíl od kodifikovaného názvu obloukovka; samotné slovo lampa se do odborné terminologie převádí podle významu v kontextu buď jako svítidlo, světelný zdroj, nebo žárovka, zářivka, výbojka, popř. zde obloukovka. | 
