Svítidla jako světelné objekty (část 1)

V minulém příspěvku – první části článku o stolních svítidlech, jsem avizoval, že druhá část bude zaměřena na stolní svítidla jakožto světelné objekty. Protože ale svítidla mají často více mutací, jednotlivé typy svítidel se vzájemně doplňují (např. stolní a stojanová svítidla), pojal jsem text šířeji. Místo avizované druhé části zaměřené výhradně na stolní svítidla se proto ve dvou následujících příspěvcích budu věnovat svítidlům – světelným objektům obecněji.

V předcházejících textech zabývajících se konkrétními typologickými druhy (stojanová, závěsná, stolní apod.) jsem vždy kladl důraz na soulad technického a výtvarného řešení. Úspornost světelných zdrojů, barva světla, optika svítidel, možnost stmívání, směrování světelného toku – to byly atributy, které při posuzování svítidla hrály když ne dominantní, tedy velmi výraznou roli. U svítidel – světelných objektů – je situace poněkud jiná.

Světelné objekty mohou být taková svítidla, která jsou ze světelného hlediska zbytná. Neposkytují celoplošné osvětlení, nelze je obvykle používat jako pracovní svítidla. Poskytují spíše estetický zážitek, jsou objektem, který na sebe soustřeďuje pozornost. Proto by bylo možné soudit, že jde, minimálně ze světelnětechnického hlediska, o svítidla nadbytečná. Ale i tato svítidla mají své opodstatnění, dokonce naopak – mohou být onou „třešničkou na dortu“. Obvyklá je kombinace s jiným – hlavním – osvětlením. Ideální je vzájemně skloubit dominující výtvarnou stránku se světelnou.

V dřívějších dobách se lidé obklopovali, vedle zcela utilitárních předmětů, estetickými předměty. Věcmi, které jim vytvářely příjemnější prostředí, které nebyly jen funkční v pravém slova smyslu, ale které byly libé jen na pohled – obrázky, keramika, sklo, květiny atd. Proč by tedy nyní nemohlo být tímto objektem příjemným na pohled svítidlo (obr.1)? Navíc jde o předmět, který může být příjemný jak ve své základní, nesvítící podobě, tak jako svítící objekt. V případě dekorativních světelných objektů je tedy zřejmé, že osvětlovací funkce není dominantní. Ale ani ta nemusí být zcela vyloučena.

Mám-li přece jen přiřadit určitou funkci, tedy vedle dekorativní funkce (ve smyslu dekorativní – náladové osvětlení), mohou být tato svítidla využívána jako doplňkové osvětlení místností, chodeb, popř. mohou zcela nahradit jiný typ osvětlení. Například namísto podhledových lokálních žárovkových bodů nebo nástěnných svítidel lze použít svítící objekty postavené na nábytku a určené k přisvětlení, resp. celkovému podružnému osvětlení prostoru. Uvedená svítidla mohou tedy být tam, kde postačují nízké hladiny osvětlení (např. komunikační prostory) – obr. 2. Uplatní se především v interiérech s požadavkem na nízkou hladinu osvětlení pro vytvoření určité atmosféry – nálady. Vhodně zvolený typ svítidel je možné přiřadit ke sledování televizní obrazovky – zlepší se tak světelná pohoda snížením jasů okolních ploch a předmětů (v tomto případě nemůže být vlastní svítidlo v zorném poli očí člověka).

Podobně lze zlepšit světelné poměry prostoru při dalších lokálních činnostech – při čtení u malého svítidla pouze pro čtení, při poslechu hudby apod. Přítmí restaurace je rovněž ideálním místem pro navození atmosféry prostřednictvím svítícího barevného objektu (obr. 3, obr. 4).

Hranice mezi jednotlivými typy svítidel nejsou přesně určeny: na jejich pomezí mohou být svítidla, jejichž funkce je jednoznačně dána (nástěnné svítidlo versus světelný objekt – obr 5.), přičemž zároveň výtvarná stránka je nepopiratelná (obr. 6 až obr. 9). Jindy poněkud více převládá funkční stránka (obr. 10).

Zůstaneme-li u odlišností od ostatních typologických skupin svítidel, u světelných objektů je při jejich posuzování nejdůležitější design (estetická stránka). Neznamená to, že u jiných svítidel člověka vzhled nezajímá. Jsou ale interiéry, kde svítidlo je potlačeno až skryto a uživatel vnímá pouze osvětlený prostor. U dekorativních světelných objektů se bedlivě posuzuje použití a zpracování materiálů, včetně barvy. Posuzuje se barva svítidla ve zhasnutém stavu, zejména ale po rozsvícení, neboť barva stínidla dává charakter světlu, a tím i osvětlovanému prostředí. Výběr světelných objektů závisí, více než u jiných svítidel, především na individuálním subjektivním pocitu.

Při vybavování interiéru lze u představovaných svítidel jít metodou kontrastu, kdy je do lapidárního prostoru vložen výrazný prvek dominující tvarem, velikostí, barvou a provedením (obr. 11, obr. 12). V opačném případě, kdy architektonizovaný prostor je dotvářen v jednotném duchu, podporuje svítidlo (světelný objekt) jeho jednotný ráz (obr. 13), a je tak integrovanou součástí interiéru.

Dalším tvarově výrazným svítidlům – světelným objektům, se bude věnovat pokračování v následujícím čísle časopisu.