Světlo živého plamene

Ivan Houska, Pasířství Houska & Douda

Historie naší civilizace sahá do dob, kdy člověk pod svou kontrolu dostal oheň. Tehdy v tvrdém prostředí přírody získal nenahraditelného pomocníka, společníka i ochránce, jehož využitím si dokázal zajistit potravu, teplo i bezpečí. Proto světlo živého plamene, které nás po tisíciletí provází, v nás vyvolává pocit bezpečí, který má v naší psychice hluboké kořeny.

Obr. 1. Kombinované svítidlo gotického typu se třemi elektrickými zdroji a dvanácti kahany na šesti ramenech

Olejové lampy provázejí lidstvo na jeho cestě nejdéle, a patří tak k nejpoužívanějšímu typu osvětlení. Na počátku lidských dějin měly olejové lampy jednoduché tvary, zpočátku byly zhotoveny pouze z mušlí, kamenných nebo hliněných misek. S rozšiřováním lidského poznání a s rozvojem technologií se z misek nejprve staly hliněné kahany, ty postupně nahrazovaly lampy z různých kovů, skla a dalších materiálů. Vývoj tohoto osvětlení dostoupil vrcholu v polovině 19. století, kdy zdokonalené olejové lampy a svíce začaly nahrazovat nové typy osvětlení, zpočátku lampy petrolejové, poté plynové a elektrické.

Elektrické osvětlení je přirozeně uživatelsky komfortnější, nevyžaduje péči ani údržbu, stačí otočit vypínačem či vyměnit prasklou žárovku, intenzita jeho světla je větší, lze ji regulovat. Ale elektrickému světlu přece jen něco schází. Schází mu schopnost vytvořit onu atmosféru, kterou v člověku zcela podvědomě vyvolává živý plamen. Proto jsme dnes, v přetechnizované současnosti, svědky renesance využití plamene v osvětlení. Do romantických zákoutí staré Prahy se vrací plynové osvětlení, které k ní patří. Živý plamen se stále častěji objevuje v interiéru, kde oheň svíčky či olejového kahanu vrací člověka z přetechnizované anonymity hektického světa zpět, ke klidu a uvolnění.

Obr. 2. Kombinované svítidlo renesančního typu se čtyřmi elektrickými zdroji a osmi kahany na osmi ramenech
Obr. 3. Výkres kombinovaného svítidla

Myšlenka vytvořit takový typ svítidla, který by vyhověl současným potřebám člověka, se rodila při restaurování historických lustrů a lamp. Mnoho starých svítidel bylo často násilně převedeno na elektřinu, aby se po čase vracela ke své původní podobě. Konkretizace jistého kompromisu v osvětlení má kořeny i ve spolupráci s Ing. arch. Ladislavem Monzerem, naším největším znalcem historie osvětlovacích technik. Měli jsem to štěstí, že jsme společně mohli realizovat několik projektů, ke kterým přispěl svými hlubokými znalostmi i svou lidskostí. A tak (i z našich společných debat) vzešla kombinovaná svítidla, která jsme zahrnuli do programu nazvaného Živý plamen.

Jsou to svítidla, která dovolují využít kombinaci elektrického světla i světla olejových kahanů. První vyrobené typy jsou v historizujícím stylu, gotický typ lustru (tři žárovky a dvanáct olejových kahanů) a renesanční typ lustru (čtyři žárovky a osm olejových kahanů). Jejich stavba je klasická s jednou kolonou. Tvar ramen nesoucích držáky kahanů i žárovek vychází s dobové ornamentiky svítidel. Ramena jsou opatřena klínovým závěsem, který jistí nově konstruovaný vnitřní zámek. Olejové kahany z čirého skla, které při jednom naplnění hoří přibližně 30 hodin, mají tvar baňky, při jejímž rozsvícení se vytvoří krásný světélkující efekt. Dobový nastavitelný závěsný hák dovoluje lustry umístit v různě vysokých interiérech. Svítidla tak nenásilně spojují dvě funkce osvětlení, které byly vždy řešeny odděleně: jejich spojením poskytují možnost využít elektrické osvětlení nebo olejové osvětlení či jejich kombinaci na jediném lustru. Intenzitu světla elektrických zdrojů lze nastavit stmívacím zařízením. Přirozený plamen rozsvíceného lustru dodává interiéru klidnou a slavnostní atmosféru a probouzí v každém člověku příjemný pocit, který má kořeny v hlubinách našeho podvědomí.