Světlo v zákoně o ovzduší aneb „Nekonečný příběh“

Světlo v zákoně o ovzduší aneb „Nekonečný příběh“

Ing. Tomáš Maixner, DQL osvětlování;
předseda tematické skupiny Světlo rušící astronomická pozorování při ČNK CIE;
dql@dql.cz,
Ing. Jaroslav Kotek, ELTODO EG, a. s.;
předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení;
kotekj@eltodo.cz

Původní legislativní zmetek, se zásadními rozpory a nedostatky, končí svou kariéru. Oním zmetkem míníme pasáže zákona o ovzduší [1] věnované tzv. světelnému znečištění.

Nebylo jiné cesty. Zákon požaduje vytvoření prováděcího předpisu, který má, mimo jiné, předepisovat např. limity „světelného znečištění“. Ty však v současné době nelze stanovit, protože je nikdo nezná. Bez prováděcího předpisu zákon neumožňuje vytvoření místních vyhlášek. Bez takových vyhlášek nelze naplnit požadavky zákona. K závěru, že východiskem ze začarovaného kruhu je jedině novela původního špatného zákona, naštěstí nakonec došla i vláda a posléze i parlament.

V polovině prosince minulého roku byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena novela zákona. V prvním měsíci tohoto roku byla schválena i Senátem, ve druhém měsíci i prezidentem. Protože tisky novel zákonů jsou nesrozumitelné, jsou změny týkající se rušivého světla, uvedeny v přiložené tabulce.

Z ní plyne, že v podstatě je vše zrušeno. Výjimkou je pouze změna definice „světelného znečištění“. Přibyl nový odstavec umožňující obcím vydat místní vyhlášku s velmi úzce vymezenou působností.

Definice „světelného znečištění„ uvedená v návrhu novely je opět nekvalifikovaná, nedostatečná a logicky chybná:

1. Již samotný termín „světelné znečištění“ je zavádějící (viz [3]). Je s oblibou používán aktivisty, kteří si jsou vědomi psychologického dopadu na osoby neznalé problematiky. V minulosti nebyl ani ve slovníku astronomů. Dokladem tohoto tvrzení může být např. učebnice astronomie [4], kde je používán termín „osvětlení ovzduší“ nebo „jas oblohy„ a termín „rušivé světlo„. „Světelné znečištění“ je novotvar z dílny nátlakových skupin. Je smutné, že se takový termín objevuje v zákoně demokratického státu.

2. Formulace „může obtěžovat lidi nebo zvířata„ dovoluje libovolnou interpretaci a je velmi snadno zneužitelná.
   Jeden příklad: Když se někdo podívá přímo do svítidla, je oslněn. Oslnění bezesporu obtěžuje. Zní to trochu absurdně, ale hrozí nebezpečí, že podobný postup bude použit aktivisty k prosazování jejich extrémních cílů. Toto nebezpečí hrozí i v sousedských sporech, sporech občanů s obcemi apod. Nevíme, jak lze prokázat, že nějaké světlo obtěžuje zvíře, ale nepochybujeme o tom, že aktivisté takové případy najdou.

3. Hovořit o „zdravotní újmě“ je vůbec napováženou. V ČR jsou uzákoněny teorie, které nejsou dosud prokázané, které jsou mnoha lékařskými odborníky odmítány nebo zpochybňovány. Ale vzpomeňme proslulého „větší než malé množství…„ a nedivme se.
   Od počátku existence umělého světla se periodicky objevují zprávy o výsledcích výzkumů, které potvrzují škodlivost umělého osvětlení. Z nejznámějších, a dodnes přežívajících, pověr je „oblíbené“ tvrzení, že pod zářivkami vypadávají vlasy a muži ztrácejí potenci. Takové a jim podobné teorie o škodlivosti umělého světla byly vyvráceny.
   V poslední době se objevují informace o tom, že nadměrné osvětlení v nočním období může být příčinou vzniku rakoviny, protože snižuje tvorbu melatoninu, který je regulátorem karcinogenních pochodů. To není vyloučeno, dokonce je pravděpodobné, že se to potvrdí. Je ovšem možné odůvodněně předpokládat, že se jedná o významně vyšší hladiny osvětlení, než jaké mohou běžně vniknout do příbytku z vnějších zdrojů světla nebo které může vyvolat umělým osvětlením zvýšený jas oblohy.
   Definice „světelného znečištění“ by z tohoto pohledu mohla být považována za šíření poplašné zprávy.

4. Také formulace, že „světelným znečištěním„ je viditelné záření umělých zdrojů světla, které „může narušovat některé činnosti„, je nepřijatelná svou nekonkrétností, podobně jako formulace „může obtěžovat lidi nebo zvířata„, rozebíraná v bodě 2.
   „Některé činnosti„ by musely být taxativně vyjmenovány včetně specifikace míst, kde se na ně ochrana vztahuje. Pokud tomu tak není, opět hrozí nebezpečí zneužití definice. Například v centru města by mohl amatérský astronom prohlásit, že veřejné osvětlení narušuje jeho činnost pozorování oblohy, a že tedy požaduje jeho vypnutí. Oprávněnost požadavku omezování provozu veřejného osvětlení si však lze představit pouze v případech významných astronomických observatoří s vědeckou náplní práce. Takové případy by měly být jednoznačně specifikovány.

5. V definici je dále uvedeno, že „světelným znečištěním je viditelné záření umělých zdrojů světla, které … a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší…„.

Viditelné záření nevychází z umístění, ale ze zdrojů světla. Definice měla znít: „… a vychází z těchto zdrojů umístěných ve vnějším ovzduší…„.

Jedná se sice „pouze„ o přehozený slovosled, ten ale opět z formulace činí nesmysl. Svědčí to o „pečlivosti„, s jakou byla novela připravena.

V krátké definici „světelného znečištění“ (dále SZ) je pět polemických nebo chybných tvrzení! Svědčí to o snaze za každou cenu v zákoně o ovzduší udržet termín „světelné znečištění“. Přestože definice sama o sobě nic neřeší, neměla by být chybná. Hrozí totiž nebezpečí, že aktivisté se svým týmem právníků najdou způsob, jak ji s pomocí jiných zákonů zneužívat.

Vhodnější by byla např. formulace, že se „rušivým světlem rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které negativně ovlivňuje přírodní stav nočního prostředí a není účelně využíváno. Zákon se týká zdrojů světla umístěných ve vnějším ovzduší a takových, jejichž viditelné záření je účelově směrováno do vnějšího ovzduší. Zahrnuje viditelné záření vyzařované do ovzduší přímo i světlo odražené od povrchů v okolí vlastního zdroje.„

Formulace doplněného odstavce je také „kouzelná“. Pod pojmem „laserová technika„ se skrývá také přehrávač CD. Každý jistě uzná, že zakázat jeho používání při kulturních akcích je nesmyslné. Štěstí, že se to týká pouze produkcí pod širým nebem. Tvůrci novely jistě měli na mysli světelné přístroje pracující na principu laseru. V definici se ovšem píše, že se zákon týká všech umělých zdrojů světla. A laser takovým zdrojem je. Jde tedy o duplicitní zákaz téhož. Opět jen doklad, jak „odborně“ a „pozorně“ byla novela zpracována (bez účasti zástupců světelné techniky).

Novela zákona neposkytuje nástroje pro usměrnění extrémistů ani nástroje pro zlepšení životního prostředí omezením rušivého světla. Původní legislativní zmetek je nahrazen zmetkem novým. Ani aktivisté jistě neřekli poslední slovo. Jde tedy o „Nekonečný příběh„. Žel, nikoliv pohádkový.

Změny zákona 86/2002 související s rušivým světlem dané novelou …./2004