„Světlo – dobrý sluha, zlý pán“ aneb zpráva z cesty za společným dialogem
SRVO prostřednictvím svých zástupců vyjádřilo ve veřejném slyšení vSenátu ČR v září 2020 stanovisko, které je výsledkem mnohaleté diskuse světelných odborníků, provozovatelů, projektantů, výrobců a představitelů akademického světa. Zamyšlením bychom chtěli deklarovat názorovou otevřenost, věcnost a zasvěcenost jako podmínku společného dialogu.
Smysl parafráze novověkého učence a filozofa Francise Bacona k nám prostupuje ještě intenzivněji v době ohrožených samozřejmostí a jakoby zve k opravdovějšímu zamyšlení v čase naší nedobrovolné dovolené či naší zpomalené každodennosti. Možná jsme měli příležitost autentičtěji postřehnout, že hranice mezi touhou a potřebou je někdy těžko rozpoznatelná.
Důsledky odložení plnění některých potřeb s jistou evidencí zrcadlily zapomenutou uměřenost a vyváženost v našem dosavadním životě. Čisté nebe nad hlavou je nejen příležitostí pro přírodu, jejíž součástí jsme, ale též připomínkou našeho společného úkolu.
Šetrnost i bezpečnost, vyváženost pohledů, dialog všech kompetentních a zasvěcených – o to vše usiluje Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO) dlouho, letos to bude již 30 let, ač na začátku spojovala odborníky z oboru spíš potřeba vyměňovat si názory a zkušenosti. Časem některé otázky vyvolaly potřebu širšího propojení a postupně SRVO hledala institucionální podporu pro medializaci a popularizaci svých myšlenek a šíření osvěty.
Již řadu let společnost ve své kontinuální diskusi s odborníky či spoluprací s různými spolky i odbornými institucemi usiluje o bezpečnost na silnicích v podobě kvalitně a bezpečně osvětleného veřejného prostoru. I problematiku rušivého světla, nesprávně označovaného „světelné znečištění“, která se především posledních pár let stala námětem konferencí a odborných seminářů, řeší SRVO koncepčně a trpělivě s odpovědností garanta odborného dialogu.
Na podzim 2020 prostřednictvím svých zástupců – předsedy Ing. Jiřího Skály a místopředsedy Ing. Milana Plíhala – přijala pozvání k veřejnému slyšení v Senátu ČR a přispěla ke společnému kultivovanému dialogu. Setkání se zúčastnili zástupci různých oborů, často představující odlišnou mírou interpretace různorodé pohledy na problematiku veřejného osvětlení.
V úvodním příspěvku přítomné seznámil s problematikou „světelného znečištění“ astronom a tajemník Astronomického ústavu AV ČR Pavel Suchan. Na jeho slovo navazovali přednášející, např. ornitolog a zoolog RNDr. Jiří Flousek, Ph.D., ze Správy KRNAP, RNDr. Hana Kondrádová, Ph.D., z PFUK nebo doc. RNDr. Zdeňka Bendová, Ph.D., vysvětlující cirkadiánní jevy či cirkadiánní systém. Odlišné pohledy nabídly příspěvky „světlonoše a ochránce přírody“ Hynka Medřického a odborníka na světelnou problematiku a předsedy SRVO Ing. Jiřího Skály, kteří svou činností dlouhodobě ztělesňují dva aspekty – šetrnost a bezpečnost, založené na dodržování legislativních ustanovení a na normových hodnotách. Za uměřenou a odborně kompetentní argumentaci se ve svém vystoupení přimlouval i Tomáš Jílek – předseda představenstva THMP, a s odborným příspěvkem též doc. Ing. Petr Baxant, Ph.D., zVUT v Brně. Problematikou světla z pohledu technických norem rozpravu usměrňoval Ing. Petr Žák, Ph.D., z katedry elektroenergetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Závěrečným slovem místopředsedy SRVO Ing. Milana Plíhala byla symbolicky celá horní komora vyzvána k adekvátní volbě nástrojů odborné diskuse, řečeno slovy evropského skeptika: „od dojmů k pojmům“.
Nikdo, žádný člověk ani generace, nežije mimo prostor a čas, je třeba reflektovat potřeby člověka dnešního světa v celé šíři, samozřejmě s odpovědností k přírodě či prostoru, který nám byl svěřen. Žijeme v dynamicky se rozvíjejícím světě, kde na jedné pomyslné misce vah je šetrnost (ohleduplnost) a na druhé bezpečnost. Mnohé věci kolem nás se vyvíjely v dualitě, nikoliv v protikladu, jako tma a světlo, noc a den, napětí a uvolnění.
Horní komora Parlamentu České republiky dostála své funkci a poskytla prostor pro představení rozmanitých světů. Pozorně naslouchala, bez ambice arbitra. Škoda je, že vyváženost diskuse nezajistila ve větší míře přítomnost světelných odborníků, aby se horní komora stala skutečnou agorou „světla – dobrého sluhy, zlého pána“.
V duchu parafráze otce experimentu vzala horní komora na vědomí problematiku veřejného osvětlení, které má ve shodě s požadovanou uměřeností hledat rovnováhu mezi našimi potřebami, jak sloužit a neškodit.
Usnesení Senátu s Doporučením vládě obsahuje další kroky tak, aby zachování dobrého stavu bylo institucionalizováno – garantováno parametry jednotlivých rezortů, aby dualita byla východiskem, nikoliv překážkou.
Přes atomizaci názorů a pohledů, tak jak to zakoušíme i v současné době krize, se mnozí zdráháme nerespektovat zákon. Ač by to byl námět na jinou diskusi. Ale tato podoba jakési společenské smlouvy je pro nás stále orientací v každodenním životě. Každý zákon bývá odůvodňován a napětí, zda odůvodnění je opodstatněné (do jaké míry je legitimizováno), vytváří dynamiku života. Je dobře, jestliže i takové normy, jež ovlivňují a budou ovlivňovat náš společný veřejný prostor světlem – jeho dostatkem i přiměřeností –, čerpají svou legitimitu ze zasvěceného odborného dialogu a nejsou výrazem administrativy či právní jurisdikce. Průnik různých světů, který má společného jmenovatele, je možnou cestou k řešení a to je dobrá zpráva.
Když se shodneme, že společným jmenovatelem je příroda a člověk, nechť je cestou k nalezení rovnováhy a uměřenosti vzájemná podmíněnost, se kterou člověk pečoval od dob Aristotela o svěřené, s odpovědností k sobě i k přírodě. Spolu, nikoliv proti sobě, jedno nemůže být obětováno druhému. Někdy je těžké určit, za jakých okolností se z dobrého sluhy stane zlý pán. Navrátit věci k sobě je ještě těžší, neboť „vše plyne“ a nelze jen obrátit směr, méně bezpečné by se pak snadno mohlo stát ne-bezpečným.
SRVO usiluje o vyváženou diskusi a kompetentní řešení, aby osvětlený prostor byl šetrný pro přírodu do té míry, do jaké míry je bezpečný pro člověka.
Předsednictvo SRVO