| Současné scénické osvětlení Scénickým osvětlením, jak je již zřejmé z jeho názvu, je označována osvětlovací technika používaná především pro osvětlení divadelní scény, a to ve všech jejich možných oblastech (činoherní divadlo, loutkové divadlo, balet, muzikál, hudební vystoupení atd.), různých kulturních akcí, filmu, televizního natáčení či uměleckých prezentací. Jeho hlavním úkolem je umožnit divákovi dotvoření představy o ději, čase, ale i náladě a pocitech, ve kterých se to či ono představení odehrává.  1. Základní stavební prvky scénického osvětlení Základními prvky tvořící scénické osvětlení jsou: ovládací osvětlovací pulty s různými technickými možnostmi a funkcemi, umožňující potřebné ovládání tohoto osvětlení, vycházející většinou přímo z požadavků uživatele, výkonové stmívací jednotky plnící funkci regulačního prvku pro jednotlivé scénické okruhy, světelný park složený z různých typů scénických světlometů, které tvoří celkový výsledný efekt často velmi namáhavé práce osvětlovače (obr. 1). 1.1 Osvětlovací pulty
Osvětlovací řídicí pulty jsou vyráběny v různých kanálových verzích (od jednoho do několika tisíců výstupních kanálů) s různými technickými možnostmi. Většina výrobců dnes vyrábí tyto pulty již s digitálním výstupem DMX 512, s jehož pomocí probíhá komunikace mezi osvětlovacím pultem a výkonovými stmívacími jednotkami či ostatním zařízením, jakým jsou výrobníky mlhy, efektové světlomety apod. (obr. 2). Důležitým faktorem scénického osvětlení je jeho spolehlivost a stabilita. V dnešní době počítačových sítí se vývoj zálohování těchto pultů posunul i tímto směrem. Někteří výrobci osvětlovacích pultů začali používat propojení pomocí rozhraní Ethernet, což je standardní komunikační rozhraní v počítačových sítích. Hlavní výhodou tohoto rozhraní je jeho cenová dostupnost a jeho poměrně veliká přenosová kapacita, která je asi 15krát větší než u standardního digitálního protokolu DMX 512. Ethernet neslouží jen k propojení osvětlovacích pultů, ale v jeho rámci je možné zálohovat on-line pulty v reálném čase. Základním použitím této sítě je v podstatě propojení pultu ze síťovým nodem, který slouží k obousměrné komunikaci s osvětlovacím pultem. Síťový nod převádí data DMX přicházející z pultu po síti na výstupní linky DMX. K síťovému nodu je možné připojit monitor, na kterém je zobrazen aktuální stav ovládacího pultu v místě pracoviště osvětlovače. K usnadnění práce používají osvětlovači dálková ovládání, která mohou být: - kabelová – přípojná místa jsou většinou v hledišti, na balkonech a na osvětlovací lávce,
- radiová – skládají se z vysílače a přijímače (obr. 3).
Pomocí dálkového ovládání provádí osvětlovač veškeré změny, které zároveň i vidí. Toto zařízení je nejen velkým přínosem pro osvětlování scény (studia) před začátkem představení, ale také umožňuje technikovi sedět na zkouškách vedle režiséra a spolupracovat s ním přímo.  1.2 Regulace a ovládání výkonové stmívací jednotky Mobilní stmívací systémy
Jsou mezi nimi různé typy stmívacích kompletů ve verzích 3, 6, 12 kanálů. Obvykle jsou tyto mobilní stmívače vyráběny s ohledem na možnost instalace ve standardním 19tipalcovém transportním obalu (rack nebo case), který může obsahovat i silový distributor včetně příslušných jisticích prvků pro několik stmívacích jednotek, které jsou do tohoto racku nainstalovány (obr. 4a). U stmívacích jednotek je hlavním kriteriem spolehlivost a jednoduchost obsluhy spolu s velkou mechanickou odolností. Všechny tyto vlastnosti jsou vyžadovány jak při koncertních turné a jiných živých vystoupeních, tak i v TV přenosech. Stacionární stmívací systémy
Jsou to stmívací jednotky určené zejména pro menší divadelní scény a kulturní sály. Nejvyužívanější kombinací jsou rozváděčové bloky ve verzích pro 24 nebo 48 kanálů pro maximální zátěž do 10 A na jeden regulovaný okruh. Vyznačují se jednoduchou montáží přímo na stěnu, velmi snadnou obsluhou i údržbou, vysokou spolehlivostí, možností identifikovat provoz a poruchový stav přímo na displeji. S řídicími systémy komunikují za pomoci standardního digitálního protokolu DMX 512. Profesionální vícekanálové stmívací systémy
Jsou to plně digitální špičkové regulátory osvětlovací techniky určené k ovládání většího počtu kanálů. Výkonové stupně jsou vyráběny v několika verzích pro profesionální využití: 60, 72, 96 kanálů pro výkonovou zátěž v rozmezí od 10 do 50 A na jeden okruh. Spolehlivé stmívací systémy řízené procesorovou jednotkou s možností tvorby záložních světelných nálad (pozn. redakce: intenzita osvětlení a barva světla vyjadřující atmosféru aktuální scény), programovatelné prolnutí (doba, po kterou dochází k přeměně jedné světelné nálady v další (0 až 59 min.), nastavení křivek náběhu žárovky či omezení výstupní úrovně pro úspory energie ve špičkách (obr. 4b). 1.3 Světelný park
Základní typy scénických světlometů tvořící světelný park jsou svítidla s různými čočkami či dvojitou optikou umožňující další práci s vyzařovaným světelným svazkem. Klasické divadelní světlomety
Za klasické divadelní světlomety jsou pokládány především světlomety s hladkou plankonvexní čočkou (PC). Tyto světlomety pro svůj jemně ohraničený kužel světla slouží k přímému osvětlení divadelní scény a dekorace. Pro práci s vyzařovaným světelným svazkem se využívá změna vzdálenosti světelného zdroje se zadním parabolickým zrcátkem od přední čočky světlometu. Tato změna je obvykle realizována mechanickým posunem. Takto je možné světelný svazek rozšiřovat a zužovat podle potřeb scény. Světlomety s Fresnelovou čočkou (F) Za takřka přímé konkurenty předchozích lze pokládat na první pohled stejně vypadající světlomety s Fresnelovou čočkou (F). Tato čočka je po svém obvodu vybroušena do soustředných kruhů a výsledný promítaný kužel je na svém okraji jemně rozptýlený do ztracena. Světlo promítané ze světlometu s Fresnelovou čočkou má na pohled více jasný střed, nemá jasný okraj, je na pohled měkčí. Světlomety PC a F (obr. 5) se obvykle vyrábějí ve verzích s příkonem od 300 do 5 000 W. Na většině činoherních scén tvoří tyto světlomety přibližně 80 % celého světelného parku.  Profilové světlomety
Důležitými typy scénických světlometů nahrazujících dříve používané světlomety na malé napětí (24 V) jsou světlomety profilové (projektory s optikou s jedním nebo dvěma kondenzory o různých vyzařovacích úhlech 5°, 10°, 19°, 26°, 36°, 50°, popř. 15°/32° či 23°/50°), využívající vlastnosti optiky pro přesné zaostření vyzařovaného světelného svazku. Pro další práci, jakou je fokusace (ostření kužele) či oříznutí výsledného kužele, se používá jejich příslušenství (obr. 6a, 6b), např. vícelamelové clony iris (možnost zúžení kužele), ořezové klapky (možnost ořezu promítaného kužele ze čtyř stran), držáky statických obrazců (gobo), kdy vložením těchto přípravků do příslušného místa optické soustavy se promítá požadovaný obrazec, apod. (obr.7). Výrobci stále pracují na vývoji optických vlastností těchto světlometů za použití co nejslabšího světelného zdroje. Světlomety o příkonu 600 W vyráběné v dnešní době mají díky speciální optice svítivost srovnatelnou se světlomety typu PC o příkonu 1 200 W (obr. 8). Plošná svítidla
Dalšími doplňkovými typy scénických světlometů jsou plošná svítidla o příkonu 500 a 1 000 W, vyráběná ve dvou používaných druzích: se symetrickou odraznou parabolou s využitím stejnoměrného symetrického osvětlení plochy scény (obr. 9a), či s asymetrickou odraznou parabolou s využitím horizontových pláten či tylových stěn (obr. 9b).  Sledovací světlomety
Pro osvětlení stěžejní postavy v divadelní hře či sólisty na koncertě se používají sledovací světlomety (follow spots). Jsou přímo obsluhovány osobami, které s nimi pohybují tak, že divák vždy ví, na co se v představení zaměřit. Zároveň se nemůže stát, že by herec zůstal neosvětlen, přestože se v každé repríze pohybuje jinak. Světlomety bývají zpravidla nejméně dva a jejich obsluhy si mezi sebou herce předávají. Svítidla jsou obvykle vícečočková s vestavěnou clonou iris a popř. i se stmívačem (mechanickým nebo elektronickým). Sledovací světlomety je možné osadit zásobníkem s barevnými či korekčními fóliemi - filtry. Sledovací světlomety jsou vyráběny s různým příkonem, a to jak se standardní halogenovou žárovkou, tak i s různými výbojkami, včetně výbojek xenonových. 1.4 Doplňky pro scénické osvětlení
Pro možnost širšího využití světelného parku jsou velmi často používána další příslušenství a doplňky, jakými jsou např. barevné fólie pro scénické světlomety , umožňující zabarvení scény a vytvoření potřebné barevné hladiny. Jestliže je třeba měnit barvu světla u konkrétního světlometu během představení, lze na něj umístit tzv. měnič barev (colourchanger), což je zařízení s funkcí převíjení fólií ovládané pomocí DMX. Dále se těchto fólií využívá například v případě potřeby korekce teploty chromatičnosti (např. změna z 3 200 na 5 600 K), která je důležitá při natáčení inscenace na kameru. Standardní teploty chromatičnosti halogenových žárovek jsou okolo 3 200 K (tungsten – pozn. redakce: označení vyjadřující, že jde o teplé světlo), zatímco u halogenidových výbojek je to okolo 6 000 K (daylight). Také pro tyto vlastnosti je na divadelní scéně běžné osvětlení žárovkami a pro film je charakteristické výbojkové osvětlení. Hlavním důvodem používání žárovek v divadlech je jednoduchá regulace jejich výkonu pomocí stmívacích jednotek, které se u výbojek často musí řešit mechanicky.  Charakter (rozptylu) vyzařovaného světla se mění pomocí tzv. Frostových fólií (pozn. redakce: folie rozptylující světlo) o různých propustnostech. Pro snadnou orientaci ve všech nabízených odstínech těchto fólií slouží vzorníky očíslované dle dohodnuté číselné řady shodné pro celou Evropu (např. 068 - Sky Blue) a všichni výrobci dodržují jejich číslování, když už ne názvy (obr. 10). Fólie se na světlomet umisťují do kovového rámečku, u slabších výkonů může být rámeček i z kartonu. Před rámeček je možné umístit klapky, kterými se usměrňuje světelný tok. Klapky jsou vlastně hlavním příslušenstvím světlometů s čočkou PC nebo F. U profilových (tvarovacích) svítidel zastávají tuto funkci mnohem přesnější ořezové clony, umístěné uvnitř svítidla. U těchto svítidel je taktéž místo pro clonu iris a držák goba. Jen pro upřesnění je třeba dodat, že goba (obrazce), jež se promítají na horizont, kulisu, apod., mohou být vyřezané do plechu, např. vodou nebo laserem, či mohou být vyleptané, popř. napařené na sklo. Skleněná goba mohou mít více barev, ale mívají také kratší životnost a jsou dražší. Dále se pro scénické osvětlení vyrábějí různé úchyty, držáky a stativy pro světlomety, které většinou mají rozměry vhodné pro použití na normalizované trubky a profily používané na divadelních scénách.  2. Využití efektového osvětlování a projekce V současnosti se na rozdíl od dob minulých lze stále častěji setkávat s využitím tzv. efektového osvětlování nejen na různých koncertních tzv.live show, ale také na klasických divadelních scénách. Efektová svítidla používaná především v divadelních prostorách jsou nejčastěji rozdělována do tří základních skupin: 2.1 Zrcátkové scany (obr. 11)
Pro představu je lze v laciných verzích vidět blikající do rytmu hudby nad diskotékovým parketem. Jejich poněkud lépe vybavené příbuzné je možné vidět i na různých divadelních scénách. Ty při správném použití a dobrých znalostech jejich možností lze velmi dobře využít pro vytvoření různých iluzí a efektů, jichž konvenční statické světlomety nejsou schopny docílit (efekt vody, větru, rozklady různých rotačních a statických obrazců, pohyb promítaného kužele vertikálně i horizontálně atd.). Pohybu světelného svazku je u těchto svítidel docíleno pomocí pohybujícího se odrazného zrcátka. Volitelná rychlost, jemnost jednotlivých kroků a rádius pohybu zrcátka jsou velmi důležité a napoví hodně o kvalitě scanu. Uvnitř těla scanu je uložen předřadník s výbojkou. Nejběžněji se používají výbojky o výkonech 250, 575 či 1 200 W. U opravdu kvalitních světlometů je samozřejmá i perfektní optická soustava využívající zoom. Často bývá možná i výměna přední čočky v závislosti na vzdálenosti umístění zdroje světla od osvětlovaného objektu. Jednotlivé efekty jsou uloženy na kotoučcích. Podle typu scanu bývají v různých počtech. Základem je kotouč s barvami. Dále jsou uvnitř kotouče s obrazci (goby), a to buď statickými nebo rotačními. Zpravidla bývají kombinovány plechové se skleněnými. Kotouče bývají doplněny např. rozkladovými hranoly (prizma) či speciálními dichroickými filtry (korekce, frost atd.). Strobování (pozn. redakce: vytváření záblesků – 1 až 10/s) a stmívání se u scanů ovládá (vzhledem k použití výbojky) mechanicky. Podle množství funkcí obsazuje scan určité množství kanálů, které se ovládají z pultu (např. 2. a 3. kanál scanu - barvy). Jak již bylo uvedeno v odstavci o pultech, i tato zařízení komunikují po DMX 512. Podpora scanů a efektů vůbec je dnes již samozřejmostí i pro kvalitní divadelní pulty, které byly v minulosti konstruovány hlavně pro tzv. statické osvětlení.  2.2 Nová generace scanů
Novou generací těchto přístrojů (obr. 12) jsou dnes o něco používanější typy efektových svítidel, kde výsledný vyzařovaný světelný svazek není promítán odrazem od zrcátka, ale přímo. Pohyb je zde realizován otáčením těla celého svítidla v obou osách. Výsledkem tohoto principu jsou jednak menší ztráty světelného toku a jednak větší rádius pohybu svítidla. Tyto efektové světlomety (moving head, moving body) lze rozdělit na: Moving Head SPOT
Náhrada klasického zrcátkového scanu s možnostmi různých efektů uložených také na kotoučích, včetně možnosti míchání barev a různých statických a rotačních gob (obrazců), apod. Promítání pomocí čirých čoček, které lze stejně jako u scanů měnit či s nimi pohybovat z osvětlovacího pultu. Moving Head WASH
Tento typ se od typu SPOT liší osazením Fresnelovou čočkou, což jej předurčuje k plošnému osvětlení (slovo wash má v tomto případě symbolizovat „polití“ plochy objektu světlem), a využitím pro barevné osvětlování scény. Proto neobsahují žádné efektové kotouče, naopak využívají kotouče skleněné s jednotlivými barvami pro míchání, a to buď RGB (červená, zelená, modrá), nebo CMY (cyan, magenta, žlutá). Barvy je také možné míchat pomocí naklánění skel zabarvených konkrétní barvou. Některé, většinou ty dražší, ze svítidel wash mívají navíc tzv. amber, což je barva, která umožňuje plynulou teplotní konverzi světla (6 000 K až 5 600 K na 3 200 K). Takto se ze studeného světla (daylight) dělá teplé světlo, které člověk vnímá jako žlutější. Hlavním důvodem použití amber u světlometů wash je možnost namíchání většího množství pastelových odstínů barev. Se spoty mají společné mechanické strobo a stmívání. K ovládání je potřeba menší množství kanálů.  Někteří výrobci umožňují u svých produktů měnit optickou hlavu typu wash za spot, přičemž základna s předřadníkem zůstává stejná. Používají se jak elektronické, tak i elektromagnetické předřadníky. 2.3 Datové projektory
Dalším příkladem moderních technologií v oblasti divadel je používání různých typů datových projektorů (obr. 13), kdy se lze často setkávát se spojením promítaného obrazu (pomocí videozařízení, DVD, počítače) a divadelního představení. Projektory jsou nabízeny v mnoha velikostech a provedeních a liší se rozlišením, kontrastem, svítivostí, lichoběžníkovými korekcemi obrazu atd. Právě světelný tok (uváděný v lumenech podle standardu ANSI) je velmi důležitý, jelikož v divadle se nepromítá v naprosté tmě. Proto je třeba něco vědět i o plátnech, popř. textiliích, na které se bude promítat. Parametrů pro jejich výběr i volbu projektoru je mnoho a nabídka na trhu je velká. Rovněž cena není zanedbatelná, a proto je dobré se před koupí vždy poradit s odborníkem a prodiskutovat s ním své záměry. 3. Filmové a TV osvětlení 3.1 Zásady filmového osvětlení
Jsou poněkud odlišné od osvětlení divadelního, a to hlavně z důvodu osvětlení exteriérů, kde jsou často zapotřebí světlomety s větším příkonem. Tato svítidla není nezbytně nutné regulovat, důraz je zde kladen zejména na vytvoření požadované hladiny intenzity světelného toku. Proto filmaři ve většině případů používají výbojková svítidla v rozmezí od 200 W do 12 kW. Výbojky jsou zde použity hlavně z důvodu jejich teploty chromatičnosti a většího světelného toku. Teplota chromatičnosti 5 600 K a více je velice blízká teplotě chromatičnosti denního světla. Lze zde nalézt světlomety s Fresnelovou čočkou, také však světlomety se soustavou výměnných čoček a charakteristickou parabolou světlometu. Není neobvyklé vidět tyto světlomety spojené v celé sestavy.  Jelikož výbojky napájené střídavým proudem vyzařují pulsující světlo, což by se při svícení na kameru projevilo, upravuje se elektronickým předřadníkem frekvence z 50 Hz zhruba na hladinu 200 Hz (systém „flicker free“). Na tuto vyšší frekvenci již filmová kamera není citlivá a výsledný natočený obraz je čistý. Samozřejmě jsou speciálně pro filmové použití vyráběny i halogenové světlomety (světlomety pro halogenové žárovky na obr. 14), které však zdomácněly i na divadelních scénách zejména na osvětlení „kontra“ (tedy zezadu), ale to se týká spíše větších scén popř. koncertních sálů. V poslední době se v divadlech objevují dokonce i výbojkové světlomety osazené tzv. žaluziemi, což jsou vertikálně uložené proužky plechu umožňující plynulé stmívání nebo strobování. Halogenové světlomety mají Fresnelovy čočky a jejich příkon se pohybuje od 500 W do 20 kW. Existují však také světlomety o příkonech až 80, nebo dokonce 100 kW. Filmové osvětlení se neobejde bez velkého množství nejrůznějšího příslušenství, které napomáhá plnit výše uvedený cíl - vytvořit ideální hladinu intenzity osvětlení pro kameru a zároveň, podobně jako v divadle, spoluvytváří určité nálady. Mezi příslušenstvím je široká škála stativů a úchytů pro různé odrazné desky, textilie a filtry. Efektivnost při budování scény je velmi ceněna, jelikož času je vždy málo a pronajímané zařízení a filmový materiál jsou drahé.  3.2 Osvětlení v TV studiích
Tento typ osvětlení (obr. 15) je realizován obdobně, jako tomu bylo u osvětlení divadelního. Samozřejmě se pro tato studia používají světlomety o jiných příkonech a velikostech než na divadelních scénách. Hlavním rozdílem je použití převážně světlometů s Fresnelovou čočkou. Při osvětlení v TV studiu se využívají právě její vlastností - rozptýlený okraj a silný střed. Základem jsou opět halogenové žárovky, ovšem světlomety na první pohled stejné mají odlišné ovládání. Celý osvětlovací park je ve studiu vytažen ke stropu, a proto se používá daleko preciznější systém pantografů a pojezdů, než je tomu v divadle. Světlomety proto mají místo kliček pro zapínání, fokusaci (zaostřování) a natáčení tzv. zvonečky umožňující ovládání a natáčení světlometu speciální tyčí. Také v TV studiu, stejně jako u filmu, je zapotřebí pracovat s intenzitou osvětlení od jednotlivých svítidel. K dosažení potřebné intenzity osvětlení se používají tzv. cykloramy (asymetrické korýtkové světlomety se skrytým lineárním světelným zdrojem - obr. 16), které se doplňují různými fóliemi. Celý systém se opět skládá z řídicího pracoviště obsahujícího řídicí osvětlovací pult. V moderním studiu je dále umístěn pult pro ovládání teleskopů, pantografů a automatizovaných světlometů tak, aby se celé osvětlovací vybavení studia podle informací uložených v paměti pultu samo přestavělo do pozic pro jiný pořad.  Výkonové stmívací jednotky jsou zde zastoupeny jak menšími pouze několikakanálovými verzemi, tak i pevnými stacionárními stmívacími bloky. V TV osvětlení se lze velmi často setkat s využitím různých zářivkových systémů, které je často zapotřebí regulovat v rozmezí 0 až 100 %. V dnešní době je to s použitím vhodného elektronického předřadníku možné. Proto lze takto upravená zářivková svítidla zapojit do systému scénického osvětlení, a to nejen v TV studiích, ale i na běžných divadelních scénách. Svítidla tohoto typu jsou zejména v místnosti, odkud se vysílá zpravodajství (newsroom). 4. Využití scénického osvětlení S příklady využití scénického osvětlení se lze setkat i na jiných místech. Například různé druhy instalací venkovního či architektonického osvětlení již viditelně obsahují některé znaky osvětlení scénického. Jedná se především o instalace obřích multikin či výrazných hotelových staveb, kde jsou použity efektové světlomety a různé měniče barev, které mají za úkol zaujmout návštěvníkovu pozornost. Naproti tomu je možné vidět velmi citlivé využití scénického osvětlení při osvětlování našich kulturních památek či význačných staveb po celém světě (obr. 17). proJGS, s. r. o.
Havířovská 476
199 00 Praha 9
tel.: +420 2 83 92 08 01
tel.: +420 2 86 92 21 47
fax: +420 2 86 92 21 66
e-mail: info@projgs.cz
http://www.projgs.cz | 
