Sběr a recyklace odpadních světelných zdrojů
ASEKOL je tzv. kolektivní systém zpětného odběru elektrozařízení. Provozuje nejhustší veřejně přístupné sběrné sítě pro všechny skupiny elektrozařízení, včetně světelných zdrojů. Zajišťuje tak sběr, dopravu a recyklaci vysloužilých elektrospotřebičů. ASEKOL se za více než patnáct let své existence stal největším kolektivním systémem v České republice a každoročně významně snižuje zátěž životního prostředí díky šetrné recyklaci elektroodpadu ve spolupráci s certifikovanými zpracovateli.
Elektroodpad je již několik let nejrychleji rostoucím druhem odpadu v Evropě. V České republice vzniklo v roce 2020 zhruba 180 milionů kilogramů elektroodpadu, z čehož světelné zdroje tvořily jen několik málo hmotnostních procent. Světelné zdroje jsou často běžnými spotřebiteli nazývány „žárovky“, a to i přesto, že už většina současných světelných zdrojů nemá s klasickými přímo žhavenými žárovkami nic společného. Současné úspornější alternativy světelných zdrojů jsou zářivky a zejména LED světelné zdroje a svítidla. Zářivky jsou nízkotlaké rtuťové výbojky, které jsou tvořeny zářivkovým tělesem, jehož základem je nejčastěji dlouhá skleněná trubice se žhavicími elektrodami, naplněná rtuťovými parami a argonem. Existují různé tvary zářivek – lineární, kompaktní či kruhové. LED světelné zdroje jsou nejúspornější variantou současné světelné techniky a velmi často se používají jako alternativa k původním energeticky neefektivním žárovkám.
Obr. 1. Sběrná nádoba Asekol , Obr. 2. Výstup z recyklační linky na elektroodpad – směsná kovová frakce
Co do hmotnosti není světelných zdrojů mnoho v porovnání s jinými druhy elektrospotřebičů, nicméně je velmi podstatné, aby se tyto výrobky po skončení životnosti dostaly do tříděného sběru a posléze mohly být zrecyklovány. Když světelné zdroje neskončí ve sběrných nádobách pro ně určených, mají jednoznačně negativní dopad na životní prostředí i lidské zdraví.
V první řadě jde o spotřebu surovin, kdy vyhození nefunkčního světelného zdroje do směsného odpadu vede k potřebě znovu vytěžit další suroviny přímo z přírodních zdrojů, jelikož výrobky skončí nevyužité na skládce či ve spalovně. Zadruhé, působení látek a materiálů obsažených ve světelných zdrojích může potenciálně negativně působit na všechny složky životního prostředí, tedy na ovzduší, půdu a vodu. Jde např. o procesy globálního oteplování a změny klimatu nebo o působení toxických látek, jako je rtuť, na rostliny, živočichy a také na lidi. Podle vědeckých studií až 40 % nebezpečného olova na skládkách odpadu pochází z elektrického a elektronického odpadu.
Separovaný sběr odpadních světelných zdrojů komplikuje skutečnost, že většina zdrojů světla jsou rozměrově malé a lehké výrobky a lidé nemají problém se jich zbavit vyhozením do směsného odpadu. Vedle energetické úspornosti mají současné světelné zdroje rovněž určité nevýhody. U zářivek je to obsah velmi toxické rtuti a toxického fluorescenčního prášku. Zářivky navíc obsahují relativně velké množství tzv. kritických materiálů (pro výrobu fluorescenčního prášku), zejména prvků vzácných zemin yttria nebo europia. LED zdroje zase obsahují jiné kritické materiály – galium a indium, které v současné době odborníci neumějí průmyslově recyklovat.
Jestliže se odpadní světelné zdroje dostanou k recyklaci, jen v ČR lze znovu využít pro další výrobu několik tisíc tun skla, desítky tun hliníku nebo mědi, a především několik desítek až stovek kilogramů vysoce toxických látek nenaruší životní prostředí. Výzvy, které lidi čekají, jsou již několik let stejné. Z pohledu separovaného sběru je to neustálé zvyšování povědomí spotřebitelů tak, aby se rostla míra sběru tohoto odpadu. Na poli technologie zpracování a recyklace je to zejména ekonomický a v průmyslovém měřítku fungující recyklační proces, který bude schopen využít hlavně prvky vzácných zemin (yttrium, europium, terbium, galium, indium) jako druhotnou surovinu ve výrobě nových světelných zdrojů a uzavřít tak materiálový cyklus těchto možná v budoucnosti těžko dostupných materiálů (tzv. closing the loop).