Rudolf Rabik – pod znakem havrana

Dnešní obec Desná se dostala do povědomí odborné veřejnosti především jako místo, se kterým je spojen slavný rod Riedelů, kteří zde provozovali velký sklářský komplex. V návaznosti na něj vznikalo v okolí množství menších dílen a firem. Mezi nimi vynikla úspěšná společnost Rudolf Rabik, zabývající se výrobou lustrových ověsků, svítidel a nejrůznějších typů dutého skla. Ve svém znaku nesla příznačného stylizovaného havrana.

Obr. 1. Areál firmy Rudolf Rabik, vlevo firemní budova s pozůstatkem nápisu RUD. RABIK Glaswarenfabrik, vpravo obytná budova rodiny, současný stav

Počátky společnosti

Rudolf Rabik patří do současnosti mezi nejznámější rodáky z Desné. Na svět přišel 18. března 1880 do rodiny Emanuela Rabika, který působil jako prokurista ve významné desenské sklářské firmě Johann Umann [1]. Po absolvování proslulé obchodní akademie v Linci se Rudolf Rabik vrátil do Desné a pracoval nejprve jako obchodník [2]. Není však divu, že v silně sklářsky orientovaném severočeském prostředí zatoužil po vlastním podniku. Roku 1908 získal za pomoci svého otce v desenské Údolní ulici do pronájmu od sklářského velkopodnikatele Josefa Riedela ml. brusírnu skla s č. p. 142 (obr. 1). Tímto krokem vznikla firma nesoucí jméno Rudolf Rabik, Glaswarenfabrik, Dessendorf, Böhmen (Rudolf Rabik, továrna na skleněné zboží, Desná, Čechy), která označovala své zboží osmiúhelným znakem s havranem¹⁾ a fasetovaným diamantem (obr. 2).

  
Obr. 2. Firemní znak s havranem a fasetovaným diamantem, Obr. 3. Rudolf Rabik (Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschkenund Isergebirge, 1934, str. 146)

Přes dvě světové války

Již roku 1910 Emanuel Rabik zemřel a ve vedení zůstal Rudolf Rabik sám. Následovala těžká válečná léta jak pro podnik samotný, tak i v životě celé rodiny. Rudolf Rabik musel narukovat a řízení společnosti přenechal své choti Marii²⁾. V květnu 1916 byl Rabik na ruské frontě zajat a internován v Irkutsku. Další neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat a v září téhož roku zasáhla také tuto firmu největší tragédie v dějinách obce Desná. Bylo jí protržení přehrady na říčce Bílé Desné³⁾. Zcela zničena a již nikdy neobnovena zůstala velká brusírna v horní části Desné, kterou Rudolf Rabik přebral po smrti svého otce. Velké škody však vodní tok napáchal též na dalším firemním majetku – zničeno bylo vybavení, naskladněné zboží, listinná dokumentace apod.

Rudolf Rabik (obr. 3) se jako úspěšný podnikatel stal uznávanou desenskou osobností. K tomu přispěly nejenom jeho četné odborné znalosti, kvalitní vzdělání a pracovitost, ale i angažovanost ve společenském životě obce. V prosinci 1928 byl dokonce zvolen do okresního zastupitelstva v Jablonci nad Nisou a v červnu 1929 byl jmenován obchodní a hospodářskou komorou v Liberci rozhodčím soudcem. Zemřel ve věku 54 let 12. dubna 1934 a firma přešla stejně jako během první světové války [1] do rukou jeho manželky Marie Rabikové. Ta i po smrti svého muže společnost vedla s velmi dobrými výsledky [3].

Manželé Rabikovi bydleli v domě těsně sousedícím s budovou firmy s č. p. 247. Roku 1913 se zde narodila jejich jediná dcera Liselotte. Liselottiným manželem se stal Egon Fritz Philipp Mallmann – vnuk zakladatele slavné továrny na koberce ve Vratislavicích u Liberce Ignaze Ginzkeyho a její spolumajitel. Sňatek byl uzavřen roku 1938 [5] a o šest let později se Egon Mallmann stal komandistou ve společnosti Rudolf Rabik [3]. Liselotte zde působila jako prokuristka [5].

Manželé Mallmannovi žili ve Vratislavicích u Liberce a v Liberci se také narodili jejich tři synové. Konec druhé světové války jim však přinesl těžké časy. Obě továrny byly zabrány českou národní správou a rodina měsíce čekala na svůj další osud. Stupňující se nátlak, šikana a věci vyvíjející se zcela v neprospěch rodiny donutily Egona Mallmanna k naplánování útěku do Rakouska⁴⁾. Ten se uskutečnil v listopadu. Místní legenda praví, že Mallmannům v úniku i s částí rodového majetku pomohla tři nákladní auta americké armády [6]. O osudu Marie Rabikové se nepodařilo zjistit další informace.

Po roce 1945

Již v červnu 1945 byl do společnosti Rudolf Rabik, čítající 30 převážně zaměstnankyň, dosazen národní správce. S postupným návratem původních pracovníků z bojišť a zajetí vzrostl počet zaměstnanců na 50. Tento stav však trval pouze krátce.

Přelom 40. a 50. let 20. století se v českém sklářském průmyslu obecně nesl ve znamení mnoha organizačních změn. Původní zaměstnanci německých podniků byli postupně vysídlováni (nejčastěji v momentě, kdy dokonale zaučili své práci a řemeslu nové české kolegy), názvy jednotlivých pracovišť byly různě upravovány, časté byly i změny vedení, hledaly se nové výrobní programy a vznikla potřeba navázat válkou přerušené obchodní kontakty. Ve firmě Rabik byli před druhou světovou válkou pouze tři čeští zaměstnanci a rovněž zde se osazenstvo kompletně přeměnilo za české pracovníky, přicházející převážně z vnitrozemí [3]. Společnost Rudolf Rabik byla nadále vedená jako Krystalerie, n. p., Jablonec nad Nisou, závod 2, Desná, roku 1960 byla začleněna pod Jablonecké sklárny n. p. a v roce 1962 nesla oficiální název Jablonecké sklárny n. p., závod Lustrové sklo, provozovna Desná I. Obytný dům v sousedství brusírny sloužil i nadále svému účelu a spadal rovněž pod správu skláren.

Další změny ve vlastnictví přinesly až události následující po sametové revoluci. Po roce přešla firemní budova do soukromého užívání a její majitelé se střídali. V současnosti budovu vlastní jablonecká společnost FOBOS spol. s r. o., která zde provozuje malou vodní elektrárnu.

Ke způsobu podnikání a mezinárodním úspěchům

Nejvýznamnějším a také nejbližším dodavatelem polotovarů určených k dalšímu opracování se stal pro většinu místních sklářských rafinerií hutní provoz Josef Riedel Dolní Polubný. Nejinak tomu bylo i v případě Rudolfa Rabika. Protože jeho vlastní kapacity umožňovaly pouze rafinaci brusem, objednával dekorování ostatními technikami a potřebné díly5) od dalších firem, v řemeslných dílnách a u domácích dělníků. Stejně tak Rudolf Rabik přijímal četné zakázky od jiných a jeho brusírna se propracovala na přední místo mezi místními rafineriemi.

Spolupracujících firem bylo velmi mnoho a utvořily v severočeském prostředí hustou průmyslovou síť [5]. Mezi přední příklady zdařilé spolupráce patřila sklářská expozice na Mezinárodní výstavě moderních a dekorativních umění v Paříži roku 1925. Zde se společnost Rudolf Rabik podílela společně s firmou Josef Riedel Dolní Polubný na výrobě skleněné fontány navržené Pavlem Janákem a Jaroslavem Horejcem [7]. Dalším velkým úspěchem firmy byla kolektivní prezentace na Světové výstavě v Paříži roku 1937, kde získala zlatou medaili celá sklářská expozice. Medaile byla udělena všem firmám, které se na zmíněné expozici zúčastnily [4].

Za efektivního využití systému spolupráce a díky znamenitým obchodním schopnostem i osobnosti majitele Rudolfa Rabika došla firma v silně konkurenčním prostředí ke skvělým výsledkům. Pevné postavení na trhu se sklem dokazovaly objednávky přicházející z celého světa. Díky tomu si Rudolf Rabik mohl dovolit mít své zastoupení a vzorkovny ve významných metropolích, jako jsou Londýn, Paříž, Vídeň, Berlín, Brusel, Kodaň, Malmö či Stockholm [8].

Ověsková svítidla

K hlavním výrobním artiklům patřily skleněné broušené ověsky a svítidla v tzv. tereziánském stylu. Firma obojí produkovala ve velkém už od počátku své existence a měla zajištěný odbyt do desítek zemí doslova po celém světě. Neutuchající zákaznická obliba ověskových svítidel tkvěla nejenom v jejich luxusním vzhledu, ale i ve skvělých optických vlastnostech daných větším rozptylem paprsků světla na broušených plochách.

Vedle přepychových děl určených pro interiéry impozantních staveb vznikala svítidla skromnějších rozměrů vhodná nejenom ke stropnímu užití (obr. 4), ale také jako nástěnná (obr. 5), stojací či stolní svítidla. Určení a ceně konečného výrobku byla u ověsků přizpůsobena volba typu skloviny i způsob opracování. Protože samotné konstrukce tereziánských svítidel neposkytovaly příliš prostoru pro inovace, nabízela se varianta ozvláštnit jejich vzhled právě prostřednictvím různě tvarovaných a dekorovaných skleněných komponent. Základní podoba ověsků se odvíjela od použité formy, konečný vzhled byl poté dotvořen v rukou nejenom zkušených brusičů, ale i rytců (obr. 6). Vznikalo na sta nejrůznějších ověskových variant, z nichž si mohli zákazníci vybírat a zkomponovat svítidlo podle svého vkusu (obr. 7).

Broušená svítidla

Vyjma klasického ověskového sortimentu produkoval Rudolf Rabik nesmírné množství dalších typů svítidel. Vzhledem k vlastním provozním kapacitám měla největší podíl na výrobě svítidla broušená. Dekorována byla hranováním a jednoduchými klínovými (obr. 8) či oválnými řezy. Ty mohly být různě zkombinovány do ozdobných a dělících pásů, tvořily také oblíbené mřížky, hvězdicový vzor, girlandy, květy a listoví (obr. 9).

Dekor však nemusel být proveden pouze jemnými mělkými řezy. Od 30. let 20. století lze vypozorovat tendenci k výraznější modelaci, kdy broušené předměty svou propracovaností připomínají mnohdy až sochařská díla (obr. 10).

V oboru broušeného skla se těšilo velké popularitě také sklo vrstvené. Velmi časté byly až tři vrstvy různých typů barevných sklovin, jejichž postupným odbrušováním vznikaly na nohách, a především na stínidlech svítidel působivé světelné efekty.

Svítidla na poli umělecké krystalerie

Během 20. a 30. let 20. století se ve výrobě svítidel výrazně uplatnila též umělecká krystalerie, tj. luxusní lisované skleněné předměty, které byly dále pečlivě zušlechťovány, nejčastěji brusem, leptáním a matováním. Její počátky sahají do roku 1925, kdy René Lalique na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži představil svou kolekci lisovaného skla. Ostatní sklářské společnosti začaly jeho výrobky velmi rychle s větší či menší úspěšností napodobovat či různě variovat. Výrazná stylová proměna krystalerie přišla ve 30. letech 20. století, čiré bezbarvé sklo tehdy nahradily barevné skloviny. Velmi módní byla výrazná zelená, hnědá a modrá opakní skla napodobující drahé kameny [9].

Již bylo zmíněno, že společnost Rudolf Rabik vyjma výroby pro vlastní značku přijímala také objednávky na broušení od jiných. Mezi nimi byla jablonecká firma Curt Schlevogt, proslulá svou kolekcí Ingrid6). Tato kolekce obsahovala stovky dekorativních i užitných předmětů, mezi nimiž měla své pevné místo i menší svítidla – především stolní petrolejové lampy a elektrická svítidla či svícny. Lisované sklo se v tomto případě používalo ke zhotovení nohou svítidel, drobné skleněné doplňky se někdy objevovaly také nad stínidlem. Mezi hlavní motivy patřily zejména stylizované ženské postavy ladných tvarů či zoomorfní (obr. 11) a rostlinné motivy. Stínidla měla vzhledem k jejich výrazně zpracovaným nohám jednodušší charakter a bývala zhotovená buď z obyčejného čirého bezbarvého skla, nebo z papíru či textilu (obr. 12).

Umělecká krystalerie se postupně stala pro sklářské firmy z Jablonecka, Tanvaldska a Železnobrodska typickým sortimentem. Jako velmi pravděpodobná se jeví možnost, že měl i Rudolf Rabik vyvzorovanou vlastní kolekci svítidel podobného typu.

Z produkce ostatních svítidel

Společnost Rabik vyráběla všechny běžné typy svítidel. Sem patřila stojací i stolní svítidla (obr. 13), svícny, závěsná, nástropní a nástěnná svítidla. Vyjma broušení se k jejich zušlechtění běžně používaly techniky jako rytí, malování, nástřik barev, leptání, matování a rozmanité hutní typy zdobení. Objevovaly se rovněž doplňky v podobě skleněných figurek či drobné bižuterie.

V období mezi světovými válkami vedle sebe přežívalo několik módních proudů. To se odrazilo i v uměleckém skle. Především u rostlinných dekorů patřících k těm nejoblíbenějším lze jasně rozeznat vliv doznívající secese. K ní ostře kontrastovaly jednoduché klasické linie a linie art deco (obr. 14). Na malovaných stínidlech se ve velké míře uplatňovaly také romantizující výjevy s horskými krajinami, zříceninami hradů, selskými obydlími, větrnými mlýny či s námořní tematikou. V malbě se též hojně objevovala orientální tematika a rozmanitá lidová vyobrazení. Za osvědčené platily motivy ženských postav a zvířat, mnohdy stylizovaných do podob nohou i celých svítidel (obr. 15). Je zapotřebí zmínit i svítidla religiózního charakteru, která nejenže nalezla uplatnění v církevních budovách, ale také sloužila k domácí soukromé zbožnosti.

Další sortiment

Rudolf Rabik však nebyla společnost zaměřená pouze na svítidla, ale produkovala i další běžný skleněný sortiment. Sem patřily mimo jiné nádoby určené k osobní hygieně, na kosmetické produkty, kuchyňské potřeby, soupravy ke stolování, vázy, dekorativní předměty, potřeby pro kancelář, zboží pro kuřáky, předměty se sakrální tematikou, urny nebo úchytky na nábytek a dveře (obr. 16).

Závěrem

Při současném pohledu na stavby kdysi věhlasných a prosperujících hutí, rafinerií a obchodních společností se často nechce ani věřit, že v tom kterém domě vznikaly překrásné luxusní předměty a honosná svítidla. Tyto historické budovy bývají opuštěné a pomalu chátrají především proto, že nevyhovují dnešním výrobním standardům. Co však na těchto místech přetrvává, je jakýsi genius loci odkazující na minulost a osoby s místem pevně spjaté.

Příběh Rudolfa Rabika, jeho rodiny a firmy je jedním z mnoha podobných, tolik typických pro sklářství první poloviny 20. století. Bohužel postupně jména hlavně menších sklářských společností upadají v zapomnění a jejich historii je nutné znovu pracně skládat z útržkovitých informací, které se zachovaly roztroušené na mnoha místech. O to větší radost přináší znovuobjevení každého dalšího příběhu.

---

¹⁾ Firemní znak s havranem byl inspirován příjmením zakladatele „Rabik“ z německého der Rabe – havran.
²⁾ Marie Rabik rozená Votočková byla vnučkou významného příchovického podnikatele a politika Wenzela Neumanna.
³⁾ K tragédii došlo 18. září 1916, pouhých deset měsíců po dokončení přehrady na vodním toku Bílé Desné. Okolností vedoucích k protržení vodního díla bylo více, za hlavní příčinu jsou však považovány technické nedostatky samotné stavby. Během této události zemřelo 57 lidí, 370 lidí zůstalo bez střechy nad hlavou a 1 020 lidí přišlo o práci. Obrovské byly také majetkové škody – divoce se valící vodě podlehlo zvířectvo, zcela zničeno nebo poškozeno bylo přes sto obytných i průmyslových objektů.
⁴⁾ Manželé Mallmannovi se trvale usadili v Kitzbühelu.
⁵⁾ Především šlo o kovové komponenty a části ke kompletaci svítidel.
⁶⁾ Kolekce byla poprvé představena roku 1934 na veletrhu v Lipsku.

Článek by nevznikl bez podkladů a historických znalostí pana Oskara Holaty. Tímto bych mu ráda poděkovala za laskavou pomoc. Poděkování patří rovněž pracovníkům Státního okresního archivu Most, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a PhDr. Jitce Lněničkové.

Obrázky svítidel či jejich komponent pocházejí z firemních katalogů a vzorníků uložených ve Státním okresním archivu Most – fond NAD 1149, Rudolf Rabik rafinerie skla, Desná [1890–1945], fas. č. 13, 14, 15.

 
Obr. 4. Kresba ověskového lustru, 1910 až 1920 (Státní okresní archiv Most), Obr. 5. Návrhy nástěnných ověskových svítidel, 30. léta 20. století (Státní okresní archiv Most)

Obr. 6. Ověsky s rytinou květin a ptáčků, 1910 až 1920 (Státní okresní archiv Most)

Obr. 7. List s návrhy různých typů ověsků, 20. až 30. léta 20. století (Státní okresní archiv Most)

 
Obr. 8. Návrh svítidla s bohatým broušeným dekorem převážně z klínových řezů, 30. léta 20. století (Státní okresní archiv Most)

Obr. 9. Vzory nástropních svítidel zdobených broušenými dekory, 30. léta 20. století (Státní okresní archiv Most)

 
Obr. 10. Návrh plasticky broušeného stolního svítidla, 30. až 40. léta 20. století (Státní okresní archiv Most), Obr. 11. Svícen se zoomorfním dekorem z kolekce Ingrid, broušené firmou Rudolf Rabik pro společnost Curt Schlevogt, přelom 30. a 40. let 20. století (Státní okresní archiv Most)

Obr. 12. Stolní svítidla a svícen z kolekce Ingrid, broušené firmou Rudolf Rabik pro společnost Curt Schlevogt, přelom 30. a 40. let 20. století (Státní okresní archiv Most)

 
Obr. 13. Návrhy komponent ke stojanovým svítidlům a ověskům, 30. léta 20. století (Státní okresní archiv Most), Obr. 14. Kresba lisovaného stínidla v kovové montáži, 30. léta 20. století (Státní okresní archiv Most)

Obr. 15. Kolorovaná kresba stolního svítidla ve tvaru páva, 20. léta 20. století (Státní okresní archiv Most)

Obr. 16. Reklamní inzerát (Adressbuch der Glas-Industrie, 1943, str. 448)

Literatura:
[1] HOLATA, Oskar. Rudolf Rabik: (Ne)známé osobnosti Desné. Desenské noviny. 2018, (10), 8.
[2] Reichenberger Zeitung. 14. 4. 1934, 5.
[3] Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Dokumentace k firmě Rudolf Rabik, list Rabíkova brusírna Desná I., zapsané Josefem Dubským 10. 1. 1962.
[4] NOVÝ, Petr. Z historie českého lisovaného skla VI. 1925–1938: Sklo, doba, lidé. Glassrevue [online]. 2004, (15) [cit. 2021-01-20]. Dostupné z: http://www.glassrevue.cz/news.asp@nid=2890.html
[5] Z korespondence s panem Oskarem Holatou v lednu 2021.
[6] ŘEHÁČEK, Marek a Petr Ferdyš POLDA. Pád, vzestup a konečný pád ginzkeyovského impéria. Vratislavický zpravodaj [online]. 2011, (11) [cit. 2021-01-26]. Dostupné z: https://www.vratislavice.cz/admin/upload/archiv/pr-i-loha-2011-11-34.pdf
[7] BEDNÁŘOVÁ, Tereza. Svítidla jizerskohorské firmy Riedel. Světlo 2/2019, 62, obr. 8.
[8] NOVÝ, Petr. Lisované sklo a krystalerie v Jizerských horách: historie výroby – sklárny – rafinerie – export. Desná v Jizerských horách: Ornela – Desenské sklárny, 2002. Ornela – archiv. ISBN 80-863-9701-7.
[9] NOVÝ, Petr. Osudové sklo. Art & Antiques: letní příloha. červenec 2007, 10–13.