Rozloučení s výstavou Spoutané paprsky
Rozloučení s výstavou Spoutané paprsky Dvacátý první květen tohoto roku byl posledním dnem, kdy si mohli návštěvníci muzea v Jablonci nad Nisou prohlédnout unikátní výstavu Spoutané paprsky – Osvětlování a svítidla v průběhu staletí, která sem byla přestěhována z muzea v Kašperských Horách. Vystavené exponáty v muzeu v Jablonci se oproti výstavě v Kašperských Horách (Světlo č. 5/2005, str. 44) poněkud změnily, ale základ výstavy zůstal stejný. Zhruba čtvrtina exponátů byla doplněna dalšími, novými předměty ze sbírek Muzea skla a bižuterie. Šlo zejména o lustry zdobené ověsy a korálky, jejichž transport je velmi obtížný. Přibyla další kovová svítidla, olejové lampičky, svícny apod. V jabloneckém muzeu se také dochovala dřevěná konstrukce pro upevnění „ševcovských koulí“, která byla používána v jedné ze zdejších rafinerských dílen, i s původními koženými řemínky pro jejich zavěšení. Vitrína s ověsy byla doplněna jejich další variantou a také vzorníkem ověsů z Jablonecka. Velké sály jabloneckého muzea výstavě poskytly větší prostor, exponáty zde mohly lépe vyniknout. Naproti tomu však nebylo možné všechny funkční lustry z technických důvodů rozsvítit. Doprovodný program pro návštěvníky zůstal stejný jako při předchozí instalaci výstavy v Kašperských Horách (pokusy s nerozbitnou zářivkou Philips, ukázky solárních panelů, diod LED apod.). Přestěhovat výstavu na sever Čech byl určitě dobrý nápad, protože Kašperské Hory jsou pro zájemce z Liberce či Hradce Králové přeci jen „trochu z ruky„. Výstava se velice líbila a mnoho lidí se vypravilo do jabloneckého muzea pouze na ni. Stěhování a instalace vzácných exponátů jsou velmi náročné a riskantní. Proto výstava tentokrát byla i přes zájem dalších institucí o ni definitivně rozebrána a ukončena. Je dobře, že k výstavě byl vydán katalog, který zachycuje to podstatné, co představila. Je to vlastně první publikace za posledních několik desítek let věnovaná obecně historii světelných zdrojů a svítidel. Lze si ji objednat v pražském nakladatelství Baset. Na závěr patří poděkování kurátorce tohoto mimořádného projektu PhDr. Jitce Lněničkové, která může být s výsledkem své práce rozhodně spokojena. -jk- | |