Rostliny a osvětlení v biofilním interiéru – Část 13

Rostliny a světlo v pracovních, školních a sociálních budovách

Úvod

Biofilní prostředí je přínosem zejména v pracovních interiérech, kde mnoho lidí tráví značnou část svého života (obr. 1). V pracovním prostředí, zejména tam, kde se vykonávají duševně náročné práce, ve školách a též ve zdravotnických a sociálních zařízeních, rostliny významně zkvalitňují fyzikální stav ovzduší, mají protistresové účinky, významně ovlivňují invenci a pracovní iniciativu, soustředěnost, kvalitu práce i zdraví lidí a snižují podíl pracovní neschopnosti. Pacientům a klientům sociálních zařízení poskytuje biofilní prostředí kontakt s přírodou, který má pozitivní vliv na jejich psychické rozpoložení, jež může příznivě ovlivnit jejich tělesné i mentální zdraví.

Obr. 1. Rostliny ve větší kanceláři (foto: Martin Lachman, Jungle Interiors, s. r. o., www.jungleinteriors.cz)

Rostliny v interiéru

V biofilním interiéru hrají důležitou úlohu všechny přírodní prvky: výrobky z masivního dřeva, ratanu, rákosu, rostliny či minerály. Na prostředí a životní pohodu člověka však nejvíce z těchto přírodnin působí živé rostliny. O jejich příznivém vlivu rozhoduje kvalita osvětlení, které pro plnohodnotný zrakový vjem a pocit musí zajistit dostatečný jas rostlin. Osvětlení rostlin musí být náležitě koordinováno s osvětlením pracovních míst a s celkovým denním i umělým osvětlením. Nedostatečné osvětlení (obr. 2) nesvědčí ani rostlinám, které potřebují světlo k fotosyntéze, ani uživatelům prostoru, kteří potřebují rostliny dobře vidět. Aby byly rostliny v dobré kondici a mohly tuto kvalitu předávat lidem ve svém okolí, potřebují rovněž náležitou floristickou péči. Nevzhledné rostliny člověku žádnou psychickou podporu nedávají, spíše naopak.

Obr. 2. Nedostatečně osvětlené rostliny v kanceláři

Zraková pohoda

Mezi základní faktory dobré zrakové pohody patří nejen osvětlenost, rovnoměrnost osvětlení a omezení oslnění, ale také vhodný jas a přiměřený kontrast rostlin, mobiliáře a výmalby a též ladění a kontrasty barevných povrchů. Protože uvedené požadavky nemůže v interiéru splnit jen přírodní denní světlo, musí být racionálním způsobem rovněž využíváno umělé osvětlení. U svítidel a světelných zdrojů je třeba správně zvolit světelný tok, rozložení svítivosti a barevný tón světla. Ve všech prostorách s aktivitou během dne, tedy pracovních, školních či přednáškových, je vhodné denní a chladné umělé světlo s teplotou chromatičnosti ≥ 5 300 K a větším podílem aktivující modré složky. Dosavadní praxe však pro tyto interiéry preferovala neutrální tón světla (4 000 K).

Vidění

Světlo je médium, které člověku zprostředkuje většinu informací. Nejen informací, ale také pocitů. Světlo spojuje člověka s jeho okolím, vnější svět se přes čočku promítá na citlivé fotoreceptory sítnice, do nichž vstupují fotony, které se tohoto okolí „dotkly“ (ať už je fyzikální povaha tohoto „dotyku“ jakákoliv). Uvádí se, že na vidění se mnohem více podílí paměť – to, co člověk zná a očekává – než to, co má ve skutečnosti ve svém zorném poli. Kdesi v této paměti je však uložen i moment, kdy se člověk s pozorovaným – např. stromem – setkal poprvé (často v dětství). Toto prvotní pozorování je někdy spojeno s naprostou fascinací, jako by pozorovatel na chvíli splynul s pozorovaným. Opakované vidění a přiřazení pojmu mohou tento zážitek natolik překrýt, že vjem „strom“ již působí na člověka zcela všedně a nechává jej chladným. Možná je to právě zmíněný prvotní pocit fascinace přírodou, který se biofilní design snaží v člověku oslovit.

Melanopické účinky světla

Ne všechny fotoreceptory sítnice však slouží k vidění. Světlocitlivé gangliové buňky sítnice informují hypotalamus („mozkový velín“) o intenzitě okolního světla. Světlo (zejména jeho modrá složka) seřizuje centrální hodiny organismu, aktivuje pozornost, může posouvat fázi denního rytmu nebo léčit depresi [1]. Tyto fotoreceptory rovněž přispívají k reflexu stahování zornic. Při osvětlení chladným světlem (s větším podílem modré složky) jsou zornice staženější než při stejné osvětlenosti teplým světlem. Více zacloněná optická soustava (oko, objektiv) má větší hloubku ostrosti. Při chladném světle tedy člověk vidí o něco ostřeji a např. na čtení mu stačí slabší brýle.

Pro melanopické (též mimovizuální nebo cirkadiánní) účinky světla je kromě intenzity a spektrálního složení klíčové načasování v denní době. Ráno a během dne je pro člověka žádoucí jasné osvětlení chladného tónu (vyšší stovky až několik tisíc luxů a T_CP ≥ 5 300 K), večer naopak tlumené osvětlení teplého tónu s malým obsahem modré složky (nižší desítky luxů a T_CP ≤ 3 000 K, spíše nepřímé světlo).

Světlo v noci a dvě hodiny před spaním může, v závislosti na intenzitě, spektrálním složení, prostorovém rozložení, délce expozice a individuálních faktorech, narušit sekreci melatoninu a připravit tak člověka o část spánku. Po setmění je proto třeba se světlem zacházet uvážlivě. Určitou roli může hrát i světlo displeje televizoru, počítače, tabletu či telefonu, stejně jako obsah sledovaný na těchto zařízeních.

Historická zkušenost lidského druhu s denním světlem je taková, že během dne je světlo intenzivní a chladné, při východu a západu slunce je mnohem slabší a teplé a v noci je tma. Tímto přírodním vzorem se inspiruje biodynamické (nověji integrativní) umělé osvětlení, které upravuje intenzitu i tón světla (a s ním i modrou složku) tak, aby působilo v souladu s denním biorytmem lidí v budově. Zároveň se tak omezuje rušivé světlo vyzařované z budov.

Obr. 3. Projektová kancelář (foto: Martin Lachman, Jungle Interiors, s. r. o., www.jungleinteriors.cz)

Tón světla

Teplota chromatičnosti světelných zdrojů ovlivňuje vzhled rostlin z hlediska barevnosti, ale i z hlediska jejich tvaru – habitu. Chladné bílé světlo zachovává zcela přírodní barevnost rostlin i jejich přírodní tvar. Rostliny osvětlované zdroji s větším podílem modré složky světla mají rozložitější listy s kratšími řapíky, kratší internodia stonků, hustější porost a pevnější habitus. Hustota porostu zvětšuje rychlost fotosyntézy, množství absorbovaného oxidu uhličitého, zvyšuje výdej kyslíku a zvětšuje schopnost likvidovat škodlivé těkavé plyny v ovzduší. Rostliny osvětlované zdroji s větším podílem červené složky jsou vytáhlejší, mají menší listovou plochu a menší fotosyntetickou účinnost. Červená složka má i další funkci: indukuje kvetení dlouhodenních rostlin. Rostliny s červeně panašovanými listy nebo s červenými listeny je vhodné osvětlovat neutrálně bílým světlem (4 200 K).

Světelné zdroje s chladným tónem lze doporučit k osvětlování prostoru i rostlin v pracovních prostorách (technické a administrativní kanceláře, vývojové a výrobní prostory, výpočetní střediska; obr. 3) a jsou užitečné i v prostorách, kde lze předpokládat vyšší míru stresu (čekárny zdravotnických zařízení) a kde je třeba udržet pozornost při náročných či dlouhých jednáních (úřady, banky, pojišťovny). Osvětlení jednacích prostor může být regulovatelné a ve výmalbě lze doporučit teplejší barvy. I zde by však rostliny měly být osvětleny chladným bílým světlem. Teplota chromatičnosti (T_CP) a všeobecný index podání barev (R_a) umělého světla rovněž ovlivňují dojem z barevné úpravu povrchů v interiéru.

Směr světla

Tvar rostlin ovlivňuje i směr dopadajícího světla. Vzpřímený růst zajišťuje přímé světlo dopadající na rostlinu převážně shora nebo jen v malém úhlu od svislice směrem k pozorovateli a rozptýlené světlo, které se odráží od stěn místnosti. Je-li to z hlediska celkové dispozice možné, osvětlují se tak rostliny, které jsou nízko nad zemí nebo na nižších policích. Pro osvětlování vysokých keřovitých rostlin je třeba upravit polohou svítidel tak, aby se rostliny poněkud natáčely směrem k pozorovateli, aby mu ukazovaly větší plochu listů. Nápady osvětlovat bylinné rostliny jen zdola nebo ze strany mohou snad působit efektně, ale pro rostliny jsou nepřirozené a nevzhledně deformují jejich habitus.

Barvy a psychika

Barvy mají značný vliv na psychiku a pohodu člověka. Mnoho designérů však tyto poznatky dosud nebralo v úvahu. Psychologické účinky barev jsou závislé nejen na barevnosti a dopadajícím světle, ale i na velikosti barevné plochy. Například v páté části tohoto seriálu [2] je popsán vliv červených, šedých a černých ploch o různé velikosti na zrakovou pohodu.

Obr. 4. Průhledová stěna (foto: Jakub Hoďánek, Flower company s.r . o., www.flower-company.cz)

Je modrá dobrá?

Podrobnější zmínku zasluhuje modrá barva. Statistické studie [3] ukazují, že její použití v pracovních interiérech zvyšuje motivaci a produktivitu práce a zpříjemňuje vztahy na pracovišti. Vyznění barvy však záleží na jejím odstínu i na kontextu. Stejná modrá při dobré osvětlenosti asociuje příjemnou letní oblohu či vodní plochu, při slabém osvětlení však může působit chmurně a motivaci naopak snižovat. Modrá barva ve velkých plochách také snižuje pocitovou teplotu v místnosti až o několik stupňů, což může být výhodou v létě a nevýhodnou v zimě. Chladně působící prostředí se člověk podvědomě snaží rychle opustit, což může být výhodou tam, kde je třeba rychle obsloužit velké množství lidí, a nevýhodou jinde, kde se naopak dlouho čeká. Světlemodrá výmalba při dobrém osvětlení působí lehce a uklidňuje. Šedomodrá výmalba při slabém osvětlení může oproti tomu působit stísněně. Barvy v interiéru je proto vhodné koordinovat s návrhem osvětlení, např. se zamýšlenou osvětleností stěn.

Rostliny v open space

Významné je působení rostlin v prostorách, kde po delší dobu pobývá více lidí, např. ve velkoplošných otevřených kancelářích (open space). Zde je velmi užitečná schopnost rostlin snižovat hlučnost prostředí. Skupiny rostlin na stěnách snižují odraz zvukových vln a v prostoru tlumí jejich šíření. K prostorovému útlumu zvuku jsou vhodné průhledové rostlinné stěny (obr. 4), které oddělují jednotlivé části pracoviště, ale zároveň opticky nezmenšují prostor a umožňují zrakový kontakt lidí v místnosti. Hluk v otevřených kancelářích je podceňovaným faktorem, který snižuje efektivitu práce a u citlivých jedinců může urychlit nástup syndromu vyhoření.

V malých kancelářích nebo v odpočinkových prostorách, kde zaměstnanci kouří, pomáhají rostliny absorbovat nejrůznější škodlivé látky obsažené v cigaretovém kouři.

Obr. 5. Ozelenění a osvětlení velkoplošné kanceláře

Příklad biofilního ozelenění velkoplošné otevřené kanceláře znázorňuje obr. 5. K velkoplošné kanceláři je připojena kancelář vedení a místnost sekretariátu. Při vstupu zaměstnanců nebo návštěvníků do místnosti je vítá osvětlená vertikální stěna s emblémem společnosti umístěná na protější stěně (B). Vstupní prostor odděluje od pracovního prostoru podesta o výšce pracovních stolů, na které jsou umístěny truhlíky nebo solitérní nádoby se středně vysokými rostlinami (A). Na policích v úrovni parapetů oken jsou umístěny truhlíky s barevnými listeny nebo květy (v průběhu roku se vyměňují; C). Na konci místnosti, mezi dveřmi a oknem kanceláře vedení je vertikální stěna (D). Pro maximální možné omezení hluku je místnost rozdělena průhledovými stěnami (H) na čtyři části. Stěny jsou řídce osazeny zpravidla pnoucími rostlinami (filodendron, scindapsus aj.; obr. 4). Jednotlivé skupiny stolů, umístěných vedle sebe, jsou odděleny ještě rostlinnými paravány (obr. 6). Všechny skupiny stolů jsou opatřeny rostlinami, zpravidla v solitérních nádobách, s místním osvětlením, umístěných na vyšších stojanech na okrajích stolů tak, aby nezmenšovaly pracovní plochu stolů (K). Celkové osvětlení kanceláře zajišťuje šest podélných tras lineárních svítidel s chladným bílým tónem. Také místní osvětlení rostlin má chladný bílý tón. V kanceláři vedoucího je v blízkosti okna vysoká rostlina a na stěně za jeho zády je rostlinný obraz (obd. obr. 7) s barevnými rostlinami, které podporují soustředění a invenci spolupracovníků sedících u jednacího stolu. Tento obraz má rovněž své místní osvětlení s chladným bílým zdrojem. Vkanceláři sekretářky je rostlina na jejím pracovním stole a vyšší rostlina u konferenčního stolku, kde čekají lidé na jednání (obd. obr. 8). Stropní i stolní svítidla opět svítí chladným bílým tónem.

Obr. 6. Rostlinný paraván

Rostliny ve školách

Četné vědecké práce předkládají pozitivní poznatky o vlivu rostlin ve školních zařízeních, v mateřských školách i ve všeobecně vzdělávacích nebo odborných školách. Biofilní prostředí vytváří a upevňuje vztah dětí k přírodě, zvyšuje kulturu a živost prostředí, působí na estetické cítění i na mentální vývoj a rozvoj osobnosti, příznivě ovlivňuje chování hyperaktivních dětí a má kladný vliv na jejich soustředění. Rostliny ve školkách mají být především v místech, kde se děti nejvíce zdržují (v hernách). Rostliny ve školách se rozmísťují podle zavedeného uspořádání tříd tak, aby co nejdelší dobu byly v zorném úhlu žáků. Vposluchárnách je to zpravidla v místech, kde se pohybuje lektor (u stěny s tabulí nebo s promítací plochou).

Ve školních třídách a posluchárnách by byly ideální chladné bílé světelné zdroje a intenzita osvětlení ve výši očí žáků či posluchačů 600 lx. Taková osvětlenost téměř dvojnásobně převyšuje základní požadavek normy [4] a barevný tón se vymyká doporučení vyhlášky [5]. Ve školkách je vhodný chladný nebo neutrální tón světla. Osvětlení rostlin je opět chladné bílé.

Obr. 7. Dekorativní rostlinný obraz (foto: Martin Lachman, Jungle Interiors, s. r. o., www.jungleinteriors.cz)

Rostliny ve zdravotnictví

Důležitou funkci plní rostliny v čekárnách lékařských zařízení, kde se často dlouho čeká. Snižují totiž neklid a stres před lékařským vyšetřením či zákrokem, tlumí hluk a v přeplněných čekárnách mohou poskytovat určité soukromí, aniž by prostor působil stísněně. Umístění rostlin v těchto prostorách se dříve považovalo za nehygienické, avšak při jejich pěstování v keramických substrátech tento problém nevzniká, substráty jsou naprosto hygienické, netvoří se na nich plísně ani se zde nelíhnou mušky. Rostliny tak mohou být stále v dobrém zdravotním i vizuálním stavu i při minimální péči.

Rostliny v sociální sféře

V sociálních zařízeních s trvalým pobytem starších lidí je dobré plně využívat terapeutické působení rostlin. Rostliny kromě svých fyzikálních přínosů dělají lidem radost, a někteří klienti o ně dokonce pečují. V době epidemie, kdy jsou v sociálních zařízeních zakázané návštěvy a zákaz vycházení mimo areál se vlastně rovná zákazu vycházení z budovy, představují interiérové rostliny jednu z mála možností, jak se klienti mohou setkat s přírodou. Následky hygienických opatření v budovách společně s klienty často uvězní i pečovatele a zdravotníky, kteří za těchto omezení podávají nadlidské výkony, a možnost relaxace v pěkném prostředí s vitálními rostlinami je pak vítanou pomocí, aby pracovní zátěž dokázali zvládnout.

Obr. 8. Rostlinný ostrůvek v jednacím prostoru

Závěr

Osvětlení prostor podle zrakových potřeb člověka není pro rostliny většinou dostatečné. Při denním světle v budovách rostliny většinou prospívají pouze do vzdálenosti 2 m od oken. Zeleň se tak nedostává do celého prostoru a její potenciál zůstává nevyužitý. S osvětlením rostlin je vhodné počítat už ve fázi projektu, a to jak z hlediska rozmístění svítidel, tak z hlediska potřebného příkonu. Pohoda plynoucí z vitálních a dobře viditelných rostlin určitě stojí za energii, kterou jejich osvětlení spotřebuje.

V době omezení vycházení je pro člověka obzvlášť důležitý dostatek světla během dne. Intenzivní chladné umělé světlo (tisíc a více luxů alespoň po část dne) může kompenzovat chybějící světelný stimulus v situaci, kdy lidé dlouhodobě zůstávají v budovách a nechodí ven.

Ing. Stanislav Haš, CSc., Agroenergo,
Ing. Jan Kopřiva, Zahradnictví Tišnov,
ed. Ing. Antonín Fuksa, NASLI & Blue step

Literatura:
[1] TNI CEN/TR 16791. Hodnocení nevizuálních účinků záření přijatého zrakem člověka. ÚNMZ 2018.
[2] FUKSA, Antonín a Stanislav HAŠ. Rostliny a světlo v biofilním interiéru 5. část – Psychologické a fyziologické účinky barev a světla. Světlo. 2019, (3), 27–29. ISSN 1212-0812.
[3] COOPER Cary. Human spaces report: Biophilic Design in the Workplace. Lancaster University, 2015.
[4] ČSN EN 12464-1. Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů: Část 1: Vnitřní pracovní prostory. ÚNMZ, 2012.
[5] Vyhláška č. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. In: Sbírka zákonů. ISSN 1211-1244.