Petr Behrens – umělec, architekt a především designér

 

Jedním z prvních umělců konce 19. století, který vypracovával návrhy pro průmyslovou výrobu, byl německý architekt a designér Petr Behrens (1866–1940). Zapsal se do dějin designu jako první průmyslový designér v Evropě. Studoval na uměleckých školách v Karlsruhe, Düsseldorfu a Mnichově v letech 1886 až 1891 a již roku 1892 patřil k zakladatelům pokrokového kroužku umělců v Mnichově zvaného Secese. Až roku 1897 se rozhodl zaměřit se na navrhování užitných předmětů pro uměleckořemeslné zpracování. Navrhoval nábytek, koberce, skleněné nádoby, porcelánové servisy, příbory, ale i tapety a látky. Jeho nové, moderní návrhy vzbudily značný zájem na uměleckých výstavách v Berlíně a Mnichově, neboť začaly přímo ovlivňovat průmyslově

vyráběné předměty.

Behrens v první řadě vyznával užitnou funkci předmětu, teprve poté následovalo rozhodnutí o jeho estetickém ztvárnění. Svůj umělecký koncept jednoduchého funkčního tvaru předmětu s minimálním dekorem programově uplatňoval ve své tvorbě pro umělecká řemesla, která byla koncem 19. století zahlcena pseudohistorickými vzory, počínaje neogotikou, přes neorenesanci, neobaroko po opakující se rozmělněné rokoko, to vše přezdobeno dekorem. Svůj program jednoduchého tvarosloví Petr Behrens představil již po roce 1898 v Darmstadtu v návrzích předmětů užitého umění v uvolněném stylu rostlinné secese. Do malé Umělecké kolonie, založené a podporované mecenášem hessenským knížetem Ernstem Ludwigem, byl přizván jako jeden ze sedmi význačných německých umělců. Každý z nich měl okolo nového sídla knížete a výstavního pavilonu s ateliérem na Mathildenhöhe, projektovaného J. M. Olbrichem, postavit vlastní a kompletně zařízený vzorový dům. Tyto domy doplňovaly komponované parkové prostředí Mathildenhöhe a byly využity jako exponáty první umělecké výstavy v roce 1901.

 

Behrens spolu s dalšími členy vytvářel nový umělecký výraz pro nový moderní životní styl. Ačkoliv původně vycházeli z rostlinného stylu, Petr Behrens se začal přiklánět k abstraktnímu liniovému dekoru. Jeho tehdejší návrhy užitných předmětů vyráběli kvalitní umělečtí řemeslníci, a proto byly velmi drahé. Dovolit si je mohla jen úzká vrstva solventní klientely, mladé buržoazie. To bylo impulzem k následnému Behrensovu rozhodnutí, po kterém zaměřil svou tvorbu na návrhy průmyslově vyráběného zboží.

 

Jeho cílem bylo navrhovat vysoce estetické, ale zároveň funkční a strojově vyráběné předměty, dosažitelné pro každého zájemce. V poslední třetině 19. století provozoval takřka identické zaměření své tvorby Christopher Dresser, designér užitého umění pro průmyslovou výrobu ve Velké Británii.

 

Během let 1901 až 1906 se rozvíjely Behrensovy výtvarné názory od rostlinné secese z Darmstadtu k využívání jednoduché, geometrizující linie. Uplatnil ji ve svých návrzích liniových vzorů linoleí a tapet pro firmu Linoleum-Fabrik, které vystavil na umělecké výstavě v Drážďanech. Naprosté popření historizujících dekorů a vzorů se také projevilo na moderním vzhledu jeho realizovaného projektu výstavního pavilonu Zigarettenfabrik, postaveného pro uměleckou výstavu v Oldenburgu. Svůj výrazný sklon k jednoduchým geometrickým tvarům se základními prvky linie, kruhu, trojúhelníku a čtverce potvrdil ve všech svých následných projektech. Proto se na počátku 20. století stal vůdčí osobností reformního hnutí ve škole Uměleckého řemesla v Düsseldorfu, která patřila k renomovaným školám tohoto druhu v Evropě. Mimoto byl také jedním ze zakládajících členů německého uměleckého spolku Werkbund, založeného roku 1907 v Mnichově skupinou stejně smýšlejících progresivních umělců, mezi nimiž byli Josef Hoffmann, Richard Riemerschmied, Josef Olbrich a další. Jejich cílem bylo zušlechtit německou uměleckou práci a zvýšit její kvalitu a následně prosadit novou estetickou kvalitu předmětů v začínající průmyslové výrobě na území Německa.

 

Díky své vynikající pověsti se Behrens stal uměleckým poradcem firmy AEG v Berlíně. Její majitel Emil Rattenau ji založil v roce 1883 poté, co zakoupil Edisonovy patenty pro Německo, a pojmenoval ji Deutsche Edison- -Geselschaft – DEG (Německá Edisonova společnost). Ale o čtyři roky později ji přejmenoval na Allgemeine Electricitätsgeselschaft (Všeobecná elektrotechnická společnost), tedy AEG. Již na počátku 20. století AEG vyráběla široký sortiment elektrických zařízení pro elektrárny a přenosové soustavy, světelné zdroje a také mnoho zcela nových elektrotechnických výrobků pro domácnost. Právě tyto první elektrospotřebiče se staly středem zájmu Petra Behrense, kterého majitel firmy zaměstnal od roku 1907 jako designéra a grafika. Do té doby vzhled domácích elektrospotřebičů kopíroval umělecké předměty, a to nejen svým tvarem, ale i historizujícím dekorem a zdobením. To se podle Behrense vůbec neslučovalo s moderním technickým předmětem. Věděl, že tvar nových domácích elektrických spotřebičů dosud reflektoval většinově panující styl mobiliáře v měšťanských domácnostech, a chtěl tento chybný pohled radikálně změnit. Jedním z jeho důležitých podnětů byl komplexní návrh celkové změny prezentace firmy AEG. Vytvořil proto pro ni zcela nový znak – logo společnosti, grafické návrhy pro prezentaci jejích výrobků v katalozích, rovněž navrhl tvary vybraných elektrospotřebičů a na změnu dalších působil z pozice vedoucího designéra firmy. Podařilo se mu jako prvnímu výtvarníkovi nejen v Německu, ale i v Evropě záhy pro AEG vytvořit zcela komplexní firemní styl. Společnost AEG získala novou tzv. Corporate Identity, která byla nezaměnitelná, a dokázala ji dobře uplatnit.

 

Petr Behrens jako designér průmyslových výrobků oboru elektrotechniky si stanovil následující pravidla své tvorby: „Tvary elektrotechnických výrobků nesmí kopírovat nebo přejímat tvarosloví a styl uměleckořemeslných předmětů. Průmyslová výroba nesmí být ošklivá a nedbalá, ale naopak její výrobní metody musí být strojově přesné a provedení naprosto perfektní.“ Tyto požadavky začal nejprve uplatňovat ve svých návrzích pro zcela nové, bezozdobné tvary obloukových lamp. Výrazně změnil a zjednodušil jejich tvarosloví, a zdokonalil tím jejich funkci jako světelného zdroje. Zkoumáním jejich technického ústrojí dospěl k jednoduššímu otevírání krytu obloukovek. Takto poučený přístup k technickému předmětu byl pro Behrense rozhodující při navrhování nové estetiky velké úsporné obloukové lampy a při tvarování všech dalších modelů obloukovek. Tak zvanou Behrenslampe AEG velmi úspěšně prodávala nejen pro její vyvážený a estetický vzhled, ale pro její dokonalou funkci.

Designér Petr Behrens přemýšlel o podobě a funkci technických předmětů a varoval před nahodilou pseudoestetikou. Důrazem na užitnou funkci elektrických předmětů a zároveň jejich estetickou podobu se mu podařilo vytvořit základní typologii přístrojů vyráběných v AEG. Znamenitým příkladem moderních funkčních tvarů jsou jeho elektrické konvice a stolní ventilátor z roku 1908. Objemné kovové konvice jsou hranatého, poději válcovitého a oblého tvaru s klidným velkým držadlem opleteným lýkem. Inspiraci pro tento detail izolovaného a příjemného držadla jistě čerpal z vlivu asijských kultur, které v té době ovlivňovaly evropskou řemeslnou kulturu. Ačkoliv Behrens pracoval pro AEG v podstatě jako „architekt průmyslových výrobků a staveb“, zároveň cílevědomě vytvářel nové povědomí o moderních elektrospotřebičích a jejich uplatnění v domácnostech. Propagace svítidel, nových obloukových lamp a elektrotechnických výrobků v prodejních a výstavních síních – vzorkovnách AEG v Berlíně vzbuzovala značný zájem veřejnosti. Jako architekt Behrens dokázal navrhnout interiéry vzorkoven včetně instalace výrobků. A byly to nejen interiéry prodejen, ale jeho architektonický ateliér připravil i projekty výrobních hal AEG. Nejznámější je jeho nová stavba haly pro montáž turbín (Montagehalle der AEG Turbinenfabrik) v Berlíně-Moabitu. Všechny své projekty průmyslových staveb zbavil dosud uplatňované historické dekorace na fasádách a jejich estetický výraz maximálně podřídil jejich výrobní náplni. Právě v té době pracoval v jeho berlínském ateliéru začínající architekt Mies van de Rohe, který s Behrensem sdílel obdiv k velkorysosti a vyváženosti skladby hmoty klasicistní budovy Altes Museum v Berlíně od architekta K. F. Schinkela. Od třicátých let 20. století působil Behrens jako designér a umělecký poradce mnoha průmyslových podniků v Německu a USA.

 

Petr Behrens po sobě zanechal mnohostranné inspirující dílo, kterým nastavil vysokou laťku požadavků na průmyslově realizované předměty denní potřeby. Jeho umělecké začátky, designérské a architektonické dílo obdivují znalci, architekti a designéři celého světa.

 

Foto a kresby: archiv NTM Praha