Osvětlení svítkovského plochodrážního stadionu
Osvětlení svítkovského plochodrážního stadionu Jiří Kolář, Zlatou přilbu, vrchol plochodrážních soutěží, zná v naší republice téměř každý. Méně se však ví, že původním místem konání bylo dostihové závodiště. Teprve později byl pro toto klání vybudován stadion odpovídající požadavkům uvedeného sportu. Postupem doby vyrostl do současné podoby: s tribunami, depem, televizní věží a tím nejdůležitějším, vlastním jízdním oválem. Stadion však byl stále závislý na denním světle. Zejména televizní přenosy s vysokými požadavky na intenzitu osvětlení se uskutečňovaly jen obtížně, popř. nebyly možné vůbec. Příkladem, který mohli televizní diváci na vlastní oči zhlédnout, byla soutěž v roce 2002. Tehdy zatažená obloha, prudký a souvislý déšť vlastně znemožňovaly barevný televizní přenos a závod byl, také z tohoto důvodu, podstatně zkrácen. Aby se podobné situace neopakovaly, a rovněž proto, aby závodiště splňovalo parametry příslušné mezinárodní sportovní asociace a především aby svým osvětlením vyhovovalo požadavkům významných televizních společností, přistoupil Autoklub České republiky spolu s Automotoklubem Zlatá přilba Pardubice k realizaci osvětlení celého areálu. V první etapě bylo instalováno osvětlení ploché dráhy. Realizací, na základě složitého výběrového řízení, byla pověřena místní firma Jiří Kolář – ELEX Pardubice. Tato firma, známá nejen zde, ale i v celé republice jako výrobce komponent venkovního osvětlení, vyhotovila úvodní studii, která naznačila směr zpracování, a poté vypracovala projektovou dokumentaci, vyrobila stožáry, výložníky a další díly potřebné pro vlastní montáž celého osvětlení.
Základní požadavky na osvětlení Základním parametrem byla minimální osvětlenost jízdního oválu o hodnotě Emin = 900 lx, při délce vnějšího oválu 532 m (v ose svítidel), šířce oválu v rovných úsecích 15 m a v zatáčkách 20 m. Navíc stožáry musí být umístěny za oploceným bezpečnostním pásmem a u tribun tak, aby neomezovaly přístup diváků. Dále jde o množství světelných bodů, počet a umístění svítidel na každém bodu, jejich potřebnou svítivost a z toho vyplývající elektrický příkon. Také je důležitá závěsná výška svítidel. Je nutné zvolit ji tak, aby nezasahovaly do zorných úhlů diváků na tribunách a komentátorů v televizní věži. Je třeba navrhnout vhodný minimální počet osvětlovacích bodů z důvodu pevných překážek ve zrakovém poli diváků a naopak co největší počet těchto bodů – pro rovnoměrnost osvětlení dráhy. Mnohé požadavky si vzájemně odporují. Bylo proto nutné nalézt optimální, kompromisní řešení. Řešení osvětlení Ve studii a pak i v projektu byla z dvanácti sledovaných řešení vybrána varianta instalace stožárů o výšce 16 m se šesti dvoukilowattovými světlomety. Ty bylo třeba umístit na výložníky ve dvou výškových úrovních (aby si vzájemně nestínily) po třech kusech, natočených a naklopených tak, aby obsáhly šířku dráhy i část dráhy příslušné délky. Celkový počet světelných bodů byl výpočtem stanoven na devatenáct, počet světlometů na 114 + 3 zaměřené na sjezd z depa a celkový elektrický příkon 234 kW. K tomu přistupuje osvětlení tribun, jednotlivých boxů depa, osvětlení místních komunikací, kanceláří, dílen, šaten a sociálního zařízení, navíc televizní a rozhlasové techniky i různých stánků. Pro věrnost podání barev byly použity halogenidové výbojky. Zejména pro malou hmotnost a dostatečné krytí byly zvoleny reflektory španělské firmy INDALUX. Svou roli při tomto výběru hrála i cena. Každý stožár byl opatřen vlastním rozváděčem s instalovanými předřadníky a příslušným jištěním. K napájení, pro snížení úbytků napětí, byla instalována dvě uzavřená okružní vedení, a to samostatně pro horní a dolní řadu světlometů, osvětlení tribun, světelná návěstí, a zásuvkový rozvod 400 a 230 V. Všechny napájecí kabely jsou soustředěny v hlavním rozváděči, kde jsou jištěny. Odtud je možné osvětlení podle potřeby ve vyžádaných kombinacích spínat. Ovládání je ve dvou variantách: buď z místa, nebo z ovládacího rozváděče v místnosti rozhodčích v televizní věži. Jiří Kolář – ELEX | ||