Osvětlení Španělské synagogy – rekonstrukce a instalace stálé expozice Židovského muzea v Praze
 | |||||||||||||
| Osvětlení Španělské synagogy – rekonstrukce a instalace stálé expozice Židovského muzea v Praze ak. arch. Jana Heroutová, Václav Kubela Od listopadu 1998 je po rozsáhlé rekonstrukci otevřena Španělská synagoga v Praze na Starém Městě v Dušní ulici. Patří mezi nejvýznamnější objekty židovské Prahy. Její výstavba je datována lety 1867 až 1868. Vystavena byla v maurském dekorativním stylu, což odpovídalo stavebnímu programu druhé poloviny 19. století. Autoři stavby – architekti Vojtěch Ignác Ulmann a Josef Niklas – vytvořili stavbu s vyrovnanými vnitřními proporcemi a architekti Bedřich Munzberger a Antonín Baum v interiéru navrhli okázalou vnitřní výzdobu, kterou tvoří nízká štuková maureska, stylizovaná do zlacených a polychromovaných orientálních motivů. Pozoruhodnost interiéru spočívá v jeho jedinečném prostorovém členění s téměř pohádkovou dekorativností a barevností a vše doplňujícím iluzivním osvětlením. Výzdoba individualizuje jednotlivé stavební komponenty. Ozdobné prvky byly použity i na dalších částech interiéru – řezbářská výzdoba na dveřích a dřevěných obkladech, ve skleněných vitrážích a kovových předmětech i dalších součástech interiéru. Vysoká je celková umělecko-řemeslná úroveň celého interiéru.
Stavba jako celek a její interiér působí mocně a kultovně. Ušlechtilý architektonický koncept a skvělé umělecko-řemeslné provedení dodnes tvoří málo doceněný jedinečný umělecký prostor. V průběhu devadesátých let Židovské muzeum opravilo a zrekonstruovalo několik objektů v Praze, mezi něž patří i Španělská synagoga. Muzeum v nich instalovalo rozsáhlé nově koncipované expozice. V Klausové synagoze a Obřadní síni je umístěna stálá expozice Židovské tradice a zvyky, Pinkasova synagoga obsahuje Památník obětí českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce, a stálou expozici Dětské kresby z Terezína, v Maiselově synagoze je první část expozice Dějiny Židů v Čechách a na Moravě (od 10. do 18. století), na kterou navazuje druhá část této expozice právě ve Španělské synagoze (od emancipace do současnosti).
Prostorové uspořádání stálé expozice ve Španělské synagoze bylo předurčeno navrženým obsahovým členěním expozice do jednotlivých tematických částí a prostorovými možnostmi přízemí a galerie synagogy. Logicky je využíván obvod přízemí i galerie. Mezi hlavními požadavky muzea bylo synagogu řešit jako polyfunkční prostor. Synagoga je využívána k účelům bohoslužebným, expozičním, kulturním (koncerty) a společenským. Podstatné bylo prostorové rozvržení expozice, členění parteru i galerií lavicemi a určení volných prostorů pro shromažďování návštěvníků. Výsledné uspořádání je řešeno tak, aby kulturní, popř. bohoslužebné funkce nebyly vzájemně rušeny.
Tematické části expozice jsou instalovány v jednotlivých nezabudovaných skříňových a pultových vitrínách, které svým vzhledem a materiálem (dřevo) doplňují chybějící nábytkový mobiliář synagogy. Architektonické tvarosloví vitrín respektuje stavebně architektonické články budovy – výšky říms a parapetů, patky kleneb, profilací, tektoniku, proporce. Historický význam Španělské synagogy a odkaz našim současníkům není jistě nutné nikterak zdůrazňovat, ale prezentovat historii, její poklady a krásy je jednou z našich povinností, které je nutné se zhostit. To však není možné bez moderních technologií, jako je např. klimatizace nebo osvětlení. Při pohledu na synagogu je třeba si uvědomit, že není možné libovolně zasahovat do ornamentální výmalby, která svou formou, provedením a barevností umocňuje vlastní prostor synagogy. Řešení osvětlení v tomto nádherném prostoru při zachování jeho identity nebylo jednoduchou záležitostí. Koncepce osvětlení byla navržena s ohledem na jedinečnost interiéru synagogy, který je výjimečný též svou barevností – všechny stěny, stropy a klenby jsou zdobeny malovanými stylizovanými maureskami v odstínech červených, zelených a zlatých valérů. To mj. souvisí i s nutností řešit osvětlení prostoru citlivě, tak aby odhalilo tajemnou krásu historického interiéru, aby světlo nebylo příliš agresivní a zbytečně nepřeplňovalo prostor.
K tomuto účelu byla využita i původní svítidla, která zajišťují prostorové difuzní světlo: závěsný, vertikálně posuvný lustr (původní se nezachoval, a proto byla vyrobena identická replika podle dochované grafické a fotografické dokumentace), stojanová svítidla před arónem a jednoduchá stropní svítidla na stropech v přízemí a na galerii. Celý prostor synagogy však působil zšeřele. Bylo proto třeba původní historická svítidla doplnit novým účinným osvětlovacím systémem účelově zvolených světelných zdrojů. Světlo z plynových lamp bylo nahrazeno elektrickým osvětlením – halogenové žárovky dnes zastupují plynový hořák. Také centrální lustr v hlavní kopuli byl podobným způsobem upraven. Halogenidové výbojky osvětlují centrální kopuli v celé její kráse. Žárovky ve tvaru svíček dodávají lustru monumentalitu, přestože v dnešní podobě jsou „svíčky“ vnímány pouze jako dekorativní prvek pro dokreslení původní funkce lustru. Dalším prvkem osvětlení jsou světlomety, které vyzdvihují architekturu popisované stavby. Pro umístění světlometů bylo nutné využít dané možnosti, jako jsou např. stropy vitrín, patky klenebních pásů a baldachýn nad arónem. Použity jsou světlomety s širokoúhlým vyzařováním pro osvětlení klenebních pásů a kopulí i světlomety s úzkým paprskem asi 6° k osvětlení detailů zlacené výmalby a ornamentů. Určit jejich rozmístění v prostoru však bylo velmi obtížné. Elektrické rozvody porušovaly výmalbu stěn i stropů. Obtížně se hledala vhodná místa pro upevnění světelných ramp a jednotlivých svítidel, tak aby jejich funkce byla optimální. Řešení je výsledkem kompromisu mezi památkáři, restaurátory, architekty a projektantem osvětlení.
Samostatné koncepční řešení se zabývalo osvětlením expoziční části interiéru synagogy. V podstatě největším nepřítelem expozic je denní světlo, které obsahuje velké množství UV záření, poškozující barvy, papír a textil. Při vhodném zastínění je možné nepříznivé účinky UV záření omezit na přijatelnou mez. Umělé osvětlení při současné technologii výroby není již nebezpečné pro vystavené předměty – nevyzařuje UV záření. Jedinou veličinou, která by mohla mít vliv na vystavené předměty, je intenzita světla, ale i tu lze nyní velmi jednoduchým způsobem ovlivnit. Svítidla již jsou vybavena stmívači, kterými lze nastavit správnou intenzitu osvětlení. Charakter vystavených exponátů též stanovil celou výstavní architektonickou koncepci. Většina exponátů je tzv. papírová. Jsou vystavovány faksimile, dokumenty, fotografie a informace v grafické podobě. Ty jsou především uloženy v pultových vitrínách, které mají nezastupitelnou funkci při prezentaci historických dokumentů, jež jsou v prostoru vnímány pouze jako část vložená, a nikoliv jako součást architektonického díla. I tato skupina musí být patřičně osvětlena. Každá vitrína má svůj zdroj světla pro osvětlení jejího vnitřního prostoru. Vitríny jsou pohledově otevřeny pouze čelně. Záměrem bylo vytvořit klidný, intimní svět každé této prostory, kde je možné soustředěně prohlížet a studovat exponáty. Zde jsou použity zářivky. Předešlo se tak poškození exponátů teplem. Osvětlení vitrín by nemělo být v interiéru příliš akcentováno. Mimo uvedené vitríny jsou v expozici v části pod galerií v přízemí ještě vysoké skříňové vitríny, ve kterých jsou uloženy hlavně třírozměrné exponáty, např. stříbrné předměty, historický textil, knihy, sklo aj. Ty jsou prosklené ze všech čtyř stran, opět obsahují vlastní zdroj světla, který osvětluje vystavené předměty, ale akcentuje i zasklené police a jejich obsah v celém prostoru. Tyto zasklené police se více spojují s okolním interiérem synagogy a vzájemně se ovlivňují. Interiérové detaily a výmalba stěn tvoří vhodné „pozadí“ pro vzácné předměty expozice. Skříňové vitríny mají výšku přibližně 2 000 mm, a proto byl jejich strop využit k umístění svítidel pro osvětlení nižších stropů pod galerií. Ty nebylo možné osvětlit jinak než pomocí stojanových svítidel (což bylo problematické ve vztahu k provozu expozice i k technickému charakteru svítidel).
Splnění úkolu obsaženého v architektonickém řešení – osvětlení synagogy musí umocnit její jedinečný charakter a instalovaná expozice musí mít vlastní svébytnost a charakter i v osvětlení – bylo více méně dosaženo. Obě koncepce si nepřekážejí, naopak, jedna druhou doplňují. Synagoga není pouze expozicí Židovského muzea. Je to víceúčelový prostor s mnoha možnostmi jeho využití. V předloženém textu jsou popisovány záměry a postupy při rekonstrukci hlavních prostorů Španělské synagogy. Rekonstruována byla celá budova; v ostatních prostorách se postupovalo obdobně. K budově Španělské synagogy též náleží funkcionalistická přístavba tzv. Zimní synagogy, která slouží jako samostatný výstavní sál. Má jiný charakter než historická část synagogy. Od loňského roku byly do komplexu Španělské synagogy začleněny i sousední budovy v ulici U Staré školy. Ty byly Židovským muzeem rekonstruovány a nyní slouží jako sídlo muzea s odbornými pracovišti, depozitáři a také s novou galerií Roberta Guttmanna. Foto: Jan Dostál (z archivu ak. arch. Jany Heroutové), Václav Kubela Židovské muzeum v Praze | |||||||||||||
