Osvětlení pracovišť s obrazovkami

Ing. Petr Vrbík, KHS JmK Brno

Problematika osvětlení pracovišť s obrazovkami souvisí především s člověkem a jeho zrakovou i psychickou zátěží, zobrazovací jednotkou (obrazovkou) a popř. i s uspořádáním pracoviště. Snahou tohoto sdělení je posoudit vzájemné souvislosti a zahrnout podmínky pro osvětlení do zásad pro vhodná opatření při práci u obrazovek.

Úvod

Lze konstatovat, že velmi vzrostl počet osobních počítačů na pracovištích, ve školách i domácnostech, takže se „práce s obrazovkou„ týká v podstatě nás všech. Domnívám se, že se tak prodlužuje doba trávená před obrazovkou – dokonce, že jde (především u mládeže) o změnu životního stylu!

Proto se také častěji objevují specifické potíže spojené s tímto stavem, a vystává tudíž potřeba věnovat podmínkám na pracovištích s obrazovkami zvýšenou pozornost. Tato problematika se dotýká:

• člověka a jeho zrakové i psychické zátěže,
• vlastní zobrazovací jednotky (VDU),
• uspořádání a osvětlení pracoviště.

Je snaha každou tuto oblast posuzovat ve vzájemných souvislostech.

Člověk a jeho zraková i psychická zátěž

Převážnou část informací o vnějším okolí člověku zprostředkovává světlo, které je vyhodnocováno zrakovým vnímáním. Náročnost zrakového vnímáni vytváří zrakovou zátěž. Ta je nedílnou součástí smyslové zátěže a společně s emočními a psychickými nároky vytváří celkovou zátěž člověka (obr. 1). Všechny zmíněné oblasti jsou přitom ovlivňovány i světlem, přičemž je preferováno používání přirozeného denního světla (fyziologická potřeba člověka).

Obr. 1. Schéma vlivů na celkovou zátěž

Zraková zátěž – kromě vykonávané zrakové činnosti ji také ovlivňuje přirozená proměnlivost denního světla, vytváření vhodných jasových a barevných kontrastů pro rozlišování potřebných detailů a dostatečné světelné podmínky pro adaptaci zraku.

Emoce (nálady) – vyvolané např. motivací nebo vzájemnými mezilidskými vztahy, může ovlivnit i nedostatek denního světla (např. známý syndrom nemocných budov) nebo působení různých barev světla.

Psychické nároky (např. na soustředění či rychlost rozhodování) – mohou být zvyšovány např. i odváděním pozornosti při nevhodném osvětlení.

Navíc, pro vytvoření zrakové pohody je třeba vyloučit rušivé vlivy vyvolávané světlem (např. míhání světla nebo nevhodné prostorové či časové rozložení) a současně zajistit další související podmínky, jako je např. vizuální kontakt s venkovním okolím.

Pro hygienickou praxi je přitom určující fyziologická a psychologická odezva člověka na konkrétní zátěž. Zjistitelnou odezvou na zátěž je únava. Pro obecné hodnocení únavy lze použít různá kritéria.

Nejznámějším kritériem je členění únavy na objektivní a subjektivní. Objektivní únava se projevuje měřitelným snížením kvality i kvantity výkonu a ve změnách funkce organismu (fyziologický proces). Subjektivní únava se promítá do pocitu únavy – unavenosti (psychologický proces). Pocit únavy dává první zprávu o zatížení organismu. Lze očekávat, že subjektivní vnímání únavy se vždy nemusí zcela přesně krýt s objektivní únavou.

Dalším kritériem pro hodnocení únavy je dělení na místní a celkovou únavu. Místní (lokální) únava se týká pouze jednotlivých pracujících orgánů (oko, ruka) a vzniká při jejich dlouhodobém zatížení. Celková únava (generalizovaná) se týká celého organismu.

Zajímavým kritériem je rovněž členění na pracovní a mimopracovní únavu. V případě chronických potíží pracovníků je možná i kumulace pracovní a mimopracovní únavy (např. další činnost doma u počítače).

Při zrakové zátěži velmi často jde o spojení zrakové zátěže a psychické zátěže (např. monotónní vyplňování údajů do formulářů na počítači apod.). Proto se v tomto případě místní a celková únava prolínají a úzce ovlivňují.

K vyšetření zrakové únavy se v praxi využívá dotazník zrakových potíží. V rámci hygienických šetření byl pomocí dotazníku vyšetřen velký soubor osob (asi 500), pracujících v různých profesích. V grafu na obr. 2 jsou uvedeny výsledky šetření.

Ze srovnání je zřejmé, že nadměrným zrakovým potížím mohou být vystaveni pracovníci např.:

• účetnických profesí, při vysoké intenzitě práce, s monotónní činností (vkládání dat) a s velkým počtem přesčasových hodin u počítače,

• sálové sestry – práce se statickou zátěží (stání), s nepřetržitou zrakovou kontrolou operace,

• při trvalé práci s mikroskopem.

Obr. 2. Zrakové potíže pracovníků různých profesí
Poznámka: Je-li průměrný skór (u okulárních potíží – pět druhů potíží hodnocených v šestistupňové škále – max. počet bodů 30) větší než 7, považuje se za kritickou hranici, která indikuje výrazné zrakové potíže u zrakové činnosti sledovaných osob a zohledňuje se při hygienickém zařazování zrakové zátěže do kategorie.

Dosažené výsledky uvedeného šetření prokázaly statisticky významnou shodu s objektivně posouzenou zátěží u profesí s předpokládanou velkou zrakovou zátěží (byly zjištěny rozdíly i u prací s obrazovkou, určitou roli zde hraje i čas).

Při práci u obrazovek se na celkové únavě podílí i jednostranné zatížení pohybového aparátu a vynucená pracovní poloha. Mohou se objevit potíže dolních končetin, ve spodní části zad okolo bederní páteře (častěji u mužů), v horní části zad okolo krční páteře (častěji u žen) a v horních končetinách (rameno, zápěstí). Co se týče psychické únavy, jako nejvýznamnější se jeví vnucené pracovní tempo, monotonie a časový tlak.

Podle výsledků šetření lze pro konkrétní zátěž navrhnout vhodnou úpravu pracovního režimu (přestávky na odpočinek tam, kde je to možné), aby se předešlo nadměrné únavě a její případné kumulaci.

Zobrazovací jednotka (Visual display unit)

Pod pojem zobrazovací jednotka („obrazovka„) se zařazuje stínítko pro zobrazování alfanumerických znaků nebo grafické zobrazení bez ohledu na použitý způsob zobrazování (existuje více druhů).

Na počátku rozvoje osobních počítačů bylo v hygienické praxi nahlíženo na obrazovku také jako na zdroj neionizujícího záření (ve velmi širokém vyzařovacím spektru). Úroveň elektrického a magnetického záření byla vždy nízká a závisela na druhu a velikosti obrazovky (větší či barevný monitor vyzařoval více, i obrazovky stejného typu se mohly lišit). Současné moderní monitory však již konstrukcí obrazovky splňují velmi přísné normy pro vyzařování (MPR II nebo TCO (např. 03), iniciátorem Švédská konfederace profesionálních zaměstnanců). Proto se při dodržení běžných provozních podmínek (např. při pozorovací vzdálenosti větší než 0,35 m) nepohlíží na obrazovku jako na zdroj hygienicky nebezpečného neionizujícího záření (obrazovky typu LCD nevyzařují vůbec!). Riziko případného vyzařování může představovat pouze zadní nebo boční část monitoru v jeho těsné blízkosti.

Pozn.: Vlivem elektrostatického pole obrazovky se může ve zvýšené míře usazovat prach na obličeji; to může vyvolat i nepříznivé kožní reakce. Je nutné dodržovat čistotu a dostatečnou vlhkost prostředí.

Zásadou u obrazovek je, aby se nevyskytovaly závady, jako je kmitání, plavání či poskakovaní znaků, řádků, střídání jasů apod. Je nutné, aby jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce byly snadno regulovatelné. Jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m² a doporučuje se pozitivní nastavení (tmavé znaky na světlém pozadí – kladná polarita)! Výhodné je, když lze regulovat velikost rozlišovaných znaků.

Obr. 3. Situování pracovních míst tak, aby nevznikal odraz oken na obrazovkách

Doporučovaná vzdálenost obrazovky od očí pracovníka má být minimálně 40 cm a obrazovka musí být volně posunovatelná s možností nastavit výšku. Nejvhodnější umístění je horizontálně i vertikálně kolmé na pohled pracovníka. Horní okraj obrazovky má být ve výši oka sedícího pracovníka nebo níž.

Potřebné je i oddělení klávesnice od obrazovky tak, aby byly možné co nejvhodnější pohyby při ovládání a pracovní poloha. Povrch klávesnice musí být matný, aby nevznikaly rušivé odrazy, a znaky na tlačítkách musí být dobře čitelné.

Velmi důležité je i rozmístění obrazovek na pracovišti (ergonomické požadavky). Obrazovka musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy světelných zdrojů (oken, svítidel, popř. odrazy od stěn). Problém nastává u zabudovaných obrazovek v technologických zařízeních.

Pozn.: V praxi mohou vznikat problémy při pozorování údajů na obrazovce (např. vlnění, ztráta barev, míhání), které mohou být způsobeny např. i vnějším elektromagnetickým rušením (většinou hluboko pod úrovní hygienických limitů) nebo i případným přenosem vibrací na obrazovku nebo i pozorovatele.
Pro barevné rozlišování znaků se doporučuje používat nejvíce šest odstínů barev (větší počet už zhoršuje orientaci).

Uspořádání a osvětlení pracoviště

Příslušným pracovištěm se rozumí soustava zahrnující zobrazovací jednotku, popř. vybavenou klávesnicí či jiným vstupním zařízením a nebo softwarem určujícím rozhraní člověk-počítač, volitelným příslušenstvím, periferním zařízením, včetně disketové jednotky, telefonem, modemem, tiskárnou, včetně stojanu na dokumenty, pracovního sedadla, pracovního stolu nebo desky a bezprostředního pracovního prostředí.

Přitom pracoviště má být prostorově i plošně řešeno tak, aby byl pracovníkům umožněn snadný přístup, změna pracovní polohy, střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.

Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny mají umožnit pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky mají dostačovat proměnlivému uspořádání obrazovky a dalších zařízení. Povrch desky i dalších zařízení má být matný, aby nevznikaly nepříznivé reflexy.

Konstrukce sedadla má být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem. Zádová opěrka sedadla má být nastavitelná jak výškově, tak i úhlem sklonu.

Pracoviště s obrazovkou mají mít vyhovující denní osvětlení pro pobyt (neosvětluje se obrazovka, ale příslušné pracoviště), kdy okna, popř. jiné osvětlovací otvory (světlíky či stěny propouštějící světlo), nezpůsobují přímé oslnění ani odrazy na obrazovkách. Zásadně nevhodné je umístění obrazovek proti okenním otvorům, kdy má pracovník okno v zorném poli, neboť to způsobuje oslnění. Nevhodné je také umístění zády k oknu, protože na obrazovku dopadá příliš mnoho světla a jas okna se v obrazovce zrcadlí. Plocha obrazovky má být umístěna pokud možno kolmo ke stěně s okny tak, aby na ni nedopadalo přímé sluneční světlo (obr. 3). Okna orientovaná na osluněné strany (jihovýchod, jih, jihozápad) je nezbytné vybavit žaluziemi s regulací přímého slunečního světla.

Obr. 4. Umístění svítidel, doporučené činitele odrazu stropu, stěn, nábytku a podlahy

Pro celkové umělé osvětlení (obr. 4) je vhodné používat cloněná zářivková svítidla (popř. s rozptylovou mřížkou), nejlépe s plynulou regulací osvětlenosti i přímé a nepřímé složky (vyvážené osvětlení E_m = 500 lx). Svítidla je zapotřebí orientovat podélnou osou rovnoběžně s plochou okna (co nejmenší možnost oslnění). Podle potřeby je vhodné celkové osvětlení doplnit místním přisvětlením (stolním svítidlem ovládaným z pracovního místa). Přitom parametry celkového i místního osvětlení pracoviště musí odpovídat hodnotám norem (ČSN EN 12464-1).

V praxi se opouští „módní“ trend některých architektů – osvětlovat pracovní místa s obrazovkami bodovými reflektory s halogenovými žárovkami, kdy je zařízení prostoru doplněno tmavým nebo lesklým obložením stěn a odraznými povrchy (např. přepážky pro klienty v bankách).

Závěrečné shrnutí

Směrnice EU zaměstnavatelům ukládá provádět rozbor práce na pracovištích k posouzení podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví svých zaměstnanců, zejména z hlediska možných rizik pro zrak nebo vzniku tělesných či psychických potíží. Podle výsledků vyhodnocení těchto podmínek musí zaměstnavatelé přijmout příslušná opatření k odstranění zjištěných rizik (popř. závad). Mezi možná preventivní opatření patří:

• úprava pracovního režimu (doby trvání a náročnosti práce),
• umístění obrazovky (ergonomické požadavky),
• úprava zobrazovaných znaků (požadavky na zobrazovací displej),
• úprava pracovního postupu (přijatelný software),
• prostorové uspořádání a vybavení pracoviště (pracovní deska, židle),
• osvětlení pracoviště (regulace).

Z uvedeného přehledu opatření vyplývá i význam jednotlivých oblastí. Pracovní režim je možné upravit, popř. zkontrolovat pracovníkovu zdravotní způsobilost k vykonávaným úkolům (např. kontrolou zrakových vad, korekcí brýlí apod.).

U moderních typů obrazovek je třeba především využít co nejvyšší frekvenci zobrazení, kontrolovat umístění obrazovky na pracovišti a velikost i barevné rozlišení znaků. Zároveň je zapotřebí zkontrolovat i prostorové uspořádání a vybavení pracoviště.

Z hlediska osvětlování je třeba věnovat pozornost místům dlouhodobého pobytu s náročnou zrakovou činností (kam většina prací u obrazovek patří), kde je nutné zajistit dostatečné množství denního světla (hlavně u mládeže). U obrazovek je navíc velmi významný faktor ochrany před oslněním.

Všechny tyto oblasti jsou vzájemně propojeny a spolupůsobí na vytváření přijatelných pracovních podmínek. Za prioritní se zde považuje psychologie práce (především určení celkové zátěže).

Literatura:
[1] Směrnice rady EU z 29. 5. 1990 (90/270/EHS), o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci se zobrazovacími jednotkami.
[2] Platné znění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanovují podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění Nařízení vlády č. 523 ze dne 14. října 2002 (kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2003).
[3] ČSN EN 29241-3 Ergonomické požadavky na kancelářské práce se zobrazovacími terminály – Část 3: Požadavky na zobrazovací displeje (83 3582 říjen 1995).
[4] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory (36 0450 březen 2004).
[5] MATOUŠEK, O. – BAUMRUK, J.: Ergonomické požadavky na práce se zobrazovacími jednotkami. Státní zdravotní ústav, Praha, 2000, ISBN 80-7071-162-0.