Osvětlení Horního náměstí v Olomouci

Osvětlení Horního náměstí v Olomouci

Ing. arch. Ladislav Monzer, CSc., Atelier světelné tvorby

Technická civilizace přinesla značné proměny života společnosti. Po celé 20. století rostla účinnost technických zařízení relativně vysokým tempem, následkem čehož byl i trvalý tlak na zvyšování všeobecných hladin osvětlení. Významnější náměstí doby počátku 20. století měla osvětlení plynem; přírodním vzorem dobře osvětleného prostoru byl stav při osvětlení měsícem v úplňku s jasnou oblohou. Průměrné hladiny osvětlení se v lepším případě pohybovaly v desetinách luxů. Ale již teoretické práce šedesátých let přinesly požadavek, aby hladiny průměrného osvětlení míst s rychlostními komunikacemi přesahovaly 10 lx, tzn. v některých případech stonásobné zvýšení. Požadavky doby charakterizoval Goethův citát „více světla“. Ten se nejrychleji prosazoval v pozměněné podobě „světlo prodává“, a hýřivá záplava světel a jasů se stala doprovodným znakem komerčních prostorů.

Tlak však budí protitlak. Na počátku této tendence v globalizujícím se světě byl japonský filozof Junichiro Tanizaki, který v roce 1933 publikoval stať nazvanou Chvála příšeří, v níž obhajuje tradiční světelné prostředí japonských domů proti přemíře světla doprovázející euroamerickou civilizaci. Jeho názory se dočkaly pozornosti až v letech šedesátých, kdy se objevily první závažnější pochybnosti o trvalém růstu hladin osvětlení a jeho potřebě. Blížící se konec 20. století již byl ve znamení přibližující se proměny názorů. Mnohé pohostinské a restaurační místnosti se přestaly pyšnit hýřivou záplavou světel a žádanou podobou prostředí se navzdory požadavkům hygieniků začalo stávat tajuplné příšeří. Podobné názory se objevily i v souvislosti s venkovním prostředím památek. Osvětlená historická budova svým jasem neměla připomínat komerční objekt. V době těchto myšlenkových proměn také vznikl vítězný soutěžní návrh osvětlení Horního náměstí v Olomouci.

Autoři návrhu Petr Hájek, Jaroslav Hlásek a Jan Šépka nabídli nové pojetí nočního obrazu náměstí a jejich názor byl výběrovou komisí přijat. Základem byla myšlenka podpořit vnímání vertikálních architektonických prvků, průčelí domů a výzdoby kašen. Nižší celková hladina osvětlení měla být znakem skutečnosti, že jde o historický prostor, a současně měla umožnit, aby se pohledově lépe uplatnilo osvětlení průčelí po obvodu náměstí a osvětlení drobných architektur. K tomu je třeba doplnit, že podle zadaných podmínek mělo být náměstí pěší, s omezenou cílovou dopravou. Osvětlení architektur bylo navrženo jako trvale spolupůsobící se svítidly veřejného osvětlení. Celkové pojetí tedy je podobné výstavnímu prostoru, v němž se opticky přednostně uplatňují historická umělecká díla.

Koncept řešení veřejného osvětlení respektoval dobové názory především ve volbě počtu prvků, rozmístění a rozměrech stožárů. Stavět stožáry, vertikální prvky do volných ploch náměstí, kde se v pohledech proti obloze opticky uplatňuje architektura, není vhodné. Stožáry tedy byly rozvrženy tak, že v přiměřeném odstupu doprovázejí obvodová průčelí budov a ve dne s nimi pohledově splývají. Výška stožárů byla zvolena přibližně stejná jako výška římsy přízemí, což odpovídá nejčastější výši historických luceren v minulých stoletích. Při této výši svítidel si parter uchová atmosféru intimního prostředí, která se při větších výškách ztrácí. Protože náměstí i domy jsou nepravidelné, nepravidelné je i rozmístění stožárů, při dodržení kritických vzdáleností.

Již první kroky k realizaci však přinesly mnoho pochybností z různých stran, v jejichž důsledku byly uskutečněny některé změny. Místo celkového obrazu náměstí při vzájemném spolupůsobení veřejného osvětlení a osvětlení architektur bylo samostatně posuzováno osvětlení komunikací, neboť naše normy jiné hodnoty neuvádějí. Podrobná měření potvrdila, že v liniích doprovázejících spojnice stožáru, tedy chodníky po obvodu a podél části radní budovy, mají průměrné hladiny osvětlení několik luxů. Hodnoty osvětlení některých volných míst dlažby ve volném prostoru však jsou místy značně nižší. Opticky nepříznivou okolností je také to, že některé nástupy do náměstí dosud mají starší soustavy osvětlení, dimenzované na automobilový provoz; to napomáhá pocitu vstupu do temného prostředí ve větší míře, než koncept zamýšlel.

Souhrnné výsledky měření, která uskutečnili prof. Ing. K. Sokanský, Ing. F. Orsag a Ing. R. Hruboš, se zahrnutím hodnot měřených Ing. S. Křivým a I. Duchoněm, jsou uvedeny v tab. 1. Hladiny osvětlení byly měřeny pro tři různé účelové druhy ploch: chodníky, komunikace pro cílovou dopravu a ostatní veřejnou plochu náměstí. Měřeny byly hodnoty E_p a E_min (průměrná a minimální horizontální intenzita 10 cm nad zemí v době měření), dopočtena byla rovnoměrnost E_min/E_p a hodnota E_pk (místně průměrná a časově minimální hodnota při uvažovaní udržovacího činitele 0,8)

Tab. 1. Výsledky měření osvětlení

Poznámky k tab. 1:
E_p a E_min jsou průměrné a minimální hodnoty horizontální intenzity osvětlení 10 cm nad zemí v době měření, E_min/E_p – vypočtená rovnoměrnost osvětlení, E_pk – vypočtená místně průměrná a časově minimální hodnota osvětlenosti při uvažovaní udržovacího činitele 0,8.

Na kategorické a jednoznačné hodnocení je ještě příliš brzy. V našem prostředí je silně zakořeněn běžný tradicionalismus a také pýcha na technické vymoženosti civilizace. Zda příslušní teoretici zařadí návrh a jeho realizaci jako předzvěst nového myšlení nebo jako nepodařený pokus, zodpoví až budoucnost.

Pozn. redakce:
V současné době probíhají jednání mezi Městem a generálním projektantem o možnosti doplnit slavnostní a veřejné osvětlení Horního náměstí. Celkové dokončení světelné soustavy je plánováno do konce roku 2002.

Foto: Ester Havlová