Odešel významný pedagog – světelný technik doc. Ing. Josef Linda, CSc.
Narodil se v roce 1938 v Nových Mitrovicích. Ve třiadvaceti absolvoval na plzeňské Vysoké škole strojní a elektrotechnické. Na této škole zůstal jako asistent a o tři roky později se stal odborným asistentem. Koncem sedmdesátých let dvacátého století absolvoval postgraduální kurz světelné techniky na ČVUT v Praze a v roce 1981 obhájil vědeckou hodnost v oboru osvětlování. Docentem se stal za dalších jedenáct let.
Během svého působení na vysoké škole přivedl ke světlu mnoho budoucích odborníků. Přitom sám patřil mezi naše nejvýznamnější osobnosti tohoto oboru. I to byl jeden z důvodů, proč mu byla v roce 2004 udělena Pamětní medaile Západočeské univerzity v Plzni.
Osvětlování se věnoval i mimo školu. Ať už jako člen redakční rady časopisu Světlo nebo odborný i organizační garant mnoha kurzů a seminářů – proslulých plzeňských setkání s třicetiletou tradicí. Byl také zakládajícím členem Společnosti pro osvětlování, předseda její regionální skupiny v Plzni. Byl i čestným členem Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení. Tak bych mohl ještě dlouho pokračovat, přesto bych jistě na mnohé z jeho aktivit zapomněl.
Ale nemohu nezopakovat první řádky z nedávného blahopřání k jeho narozeninám: „Sudičky měly předposlední den měsíce ledna roku 1938 velice dobrou náladu. Narozenému Pepíčkovi nadělily jen to dobré. První nesmírnou laskavost, druhá moudrost a ta třetí skromnost…“
Takový zůstal až do konce.
V onom blahopřání jsem ještě vzpomenul jeho pečlivost, s jakou vedl záznamy o zápočtech a zkouškách. Tehdy zaplňoval již třetí sešit. Velice tlustý sešit. Nenapadlo mě v té chvíli, jak málo času zbývá. Nevěřil jsem, že by snad třetí sešit nenaplnil do poslední řádky a nesáhl po čtvrtém. Přesto se tak stalo. Onemocněl, a aniž by bylo nemoci dáno jméno, podlehl jí ve středu 6. dubna 2011.
A stalo se něco neuvěřitelného. Několik málo hodin po jeho odchodu se narodila jeho vnučka.
Za všechny kolegy a přátele
Ing. Tomáš Maixner
Obr. 1. Doc. Linda slaví v Nečtinách svých 70 let
Obr. 2. I v době počítačových prezentací zůstal u fixů a průsvitné fólie; je z toho cítit člověčina..., ta z něho vždy vyzařovala