O terminologii aneb o zmatení pojmů

O zmatené záměně významu slova technika za technologie se již v tomto časopise několikrát psalo. Žel termín technologie vytěsnil termín technika z jazyka českého až neotřesitelně. Nastala doba, kdy ani mnohý rodilý mluvčí neví, jaký je mezi oněmi termíny rozdíl. Obávám se, že zanedlouho budou absolventi Českého vysokého učení technického tvrdit, že studovali na učení technologickém. Ztrácí se jemnost a vypovídací schopnost jazyka.

Nejen technologie

Když jsem psal pojednání o osvětlování domácích pracoven, nyní nazývaných vznešeně „houmofisy“, tak jsem při konzultacích s kolegy narazil na zmatení pojmů. K mému nemalému překvapení jsem zjistil, že termín kombinované osvětlení je chápán různými skupinami světelných techniků různě. To podle toho, zda se zabývají (pouze) umělým, nebo (pouze) denním osvětlením. Já, protože jsem podobojí, jsem vůbec netušil, že označení kombinované osvětlení je homonymum. Podobně jako třeba kohoutek má jiný význam pro rolníka, jiný pro kynologa a jiný pro instalatéra, je také různě chápáno „kombinované osvětlení“. Našlo by se i více významů…, třeba holky z mateřské školy v prehistorických dobách, tedy moje spolužačky, nosily kohouta. To byl útvar ne nepodobný kremroli z vlasů, sponkou uchycený na temeni hlavy. Když jsem hledal nějaké foto na webu, zjistil jsem, že dnes nosí kohouta metrosexuálové. To je případ, kdy se vlasy vytvarují do umírněného číra pomocí gelu a laku na vlasy.

  
Obr. 1. Kombinace umělého osvětlení ve stropě a denního osvětlení v oknech není kombinované, nýbrž sdružené osvětlení (Pixabay.com)
Obr. 2. (vpravo) Kombinace osvětlení světlíky a okny již kombinovaným osvětlením je (Pixabay.com)

Kombinované osvětlení

Světelní technici, kteří nejsou podobojí, netuší, že termín kombinované osvětlení se používá ve dvou významech, nesprávně dokonce ve třech.

Začnu tím třetím použitím, tedy nesprávným. Co kombinované osvětlení není. Není to synonymum pro sdružené osvětlení, které sice je současným použitím denního a umělého osvětlení, ale tyto zdroje světla nekombinuje, ale sdružuje.

V oblasti denního osvětlení se termín kombinované osvětlení používá pro kombinaci horního a bočního osvětlení. Patří sem např. průmyslová, nádražní nebo jiná hala, do které proniká denní světlo současně světlíky i běžnými okny. Zde je termín kombinované osvětlení namístě.

Konečně poslední a domnívám se, že nejstarší význam zkoumaného termínu je kombinace místního osvětlení s osvětlením celkovým nebo odstupňovaným. Používá se v prostorech s vysokými požadavky na zrakovou práci. S velkou dávkou opatrnosti je lze použít i v běžných prostorech – např. celkové osvětlení kanceláře doplnit stolním svítidlem. To je možné i v případě, že některý z pracovníků má zrakové problémy a je nezbytné navýšit osvětlenost v místě zrakového úkolu. Zde je zvýšená opatrnost ještě více namístě. Je nutné zajistit dobré rozložení jasů v zorném poli, omezit nerovnoměrnost jasů, jejich nadměrnou velikost, dbát na omezení oslnění.

Obr. 3. Kombinace celkového osvětlení a stolního svítidla je také kombinované osvětlení; dlužno podotknout, že mu velmi konkuruje svícen zobrazený na monitoru, ovšem svíce není pro pracovní osvětlení právě nejvhodnější (archiv autora)

Srovnávací rovina

Stejně pradávný jako dívčí kohout je přesvědčení, že srovnávací rovina je vodorovná a nachází se ve výšce 0,85 m nad podlahou. Vzácně na zemi v případě komunikací, ať již pro motorová vozidla, nebo pro chodce. A ještě vzácněji 45 cm nad podlahou v hernách předškoláků. Jiné než uvedené výšky jsou považovány za nepřípustné. Opak je pravda.

Tradovaná výška 85 cm byla pochopitelná v období, kdy vládla dělnická třída s ponky vysokými 85 cm…, pomocně vládnoucí třída rolníků byla na poli. Tam jim svítil pánbůh. Nebo příroda – to podle přesvědčení nebo stranické funkce. Ovšem někdy v 80. letech 20. století to přestalo platit. Myslím ta výška, ne kdo svítí na pole. Maně vzpomínám na tehdy průlomovou ČSN 36 0450 [1]. Od té doby (možná už dříve) se za srovnávací rovinu považuje rovina, na které se vyskytuje zrakový úkol. Nemusí být ani vodorovná např. školní tabule.

Proč ona výška přežívá v současných normách, jak národních, tak i evropských, netuším. Ovšem současně však všechny říkají „není-li uvedeno jinak“ nebo používají jinou formulaci stejného významu. Přesto je ona výška stále považována za fixní. Můj pracovní stůj je vysoký 72 cm. Na pracovní plochu kladu papíry, které nejsou 13 cm silné. Na klávesnici píšu popaměti. Proč bych tedy hodnotil osvětlení pro předměty levitující více než 1 dm nad stolní deskou? Mimochodem, můj stůl odpovídá požadavkům České ergonomické společnosti. Potěšilo mě, že se alespoň v něčem nevymykám řádu.

Výška srovnávací roviny v bytech

Absurdní je hodnocení úrovně denního osvětlení v obytných místnostech ve výšce 85 cm. Tak je vysoká pouze kuchyňská linka. Ta ovšem bývá často v hloubce místnosti, kde se bez přisvětlení stejně nelze obejít. Nepřispívá tomu ani skutečnost, že kuchař(inka) stíní vlastním tělem. A konečně prostor kuchyňské linky považuje norma [2] za prostor bez trvalého pobytu, a tedy i bez povinnosti zajistit dostatečné denní osvětlení. Upřesním, nejde o kuchyňskou linku, ale o prostor pro vaření. Výklad prostoru pro vaření může být různý. Dogmatický byrokrat za něj může považovat pouze část kuchyňské linky, protože ve dřezu se nevaří. Ale snad by uznal, že při vaření se musí potraviny omýt. Naopak vstřícný úředník zahrne i prostor před linkou – ergonomických 120 cm. Nejrozumnější vlastník kulatého razítka do tohoto prostoru zahrne i jídelní kout.

Mám za to, že se v bytě nachází více prostorů bez trvalého pobytu. Jsou to komunikační trasy. Sotva bude někdo trávit delší čas v prostoru u dveří. Nejvýše do doby, než ho jiný člen rodiny srazí k zemi. Podobně šatní kouty. I když jsou ženy, které mohou do šatníku nahlížet hodiny. Nejen ženy, ale jistě i již zmínění metrosexuálové.

A když už jsme v ložnici. Zastávám názor, že v ložnici je výška pracovního úkolu v rovině nočního stolku. Ten je, alespoň ten náš, vysoký 0,54 m. Tam je výška výpočtové roviny. Nebudu zabíhat do detailu, že rovina lože je obvykle ještě nižší. Zde se však obyčejně žádný zrakově náročný úkol nevykonává. Nevidím důvod, proč nehodnotit osvětlení ložnice ve výšce zmíněných 54 cm, dobrá: 55.

Občas se vyskytne názor, že v ložnici pozbývá smyslu hodnotit osvětlení. Nejen denní, ale i umělé. Prý snad jen v případě, že je její součástí pracovní kout. Zbytek je prostor, který je za dne navštěvován jen zřídka. Není tomu tak. Existují případy, kdy v ložnici tráví dlouhou dobu člověk z nějakého důvodu nemohoucí. Ten má potřebu dobrého osvětlení, řekl bych, mnohem větší než zdravý junior.

Poznámka ke kuchyňské lince: ta je osvětlována za tmy osvětlením kombinovaným – místním a celkovým, ovšem za dne sdruženým – denním a umělým.

  
Obr. 4. (vlevo) Korektní způsob výpočtu osvětlení schodiště: jednotlivé stupně se pak posuzují jako celek, jinak by se sotva zajistila na všech stupních průměrná osvětlenost 100 lx při rovnoměrnosti ≥ 0,4
Obr. 5. Z nekorektního výpočtu na nakloněné rovině je možné dosáhnout důvěryhodného výsledku, jen se nesmí počítat normálová osvětlenost (tu nabízí program obvykle jako základní), ale musí se „přinutit“ program, aby počítal i na šikmé ploše vodorovnou osvětlenost

Na šikmé ploše

Srovnávací rovina nemusí být jen svislá nebo vodorovná, může být libovolně nakloněná.

Na šikmé ploše není podstatná hodnota vodorovné (horizontální) osvětlenosti. Tedy osvětlenost vodorovné plochy. Plocha je přece nakloněná a na ní bude vykonávána zraková práce. Například pohyblivé chodníky v nákupních centrech. Nemyslím schody, myslím chodníky. Na chodnících se musí stanovit osvětlenost roviny, na kterou chodec našlapuje. A ta je šikmá.

Jinak je tomu se schodištěm. Tam se našlapuje na vodorovnou plochu, nikoliv šikmou. Je podstatné, jak bude osvětlena právě schodnice. Zcela běžně nahrazují „počtáři“ vodorovné stupně schodiště jednou nakloněnou rovinou. Ano, je to mnohem jednodušší…, ale výsledek je odlišný od reality. Jak? To záleží na vzájemné poloze schodu a svítidla. Nevadí, když výsledek je nižší než realita. Naopak to však vadí. Velmi.

Pozoruhodné je zmatení pojmů stran svislé osvětlenosti. Přesněji zmatení „výpočtářů“, kteří tvrdí, že hodnota svislé osvětlenosti je osvětlenost na vodorovné srovnávací rovině. Tvrzení nelogické, ale vyskytuje se. Zejména v souvislosti s přisvětlením chodců na přechodech. Zmatení nechápou rozdíl mezi osvětlením přechodu a přisvětlením chodce. Marno, že je v normě [3] opakovaně uvedeno, že svislá osvětlenost je normálová osvětlenost svislé plošky (rovnoběžné s osou přechodu a orientované směrem k vozidlu k němu přijíždějícímu). Pardon, v současně platné normě to je pouze jednou. Opakovaně v návrhu revize normy. Je ovšem otázka, zde tato norma bude existovat. Usilovně na jejím zákazu pracuje MŽP s odůvodněním, že prý ohrožuje životní prostředí. Nechápu čím? Naopak, rozšiřuje kritéria návrhu a posouzení osvětlovacích soustav právě z pohledu ochrany nočního prostředí. Pro jistotu mi byla rozhodnutím hnutí a vlády práce na revizi odebrána. Nejsem dostatečně loajální. Je jedno, kdy ji zpracuje, ale musí být taková, aby neohrozila bezpečnost, což je její prvotní smysl.

Na přechodu je podstatně vidět chodce, který je pro řidiče svislým objektem. Není důležité vidět vlastní přechod, tam by postačilo osvětlení jako na běžné komunikaci. Důležitým se stává až tehdy, když by byl chodec v horizontální poloze. Což by se při správném osvětlení nemohlo za běžné situace stát.

Zmatení nekončí

Je celkem v pořádku, že se mluví o biodynamickém osvětlení v interiérech. Tam lze změnou intenzity a barvy světla navodit aktivní nebo pasivní reakci organismu. Jsem sice trochu na rozpacích, obávám se, že technika předběhla naše znalosti o fyziologii a aplikuje se něco, co ještě není dost dobře prozkoumáno. Ano, technika, nikoliv technologie.

Mluví se ovšem o „biodynamickém“ osvětlení i ve venkovním prostoru. Přirozené změny hladiny osvětlení a jeho náhradní teploty chromatičnosti jsou v nočním prostředí nepatrné. Pochopitelně s výjimkou doby soumraku. Barva a intenzita se mohou během noci měnit vlivem oblačnosti, vlivem svitu měsíce. Změny nepatrné. Nazývat proto změny úrovně osvětlení o několik stupňů a barvy světla o stovky kelvinů za „biodynamické“ osvětlení je nesmysl. On je ostatně nesmysl takové osvětlení zavádět. Ale o tom jsem již psal [4].

Našla by se ještě řada příkladů zmatení pojmů…

Literatura:
[1]ČSN 36 0450. Umělé osvětlení vnitřních prostorů. [Neplatná norma z roku 1987].
[2]ČSN 73 0580-2. Denní osvětlení budov – Část 2: Denní osvětlená obytných budov.
[3]ČSN P 36 0455. Osvětlení pozemních komunikací – Doplňující informace.
[4]MAIXNER, T. Chytrost nejsou žádné čáry aneb dynamické veřejné osvětlení, část 2. Světlo. 2020, (1).