Nedávno nás opustil PaedDr. Ing. Bohumil Tesařík

Vším, čím jsem byl, byl jsem rád…“ (Básnické spisy Jana Nerudy z roku 1898)

Všestranně vzdělaný odborník Bohumil Tesařík se velmi zajímal o historii vědy a techniky. V tomto duchu posledních více než deset let přispíval do odborného časopisu Světlo články o osobnostech významných světových myslitelů, přírodovědců, inženýrů a techniků.

Dlouhodobě spolupracoval také s redakcí odborného měsíčníku Energetika, který vydal v roce 2018 sborník jeho příspěvků pod názvem Osobnosti energetiky. Informace uvedené ve sborníku byly využity při zpracování tohoto vzpomínkového článku v časopise Světlo.

Datem narození (7. 4. 1935) patřil Ing. Tesařík do generace, která sice spatřila světlo světa 20. století ještě v časech demokratické první republiky, poté však dalších padesát let prožila v podmínkách dvou totalitních režimů. Po absolvování gymnázia v Rakovníku vystudoval učitelství biologie-chemie na Vyšší pedagogické škole v Plzni (Mgr.), elektrochemii na Fakultě anorganické technologie VŠCHT v Praze (Ing.), postgraduálně ekonomiku a řízení chemického průmyslu a externě didaktiku chemie na pedagogických fakultách v Plzni a v Praze (PaedDr.). Toto zdánlivě nesourodé vzdělání má však společného jmenovatele, kterým je experimentální chemie. Jak s oblibou říkal, do doby současného statusu, státního rentiéra, vystřídal v životě několik profesí: vyučoval chemii a fyziku na základní a střední průmyslové škole, vedl Kabinet chemie Ústavu pro další vzdělávání učitelů a více než dvacet let pracoval v kaznějovském závodě n. p. Lachema, kde se zabýval spektrální analýzou; především však byl v roce 1969 pověřen řízením výroby polovodičového germania pro potřeby elektroniky a optiky. Protože v časech tzv. normalizace nemohl vykonávat žádnou vedoucí funkci, zabýval se jako samostatný vědecký pracovník vývojem analytických metod, řešením technologických problémů a přípravou podkladů pro desítky ČSN. Předložená práce pro udělení vědecké hodnosti (CSc.) opakovaně neprošla schvalovacím řízením, alespoň však z její části vznikla příručka Agrochemické pokusy (SPN, 1975). V letech 1980 až 1990 působil jako soudní znalec v oboru chemie, několik desítek let byl členem České společnosti chemické a Společnosti pro dějiny věd a techniky. V roce 1989 se stal jako představitel Občanského fóra přednostou Okresního úřadu Plzeň-sever, od roku 1993 se zcela věnoval nezávislé odborné publicistice. Vedle časopisu Energetika spolupracoval s dalšími redakcemi technických, zdravotnických, pedagogických a populárně naučných časopisů a webových magazínů (Elektrotechnika v praxi, Matematika-Fyzika-Informatika, Přírodní vědy ve škole, Remedia, Chemické listy, Ochrana přírody, Český dialog, Technický týdeník, 3p61.cz, vitalia.cz atd.) a zajišťoval recenze rukopisů a nově vydávaných publikací v několika nakladatelstvích (Management Press, Academia, Dokořán, Vyšehrad).

Bohumil Tesařík nás navždy opustil 20. července 2020.