MUSAION, expozice národopisné sbírky Národního muzea

Petr Žák, Etna s. r. o.

Po dlouhé a náročné rekonstrukci byla 29. září 2005 slavnostně otevřena expozice národopisného oddělení Historického muzea Národního muzea v Letohrádku Kinských v Praze. Po Českém muzeu hudby je to druhý nově zrekonstruovaný objekt s výstavními prostory patřící Národnímu muzeu. Národopisné oddělení je jedním z kmenových a sbírkově nejobsáhlejších celků Historického muzea. Jeho fondy obsahují na 200 000 sbírkových předmětů, které dokládají hodnoty naší lidové kultury. Samostatné Národopisné muzeum českoslovanské vzniklo již v roce 1896 a sídlilo v paláci Silva Tarouccy v pražské ulici Na Příkopě. V roce 1901 se přestěhovalo do letní vily rodiny Kinských v Praze na Smíchově, kterou pro tento účel město Praha zakoupilo. V důsledku mnoha problémů, zejména finančních, bylo v roce 1922 spojeno s Národním muzeem. V 80. letech dvacátého století začal objekt silně chátrat a musel být uzavřen. Koncem 90. let započala jeho rekonstrukce, která byla stavebně dokončena v roce 2003. Práce na realizaci vlastní expozice byly zahájeny v červnu 2005 a dokončeny v září téhož roku.

Obr. 1. Cestello, detail stojanového svítidla
Obr. 2. Le Perroquet, svítidlo do lišty

Stejně jako při jiných rekonstrukcích historických objektů pro výstavní účely ani v případě Letohrádku Kinských se nepodařilo projektově připravit kompletní rekonstrukci. Projekt byl rozdělen na dva samostatné celky: projekt rekonstrukce budovy a projekt expozice. Tento postup není příliš vhodný, zvláště v případě expozičních prostorů. Hlavním důvodem je technické vybavení těchto prostor. Pokud není výsledná podoba expozice známa, je rozmístění technických a technologických prvků, které je v rámci první etapy nutné dokončit, pro následnou etapu zpravidla nevhodné. Při realizaci expozice je třeba upravovat rozmístění technických zařízení i elektroinstalaci. Někdy je také zapotřebí expozici přizpůsobovat poloze již instalovaných technických zařízení. Kolize vznikají nejen u osvětlení, ale i u dalších slaboproudých a silnoproudých rozvodů, u topení, klimatizace atd. Tato skutečnost i v popisovaném případě ovlivnila podobu a uspořádání expozice i řešení osvětlení, dodatečné úpravy rozvodů a využití původně navrženého a připraveného řešení. V rámci projektu budovy byly do každé výstavní místnosti navrženy dva samostatně ovládané okruhy expozičního osvětlení. Jeden v úrovni podlahy a druhý ve výšce asi 3 m po stranách vstupních dveří. Okruhy lze ovládat přímo v každé místnosti nebo centrálně z vrátnice. Principiálně je toto řešení správné, ale při realizaci expozice, vzhledem k hotovému interiéru, bylo možné využít pouze horní vývod. Kromě expozičního osvětlení je ve výstavních prostorách ještě okruh základního osvětlení a okruh nouzového osvětlení.

Koncept expozičního osvětlení

Expozice je umístěna v prvním patře v jedenácti místnostech o celkové ploše 500 m². Obsah jednotlivých místností je tematicky zaměřen – různé činnosti, události nebo časová období (jaro, léto, Velikonoce, řemesla atd.). Architekt expozice Jan Polášek, který mimo jiné úspěšně působí již několik let ve Švédsku a dalších severských zemích, kde se zaměřuje především na návrhy expozic, již v úvodním návrhu expozice stanovil základní koncept osvětlení výstavy. Ten byl v průběhu vypracovávání projektu i jeho realizace postupně zpřesňován a konkretizován. Převážná část exponátů je instalována ve vitrínách. Volná prostorová instalace je využita pouze v malé míře. Vzhledem k tomuto dispozičnímu uspořádání výstavy bylo osvětlení rozděleno na dvě části: vnitřní a vnější systém expozičního osvětlení.

Obr. 3. Betlém, hvězdná obloha z optických kabelů
Obr. 4. Interiér lidové světnice se „svatým koutem“

Vnitřní systém, instalovaný ve vitrínách, zajišťuje dostatečné osvětlení exponátů, přičemž respektuje citlivost vystavených předmětů na světelné záření. Umožňuje osvětlit exponáty bez rušivých stínů, které při osvětlení zvnějšku vznikají projekcí konstrukčních částí vitrín a jejich hran přímo na exponáty. Při osvětlení zvnějšku také často vznikají odlesky, zrcadlení světelných zdrojů a tím dochází k oslnění návštěvníků. Proporce vitrín, které jsou použity v expozici, poskytují možnost vnitřním systémem dostatečně osvětlit exponáty v horní polovině a bočních částech vitrín. Exponáty v dolních částech vitrín nelze v některých případech vnitřním systémem dostatečně osvětlit. Druhý, vnější systém expozičního osvětlení je proto určen k dosvětlení dolních částí některých vitrín. Zároveň je ale také využit k osvětlení popisků na vitrínách, doprovodných textů a volně instalovaných exponátů. Z hlediska citlivosti na světelné záření byly exponáty osvětleny na hodnoty 50 nebo 100 lx.

Vnitřní expoziční osvětlení

Expoziční osvětlení ve vitrínách zajišťuje systém optických kabelů se skleněnými vlákny. V expozici je celkem instalováno 33 stojanových vitrín různých tvarů, pět nástěnných vitrín a tři tzv. dioramata (velké prostorové vitríny o rozměrech asi 4 × 4 m). Pro osvětlení stojanových vitrín jsou podle jejich velikosti použity jeden až tři projektory o výkonu 50 W. Ty jsou osazeny projekčními halogenovými žárovkami Osram s přesně definovaným světelným kuželem. Jsou umístěny na stropech vitrín a pohledově kryty čelním límcem. Díky umístění projektorů a volbě skleněných vláken bylo možné použít projektory bez ventilátorů. Tím byl vyloučen možný problém s hlukem, který způsobuje větší počet projektorů s ventilátorem v jedné výstavní místnosti. V již rekonstruovaných místnostech bylo třeba přizpůsobit elektroinstalaci pro připojení projektorů a pro jednotlivé vitríny nově osadit zásuvky ve výšce 2,6 m těsně nad horními hranami vitrín tak, aby pohledově nerušily. Optické kabely jsou ve vitrínách instalovány ve vodicích hliníkových profilech, dovolujících pohyb jednotlivých paprsků optických kabelů v jedné ose. Profily mají dvě základní polohy pro velmi flexibilní rozmístění koncovek optických kabelů. Profily jsou jednak zapuštěny ve stropě podél čelní stěny a jednak jsou vertikálně vedeny v rozích vitrín nebo v místě dělení skel. V každém svazku použitých optických kabelů jsou dva typy paprsků s různými průměry aktivní plochy: 3 mm a 4 mm. Paprsky s aktivním průměrem 4 mm (a tím i s větším vyzařovaným světelným tokem) jsou určeny pro osvětlování z horního horizontálního profilu. Paprsky s menším průměrem jsou určeny pro osazení do vertikálních profilů a pro osvětlování exponátů z menších vzdáleností. Pro možnost úpravy úhlu světelného svazku jsou použity dva typy čoček; umožňují zúžit úhel světelného svazku z původních 60° až na 15°. Díky posunu čoček lze plynule měnit úhel světelného svazku v rozsahu 15° až 30°. V několika vitrínách jsou koncovky osazeny barevnými filtry, které upravují výsledný barevný tón vyzařovaného světla. Pro osvětlení dioramat jsou vzhledem k velikosti vitríny použity projektory pro 150W halogenidové výbojky. Vyústky optických kabelů jsou umístěny pouze ve stropě v rovnoběžných řadách podle konstrukčního členění stropů. Atypickou aplikací optických kabelů je vytvoření hvězdného nebe nad Betlémem. Do plochy nebeské klenby je celkem vyvedeno 150 samostatných optických vláken, jež jsou napájena z projektoru osazeného 20W halogenovou reflektorovou žárovkou. Součástí projektoru je neprůhledná rotující clona, která vytváří dynamický efekt mihotání hvězd.

Obr. 5. Svátek – sedláci a město, dvě dioramata
Obr. 6. Interiér světnice, využití diapozitivu pro vytvoření výhledu z okna

Vnější expoziční osvětlení

Druhý, vnější systém expozičního osvětlení je určen k osvětlení volně instalovaných exponátů, nástěnných textilních tapet, popisků, doprovodných textů a dále k dosvětlení prostoru a exponátů v dolních částech vitrín. Základem vnějšího systému osvětlení je lištový systém zavěšený ve výšce 4 m, ve kterém jsou použity dva typy svítidel. Svítidla Le Perroquet pro směrové osvětlení jsou osazena 50W halogenovými žárovkami s dichroickým reflektorem s úhly světelného svazku 10°, 24°, 38° a 60°. Součástí svítidel je elektronický stmívatelný transformátor, který umožňuje plynulou regulaci světelného toku v rozsahu 10 až 100 %. Pro plošné osvětlení jsou použita svítidla Parallel pro 150W lineární halogenové žárovky. Oba typy svítidel jsou vybaveny clonicími klapkami k omezení možného oslnění. Ve středním expozičním prostoru s centrálním lustrem, kde by použití lištového systému působilo rušivě, jsou instalována stojanová svítidla Cestello 6 × 50 W o výšce 4,5 m, osazená 50W halogenovými žárovkami s dichroických reflektorem.

Závěr

V rámci vnitřního systému expozičního osvětlení je použito 40 projektorů pro 50W halogenové žárovky, pět projektorů pro 150W halogenidové výbojky a jeden projektor pro 20W halogenovou žárovku. Celkový příkon této soustavy je 3,1 kW. Systém vnějšího osvětlení tvoří 105 svítidel Le Perroquet, pět svítidel Parallel a čtyři svítidla Cestello 6 × 50 W. Celkový instalovaný příkon této soustavy je 7,8 kW.

Obr. 7. Příroda, použití optických kabelů ve vitrínách

Velkým problémem, zvláště u scénicky pojatých expozic, je údržba. Při údržbě svítidla, jeho opravě nebo výměně světelného zdroje se řeší otázka, jak a kam svítidlo směrovat, aby byl zachován původně navržený scénický charakter výstavy. Ke každému svítidlu v expozici je třeba mít informace o typu svítidla, typu světelného zdroje, o poloze a směrování svítidla a o nastavené intenzitě osvětlení. Po zkušenostech s osvětlováním mnoha výstavních prostorů se u této expozice podařilo sestavit již dříve zamýšlený tzv. manuál expozičního osvětlení. Tato příručka, určená pro uživatele a servisní organizaci, obsahuje výkresy expozice a přesné údaje o polohách a směrování svítidel, jejich typech a o světelných zdrojích. Její součástí je i plán údržby a doporučené termíny skupinových výměn světelných zdrojů a zásady preventivní údržby. Příručka nejen usnadňuje orientaci v osvětlovací soustavě, ale také stanovuje pravidla pro její údržbu a zjednodušuje a zefektivňuje provoz expozičního osvětlení.

Foto: Petr Janžura

Autor a komisař expozice: PhDr. Jiřina Langhammerová
Architekt expozice: arch. Jan Polášek
Lighting design: arch. Jan Polášek, Hakan Langsted, Petr Žák
Svítidla: iGuzzini, Etna
Optické kabely: SAAS, Artlite
Vitríny: Revyko, František Záhrobský
Expoziční doplňky: LND, Luděk Novotný
Produkce: GL architekti, Ing. Jiří Gregor