Měření osvětlení

Měření osvětlení

Ing. Jaroslav KUŽEL,
SZU Praha

Osvětlení je důležitý fyzikální faktor v pracovním i v komunálním prostředí. Veškerá vnitřní pracoviště musí splňovat požadavky na osvětlení dané normou ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory. Tato norma nahrazuje dřívější normu ČSN 36 0450 Umělé osvětlení vnitřních prostorů.

Další důležitou normou je norma popisující metodiku měření a požadavky na měřicí přístroje včetně jejich přesnosti. Tou je ČSN 36 0011 Měření osvětlení vnitřních prostorů. Skládá se ze tří částí: Základního ustanovení, Měření denního osvětlení a Měření umělého osvětlení.

Osvětlení ve vnitřních prostorech se měří pro ověření, zda byly splněny podmínky a hodnoty osvětlení podle projektu, zda jsou hodnoty osvětlení v souladu s platnými normami a pro porovnání různých řešení z hlediska hospodárnosti při dosažení podmínek zrakové pohody.

Jsou tři základní druhy měření osvětlení:

a) přesné (výzkumné účely, náročné vnitřní prostory),
b) provozní (ověřování navržených a realizovaných podmínek a jejich dodržování),
c) orientační (ověřování základních podmínek zrakové pohody).

Pro každý druh měření jsou dány jiné požadavky na přesnost měřicích přístrojů. Pro měření osvětlení se používají fotoelektrické luxmetry a jasoměry. Přípustné celkové chyby luxmetrů a jasoměrů jsou uvedeny v tab. 1. Přístroje musí být kalibrovány pověřeným pracovištěm ve lhůtách odpovídajících údajům výrobce a neměly by překročit doby uvedené v tab. 1.

Při měření osvětlení ve vnitřních prostorech se jako základní veličina charakterizující podmínky vidění a zrakové pohody měří úroveň osvětlení ve vybraných měřicích bodech vyjádřená u denního osvětlení a denní složky sdruženého osvětlení činitelem denní osvětlenosti D (%) a u umělého osvětlení hodnotami osvětlenosti E (lx) a dále jasy ploch v zorném poli uživatelů. Hodnoty jasů se udávají v cd/m².

Průměr čidla luxmetru přijímající světlo nesmí být větší než 60 mm, doporučuje se průměr nepřesahující 30 mm.

Osvětlenost se měří v měřicích bodech rozmístěných v pravidelné síti v celém prostoru nebo v jeho funkčně vymezených částech na vodorovné srovnávací rovině o výšce 0,85 m nad podlahou.

K měření denního osvětlení jsou potřeba dva luxmetry (pro současné měření současné osvětlenosti v měřicích bodech a osvětlenosti venkovní nezacloněné vodorovné roviny). Rozsah luxmetru pro měření venkovní osvětlenosti musí být nejméně do 100 000 lx. Tato osvětlenost by měla být měřena zhruba každých 30 s. Proto je vhodné použít programovatelný přístroj s vnitřní pamětí. K vyhodnocení naměřených hodnot se používá činitel denní osvětlenosti, tedy poměr vnitřní osvětlenosti k venkovní v procentech.

Při měření umělého osvětlení je nutné vyloučit vliv denního osvětlení. Proto se měří v noci nebo při zatemnění. Co se týče umělého osvětlení, osvětlenost se vzhledem ke stálosti osvětlení vyhodnocuje pouze hodnotami osvětlenosti v luxech.

Na českém trhu je v dnešní době velký výběr vhodných luxmetrů, umožňujících zaznamenávat a popisovat jednotlivé body měřící sítě, jakož i programovatelné odečítání a zaznamenávání hodnot za časový úsek např. při měření osvětlenosti venkovní vodorovné roviny. Přesnost a rozsah přístrojů jsou dostačující pro provozní i orientační měření. Výsledky je možné vyhodnocovat s využitím firemních softwarů, včetně možnosti přehledného grafického znázornění. Ovládání těchto přístrojů je pro uživatele přehledné a intuitivní.