Měření a hodnocení osvětlení Následující texty publikujeme jako odezvu na dotazy čtenářů, z nichž jsme vybrali žádost p. Ing. Baďury, která nejlépe vystihuje danou problematiku. O odpověď formou článku jsme požádali Ing. Jiřího Slezáka*), zkušeného odborníka dobře obeznámeného s předpisy i praxí v této oblasti. Dotaz Jsme elektromontážní firma existující od roku 1991, vlastníme certifikát ISO 9001 a mimo jiné provádíme návrhy a realizace osvětlení od kanceláří, přes rodinné domy až po výrobní a skladové haly. Pro kompletní dokončení stavby je třeba doložit protokol o kontrolním měření osvětlení na místní hygienické stanici. V této chvíli nastává problém. Hygienická stanice měření provedené naší firmou nechce uznávat. Další problémy nastávají v okamžiku požádání hygieny o provedení měření. Neschůdné termíny a cena jsou jen špičkou ledovce. Z těchto důvodů chceme usilovat o oprávnění kontrolní měření provádět a dokládat. Po telefonátech s Krajskou hygienickou stanicí v Ostravě a Zdravotním ústavem v Ostravě jsem obdržel pozvánku na mezilaboratorní porovnávání zkoušek, ale úspěšné absolvování těchto zkoušek, jak jsem se posléze dozvěděl, ještě není dostačujícím oprávněním měření provádět. Můj dotaz tedy zní: Jaké potřebné dokumenty, zkoušky, oprávnění atd. je potřeba mít pro bezproblémovou spolupráci s hygienickou stanicí? Děkuji za odpověď. Ing. Jan Baďura, Heinz-elektro Kvalita měření a posuzování osvětlení i její prokazování Ing. Jiří Slezák, Zdravotní ústav se sídlem v Pardubicích V tomto článku jde o obecné zamyšlení nad kvalitou měření a posuzování osvětlení i nad jejím prokazováním. Měření nebo posouzení osvětlení se týká:
a) zjištění jeho parametrů pro vlastní potřebu, např. projektanta, investora či uživatele,
b) prokázání požadovaných parametrů pro státní dozor, např. pro Hygienickou službu nebo IBP apod., a to u nových nebo dosavadních osvětlovacích soustav. Pro vlastní potřebu lze měřit či posuzovat osvětlení libovolně. Přesto je však vhodné dodržet postup doporučený v normách ČSN 36 0011-1 až 3, a to proto, aby byla zajištěna srovnatelnost i reprodukovatelnost výsledků a možnost hodnotit podle požadavků legislativy a norem. Státní dozor Hygienické služby v oboru osvětlování vychází ze zákona č. 258//2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ze zákoníku práce a ze stavebního zákona, vždy ve znění pozdějších předpisů. Uvedené zákony mají další prováděcí předpisy: zákon č. 258/2000 Sb. ve znění dalších předpisů má prováděcí vyhlášky, které se týkají osvětlení: vyhlášku MZd ČR č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, která nahrazuje vyhlášku č. 107/2001 Sb., (§ 7 – denní, umělé i sdružené osvětlení – odvolávka na normové hodnoty, podobné s NV č. 178/2001 Sb.), vyhlášku MZd ČR č. 89/2001 Sb., kterou se stanovují podmínky pro zařazování prací do kategorií ve znění vyhlášky č. 432/2003 Sb., vyhlášku MZd ČR č. 108/2001 Sb., kterou se stanovují požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, § 7 až 9 – denní, umělé i sdružené osvětlení; v příloze č. 3a, 3b jsou požadované parametry; je však připravena novela, kde bude odvolávka na normové hodnoty! vyhlášku MZd ČR č. 148/2004 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti; nahrazuje vyhlášku č. 106/2001 Sb., (§ 4 odst. 2 – denní osvětlení a proslunění – odvolávka na vyhlášku č. 137/1998 Sb.); zákon č. 155/2000 Sb., kterým se doplňuje a mění zákoník práce č. 65/1965 Sb. má prováděcí nařízení vlády ČR: nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanovují podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci; ve znění dalších předpisů (NV č. 523/2002 Sb. a NV č. 441/2004 Sb.), (§ 3 – denní, umělé i sdružené osvětlení – odvolávka na normové hodnoty); stavební zákon č. 50/1976 Sb. (připravuje se novela) má prováděcí vyhlášku: vyhlášku MMR ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (§ 3 – definice pobytové a obytné místnosti, § 4 – umísťování staveb a jejich vliv na okolí, § 8 – vzájemné odstupy staveb, § 23 – denní osvětlení – odvolávka na normové hodnoty, § 24 – proslunění obytných a pobytových místností – odvolávka na normové hodnoty, § 61 – výjimky – proslunění), pro Prahu ji doplňuje vyhláška hl. města Prahy č. 26/1999, o obecných technických požadavcích na výstavbu. Normy jsou obecně pouze doporučené. Uvedená legislativa, požadující splnění normových hodnot, je tímto v konkrétních odstavcích zezávazňuje. Pro upřesnění: Termín normová hodnota, definovaný např. v NV č. 178/2001 Sb. nebo ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., je konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné technické normě ČSN, jehož dodržení považuje ustanovení z nařízení vlády či vyhlášky za splnění stanovených požadavků. Nejde tedy o pouhé číslo! Již zmíněnou legislativou jsou tedy zezávazněny požadavky norem pro denní osvětlení ČSN 73 0580-1 až 4, sdružené osvětlení ČSN 36 0020-1, umělé osvětlení ČSN EN 12464-1 a dalších. Pro zajištění vyšší kvality práce jsou v současné době využívány tři možnosti: na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, se používá systém akreditací podle normy ČSN EN ISO/IEC 17025, na základě zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, se používá systém úředních měření, na základě zákona č. 258/2000 Sb. se používá systém autorizací. Uvedené systémy zajišťují zákazníkům u organizací a jednotlivců, kteří měří a hodnotí osvětlení určitou základní jistotu, že se věnují kvalitě své práce a na její výsledky a stanoviska se lze spolehnout. Systém akreditací nebo úředního měření se zakládá na normových nebo na vlastních validovaných postupech měření. Systém autorizací je však nadstavba, která vyžaduje postupy a hodnocení v souladu s požadavky uvedených zákonů, především zákona č. 258/2000 Sb. Systém autorizací tedy dává orgánu ochrany veřejného zdraví vykonávajícímu státní hygienický dozor (krajská hygienická stanice) větší jistotu ohledně kvality měření, ale i hodnocení, posuzování či interpretace vzhledem k požadavkům zákona o ochraně veřejného zdraví. Tři jmenované systémy tedy zlepšují podmínky práce orgánů ochrany veřejného zdraví. Přesto však nelze tvrdit, že poskytují stoprocentní jistotu při jejich rozhodování. Může se tudíž stát, že pracovník krajské hygienické stanice nebude přesvědčen o správnosti měření či hodnocení osvětlení. Své námitky však musí konkrétně sdělit. Například pokud byl dodržen postup a podmínky norem ČSN 36 0011-1 až 3 pro měření osvětlení, může vznést připomínky pouze k místům měření a ke zpracování výsledků či jejich aplikaci při hodnocení, posouzení nebo interpretaci. Po shrnutí již uvedených poznatků lze konstatovat, že souhlas pracovníka krajské hygienické stanice závisí na tom, jak je subjekt vykonávající měření a hodnocení či posouzení osvětlení schopen jej přesvědčit o kvalitě své práce. Své námitky však musí pracovník krajské hygienické stanice konkrétně uvést v návaznosti na požadavky zmíněné legislativy. Závěr Z analýzy požadavků zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, viz Metodický návod Hlavního hygienika ČR čj. HEM – MZd 7182/2004 (Metodický návod ke sjednocení postupu orgánů ochrany veřejného zdraví při výkonu státního zdravotního dozoru), je požadováno autorizované nebo akreditované měření a hodnocení osvětlení p ouze v případě: podle § 38 v oblasti kategorizace prací (toto se osvětlení netýká – pouze zrakové zátěže), podle § 84 odst. 1 písm. b) po zákazu činnosti, kterou byly porušeny povinnosti v ochraně veřejného zdraví (neznám případ, kdy bylo předmětem zákazu činnosti osvětlení), podle § 84 odst. 1 písm. r) po zastavení nebo omezení užívání stavby nebo provozovny (opět neznám případ, kdy by s ohledem na osvětlení byla zastavena nebo omezena stavba či provozovna). Stručně, měřit a hodnotit osvětlení podle tohoto metodického návodu může v podstatě každý. Pracovník krajské hygienické stanice však v tomto případě musí v plném rozsahu prověřit kvalitu předkládané práce. Obyčejně se obrací s žádostí na Zdravotní ústav, kde většinou pracuje odborník na problematiku osvětlování. Nekvalitní práci, podle které nelze posoudit parametry osvětlení požadované v uvedené legislativě, není povinen převzít, a naprosto oprávněně ji vrátí. Nemusí také převzít důkaz o kvalitě osvětlovací soustavy zhotovený firmou, která ji projektovala nebo realizovala (střet zájmů). Toto zamyšlení bylo zpracováno jako odezva na různé polemiky o povinnostech pracovníků Státního hygienického dozoru převzít výsledky měření a hodnocení či posouzení osvětlení. Doufám, že tento článek problematiku trochu „osvětlí“.
*) Ing. Jiří Slezák je členem Poradního sboru Hlavního hygienika ČR pro laboratoře pro obor osvětlení a tepelně vlhkostní mikroklima. |
