| Kterak světlená technika přispívala k naší světovosti K úspěchu Všeobecné zemské výstavy konané v Praze v roce 1891 na oslavu jubilea první průmyslové výstavy 1791 (která byla vlastně prvním vzorkovým veletrhem), přispěly i světelné atrakce. Ocenil je i čestný host této výstavy, císař a král František Josef I. Při příležitosti konání této výstavy (a vlastně v jejím rámci) se uskutečnily četné sjezdy příslušníků různých profesí a spolků. Byly uspořádány i II. všesokolský slet a sjezd slovanského pokrokového studentstva. Ze soudobých pramenů lze zjistit, že skutečnou ozdobou výstaviště byla fontána u průmyslového paláce, zdola prozářená barevnými „reflektory„ (taková byla tehdejší novinářská terminologie). Ty dodal Křižíkův elektrotechnický závod. „Foutaine lumineuse„, pojmenovaná takto Prahou, toužící po světovosti, se po setmění stala místem dostaveníčka davů Pražanů i návštěvníků hlavního města. Dne 24. června 1891 referovaly české listy o další Křižíkově novince. V tehdejší terminologii byly uváděny články názvem „Křižíkův elektrický dalekonosný reflektor již září“. Dále se psalo „Můžeme říci: konečně. Předevčírem jeho dokonalost p. Křižík ještě vyzkoušel a včera již nás svým dílem okouzlil. Učinil tak až po fontáně, aby obecenstvo na výstavě déle zdržel, ale budiž mu odpuštěno! Je velkolepá! Máte dojem, jako když vlasatice hází daleko do krajiny z chvostu svého zářivého světlo. Táhne se přes výstavu, přes hlavní portál celou hlavní třídou Bělského a na druhé straně pozorujete také, kterak daleko a daleko zářivý ten chvost šlehá novým jasem. O tom přece již možno říci: nová atrakce naší výstavy.„ Další světelnou atrakcí Všeobecné zemské výstavy 1891, nazývané též Jubilejní, bylo osvětlení obrazu Jana Žižky z Trocnova na temeni vrchu Vítkova nad Žižkovem. Už na přelomu 80. a 90. let devatenáctého století chtěli městští radní na Vítkově vybudovat Žižkův pomník (právě tam, co je dnes jeho jezdecká socha od sochaře Kafky, údajně největší na světě). Nepodařilo se jim však shromáždit potřebné finanční prostředky. Bylo tam alespoň vpředvečer zahájení Jubilejní výstavy na dřevěné konstrukci napnuto 22 metrů vysoké plátno. Na něm byl malířem Robertem Holzerem olejovými barvami namalován Žižka sedící na koni. Po dobu tří nocí byl tento obraz osvětlován výkonnými „reflektory„, napájenými elektrickým proudem, vyráběným lokomobilou, již pražské obci zapůjčil Ing. František Křižík. Noviny o tom psaly: „… pojednou v nočním šeru a tmě vzpřímila se na vrcholu kopce nadpřirozená postava Žižkova, jakoby vykouzlená v jasných konturách, s pohledem plným odvahy a síly, upřeným na Prahu. Velkolepý ten obraz nelze slovy vylíčiti. Byl uchvacující, unášející. Sta a tisíce lidí zůstávalo státi v žižkovských ulicích, po Praze i v předměstích jako očarováno zjevem velikého našeho heroda. Ze všech kopců kolem Prahy, z Letné, Hradčan, Výstaviště, městského parku, Florence, Karlína, Vinohrad, Vyšehradu bylo možno jasně jej zříti. Improvisovaná tato socha byla osvětlena až do půlnoci, majíc k sobě připoutány zraky zajisté celé Prahy.„ Jubilejní výstavu bychom tak mohli s jistou nadsázkou nazvat Výstavou Křižíkových světelných efektů. Při zpracování tohoto článku byly použity údajů z knihy J. Pernese Spiklenci proti Jeho Veličenstvu, jež pojednává o historii tzv. spiknutí omladiny v Čechách. Praha 1988. DVĚBÉ | 
