Kdo šetří…
Ze všech stran, z Ruska, ze Spojených států i z Evropy, se ozývají hlasy, co všechno musíme šetřit: samozřejmě životní prostředí, a proto energie, a lesy, a řeky atd. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na úpravu známého přísloví na transparentu v průvodu výjimečného studentského majálesu v padesátých letech minulého století: „Kdo šetří, má za tři roky tuberu.“ Musím připomenout, že tenkrát se v Československu žilo opravdu velmi skromně.
V dnešní době rozhodně není většina lidí ve vyspělých státech chudá, a přesto neustále všichni deklarují, jak musí šetřit a počítat. Rozhodně se však neřídí starým dobrým: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci.“ Rozhlédneme-li se kolem sebe, pozorujeme mnoho takových příkladů. Neustále opravované a stále poničené silnice, náročné sanace panelových domů, mnoho velmi starých a často málo používaných soukromých osobních automobilů, riskantní jízda aut a kamionů často ve špatném technickém stavu, řízených mnohdy unavenými řidiči, propouštění kvalitních zaměstnanců pro úspory na mzdách, budování „laciných“ efektních budov s velmi špatnými užitnými vlastnostmi atp. Zde se dostáváme k oboru osvětlování.
Při realizaci osvětlovacích soustav se rovněž tzv. šetří. Montážní složky nabídnou investorovi, nebo použijí bez jeho vědomí, levnější řešení, svítidla nebo jejich komponenty s nevyhovujícími parametry. O některých případech bylo již na stránkách časopisu Světlo referováno, např. o použití necertifikovaných předřadníků uvnitř značkových svítidel, o použití nekvalitních LED zdrojů v uličních výbojkových svítidlech s mnohem nižším světelným tokem.
Jak takovým chybám v investicích předcházet? Na to není jednoduchý recept. Vše by mělo začínat při uzavírání smlouvy. Součástí dohody o dodávce osvětlení má být, kromě obvyklých náležitostí, jasné stanovení parametrů osvětlení a jejich ověření při předávání nezávislým kontrolorem. Již tento moment může představovat pro zadavatele velký problém, neboť se často neporadí s odborníkem a spokojí se s ujištěním dodavatele a později montážní firmy, že všechno je v nejlepším pořádku.
Částečným řešením je smluvní ujednání, že osvětlení bude vyhovovat příslušné platné ČSN a že bude stanovena záruční doba, v daném případě aspoň pět let. To umožní vyloučit nekvalitní svítidla a jejich komponenty, jinak se ne-kvalita projeví např. předčasnými poruchami a velkým poklesem intenzity osvětlení.
O dalších případech tzv. šetření budou čtenáři informování v příštích vydáních časopisu Světlo.
Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor