Jubileum MUDr. Aleny Krtilové, DrSc.

Za paní doktorkou Krtilovou jsme se vydali na její chatu ve Stříbrné Skalici, kde v příjemném prostředí trávila společně se svým nerozlučným psím společníkem a papoušky letní dny. Po chvilce bloudění jsme šťastně dorazili na místo a při kávě paní doktorku vyzpovídali. Mimo jiné jsme se také dozvěděli, že paní doktorka vedle pečování o zvířata léta zpívala v chrámovém sboru v kostele svatého Jakuba. Je jen škoda, že se do prostoru vyhrazeného pro tento článek nevešlo alespoň něco z bohatých a místy velmi netradičních zážitků z častých zahraničních cest, o nichž nám jazykově velmi dobře vybavená paní doktorka (hovoří např. anglicky, francouzsky, německy, holandsky) vyprávěla. Pro příklad uvedu alespoň jeden, jenž charakterizuje paradoxy dřívější (tzv. totalitní) doby. Je z její cesty na dvacátý mezinárodní kongres v Nizozemí v roce 1983. Elegantní dámu (dr. Krtilová) vlekoucí po letištní hale těžké kufry, protože na cestu předem neobdržela žádnou hotovost, a neměla tedy ani pár drobných na půjčení vozíčku, tehdy „zachránil“ ochotný Holanďan, který za ni nejen zaplatil vozíček, ale i se všemi kufry ji nakonec (k jeho jistě nefalšovanému údivu) dopravil až do místa konání konference, luxusního hotelu, kde měla paní doktorka pořadateli kongresu předem zaplacené ubytování. Prostředky na pobyt jí měly být do hotelu dopraveny až následující den (doma žádné nedostala), takže ač by to ráda udělala, vyrovnat se s ním nemohla ani pozváním na kávu.

 

Dále se ale už budeme věnovat hlavně odborným aktivitám jubilantky.

 

Paní Alena Krtilová se narodila 1. září 1928 v Praze. Po studiu na gymnáziu a absolutoriu studia všeobecného lékařství v Praze nastoupila v roce 1954 do Ústavu hygieny výstavby, později Institut hygieny a epidemiologie (IHE, od r. 1992 Státní zdravotní ústav), kde působila až do odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů v roce 1989. Věnovala se zde zejména problematice osvětlení a vlivu světla na zrakové funkce člověka. V letech 1975 až 1996 zde založila referenční laboratoř pro světlo a osvětlování (při MzČR), kde se měřilo a hodnotilo denní, sdružené a umělé osvětlení ve školských, nemocničních, obchodních i průmyslových zařízeních. Se svojí „pravou rukou“, kolegyní Ing. Henriettou Přibáňovou, řídila její činnost včetně zavádění výsledků výzkumu do praxe a v této oblasti také metodicky vedla hygienickou službu. Ve spolupráci s Teslou Holešovice se zúčastňovala ideových návrhů úprav světelného prostředí. Několik let vedla výzkumnou skupinu hygieny výstavby a současně pracovala jako vedoucí spolupracujícího centra Světové zdravotnické organizace WHO (Kodaň) pro bydlení starých osob. Jako školitel se podílela na výchově mladých vědeckých pracovníků. Mimo jiné léta organizovala semináře zabývající se touto problematikou. V roce 1981 úspěšně obhájila doktorskou disertační práci Světlo a jeho vliv na lidský organismus a byl jí udělen titul DrSc.

 

Doktorka Krtilová postupně navazovala spolupráci se specialisty na denní a sdružené osvětlení a oslunění s Ing. Jiřím Matouškem ze Státního typizačního ústavu a doc. Richardem Kittlerem z Ústavu výstavby a architektury v Bratislavě, v oboru umělého osvětlení s Ing. Jiřím Khekem, Ing. Jiřím Švehlou, Ing. arch. Ladislavem Monzerem, Ing. Jiřím Novotným a Ing. Josefem Polanem z n. p. Tesla Holešovice a s Ing. Bronislavem Berounským z Ústavu bezpečnosti práce. S Ing. Khekem pracovala mnoho let v laboratořích i v terénu na výzkumu vlivu osvětlení na fyziologické funkce člověka a zejména na zrakové vnímání. Výsledky publikovali v mnoha odborných článcích v domácím i zahraničním odborném tisku (Lux, Lichttechnik, Československá hygiena, Světelná technika) a ve sbornících z odborných akcí tehdejší ČSVTS (1956 až 1988).

 

V roce 1956 se dr. Krtilová stala členkou Československého národního komitétu Mezinárodní komise pro osvětlování CIE. Zúčastnila se tří světových kongresů této nevládní organizace a přednesla na nich referáty vypracované společně s Ing. Khekem o výsledcích společných výzkumů (v roce 1962 v britském Harrogate, v roce 1978 v Barceloně a v roce 1978 v japonském Kjótu).

 

Roku 1966 absolvovala dvouměsíční odbornou stáž v oboru osvětlení a zrakových funkcí v pařížském CNRS (Centre national de recherche scientifique) spojenou s pobytem v továrně na výrobu světelné techniky Mazda v Paříži. K této problematice absolvovala v letech 1969 až 1970 odbornou stáž v TNO (Technische naturskunde Organizatie) v nizozemském Delftu, jež byla spojena s měsíčním pobytem v továrně Philips v Eidhovenu. Při výzkumu zrakových funkcí spolupracovala také se známým odborníkem prof. Dr. Schobrem z lékařského institutu v Mnichově.

 

Spolu s Ing. Matouškem a Ing. Monzerem napsala dvě knihy o osvětlení, vydané vydavatelstvím Avicenum Praha. Aktivně se také podílela na zpracování českých technických norem pro umělé, denní a sdružené osvětlení.

 

V letech 1985 až 1988 pracovala jako konzultant WHO v oblasti životního prostředí a osvětlení, sídlícího v Ženevě, a v odboru pro Evropu v Kodani a přednesla referáty ve městech Graz, Kodaň, Lisabon, Turku.

 

Při příležitosti 75. výročí SZÚ obdržela v roce 2000 diplom Vědecké rady a ředitelství SZÚ za celoživotní významný podíl ve vědeckém pokroku v preventivní medicíně a zlepšení zdraví národa.

 

Jménem redakce časopisu Světlo a všech spolupracovníků děkujeme za všechno, co pro zlepšení osvětlení u nás doktorka Krtilová vykonala, a přejeme jí pevné zdraví a uskutečnění všech dosud nesplněných přání.