Jubilant Ing. arch. Jiří Matoušek

V srpnu oslaví vzácné jubileum – osmdesát let, pan Ing. arch. Jiří Matoušek. Nám všem odborníkům a inženýrům několika generací se jeho jméno pojí s problematikou denního i umělého osvětlení. Zejména známe pana architekta jako autora několika technických norem v tomto důležitém oboru.

Málokdo ale dnes ví, že architekt Matoušek působil i ve vrcholovém sportu, byl členem basketbalového národního reprezentačního mužstva, zúčastnil se s dobrým umístěním mnoha mezinárodních turnajů, několika mistrovství Evropy a Olympijských her v Helsinkách v roce 1952.

V roce 1953 nastoupil do zaměstnání ve Studijním a typizačním ústavu (STÚ) v Praze. Tento ústav však byl zaměřen na typizaci hromadně vyráběných staveb, které byly omezeny výrobními i politickými požadavky na co nejlevnější stavební výrobu. To neumožňovalo tvorbu kvalitní architektury a vytváření příznivých podmínek pro uživatele takových budov. Proto se architekt Matoušek začal věnovat problematice osvětlování budov, zejména denního osvětlení a jeho součinnosti s doplňujícím umělým osvětlením během dne, a tvorbě předpisů v tomto oboru. V tehdejším Sovětském svazu byla pracoviště, která se problematice osvětlování budov soustavně věnovala a vyvíjela metody pro výpočty a hodnocení zejména denního osvětlení i odpovídající normativní předpisy. Tam také vznikl návrh, aby tyto metody a normy byly převzaty všemi státy bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci. To ovšem bylo nezbytné s ohledem na rozdílnosti v geografických i klimatických podmínkách SSSR a ostatních států projednat a jednotlivé předpisy upravit tak, aby vyhovovaly všem. Na těchto jednáních v Moskvě měl arch. Matoušek možnost seznámit se s odborníky na denní a sdružené osvětlení z jiných zemí a s jejich názory.

Při práci na problematice osvětlení budov byla nutná úzká součinnost s orgány hygieny. Proto navázal pravidelnou spolupráci s tehdejším Institutem hygieny a epidemiologie (IHE, dnešní Státní zdravotní ústav SZÚ) v Praze. Na pracovišti v IHE byla i laboratoř zařízená pro vědecké zkoumání vlivů osvětlení všeho druhu na člověka. Pro pokusy v laboratoři arch. Matoušek navrhl zařízení pro nezbytnou plynulou regulaci difuzního denního osvětlení. To bylo tvořeno pohyblivou sklopnou rozptylnou deskou před oknem, která odrážela oblohové denní světlo právě požadované úrovně na pokusné pracoviště. Kromě jiného se zde zkoumal i vliv kombinace denního osvětlení s různými umělými světelnými zdroji. Na metodách testů se podílela i jiná odborná pracoviště, včetně pracovišť zabývajících se umělým osvětlením a jeho výzkumem. Při pokusech se zkoumal nejen zrakový výkon, ale i mnoho jiných okolností, např. vliv na únavu, vnímání barev a četné další faktory. Tyto podrobné testy tehdy měly světovou prioritu a jejich výsledky byly zveřejňovány v zahraničních odborných časopisech a publikacích. Na výsledcích zmíněných výzkumných prací byly založeny i návrhy našich norem pro sdružené osvětlení. Během činnosti v STÚ spolupracoval arch. Matoušek i s pracovištěm Slovenské akademie ved v Bratislavě, kde za vedení doc. R. Kittlera byla vybudována jako jediná v celé republice velmi kvalitní umělá obloha velkých rozměrů, umožňující modelová měření denního osvětlení, včetně simulace přímého slunečního záření, a tím i ověřování výpočetních metod.

Před krátkou dobou se znovu objevila snaha o využití již dávno navrhovaných dutých světlovodů v podobě tubusů přivádějících denní světlo i do takových vnitřních prostorů budov, v nichž vzhledem k jejich dispozičnímu uspořádání nemohou být osvětlovací otvory. Ve spolupráci se současným výrobcem takovýchto světlovodů, firmou Lightway, se arch. Matouškovi podařilo začlenit možnost použít světlovody do připravované EN 15193-1.

Během své činnosti v STÚ i v pozdějších letech vypracoval architekt Matoušek několik technických norem pro osvětlení. Kromě toho se účastnil připomínkových řízení k mnoha dalším našim i mezinárodním normám a dokumentům. Se začleněním do EU postupně přibyla problematika přebírání evropských norem, které je pro všechny členské státy Evropského výboru pro normalizaci CEN povinné. V rámci této činnosti zpracoval arch. Matoušek českou verzi ČSN EN 12193 Světlo a osvětlení – Osvětlení sportovišť a aktivně se podílel na připomínkování těchto norem.

Ing. arch. Jiří Matoušek vykonával funkci soudního znalce v oboru osvětlení, dlouhá léta působil jako předseda odborné skupiny 10 Osvětlení Společnosti pro techniku prostředí a dlouhodobě pracoval též v TNK 76 Osvětlení při Českém normalizačním institutu. Ředitelem ČNI byl vzhledem ke svým zásluhám o rozvoj poznatků v oboru osvětlení a za aktivní účast při řešení normotvorných úkolů jmenován čestným členem této komise.

Pana architekta Matouška znám zejména z jednání TNK 76. Pamatuji si, že vždy neúnavně a někdy i statečně a proti přesile zastával ty názory a myšlenky, které se (ne vždy hned, někdy až po jisté době) ukázaly být progresivní a prospěšné. Přestože se arch. Matoušek dnes věnuje problematice osvětlení již poněkud zpovzdálí, jsou jeho myšlenky v tomto oboru stále moderní a cenné. Věřím, že nejen za sebe, ale za všechny jeho přátele a spolupracovníky mohu popřát panu architektu Jiřímu Matouškovi do dalších let hodně zdraví a životní pohody.

doc. Ing. Jan Kaňka, Ph.D.

Redakce časopisu Světlo děkuje Ing. arch. Jiřímu Matouškovi za dosavadní spolupráci a přeje mu dobré zdraví a pohodu v dalším životě.

Ing. Jiří Novotný, Ing. Jana Kotková

Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde