Jak (aspoň trochu) zvítězit nad přírodou

Lidé se v posledních stoletích stále více snaží přizpůsobit přirozené prostředí svým potřebám. Po vynálezu žárovky koncem 19. století.se aktivní činnost lidí začala rozšiřovat až na 24 hodin denně a na celý rok, a to postupně v dalších a dalších oborech. Zdá se však, že rychlému narušování přirozených denních rytmů se člověk nestačil dostatečně přizpůsobit. Svědčí o tom nejen známý syndrom sezónní deprese (SAD) způsobený nedostatkem světla, ale řada dalších zjištění: větší nehodovost noční dopravy, horší kvalita zboží vyrobeného v nočních směnách atd., atd.

Stále dokonalejší světelné zdroje a svítidla, dostatek energie a celý životní styl umožňuje v některých případech vytvořit umělé světelné prostředí blízké přírodnímu. Proto se v tisku objevila doporučení, aby lidé v zimě často pobývali v dobře osvětlených obchodních a podobných prostorech. Avšak hodnoty osvětleností na ligových sportovištích a v supermarketech dosahují nejvýše řádově tisíce luxů, což ve srovnání s hodnotami v přírodě i při zatažené obloze 5 až 30 tisíc luxů je málo. Ještě horší je však situace s osvětlením v běžných vnitřních prostorech. V kancelářích je osvětlenost nejčastěji stovky luxů, ve výrobních halách často ještě méně a v domácnostech většinou desítky luxů.

Oklamat nedávno objevené světločivné buňky v lidském oku, které tzv. hlídají výskyt denního světla, se (jako už řada jiných předtím) pokoušejí technici v bezokenní hale s nepřetržitým provozem automobilky Volkswagen ve Wolfsburgu. Instalované nové osvětlení je podle tiskových zpráv asi čtyřikrát intenzivnější a má co nejvíce imitovat denní světlo. Zaměstnanci zatím nové osvětlení hodnotí kladně. Na výsledky dlouhodobých testů a hodnocení si budeme muset počkat.

Zatím není uspokojivě vyřešen nejhorší problém, tj. sezónní deprese (SAD), která má podobné symptomy jako zimní spánek některých savců. Nevíme jaké hodnoty osvětlení a jaké spektrum světla jsou k léčení SAD potřebné. Není také prokázáno, zda relativně menší hodnoty osvětlení působící delší dobu mohou nahradit větší hodnoty osvětlení, tj. má-li použité světlo na lidský organismus kumulativní účinek.

Zatím nejperspektivněji a technicky nejsnadněji dostupným prostředkem se zdají být svíticí zářivkové panely s jasem řádově tisíce cd/m², které se běžně nabízejí ve skandinávských zemích. Pacientům se doporučuje, aby u těchto svisle umístěných panelů, strávili půl hodiny až hodinu denně, například čtením. V těchto svítidlech se používají zářivky s denním spektrem.

Mnozí odborníci, zejména však hygienici, jsou toho názoru, že denní přirozené světlo a jeho proměnnost jsou pro člověka nenahraditelné, přesto však je v současném světě často nutné nahrazovat denní světlo světlem umělým.

Snažme se to dělat co nejlépe a využívat umělé osvětlení co nejsprávněji: neplýtvat, ale také zbytečně nešetřit.

Ing. Jiří Novotný