Ing. František Šesták patřil k významným českým odborníkům v oboru světla a osvětlování
Život člověka je takový, jaký si ho jeho myšlenky udělají.“
Marcus Aurelius
Pan František Šesták se narodil nedaleko Baťova Zlína v obci Sazovice 1. prosince roku 1930. Základní školu ukončil koncem druhé světové války a následně začal studovat na odborné elektrotechnické škole ve Frenštátu pod Radhoštěm. Zde zřejmě vznikla jeho láska k Beskydům. Po absolvování střední školy nastoupil základní vojenskou službu, kde vykonával funkci radisty v rámci protivzdušné obrany státu. Byla 50. léta a vojna se mu protáhla na dva a půl roku. Po ukončení základní vojenské služby nastoupil do zaměstnání v podniku MEZ Mohelnice. Následně se vrátil do Zlína a pracoval tu jako civilní zaměstnanec na Vojenské správě. V roce1959 nastoupil do projektové firmy Centroprojekt Gottwaldov a začal při zaměstnání studovat na Vysokém učení technickém v Brně – Fakultě elektrotechnické. Po třech letech studia při zaměstnání přestoupil na denní studium a v roce 1966 získal inženýrský titul – červený diplom.
Obr. 1. Ing. František Šesták na fotografii z osobních materiálů Centroprojektu Gotwaldov z druhé poloviny 70. let minulého století
Projektová praxe v Centroprojektu, který byl výhradním projektantem zejména v oblasti textilního průmyslu, jej přivedla k potřebě zkvalitnit projektování jak denního, tak zejména umělého osvětlení. Začátkem 70. let si prohloubil znalosti v oboru osvětlování formou čtyřsemestrálního postgraduálního studia v Bratislavě. Své znalosti v oboru rozvíjel i spoluprací s dalšími českými a slovenskými odborníky, jako byli např. doc. MUDr. Vladimír Maňák, CSc., prof. Ing. Jiří Habel, DrSc., Ing. Peter Rybár, doc. Ing. Jiří Plch, CSc., doc. Ing. Josef Linda, CSc., RNDr. Marie Juklová, Ing. František Běhal a mnoho dalších.
V Centroprojektu naplánoval přípravu typizační směrnice Osvětlovací soustavy pro průmyslové provozy. Ke zpracovatelům se připojili Peter Rybár a Jindřich Dufka. František Šesták poté zorganizoval poradní tým odborníků z celé republiky, který se pravidelně scházel v počtu přibližně dvaceti lidí. Tvořivé prostředí pod Františkovým vedením přineslo své ovoce – v roce 1974 byla práce na základních částech typizační směrnice ukončena, některé speciální části se dokončovaly do roku 1977. Vtomto roce se uskutečnil v Ostravě odborný seminář, na kterém byly výsledky práce prezentované, zároveň vznikla rozsáhlá příloha časopisu Elektrotechnik pod názvem Praxe světelné techniky, která postupně vycházela v devíti číslech (č. 7 až 12/1977 a č. 1 až 3/1978). Vliv této práce byl patrný i v normě ČSN 360450 – Umělé osvětlení vnitřních prostorů, která vznikla o deset let později. Výsledky práce se neprojevovaly jen v oblasti navrhování osvětlení, ale i v jeho posuzování kontrolními orgány.
V 80. letech s příchodem osobních počítačů významně zasáhl do oblasti výpočetních programů umělého osvětlení a zejména jejich algoritmizace. Ing. Šesták nepracoval pouze v oboru osvětlování. Jeho systémové inženýrské myšlení jej přivedlo k práci v oboru systémy řízení. Znalosti tohoto oboru si prohloubil několikaletou spoluprací se švýcarskou firmou Sauter. Nicméně obor osvětlování byl u něj dominantní. Světlo je spojeno s životem a právě tuto vazbu považoval ve své práci za základní princip.
V Centroprojektu pracoval František Šesták až do roku 1990 a ve svých 60 letech odešel do důchodu. Ani odchod ze zaměstnání pro něj neznamenal konec práce v oboru. V roce 1991 byl zvolen prvním předsedou České společnosti pro osvětlování a mnoho dalších let se aktivně účastnil odborných seminářů jak v Čechách, tak na Slovensku.
Autorsky se dále podílel na publikaci Světelná technika a osvětlování (1995) a v roce 2002 na publikaci Denní osvětlení a oslunění budov ve spolupráci s Ing. Petrem Rybárem, RNDr. Marií Juklovou a Ing. Jozefem Hraškou.
František Šesták byl člověk mnoha zájmů. Byl aktivním milovníkem pohoří Beskydy, známé jsou jeho mnohačetné výstupy na Lysou horu a mnohakilometrová putování celým pohořím. Blízký mu byl i lid této oblasti, jeho tradice a moudrost. Jeho dalšími koníčky byla zahrada v domě u Malenovic, kam se na důchod odstěhoval. Byl výborným kuchařem a znalcem valašské slivovice.
Obr. 2. Doc. MUDr. Vladimír Maňák a Ing. František Šesták (vpravo) se sešli na Kurzu osvětlovací techniky v Ostravě (druhá polovina 80. let minulého století, foto: archiv Marie Juklové)
Jak na něj vzpomínají jeho blízcí spolupracovníci RNDr. Marie Juklová a Ing. Peter Rybár:
RNDr. Marie Juklová (Ostrava): „Pana Ing. Františka Šestáka jsem poznala nejprve jako hosta doc. MUDr. Vladimíra Maňáka, CSc., na Krajské hygienické stanici v Ostravě. Jako technik cítil odpovědnost konzultovat odborné práce týkající se světla, na kterých pracoval, s fyziologem zraku. Aspekt zdraví měl pro něj stejnou váhu jako aspekt technického řešení osvětlovacích soustav. Když mně byl svěřen úsek hygieny osvětlování na Krajské hygienické stanici v Ostravě, moje fyziologické vzdělání bylo na hony vzdálené úkolům, před které jsem byla postavená. Významným zdrojem informací byly pro mě sborníky přednášek z dřívějších konferencí. Všechny přednášky a další práce pana Ing. Františka Šestáka byly pro mě nedocenitelným zdrojem informací. Vnímala jsem v nich nejen odbornost, ale i nadhled a moudrost zkušeného odborníka a citlivého člověka. Po vzniku kolektivu autorů pro knihu Denní osvětlení a oslunění budov to byla pro Františka další výzva. Scházeli jsme se u něj doma ještě s Ing. Peterem Rybárem a Ing. Jaroslavem Polínkem ve Zlíně-Malenovicích. Byl mimořádně odpovědným spoluautorem, zároveň skvělým hostitelem a společníkem. Byl mně vzorem v odpovědnosti, se kterou ke každému tématu přistupoval, jak každou větu doslova prožíval, jak vážil každé slovo.“
Ing. Peter Rybár (Bratislava): Zoznámili sme sa roku 1971 počas postgraduálneho štúdia svetelnej techniky na Elektrotechnickej fakulte v Bratislave. František – skúsený projektant, špecialista na osvetľovanie v Centroprojekte Gottwaldov, a ja – takmer ešte začiatočník v odbore, o pätnásť rokov mladší, no vďaka rovnakému profesnému zameraniu sme mali veľa spoločných tém na diskusie. František prišiel s myšlienkou pripraviť pre projektantov priemyslových osvetľovacích zariadení príručku, ktorá by obsahovala všetko, čo má takýto projektant vedieť o osvetľovaní. Ja som túto myšlienku podporoval, pretože som mal ešte v živej pamäti, že mne niečo také v projektantských začiatkoch chýbalo. S predbežným obsahom príručky sme s Františkom v Brne navštívili známeho odborníka Ing. Běhala. Jemu sa to pozdávalo, diskutovali sme o tom snáď dve hodiny, dodnes si však pamätám jeho obavu: „Jenomže to je mnoho práce, kde na to seberete lidi?“. František sa náznakom obzrel za seba a odvetil: „Zatím je za sebou nevidím“. Keďže sa pri tom usmieval, odhadol som, že už to má asi premyslené.
Obr. 3. Konzultace ke knize Denní osvětlení a oslunění budov u Ing. Františka Šestáka ve ZlíněMalenovicích v roce 2001; zprava Ing. František Šesták, RNDr. Marie Juklová, Ing. Peter Rybár, Ing. Jaroslav Polínek (foto: archiv Petera Rybára)
František Šesták v prvej polovici 70. rokov rozbúril relatívne tiché vody okolo osvetľovacej techniky a vybudil k vysokej aktivite mnohých odborníkov v Čechách aj na Slovensku.“
Kdo byl František Šesták? Projektant, mimořádný odborník, zastánce světla. Vzor odpovědného přístupu v řešení osvětlovacích systémů. Nenápadný, skromný člověk, svým projevem však nepřehlédnutelný, výjimečný. V diskusích kladl cílené, někdy i provokativní otázky. Současně uměl naslouchat oponentům. Hledal vždy optimální řešení.
Ing. František Šesták zemřel 2. března 2020 ve věku nedožitých 90 let. Zaslouží si víc než tichou vzpomínku. Jeho myšlenky a jeho práce na poli světla znamenaly posun vpřed ve vývoji světelné techniky u nás. Patří mezi velikány naší světelně technické historie. Kéž se jeho odkaz přenese i do dalších generací působících ve světelnětechnické praxi.