Generační vývoj světelné techniky u nás

Časy, kdy se řemeslo nebo profese předávaly z generace na generaci, jsou většinou minulostí. Snad jen u hudebníků, herců a lékařů se následnictví vyskytuje častěji. Dovolte mi nyní, jako přežívajícímu profesionálovi v oboru světelná technika a osvětlování, zavzpomínat na vývoj tohoto oboru od poloviny minulého století do současné doby. Tyto poznámky nebudou úplně přesné a úplné, avšak pro mnohé současné pracovníky možná zajímavé.

Vývoj oboru, jako i všech ostatních, byl zásadně ovlivněn poválečným znárodňováním a reorganizací celého státu a hlavně průmyslu. Z řady původních malých provozů se zachovalo snad jen družstvo Napako, vyrábějící svítidla, a koncem 50. let byly vytvořeny dva velké národní podniky zastřešující dva stěžejní obory. Na Slovensku Elektrosvit Nové Zámky pro výrobu a výzkum svítidel, v Čechách Tesla Holešovice pro výrobu a výzkum v oboru světelných zdrojů a osvětlování. Obě tyto velké firmy se zároveň věnovaly normalizaci v odpovídajících působnostech a byly v těchto směrech podporovány státními fondy technického rozvoje.

O organizaci technického rozvoje v Tesle Holešovice a spolupráci s Mezinárodní komisí pro osvětlování CIE se zasloužil Ing. Jiří Švehla. Pod jeho vedením vznikl dokonce v Divizi č. 7 CIE komitét TC 7.03 Rozvoj osvětlení, který řadu let dokumentoval hlavně vývoj použití různých světelných zdrojů v jednotlivých zemích. Ing. Švehla rovněž vyjednal vyslání studentů ČVUT i SVŠT ke studiu světelné techniky do Moskevského energetického institutu, jehož katedra světelné techniky byla tehdy na velmi vysoké úrovni. Zde také dokončil doktorandské studium i pozdější prof. Ing. Jiří Habel, DrSc. Vystudovaní inženýři vytvořili základ rozvoje oboru světelná technika v obou zmíněných národních podnicích. Věnovali se budování fotometrických laboratoří, projektování osvětlení v průmyslových podnicích, na důležitých sportovištích a později i výzkumu osvětlení spolu s pracovníky Státního zdravotního ústavu, dobrovolníky i techniky z provozů. Přední pracovníci obou hlavních oborových podniků se povinně věnovali výuce odborných předmětů na denním i postgraduálním studiu na vysokých školách, vedení diplomových prací, recenzím a byli členy zkušebních komisí u státních zkoušek. Tím se postupně rozšiřoval počet potřebných světelnětechnických odborníků na vysokých školách i v průmyslu a ti se pak uplatnili v privatizovaných i nově vznikajících podnicích v novém, kapitalistickém světě.

Pro současnou generaci světelných techniků je třeba připomenout, že po větší část druhé poloviny 20. století nebyly k dispozici dnešní měřicí přístroje, laboratoře a počítače. Často nebyly k dispozici ani potřebné údaje o rozložení svítivosti svítidel, jejich účinnosti atd., takže bylo nutné před vlastním projektováním svítidla nějak proměřit nebo interpolovat hodnoty z pouhých dvou křivek svítivosti v příčné a podélné rovině. Také nebyly k dispozici programy pro výpočty a návrhy osvětlení jako Dialux, Relux nebo WILS, takže například správný návrh osvětlení 120 světlomety ligového fotbalového stadionu vyžadoval mnoho hodin výpočtů izoluxních plánů světlometů na kalkulačkách při jejich různých náklonech, jejich vykreslování v měřítku výkresu hrací plochy a následné kombinování izolux k dosažení požadovaného výsledku. Všechny současné vymoženosti spolu s bohatým výběrem osvětlovacích prostředků však nemusí vždy vést k dokonalým výsledkům, neboť zdánlivá snadnost práce a honba za ziskem mohou každou činnost znehodnotit.

V tomto krátkém zamyšlení nebylo možné vyjmenovat všechny světelné techniky, kteří se podíleli na všestranném rozvoji tohoto oboru u nás. Snad se ještě najde příležitost.

Všem současným pracovníkům v tomto užitečném a důležitém oboru přeji hodně úspěchů v jejich bohulibé činnosti a aby nezapomínali na své pracovité předchůdce.

Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor