Firma Adolf Schönbek – svítidla ze Smržovky

Jizerskohorská Smržovka proslula jako centrum výroby skleněných lustrových ověsků. Toto tradiční severočeské sklářské prostředí podnítilo vznik firmy Adolfa Schönbeka zabývající se na mistrné úrovni výrobou svítidel. Společnost hbitě získala v silně konkurenčním prostředí pevné postavení, které si uchovala díky skvělým manažerským schopnostem svého zakladatele a jeho následovníků i přes mnohé nástrahy neklidné poslední čtvrtiny 19. a první poloviny 20. století. Dobové firemní katalogy dávají k nahlédnutí překvapivý rozsah vyráběného sortimentu vymykajícího se běžné produkci neobyčejnou nápaditostí a precizním zpracováním.

Počátky firmy Adolf Schönbek (29. 10. 1843 – 7. 6. 1921) pocházel z Kroměříže. Do severočeské Smržovky jej přivedla práce pro významnou moravskou sklářskou společnost Salomon Reich & Co., která si zde roku 1866 založila prodejní sklad. Ačkoliv v této firmě pracoval ve vedoucí pozici, nabyté obchodní i řemeslné zkušenosti ho táhly k vlastnímu podnikání. Roku 1870 si tedy ve Smržovce založil vlastní společnost zabývající se výrobou svítidel.

Pouhé tři roky po založení ituto mladou firmu zasáhla světová hospodářská krize. Protože sklo patřilo k hlavním vývozním artiklům českých zemí, byly její dopady pro mnohé sklárny, rafinerie i obchodní společnosti zničující. Odbyt skleněných výrobků zaznamenal silný útlum nejenom vlivem snížené kupní síly, ale také pod tíhou zpřísněných celních opatření, která export značně komplikovala a prodražovala. Sklářské podniky se snažily těžká léta překlenout několika způsoby: snížením počtu zaměstnanců a mezd, omezením výroby, změnami v nabízeném sortimentu, „prací na sklad“, vývojem novinek či vyhledáváním nových odbytových možností.

Firmě Adolf Schönbek se podařilo nesnadná krizová léta přečkat, což svědčí o výborných obchodních schopnostech jejího majitele. Již roku 1876 Adolf Schönbek získal větší prostory v domě č. p. 539 v dnešní Husově ulici za hlavním smržovským náměstím (obr. 1). Zde nejenom provozoval obchod, ale část prostor využíval, jak bylo v 19. století zvykem, rovněž k bydlení.

Obr. 1. Budovy firmy Adolf Schönbek ve Smržovce, současný stav

Rozmach na konci 19. století

Ve vedení Adolf Schönbek nezůstal sám – v letech 1887 a 1888 se společníky ve firmě stali jeho synové Julius (17. 5. 1870 – 5. 10. 1927) a Heinrich (16. 7. 1871 – 19. 3. 1900)¹⁾.

Rozvoj výrazně pokročil o sedm let později získáním brusírny v Harrachově, při které byla zřízena jako jediná v obci i mačkárna. Firma tak získala zázemí pro vlastní produkci lustrových ověsků. Roku 1898 následovalo zřízení pobočky v jednom z center výroby skla a svítidel, v Kamenickém Šenově. Mimo samotné rozšíření výroby tímto krokem Adolf Schönbek usiloval o prosazení se mezi zavedenými lustrařskými firmami z Kamenickošenovska a Novoborska. Vyjma výrobních provozů měla společnost své zastoupení v Berlíně. O obě vedlejší pobočky se staral Julius Schönbek, který se kromě toho věnoval také obchodu včetně pravidelného dojíždění za zákazníky a zajišťoval firemní prezentaci na výstavách a veletrzích₂₎.

Tím se výrazně zasloužil o získání skvělé reputace doma i v zahraničí.

Změny ve vedení firmy

Počátek 20. století přinesl rychlé střídání vzestupů i propadů na trhu se sklem až po zásadní zlom v podobě první světové války. Podobně jako konkurenční podniky i firma Schönbek omezila výrobu. Až na výjimky se neobjevovaly větší zakázky a velká část zaměstnanců musela narukovat do války. Povolán byl rovněž Julius Schönbek, čímž zůstalo náročné řízení celého podniku na otci, kterému bylo již přes 70 let. Hned po válce odešel Adolf Schönbek na odpočinek a vedení přenechal svému synu Juliu a zeti Isidoru Blumovi (7. 11. 1878 – 18. 7. 1942)³⁾.

Nedlouho poté, roku 1921, Adolf Schönbek náhle zemřel. Vyjma více než padesátileté práce ve vlastním podniku byl spojen také s mnoha dalšími aktivitami v oboru, mimo jiné byl činný jako člen představenstva Společenstva rafinérů a dodavatelů a předsedající dozorčí rady Obchodního družstva výrobců. Mezi lety 1876 a 1892 působil jako zastupitel Smržovky. Díky svým četným aktivitám, družné povaze a elánu byl mezi lidmi velmi oblíbený a stal se jednou z nejvýraznějších místních osobností.

Po těžkých válečných letech nastal pod vedením Julia Schönbeka ohromný rozmach. Firma kromě do Evropy své sklo exportovala také do zemí Blízkého východu, Indie, Číny, severní Afriky, Severní a Jižní Ameriky. Vzhledem k velkému nárůstu zakázek rozšířila v letech 1923 a 1925 provozy ve Smržovce i v Kamenickém Šenově. Roku 1927 však Julius Schönbek bez potomků zemřel a firmu poté vedl pouze Isidor Blum. V této době pro firmu pracovalo ve Smržovce a v Kamenickém Šenově na 200 dělníků a dvacet administrativních pracovníků (obr. 2).

Výrobu v Kamenickém Šenově bylo zapotřebí rozšířit. Tento původní záměr Julia Schönbeka dokončil po jeho smrti Isidor Blum konkurzním zakoupením budovy firmy Kurt R. L. Krämer v nynější ulici 9. května s č. p. 65. Nová továrna byla po úpravách zprovozněna v roce 1929 (obr. 3). Firmě se díky tomu zvýšily nejen výrobní, ale i odbytové možnosti. Strategické bylo také umístění továrny hned při vjezdu do města od Nového Boru a v těsném sousedství železniční tratě⁴⁾.

Obr. 2. Reklamní inzerát, Adressbuch der tschechoslowakischen Glas-Industrie 1928/1929 (Haida, str. VI)

Krizová 30. a 40. léta

Slibný průmyslový vývoj zastavilo propuknutí další světové hospodářské krize roku 1929. Následovala nelehká léta v duchu omezení provozů a s tím související nezaměstnanosti. Index průmyslové produkce ve sklářství klesl ze 100 % v roce 1929 na 48,6 % v roce 1933. Až dosud převážně exportní firma Adolf Schönbek se snažila prodej přeorientovat více na domácí trh. K překonání krize v oboru výroby svítidel však přispěl až výraznější nárůst zakázek především z Ameriky po roce 1936.

Závěr neklidných 30. let 20. století na společnost patřící židovské rodině tvrdě dolehl. Isidor Blum byl jako Žid a přesvědčený sionista trnem v oku příznivců nacismu už léta před propuknutím druhé světové války. Místní pobočka NSDAP proti němu aktivně vedla hanlivou kampaň. Roku 1938 se Isidor Blum společně s manželkou Josefine uchýlili před nepokoji do Prahy. Ani zde ovšem bezpečí nenalezli. Josefine Blum zemřela roku 1940 a Isidor Blum o dva roky později. Jejich syn Heinz Blum unikl stejnému osudu díky pobytu v zahraničí. Prosperující firma byla zabavena nacisty, centrála ve Smržovce dostala nové vedení a fungovala nadále pod názvem Rudolf Kaulfuss & Sohn. Pobočka v Kamenickém Šenově byla vymazána z obchodního rejstříku roku 1942. Po válce se Heinz Blum společně se svým bratrancem Arnem Schönbekem5) do Smržovky vrátili firmu převzít [1]. Ještě v témže roce však o tento majetek přišli znovu – procesem vyvlastnění a ustavením národní správy. Společnost Adolf Schönbek se následně roku 1947 stala součástí národního podniku Lustry Kamenický Šenov a pod touto organizací fungovala až do počátku 90. let 20. století. Privatizací v 90. letech 20. století provoz ve Smržovce získala firma Comps spol., s. r. o., která zde sídlí dodnes [2]. Bývalá firemní budova v Kamenickém Šenově sloužila pod dalšími majiteli i nadále svému účelu – výrobě svítidel, ještě po roce 2000. V současnosti je objekt opuštěný a chátrá [3].

Značka svítidel Adolf Schönbek jako taková pokračovala ve své existenci v Londýně díky Heinzi Blumovi. Vsoučasnosti značku vlastní rakouská společnost Swarovski.

  
Obr. 3. Leták s firemními budovami ve Smržovce (v horní části), Kamenickém Šenově (v dolní části) a v Harrachově, 1930 (příloha ke kronice obce Smržovka, SOkA Jablonec nad Nisou)
Obr. 4. (vpravo) Tradiční ověskový lustr a nástěníky tereziánského typu, první čtvrtina 20. století (sbírka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou)

Počátky výroby

V počátcích své existence byla firma Adolf Schönbek zaměřená na výrobu lustrových ověsků, které tehdy patřily k nejžádanějšímu sortimentu, a obchod s nimi. Záhy začal Schönbek ve skromných podmínkách s kompletací celých lustrů a závěsných svítidel.

Ve vzhledu svítidel nezbýval z důvodu omezených světelných zdrojů (svíčky, petrolej) prostor pro větší experimenty a produkci drtivě ovládal ověskový typ svítidla v tzv. tereziánském duchu. Výraznou změnu a výzvu konstruktérům i návrhářům přinesl rozvoj elektrického světla v závěru 19. století (obr. 4). V této souvislosti ohromně narostla poptávka po elektrických svítidlech. Výrobci se okamžitě přizpůsobili požadavkům trhu a začalo vznikat nepřeberné množství typů svítidel a dekorací. Vyjma tradiční produkce se lustrové ověsky využívaly v nových kombinacích – často s precizně umělecky zpracovaným tělem svítidla, které se už neschovávalo pod množstvím skleněných komponent (obr. 5). Vývoji a inovacím samotné konstrukce věnoval Adolf Schönbek nemalou pozornost. Na perfektním zpracování kostry svítidla se snažil postavit svou hlavní konkurenční výhodu.

Tvrdý boj mezi lustrařskými firmami

Rivalita v oboru byla obrovská. K významné konkurenci patřily v domácím severočeském prostředí firmy Elias Palme, Carl Hosch a Reinhold Palme, ze zahraniční produkce to byla především francouzská firma Baccarat. V první polovině 20. let 20. století přišlo ohrožení z oblasti polské Jelení Hory, kde lustrové komponenty vyrábělo množství menších společností a dílen. Zdejší podniky lákaly do práce také české zaměstnance. Domovské firmy tím tratily hned dvakrát – přišly o zkušené skláře a hrozilo též vyzrazení jejich výrobních tajemství.

Bohatství nabízeného sortimentu

Ve snaze neustrnout na místě návrháři intenzivně pracovali na nových verzích a dekoracích svítidel. Pro výrobu stínidel se používala sklovina v široké škále nejrůznějších typů. Poptávce kralovalo sklo čiré bezbarvé, modré, zelené, růžové, červené, uranové (barvy Annagrün a Annagelb) a opálové. Mezi časté dekorační techniky patřily nejenom ty prováděné za tepla v huti (obr. 6), ale i za studena jako broušení, rytí, malování, leptání, pískování, aerografie (obr. 7), lepení ozdob (obr. 8) apod.

Vedle přežívající klasické produkce různě variovaných ověskových lustrů, předmětů vzhledu čerpajícího z romantického historismu a ornamentální secese přinesla doba mezi světovými válkami kontrast v podobě jednoduchých tvarů art deca. Dobové katalogy napovídají, že poslední jmenovaný umělecký směr se na svítidlech uplatnil obzvlášť silně (obr. 9). Roku 1925 začala firma Adolf Schönbek se značnou péčí vyrábět i stříbřené reflektory.

Ve 30. letech 20. století se objevila velká poptávka po kovových svítidlech. Jejich výrobu zadával Adolf Schönbek převážně smržovským pasířským dílnám Emila Franze a Otty Friedricha. Také v kovu vznikaly všechny známé typy svítidel – lustry (obr. 10), nástěnná svítidla (obr. 11), kandelábry (obr. 12), lucerny (obr. 13), stojanová (obr. 14), závěsná (obr. 15) i stolní svítidla ad. Na kovových svítidlech firmy Adolf Schönbek zaujme na první pohled dokonale provedené řemeslné zpracování do nejmenších detailů. Originálně působila svítidla v kombinaci kovu se skleněnými prvky – nejčastěji stínidly. Když byla stínidla ještě zajímavě zpracovaná a sladěná do celkové kompozice, konečný efekt působil velkolepě (obr. 16).

Na výrobu stínidel se kromě skla používal mnohdy také papír (obr. 17) a různě zpracované textilie. Textilní stínidla byla často dozdobená mašlemi, krajkami (obr. 18), perličkami či decentními třásněmi (obr. 19).

Stínidla byla v drtivé většině jednoduchých geometrických a květinových tvarů. Závěsné konstrukce nebo nohy se vyráběly v širokém spektru od složitých náročně zdobených až po zpracované v nejjednodušších liniích art deca (obr. 20). Vyjma vládnoucích ověsků a tradičních broušených a rostlinných prvků lze v dobových katalozích nalézt figurální (obr. 21) a zvířecí motivy (obr. 22). Za úsilí o uspokojení široké zákaznické základny vznikaly až nevídané kombinace na hranici kýče (obr. 23).

Vedle hotových výrobků se firma po celou dobu své existence zabývala prodejem lustrových ověsků a dalších komponent ke svítidlům. Adolf i Julius Schönbekovi svou pozornost zaměřovali zejména na prvotřídní jakost nabízeného zboží. Nekvalitní práci oba vnímali jako velký problém lustrařské branže a členstvím v různých organizacích se všemožně zasazovali o nápravu. O tom svědčí závěrem také Juliem Schönbekem hojně opakované rčení „jen to nejlepší zboží“ [1]!

¹⁾ Nejmladší syn Adolfa Schönbeka Artur Schönbek žil v Brně, kde pracoval jako lékař. Heinrich Schönbek zemřel předčasně 19. 3. 1900.
²⁾ Firma své výrobky mimo jiné pravidelně prezentovala na Lipských veletrzích. Za zmínku jistě stojí, že se již roku 1873 úspěšně zúčastnila Světové výstavy ve Vídni.
³⁾ Isidor Blum se stal společníkem ve firmě k datu 1. 1. 1919.
⁴⁾ Železnice spojující Kamenický Šenov a Českou Lípu zanikla roku 1979.
⁵⁾ Arno Schönbek vlastnil ve firmě jako syn Artura Schönbeka podíl.

Obrázky svítidel pocházejí z firemních katalogů ze sbírky Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a obchodního vzorníku lustrů sbírky drobných tisků a soudobé dokumentace Státního okresního archivu Jablonec nad Nisou. Za poskytnutí zmíněných podkladů patří poděkování oběma institucím a dále paní Miroslavě Ledecké z Městského úřadu Smržovka. Článek vznikl díky laskavé podpoře PhDr. Jitky Lněničkové.

Literatura:
[1]SOkA Jablonec nad Nisou, Fond Meissner Josef – osobní fond Smržovka, inv. č. 81.
[2]KARPAŠ, Roman (ed.). Smržovka. Pohledy do historie dávné i nedávné. Liberec, 2010, 135, 175.
[3]KARAS, Patrik. Prázdné domy. Adolf Schönbek, výroba lustrů, Kamenický Šenov [online]. [cit. 2020-7-22].
Dostupné z: https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/1181-adolf-schonbek-vyroba-lustru--kamenicky-senov