Evropská norma pro osvětlování vnitřních prostorů

Evropská norma pro osvětlování vnitřních prostorů

Ing. Jiří Novotný,
FCC PUBLIC s. r. o.

1. Úvod

V březnu t. r. byla vydána ČSN EN 12464-1 – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory (v češtině).

Předložený příspěvek je zaměřen na stručnou charakteristiku této normy, která nahrazuje, a tudíž ruší dosavadní normy:

• ČSN EN 12464-1 z července 2003 (v angličtině),
• ČSN EN 36 0008 Oslnění, jeho hodnocení a zábrana z 1961-12-28,
• ČSN EN 36 0450 Umělé osvětlení vnitřních prostorů z 1986-01-10,
• ČSN EN 36 0451 Umělé osvětlení průmyslových prostorů z 1986-01-10,
• ČSN 36 0088 Osvětlování v zemědělských závodech z 1973-11-16.

2. Stavba normy

Norma, kromě stručného úvodu, vymezení předmětu, normativních odkazů a terminologické části, obsahuje další tři hlavní kapitoly:

• Kritéria pro návrh osvětlení,
• Přehled požadavků na osvětlení,
• Ověřovací postupy.

Dále norma obsahuje informace o odchylce typu A platné v Dánsku, bibliografii a rozsáhlý rejstřík prostorů a činností pro usnadnění vyhledávání parametrů osvětlení pro jednotlivé případy.

2.1 Předmět normy
Norma je určena pro všechny vnitřní pracovní prostory kromě podzemních dolů. Uvedeny jsou všechny běžné zrakové úkoly, včetně prostorů se stínítky zobrazovacích zařízení. Slovo pracovní v názvu normy znamená obecnou zrakovou činnost nebo i pouhý pobyt vyžadující zrakovou orientaci. To vyplývá jak z úvodní preambule, tak z celé koncepce tohoto předpisu. Norma neposkytuje návody na konkrétní řešení osvětlovacích soustav ani neomezuje projektanty při použití nových metod a zařízení.

2.2 Normativní odkazy
Do této evropské normy jsou začleněna formou datovaných nebo nedatovaných odkazů ustanovení z jiných publikací. Zmíněné normativní odkazy jsou uvedeny na vhodných místech textu a seznam těchto publikací je uveden v dalším textu. U datovaných odkazů se pozdější změny nebo revize kterékoliv z těchto publikací vztahují na tuto evropskou normu jen tehdy, jestliže do ní byly začleněny změnou nebo revizí. U nedatovaných odkazů platí poslední vydání příslušné publikace (včetně příloh).

EN 12193 Světlo a osvětlení – Osvětlení sportovišť.

EN 12665:2002 Světlo a osvětlení – Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení.

prEN 13032-1 Užité osvětlování – Měření a prezentace fotometrických dat světelných zdrojů a svítidel – Část 1: Měření (Lighting applications – Measurement and presentation of photometric data of lamps and luminaires – Part 1: Measurement).

CIE 117 1995 Rušivé oslnění ve vnitřním osvětlování (Discomfort glare in interior lighting).

2.3 Terminologie
Použitá terminologie odpovídá ČSN EN 12665:2002. Pro účely této normy bylo uvedeno dalších sedm termínů, jež byly ve zrušené ČSN 36 0450 již definovány. Avšak nové definice se poněkud liší, a proto jsou pro informaci dále uvedeny v plném znění:

• zrakový úkol (visual task) – vizuální prvky vykonávané práce¹⁾,
• místo zrakového úkolu (task area) – dílčí místo na pracovišti, na němž se nachází zrakový úkol; pro prostory, u nichž velikost a/nebo poloha místa zrakového úkolu nejsou známy, je nutno za místo zrakového úkolu považovat prostor, v němž se úkol může objevit,
• bezprostřední okolí úkolu (immediate surrounding area) – pás o šířce aspoň 0,5 m okolo místa zrakového úkolu uvnitř zorného pole,
• udržovaná osvětlenost (maintained illuminance) (É_m) – hodnota průměrné osvětlenosti na daném povrchu, pod kterou nesmí osvětlenost poklesnout²⁾,
• úhel clonění (shielding angle) – úhel mezi vodorovnou rovinou a směrem pohledu na svítidlo, při němž právě začíná být přímo viditelná svíticí část světelného zdroje ve svítidle,
• stínítko zobrazovacího zařízení (display screen equipment (DSE)) – alfanumerické nebo grafické obrazové stínítko, bez ohledu na použitý postup zobrazení [90/270/EEC],
• rovnoměrnost osvětlení (illuminance uniformity) – poměr minimální a průměrné osvětlenosti na daném povrchu (viz též IEC 60050-845/CIE 17.4: 845-09-58³⁾ rovnoměrnost osvětlení).

O definicích těchto termínů je možné diskutovat, avšak měnit je bude možné až při následující revizi normy, tj. po pěti letech.

3. Kritéria pro návrh osvětlení

Tato kritéria jsou rozvedena v kapitole 4 normy podrobněji. Podle normy je základem dobré osvětlovací praxe splnit, kromě požadované osvětlenosti, další kvalitativní a kvantitativní požadavky.

3.1 Požadavky na osvětlení jsou určeny uspokojením tří základních lidských potřeb:
3.1.1 zrakové pohody, když se pracovníci velmi dobře cítí; což nepřímo přispívá k vysoké úrovni produktivity,
3.1.2 zrakového výkonu, když jsou pracovníci schopni vykonávat zrakové úkoly i při obtížných podmínkách a během dlouhé doby,
3.1.3 bezpečnosti.

Ve srovnání s předchozí ČSN 36 0450 se v této EN objevil třetí základní parametr, bezpečnost, přestože tato norma nepodléhá žádné směrnici Evropské komise ES, a tudíž není harmonizovaná.

3.2 Hlavní parametry určující světelné prostředí:
3.2.1 rozložení jasu,
3.2.2 osvětlenost,
3.2.3 oslnění,
3.2.4 směrovost světla,
3.2.5 podání barev a barevný tón světla,
3.2.6 míhání světla,
3.2.7 denní světlo.

Je nutné konstatovat, že všechny tyto parametry byly obsaženy a řešeny rovněž v předchozí ČSN 36 0450, která byla formálně určena jen pro umělé osvětlení. Denní osvětlení bylo chápáno jako vstupní parametr pro zpracování návrhu umělého, popř. sdruženého osvětlení, v situaci, kdy denní osvětlení nebylo dostatečné ani v denní době. Hodnoty ČSN EN 12464-1 jsou chápány jako minimální potřebné pro dané taxativně vyjmenované činnosti, a mohou tudíž být zajištěny zcela nebo částečně také denním světlem (viz článek 4.10), které může být řešeno podle platných ČSN 36 0020-1 a ČSN 75 0580 až ČSN 0580-4. Tyto ČSN bude nutné revidovat tak, aby logicky navazovaly na novou ČSN EN pro vnitřní prostory.

Nová norma, na rozdíl od předchozí, neobsahuje podrobnější pokyny pro zpracování návrhu osvětlení a některá kritéria nejsou rozvedena do jednoznačných závěrů. Například není přímo vymezena hodnota a rovnoměrnost osvětlení za hranicemi bezprostředního okolí a v navazujících prostorech, nejsou jednoznačně definovány polohy a směry pohledu pozorovatele pro stanovení hodnoty indexu oslnění podle tzv. jednotného systému hodnocení oslnění UGR, nejsou určeny sítě kontrolních (měřicích) bodů pro stanovení rovnoměrnosti osvětlení na pracovní ploše, není uvedeno, o kolik stupňů řady hodnot je možné snížit (resp. zvýšit) předepsané hodnoty osvětlenosti, atp. Tyto a další charakteristiky jsou ponechány na volbě světelného technika-profesionála, který se logicky snaží splnit další kvalitativní požadavky, jako je přijatelné rozložení jasů hlavních povrchů v zorném poli, omezení stroboskopického jevu, zábrana oslnění odrazem na lesklých površích atd.

Lépe než v dřívější ČSN je řešena volba svítidel pro pracovní místa se zobrazovacími jednotkami. V čl. 4.11 je odvolávka na předpis ISO 9241-7, podle nějž se hodnotí kvalita stínítek zobrazovačů z hlediska zrcadlení předmětů s velkým jasem. Tato norma byla do systému ČSN zavedena ČSN ISO 9241-7 (83 3582) v roce 1999 a v současné době je v revizi. V současném stavu je použitelná jen pro světelnětechnické laboratoře, přesněji řečeno, bylo by vhodné, aby třídu kvality stínítka podle tohoto předpisu uváděli přímo dodavatelé displejů nebo provozovatelé pracovišť s displeji, pro něž se osvětlení navrhuje.

4. Přehled požadavků na osvětlení

Nejrozsáhlejší část normy (kapitola 5) obsahuje vysvětlení skladby rozsáhlých tabulek, přehledný obsah tabulek podle oborů a následně samotný tabulkový přehled požadavků pro jednotlivé prostory a činnosti.

Přehled oblastí:
4.1 Komunikační zóny a společné prostory v budovách,
4.2 Průmyslové činnosti a prostory,
4.3 Administrativní prostory (kanceláře),
4.4 Obchodní prostory,
4.5 Veřejné prostory,
4.6 Školská a výchovná zařízení,
4.7 Zdravotnická zařízení,
4.8 Dopravní prostory.

V těchto tabulkách (příklad viz tab. 1) jsou jednotlivé položky (řádky s názvy prostorů a činností) označeny referenčními desetinnými čísly tak, že první číslo je pořadovým číslem tabulky (oblasti osvětlování) a další čísla označují podoblasti a pořadová čísla položek v podoblastech. U každé položky je uvedena udržovaná osvětlenost, maximálně přípustná hodnota indexu oslnění v systému UGR, minimální hodnota všeobecného indexu podání barev a u některých položek důležité poznámky k aplikaci těchto parametrů.

Tab. 1. Příklad tabulky požadavků na osvětlení

Celkový počet prostorů a činností přesahuje 500. Tímto pojetím se zdánlivě vracíme zpět před platnost ČSN 36 0450, parametry osvětlení jsou však současné. Parametry osvětlení pro prostory nebo činnosti neuvedené v normě se stanovují podle podobné srovnatelné situace v normě zahrnuté (viz druhý odstavec čl. 5.1 – Nejsou-li v seznamu některé místnosti (prostory), úkoly nebo aktivity uvedeny, musí se převzít hodnoty pro podobné srovnatelné situace.).

Z tohoto stručného přehledu je zřejmé, že přejímaná norma pokryje většinu důležitých vnitřních prostorů a činností, které byly dříve rozptýleny v mnoha ČSN, a že zainteresovaní odborníci získají dobré nástroje i pro oblasti v dřívějších ČSN chybějící nebo zastaralé, např. požadavky na osvětlení škol, zdravotnických zařízení, maloobchodních prostorů apod.

Požadované osvětlenosti uvedené v tabulkách jsou platné pro normální vizuální podmínky. Zmíněné hodnoty mohou být zvětšeny v těchto případech:

• zraková činnost je kritická,
• chyby se nákladně opravují,
• přesnost a vysoká produktivita jsou velmi důležité,
• zrakové schopnosti pracovníků nedosahují normálních hodnot,
• zrakové úkoly jsou neobvykle malé a málo kontrastní,
• úkol je vykonáván po neobvykle dlouhou dobu.

Požadované udržované osvětlenosti je možné zmenšit, když:

• kritické detaily úkolu jsou neobvykle velké nebo mají velký kontrast,
• úkol je vykonáván po neobvykle krátkou dobu.

V prostorech s trvalým pobytem osob nesmí být udržovaná osvětlenost menší než 200 lx. To odpovídá hygienickému minimu pro trvalý pobyt podle zrušené ČSN 36 0450.

5. Ověřovací postupy

5.1 Ověřování osvětlenosti
Při ověřování projektovaných hodnot měřením musí kontrolní body odpovídat kontrolním bodům použitým při výpočtu. Osvětlenost pro jednotlivá místa zrakových úkolů se ověřuje v rovinách těchto úkolů. Přitom se musí vzít v úvahu kalibrace luxmetru, parametry použitých světelných zdrojů, svítidel i ostatní parametry uvažované v návrhu ve srovnání s ověřovanou skutečností. Hodnoty osvětlenosti a rovnoměrnosti osvětlení vypočtené z výsledků měření nesmí být nižší než hodnoty předepsané normou.

5.2 Ověřování oslnění
Ověřené hodnoty UGR v souladu s Publikací CIE 117 musí poskytnout výrobci svítidel. Rozmístění svítidel, jakož i celá osvětlovací soustava, musí odpovídat projektu.

5.3 Ověřování rozložení jasu svítidel
Průměrný jas svíticích částí svítidel musí být měřen a/nebo vypočten v C rovinách v intervalu úhlu 15° počínaje 0° a konče úhly 65°, 75°, 85° při maximálním světelném toku zdrojů/svítidel v souladu s připravovanou EN 13032-1.

6. Závěr

V krátké charakteristice nové normy pro osvětlení vnitřních prostorů nebylo možné se podrobněji věnovat jednotlivým ustanovením a porovnávat je s dosavadní situací v ČR. Je však možné konstatovat, že se poněkud zvyšují požadavky u běžných prostorů (chodby, schodiště, kanceláře atd.). Nenastaly zásadní změny v pojetí požadavků na osvětlení, zejména kvalitativních. Nejvýznamnější změna spočívá ve výpočtu oslnění (metodou UGR) a v požadavcích na udávání přesnosti a tolerancí stanovených hodnot (citovaná norma ČSN EN 12665 – viz normativní odkazy).

K doplnění podkladů pro používání nové normy ČSNI vydá technickou normalizační informaci obsahující překlad Publikace CIE 117, která je citována v národní předmluvě a v normativních odkazech (kap. 2 normy). Tento překlad bude zřejmě třeba doplnit českými vysvětlivkami nebo českou přílohou upřesňující použití této publikace v praxi. Normativní i nenormativní odkazy se u evropských norem běžně používají, včetně uvedení bibliografie.

¹⁾ Hlavními vizuálními prvky jsou velikost pozorované podrobnosti, její jas, kontrast s pozadím a doba jejího trvání.
²⁾ Je to průměrná osvětlenost v době, kdy musí být provedena údržba.
³⁾ Tento slovník je u nás zaveden jako ČSN IEC 50(845).