Co nás ještě čeká
Světová finanční krize, recese, nezaměstnanost, a k tomu ještě konec světa. Podle některých odborníků na mayskou kulturu nás čeká 21. prosince roku 2012 něco výjimečného, možná dokonce katastrofického. V tomto momentě údajně končí oba dva kalendářní systémy používané mayskou civilizací, která existovala a zanikla ve Střední Americe v 9. století. Domnívám se, že bychom se měli z hlediska duševní pohody v tomto zimním stresovém čase více věnovat svému oboru a odpočinku po dobře vykonané práci, čímž nejlépe prospějeme všem i sobě zároveň.
Nechci se věnovat názorům pravice ani levice, ale úvahám o tom, co nás asi čeká v oboru osvětlování, zejména jaké světelné zdroje se budou používat v běžné osvětlovací praxi i v domácnostech. Toto téma je velmi aktuální, neboť se dostalo do ekologicko-energetických programů Evropské unie.
Především se objevují snahy určitým způsobem administrativně vymýtit z používání obyčejné žárovky a nahradit je mnohem dražšími kompaktními zářivkami, popřípadě světelnými diodami. Tato záležitost zaměstnává již několik let politiky a ekology na celém světě. Trochu to připomíná situaci velké energetické krize v sedmdesátých letech minulého století, kdy vyspělé evropské státy i tehdejší Československo vypnuly veřejné osvětlení, aby ušetřily. První, kdo toto neuvážené rozhodnutí zrušil, byla Velká Británie, neboť škody v dopravě a škody způsobené zvýšenou kriminalitou několikanásobně přesáhly cenu uspořené energie. Také u nás doma byla tato akce na žádost tehdejšího ministerstva vnitra brzy odpískána, ztráty však byly mnohem větší, neboť tehdejší elektrická výzbroj osvětlovacích stožárů (hlavně tlumivky výbojek) nebyla dostatečně odolná proti působení vlhkého prostředí, takže po dlouhodobém vypnutí byla zničena a musela být z valné části vyměněna.
Při zmíněných úvahách o možných úsporách se vychází z podílu osvětlování na světové spotřebě elektrické energie, který je odhadován na 20 %. Z toho by se mělo ušetřit do roku 2050 přes 50 % právě spojeným úsilím ekologů, výrobců a uživatelů, takže by spotřeba energie na osvětlování vlastně měla zůstat přibližně na současné úrovni. To je možné jen v rozvinutých zemích, a to ještě za předpokladu, že společnost neporoste (tj. nebude větší počet lidí, bytů, budov), většina uživatelů bude přecházet na nejúčinnější zdroje a roční využití osvětlení bude menší. V rozvojových zemích však elektrické osvětlení možná teprve začne být používáno. Tam by bylo nutné hned přecházet na co nejúčinnější způsoby osvětlování, což asi není moc reálné.
V každém případě, lepší a úspornější způsoby osvětlování je nutné zavádět spíše propagací a nabídkou vhodných výrobků, popřípadě cenami energie, než neuváženými politicko-administrativními zásahy.
Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor