České muzeum hudby – osvětlení interiéru
 | ||||||
| České muzeum hudby – osvětlení interiéru Petr Žák, Etna s. r. o. České muzeum hudby a zde umístěná expozice, která patří pod sbírky Národního muzea v Praze, nyní sídlí v bývalém barokním kostele sv. Máří Magdaleny na Malé Straně ze 17. století. Neobvyklé spojení barokní církevní architektury s klasicistní užitkovou přestavbou a právě dokončenou rekonstrukcí je efektní kombinací monumentality a detailu. Expozice Českého muzea hudby byla otevřena v listopadu 2004. Autorem návrhu rekonstrukce budovy je ateliér TŠ, autorem návrhu expozice je ateliér g.l. architekti. Základním principem návrhu expozice bylo výrazné scénické pojetí s mnoha nově vloženými interiérovými prvky. Slouží pro vystavení exponátů nebo tematické doplnění prostoru expozice. Vedle volné instalace do prostoru bylo pro prezentaci předmětů použito několik tvarově atypických vitrín. Rozměry exponátů se pohybují od rozměrných klávesových nástrojů po relativně drobné dechové nástroje. Součástí výstavy jsou i dobové texty, vyžadující splnění přísných požadavků na ochranu před poškozujícími účinky světla. Součástí expozice je také multimediální produkce, spojující zvuk, světlo, obraz a pohyb (autorem je Milan Cais).  Obr. 1. Centrální prostor muzea se schodištěm Koncept osvětlení Po úvodních diskusích o míře využití denního světla bylo s přihlédnutím k jeho dynamickému charakteru, k velkým plochám oken, možným problémům s adaptačním jasem a odlesky i vzhledem k možným problémům s hladinou osvětlenosti využití denního světla vyloučeno. Výjimkou je pět historických sálů, kde denní světlo působí tlumeně a částečný výhled do exteriéru vizuálně propojuje expozici s malostranským prostředím s výhledem na kostel sv. Mikuláše. Vyloučení denního světla bylo v jedné části výstavních prostorů řešeno prosklenými neprůhlednými stěnami, které současně jsou částí instalačního mobiliáře. Ve druhé části výstavních prostorů byly před stěny s okny předsazeny textilní stěny potištěné hudebními motivy, které velmi dobře plní svoji funkci a současně velmi elegantně dotvářejí interiér expozice. Návrh umělého osvětlení vycházel z těchto principů:
Popis osvětlovací soustavy Pro respektování uvedených principů je systém výstavního osvětlení rozdělen do dvou samostatných osvětlovacích soustav, které jsou ovládány prostřednictvím řídicího systému. Použité světelné zdroje umožňují plynulou regulaci světelného toku a použitá svítidla lze osadit potřebným příslušenstvím (clony, filtry, Fresnelovy čočky). Obr. 3. Vizualizace (G. L. ARCHITEKTI s. r. o.)
První osvětlovací soustavou je přípojnicový (lištový) systém, umístěný v úrovni sníženého podhledového stropu. V každé místnosti má systém tři samostatné okruhy: Čidla pohybu jsou instalována v místě napájecích koncovek lištového systému. Díky nim osvětlovací soustava reaguje na přítomnost a pohyb návštěvníka. V rámci lištového systému jsou použity dva základní typy svítidel. Pro směrové osvětlení jsou určena svítidla Le Perroquet (iGuzzini) pro 50W halogenové žárovky s dichroickým reflektorem. Svítidla umožňují individuální plynulou regulaci 0 až 100 % a u halogenových žárovek lze zvolit úhel poloviční svítivosti z řady 10°, 24°, 38° a 60°. Tato svítidla jsou určena pro osvětlení volně instalovaných exponátů, popř. pro dosvětlení exponátů ve vitrínách. Druhým typem svítidel jsou svítidla Parallel (iGuzzini) pro 150W halogenové lineární žárovky. Tato svítidla jsou potřebná pro plošné přisvětlení prostoru a zpravidla jsou v liště připojena na okruh č. 3. Oba typy svítidel jsou v převážné míře doplněny clonicími nastavitelnými klapkami, které minimalizují případné oslnění. Ve dvou průhledových místech jsou svítidla Le Perroquet osazena modrými filtry a v části prostoru vytvářejí barevný akcent. U některých svítidel jsou použity Fresnelovy čočky, které umožňují změnit tvar světelného svazku. Obr. 5. Výstavní prostor, barevný akcent
Druhou osvětlovací soustavou je soustava zabudovaná do vitrín; liší se podle typu vitríny. V expozici jsou použity čtyři základní typy: konzolová (prostorová), stěnová, nástěnná a pultová. Každý typ se v expozici zpravidla vyskytuje v několika rozměrových modifikacích. Stejně jako první osvětlovací soustava, je i soustava ve vitrínách ovládána prostřednictvím řídicího systému. Konzolové vitríny s podstavcem, zpravidla umístěné v prostoru, jsou osvětleny systémem optických kabelů (Crescent). Vzhledem k tomu, že systém osvětlení musel být instalován až na místě, byly použity plastové optické kabely, které se takto, v porovnání se skleněnými optickými kabely, snáze instalují. Koncovky optických kabelů ve vitríně jsou pohyblivé a umožňují částečné směrování světelného toku. V několika případech byla použita atypická zrcátka, aby bylo možné dosvětlit detaily, které nebyly v rámci možného pohybu koncovek dosažitelné. Optické kabely, umístěné v podstavci vitríny, jsou napájeny z projektorů s halogenovou žárovkou 100 W. Každý projektor má ventilátor a je napájen ze dvou transformátorů. Jeden transformátor napájí ventilátor, druhý napájí halogenovou žárovku a je stmívatelný (DALI). Řídicí systém se využívá ke dvěma účelům: Pokud není v místnosti návštěvník, klesne hladina osvětlenosti na 30 %. Tím se šetří provozní náklady a prodlužuje se doba života žárovek. Jestliže návštěvník vstoupí do místnosti, plynule se zvýší hladina osvětlenosti ve vitríně na úroveň 90 %. Kontrolou horní meze napájecího napětí se opět prodlužuje doba života světelného zdroje. Atypickým řešením je pultová vitrína s textovými dokumenty, ve které je použita hliníková konstrukce kruhového průřezu, z níž vedou jednotlivá optická vlákna (SAAS). Tato konstrukce vytváří lineární světelný zdroj. Optické kabely jsou napájeny ze dvou projektorů pro halogenové žárovky 50 W, připojené přes stmívatelné transformátory (DALI). Stěnové vitríny výšky 3 m jsou určeny pro objemnější exponáty. Vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí větší světelné toky a jde o exponáty s malou citlivostí na poškození světelným zářením, byla použita atypická zářivková svítidla (Halla), upevněná v úrovní předního rámu vitríny nad horním sklem. Svítidla jsou opět osazena stmívatelnými elektronickými předřadníky. Pokud návštěvník není v sále, je osvětlení vitrín ztlumeno na 30 %, při příchodu návštěvníka se jeho hladina zvýší na 70 %. Poslední typ vitríny, nástěnná, je charakteristický malou hloubkou. Osazení systému osvětlení uvnitř je poměrně komplikované vzhledem k malým vzdálenostem mezi exponáty a možným místem pro upevnění osvětlovacího systému. Jelikož je vitrína celoskleněná, musí být systém velmi subtilní. Proto byl zvolen systém se světelnými zdroji LED (Osram), jenž je umístěn v subtilním hliníkovém profilu tvaru L po obvodu vitríny. Hliníkový profil slouží k upevnění systému osvětlení i jako clona pro omezení oslnění. Sytém LED je napájen ze stejnosměrného stmívatelného zdroje (DALI). České muzeum hudby: Karmelitská 2/4, Praha 1 Foto: Petr Janžura ETNA, s. r. o. | ||||||
Zvláště dvorana je působivá svojí mohutností, členěním, využitím denního světla i propojením s exteriérem. Základem stálé výstavy v Českém muzeu hudby je bohatá sbírka hudebních nástrojů. Nová expozice zaujímá přibližně 700 m2 prvního patra; vzhledem k prostorovým možnostem je vystaven pouze zlomek sbírkových předmětů. Hlavní myšlenkou nového uspořádání je prezentovat cennou sbírku hudebních nástrojů v historických a společenských souvislostech, aniž by cílem autorů bylo vyčerpávající pojednání o dějinách hudby nebo kompletní systematická expozice. Hudba a hudební nástroje provádějí návštěvníky muzea historickou dobou i současností, slavnostní i každodenní hudbou a uměním českých i evropských výrobců nástrojů. Expozice je určena nezasvěceným zájemcům o hudbu, ale i odborníkům.
