Blahopřání světelnému technikovi z Plzně, panu Miroslavu Tichému

V krátké době je tu již třetí jubilant z Plzně. Úsměvné je, že ani jeden není rodákem. Nynější oslavenec se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ale přibližně v jednom roce, sotva se postavil na vlastní nohy, změnil lázeňské město za město piva, jemu rozhodně milejší a přirozenější. Ale pozor! Kdo ho nezná, ten by se mohl po přečtení těchto řádků domnívat, že Mirek podlehl „démonu“ alkoholu. Téměř opak je pravdou. Probil a propil se jinošskými roky a dnes je v požívání zlatého či jiných moků velmi střídmý.

 

V Plzni se mu dostalo vzdělání. Od mateřské školky po maturitu na elektrotechnické průmyslovce. Přesto ho víc než Ohmův zákon zajímala balistika. Přesněji zákony letu fotbalového míče. Viděl v kopané svoji budoucnost, vystřídal snad všechny fotbalové plácky v Plzni. Pobíhal i na stadionech plzeňských klubů Škoda, Dukla, Lokomotiva i Slávie. A na sport nezanevřel dodnes. Před chvilkou mi prozradil, že i přes svůj ctihodný věk zapomíná na důstojnost: v dnešním nesnesitelném dusnu (psáno večer 2. července) se nechal vyprovokovat k návštěvě tenisových kurtů. Prý čtyři trika propotil. Nepochybně. Když jsem mu volal sotva půl hodiny po našem rozhovoru, již aparát nezvedl. Jistě byl, přes časnou večerní hodinu, dávno v limbu. Mirek je sportovec. Tělem i duší. I proto si pořídil na Šumavě miniaturní byt, kam se uchyluje, jak to jen čas dovolí. Při jeho vášni pro zimní sporty je to levnější řešení než pobyt i v té nejnuznější horské boudě.

 

Ale kdyby byl Mirek jen sportovec, nevznikl by tento oslavný článek. Nebyl by důvod, kdyby to současně nebyl i člověk, který se téměř celý profesní život věnuje osvětlování. Začal tak, jak by měl začínat každý budoucí „šéf“. To znamená hezky zdola – jako montér signalizace na křižovatkách. Pak povýšil díky vysokozdvižné plošině, když se staral o osvětlení plzeňských ulic. A brzy povýšil i profesně – začal mistrovat. Nakonec se podílel i na řízení provozu veřejného osvětlení v někdejších Technických službách města Plzně. S obrodou kapitalismu v naší zemi prokázal své odborné a řídící schopnosti a jako majitel i ředitel společnosti Osvětlení se nadále stará o dobré světlo na plzeňských ulicích. O oslavencových schopnostech svědčí i to, že v současné době zajišťuje práci více než padesáti lidem a již se neomezuje pouze na správu veřejného osvětlení. Firmu rozšířil také o několik maloobchodních a jednu velkoobchodní prodejnu. Samozřejmě s úzkým zaměřením na svítidla a světelné zdroje.

 

Není však jen vynikající praktik. Věnoval se také šíření myšlenek kvalitního osvětlování. Nejprve to byla Tematická skupina veřejné osvětlení při Českém národním komitétu CIE. Když na počátku devadesátých let minulého století hrozilo, že zanikne, stal se spoluzakladatelem a poté místopředsedou následnické organizace – Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení. Zajišťoval také několik celorepublikových seminářů zaměřených na veřejné a slavnostní osvětlení. O jeho odborném kreditu svědčí i to, že byl jmenován do poradních komisí ustavených pro posuzování projektů privatizace osvětlení v Praze, Košicích a Liberci.

 

Tak mě napadá, dokázal by to, kdyby neměl svoji sportovní duši? Kdo ví.

 

K tomu není co dodat. Snad jen přání pevného zdraví a elánu i do dalších mnoha let.

 

Foto: Ing. Jana Kotková