Blahopřání doc. Ing. Josefu Lindovi, CSc.

Sudičky měly předposlední den měsíce ledna roku 1938 velice dobrou náladu. Narozenému Pepíčkovi nadělily jen to dobré. Jedna nesmírnou laskavost, další moudrost a ta poslední skromnost.

 

Držely nad ním ochranou ruku i v dalších letech. Ve třiadvaceti už byl Pepíček dávno Pepík, ba dokonce Josef, protože se stal inženýrem elektrotechniky absolutoriem na plzeňské Vysoké škole strojní a elektrotechnické (VŠSE). Ve škole zůstal jako asistent, záhy jako odborný asistent, ale ke světlu ještě nedošel. Ačkoliv vlastně trochu ano, protože byl spoluřešitelem státního výzkumného úkolu, který se zabýval vytvrzováním laminátů infračerveným zářením. V té době se zásadně podílel na budování laboratoře tepelné techniky.

 

Poznal jsem ho v roce 1970 nebo 1971 při cvičeních z předmětu elektrické teplo a světlo. Kdy přesně to bylo, ví on. Vede si totiž záznamy o všech zkouškách. Zaplňuje již třetí sešit. Upřímně, moc jsem ho nepoznal, protože nejsem studijní typ a navštěvoval jsem pouze takový počet cvičení, který byl nezbytně nutný pro získání zápočtu. V té době se přednášelo světlo jako součást společného předmětu elektrické teplo a světlo. To první bylo preferováno učiteli i studenty. Světlo? To bylo na okraji našich zájmů, tomu přeci rozumí každý. Byl jsem z tohoto názoru vyveden, když jsem při zkoušce dostal otázku grafické určení pásmových toků – netušil jsem jak. Ale laskavý pan asistent mi vše vysvětlil a můj chabý výkon ohodnotil známkou chvalitebně.

 

V letech 1976 až 1978 absolvoval postgraduální kurz světelné techniky na ČVUT. Na vysoké škole vybudoval laboratoř a napsal třídílná skripta z tohoto oboru. Jeho kandidátská práce byla věnována integrálním charakteristikám světelného pole. Kandidátem věd se stal v roce 1981. Jeho habilitační práce byla samozřejmě na téma osvětlení, Metodika světelnětechnických výpočtů. Docentem se stal v roce 1992. Za svoji dlouholetou pedagogickou činnost byl v roce 2004 vyznamenán Pamětní medailí Západočeské univerzity v Plzni.

 

Ale není jen pedagog. Světlo je totiž jeho koníček, a tak se mu věnuje i mimo školní posluchárny a laboratoře. Je předsedou plzeňské regionální slupiny Společnosti pro osvětlování a člen její republikové rady. Bez něj si neumím představit, že by vůbec existovaly semináře Technika osvětlování. Letos bude již dvacáté druhé pokračování. Je členem redakční rady časopisu Světlo.

 

Pevné zdraví a hodně sil do další práce přeje