Barevná exploze osvětlovacího skla firmy Antonín Rückl & synové

Při návratu do minulostí svítidel a osvětlovacího skla se většinou zabýváme firmami, které delší, kratší nebo i velmi dlouhou dobu neexistují. Tentokrát je tomu z jednoho úhlu pohledu jinak a z druhého vlastně podobně. Tématem jsou svítidla firmy Antonín Rückl & synové, na jejíž tradici v současné době navazuje nástupnická firma Rückl Crystal ve sklárně v Nižboru ve středních Čechách. Ta se ale v současnosti orientuje především na luxusní stolní a dekorativní sklo a dřívější sklárny firmy ve Skalici u České Lípy a ve Včelničce, kde se kdysi vyrábělo osvětlovací sklo, jsou nyní již minulostí. Připomeňme si tedy část již poněkud pozapomenuté produkce jedné i dnes živé firmy.

Obr. 1. Inzerát firmy z roku 1928

Sklářský rod Rücklů

V průběhu 18. století se skláři Rücklové, Ryklové, Rieklové či Riklové objevovali v mnoha českých sklárnách od Českého lesa přes Šumavu a jižní Čechy až po Vysočinu. Teprve před polovinou 19. století se první z nich, Jan (1809–1885), začal věnovat samostatnému podnikání. Tehdy pracoval ve sklárně v Ostrově u Zbraslavic na Kutnohorsku, která byla v roce 1846 nepřímo k pronajmutí prostřednictvím obchodníků s potaší Picků, a Jan Rückl si ji tedy pronajal. Do podniku se poté v průběhu 50. a 60. let zapojili i dva z jeho synů. Starší František (1833–1892) se po absolvování pražské polytechniky stal „knihvedoucím“ (tedy vrchním účetním) rodinného podniku. Mladší Antonín Jan (1840–1930) musel předčasně ukončit studium reálného gymnázia, aby mohl od patnácti let pomáhat v rodinné sklárně.

Sám Jan Rykl byl praktik, který neuměl ani psát, ale jeho vzdělaní synové vnesli do firmy nové impulzy a zřejmě hlavně zásluhou Františka získal Jan Rückl v roce 1857 sklárnu v Ostrově do přímého pronájmu od majitele dominia Ostrov (panství Dolní Kralovice). Rücklové ale hledali příležitost, jak zřídit sklárnu na vlastních pozemcích. Ta se naskytla u Dolního Bradla poblíž Nasavrk v okrese Chrudim. Zde vybudovali novou sklárnu Vileminina huť, která byla uvedena do provozu v roce 1865. Vedení převzal syn František, který začal podnikat pod vlastní firmou František Rückl.

Obr. 2. Sklárna ve Včelničce, asi 20. léta 20. století

Obr. 3. Sklárna ve Skalici u České Lípy, kolem roku 1930

Antonín Rückl

Mladý Antonín zůstal v rodinné sklárně v Ostrově, kde pomáhal otci, postupně získával zkušenosti a přebíral vedení provozu. V roce 1868 vystupoval již v Ostrově jako samostatný podnikatel a toho roku se také oženil s Marií Šupíkovou (1848–1910), dcerou vlastenecky orientovaného poštmistra a kupce z Bohdanče. Mladým manželům se poté v Ostrově narodili tři synové: František (1868–1941), Jan (1870–1929) a Antonín (1875–1916).

Antonín Rückl byl nesporně velmi schopný podnikatel, ale podmínky ve staré sklárně v Ostrově byly stále horší, zejména byl velký problém s vysokými cenami dřeva. A tak se musel po roce 1870 začít rozhlížet po nových možnostech; nakonec se dohodl s panstvím Černovice a začal budovat sklárnu ve Včelničce u Kamenice nad Lipou. Když byla tato sklárna dokončena, opustil sklárnu v Ostrově, která poté zanikla, a s rodinou se odstěhoval do nového panského domu ve Včelničce. Zde se následujícího roku narodil jeho nejmladší syn Hynek (1876–1962).

Zatímco v Ostrově podnikal Antonín Rückl stále pod otcovskou firmou Johann Rückl, ve Včelničce zahájil podobně jako jeho bratr v Dolním Bradle podnikání pod svou vlastní firmou Antonín Rückl, jejíž rok založení vztahoval k roku 1846, kdy si jeho otec pronajal sklárnu v Ostrově. Počátky nové sklárny spadají do jara 1873, kdy začala velká hospodářská krize a české sklářství se počalo potýkat s dramatickým poklesem odbytu. Ale Antonín Rückl intenzivně pokračoval v budování nového závodu, ve kterém zahájil výrobu v červnu roku 1875. Krize byla pomalu překonávána a samostatná firma se rychle rozvíjela.

Obr. 4. Značka firmy s čápem se zátkou v zobáku, varianta z doby kolem roku 1920

Výroba komponent svítidel

Výrobní program ve Včelničce se od počátku podobně jako v Ostrově zaměřoval na kvalitní skleněný polotovar pro severočeské rafinérské a obchodní společnosti. Již v Ostrově tak lze po polovině 19. století předpokládat např. výrobu nádržek pro lampy na kapalné uhlovodíky a různé typy stínidel. Vznik nové firmy ale znamenal i cílené navazování nových přímých kontaktů zejména se zahraničními zákazníky. S tím souvisel i rozvoj vlastních kapacit pro zušlechťování skla a posilování nezávislosti na severočeských obchodnícíh se sklem. Poměrně záhy byla ve Včelničce vybudována brusírna skla na vodní a později parní pohon (v roce 1887 rozšířená na 100 brusičských strojů), na kterou později navázala velká malírna skla.

Nejprve se firma prosadila na německém trhu, ale postupně pronikla i na jiné. Souběžně s tím se rozšiřovaly další výrobní kapacity. V roce 1893 založil Antonín Rückl novou sklárnu přímo v regionu, odkud pocházela velká část jeho odběratelů – ve Skalici u České Lípy, v roce 1896 získal velkou brusírnu ve Smrčné na Vysočině a roku 1903 byla uvedena do provozu třetí velká sklárna firmy v Nižboru na Berounsku (ta jako jediná pracuje do současnosti). V adresářích z tehdejší doby jsou doloženy ve Skalici také další rafinérské dílny – rytecká a pozlacovačská. Růst počtu závodů umožnilo zejména to, že kolem poloviny 90. let se na chodu firmy podíleli také jeho čtyři již dospělí synové.

V 90. letech 19. století byla již výroba různého osvětlovacího skla důležitou součástí výrobního programu firmy ve sklárně jak ve Včelničce, tak ve Skalici u České Lípy, kde v posledním desetiletí 19. století pracovalo 80 až 100 zaměstnanců u dvou sklářských pecí. Komponenty svítidel byly ale jen částí širokého výrobního programu a v dobových statistikách a adresářích se objevují jako „elektrické tulipány a zvony“, „Beleuchtunsartikel“ („osvětlovací artikly“) či „druhy pro osvětlování“. Firma rovněž vyráběla duté foukané a lisované stolní sklo čiré i barevné, různé užitkové sklo (např. lékárenské lahvičky nebo patentovaný kalamář Hydraulic) či optické sklo.

Vzhledem k tomu, že firma měla k dispozici velké rafinérské dílny a lisovací stroje, je možné předpokládat výrobu různě dekorovaného osvětlovacího skla a také lisovaného osvětlovacího skla. Jaký podíl na celkové produkci měl tento artikl, není známo, ale byl marginální, protože se tato výroba objevuje často jako její specialita. I osvětlovací sklo bylo nepochybně předmětem vývozu, který byl kolem roku 1900 již orientován do mnoha zemí. Firma měla vlastní zastoupení a vzorkové sklady v Berlíně, Paříži, Londýně, Vídni, Amsterdamu, Hamburku, Varšavě, Curychu, Kodani, Káhiře, Alexandrii, Tunisu, Konstantinopoli/Istanbulu či v Bombaji a exportovala sklo např. i do jižní Afriky. Do roku 1905 měla firma téměř 600 zaměstnanců. A sklo se značkou čápa držícího v zobáku zátku bylo tehdy světově proslulé.

 
Obr. 5. Inzerát firmy z roku 1938 (vlevo), Obr. 6. Inzerát firmy z roku 1939

Firma Antonín Rückl & synové

V roce 1904 bylo „senioršéfovi“ firmy Antonínu Rückovi již přes 60 let a chtěl, aby byl i v názvu firmy více vidět její rodinný charakter, proto přijal své čtyři syny za společníky a název firmy se změnil na Antonín Rückl & synové. Podíl synů byl výrazný. Tři z nich, František, Antonín a Hynek, se více věnovali provozu a technologii a druhý nejstarší Jan se orientoval zejména na vedení obchodních záležitostí.

Výrobou barevného a malbou dekorovaného osvětlovacího skla se podle všech dostupných zdrojů zabývaly především sklárny ve Včelničce a Skalici u České Lípy, v Nižboru se mohly vyrábět některé typy čirého bezbarvého osvětlovacího skla dekorované brusem. Sklárna ve Skalici produkovala také různé polotovary pro jabloneckou industrii a na Jablonecku jsou k roku 1914 doloženi i dva její obchodní zástupci. Mimo jiné vyráběla tenké tyčinky, které byly zhruba do 20. let 20. století používány u různých svítidel, zpravidla v podobě hustých závěsů kolem světelného zdroje. V této souvislosti nelze u firmy vyloučit ani případnou výrobu skleněných ověsků.

Po první světové válce

První světová válka omezila provoz, ale poválečná konjunktura firmu opět rychle nastartovala. Zaměstnanců zde však bylo méně, ve všech třech závodech se jejich počet ve 20. letech 20. století pohyboval kolem 450. Nová situace v samostatném Československu částečně změnila i strukturu výrobního programu a směry vývozu. Vedle broušeného křišťálového skla se v duchu tehdejších módních trendů vyrábělo stále více barevné a barevně vrstvené duté sklo a vývoz se poněkud odklonil od Předního východu a začal se více orientovat na Severní Ameriku, Jižní Ameriku a Austrálii. V Evropě bylo mimo domácí trh nejvíc odběratelů v Anglii, Francii, Německu a v Dánsku.

Firma rovněž modernizovala, zejména v největší sklárně ve Skalici u České Lípy. Zde byla např. v roce 1920 jedna z pánvových pecí přebudována na denní vanovou, jednu z prvních u nás. A do konce 30. let 20. století zde přibyly ještě tři stroje na poloautomatické foukání skla. Rücklové se věnovali též vývoji nových sklovin a nových dekoračních technik.

Na tom se podílela již třetí generace rodiny, vnuci Antonína Rückla seniora, kteří postupně začali vstupovat do podniku. S ohledem na růst počtu podílníků a spolupracovníků firmy bylo roku 1922 rozhodnuto o akcionování společnosti, jejíž název nově zněl – Antonín Rückl a synové, a. s. Zakladatel firmy, jeho tři zbylí synové a jejich děti pracovali společně ve velmi dobré shodě a akcie nové společnosti byly rozděleny pouze mezi členy rodiny. Rodina pověřila vedením celého podniku Jana Rückla, který zastával funkci ředitele. Další členové fungovali různě v jednotlivých závodech. Všichni se také na počátku 20. let 20. století dohodli o přesunu centrály firmy do Prahy na Smíchov do Zborovské ulice. V meziválečné době navázala firma velmi progresivně také spolupráci s různými výtvarníky – např. s Ludvikou Smrčkovou nebo Aloisem Metelákem.

Ve 30. letech 20. století došlo k dalšímu rozvoji firmy a počet zaměstnanců vzrostl zhruba na 600. Problém způsobil v roce 1938 zábor pohraničí, kdy firma musela opustit svou významnou sklárnu ve Skalici a skláři se odtud přestěhovali především do Včelničky, kde se za druhé světové války vyráběla i osvětlovací skla. Ale návrat k předválečným poměrům nenastal ani v roce 1945, protože všechny sklárny firmy byly znárodněny a staly se součástí různých národních podniků.

Obr. 7. Ojediněle dochovaný list vzorníku kulovitých stínidel, konec 20. let 20. století

Obnovení firem rodiny Rücklů po roce 1989

Po revoluci se na počátku 90. let 20. století vnuci a pravnuci zakladatele firmy Antonína Rückla vrátili v duchu rodinné tradice ke sklářství, ale podniky si museli zpět od státu koupit, což jim poněkud zkomplikovalo návrat na sklářské trhy. Dnes už bohužel jedna z porevolučních firem rodiny Rücklů neexistuje a provoz jejích skláren ve Skalici a Včelničce je po různých dalších peripetiích zastavený. Tradice druhé pokračuje pod novým vlastníkem a pod pozměněným názvem Rückl Crystal v Nižboru.

Dochované listy nabídkových katalogů

Někdy z konce 20. let 20. století se dochovala část listů nabídkových katalogů firmy Antonín Rückl & synové, na kterých je zachycena část výrobního sortimentu osvětlovacího skla. I z tohoto malého konvolutu je patrné, že šlo o bohatou škálu tvarů a dekorů nejrůznějších stínidel pro elektrická svítidla. Je to s největší pravděpodobností jen malá část nabídky tohoto sortimentu, která zahrnuje především barevné malované a hutně dekorované sklo. O charakteru další produkce osvětlovacího skla v meziválečné době se lze jen dohadovat. Je zde možné celkem odůvodněně předpokládat, že šlo o stínidla pro stolní a nástropní svítidla z křišťálového skla s broušenými dekory, popř. o celá svítidla se skleněnými podstavci a stínidly, jaká jsou známa z tehdejší produkce jiných firem. Tyto typy skla se zřejmě vyráběly hlavně v Nižboru. Také mohlo jít o menší lisovaná stínidla z čirého bezbarvého matovaného skla s reliéfními dekory apod., pro tuto výrobu měla podmínky sklárna ve Skalici.

Sklárna ve Skalici u České Lípy se s jistotou specializovala na barevná osvětlovací skla a vyráběla se zde např. velmi zajímavá trojvrstvá opálová skla pod značkami Helios, Zenit a Luna, určená především na výrobu osvětlovacího skla. Další speciální řadou určenou pro výrobu stínidel byla pravděpodobně také trojvrstvá opálová skla, která se prodávala pod obchodním názvem Pastelové barvy. Zatím se nepodařilo tyto skloviny ztotožnit s konkrétními dochovanými předměty ani najít jejich patenty.

Jeden samostatně dochovaný list nabídkového katalogu zachycuje kulovitá stínidla s různými typy dekorů (obr. 7). Tato stínidla mohla být určena pro nástropní svítidla nebo pro lustry. Jsou zde jednoduchá barevná stínidla označená jako „satin“ („satinovaná“), tj. na povrchu matovaná. Dále je tu řada stínidel s hutními dekory z nabalovaných různě barevných broků a třetí skupinou jsou stínidla s aerografickými, podle šablon stříkanými dekory (srv. Světlo 2017/2). List je označen T 19 (tabulka či Tafel 19.), což jasně říká, že nejméně osmnáct dalších listů je zatím nezvěstných. Jednotlivé vzory jsou označené písmenem B (Beleuchtung/osvětlení) a následuje číslo tvaru lomené číslem dekoru. V případě tohoto dochovaného listu ve všech případech šlo o tvar číslo 57.

Obr. 8. Komponenty stolních svítidel, konec 20. let 20. století

Obr. 9. Různá stínidla a svítidla, konec 20. let 20. století

Nabídkový katalog – stolní svítidla

Další dochované listy z nabídkového katalogu komponent svítidel tvoří deset za sebou číslovaných listů, na nichž jsou barevná stínidla umístěna na černém pozadí. Zde lze předpokládat, že je to kompletní nabídkový katalog. Podobně jako u předchozího samostatného listu jsou jednotlivé typy stínidel označeny B a následuje číslo tvaru lomené číslem dekoru.

Na prvních čtyřech listech jsou komponenty pro stolní svítidla – podstavce a stínidla. Ty mohly být dodávány společně i odděleně. A opět tu lze nalézt různé dekorační techniky. Jedenáct kompletů, tedy menší část, je zdobeno hutně nabalovanou barevnou drtí v barevných kombinacích a dekorech pro firmu typických, které byly používány i pro různé jiné duté sklo (obr. 8). Ostatních pět podobně dekorovaných kompletů pro stolní lampy je v následující páté tabulce, kde jsou s dalšími typy stínidel (obr. 9).

Dalších 93 kompletů pro stolní svítidla je zdobeno malovanými dekory typickými pro sklářskou oblast okolo Nového Boru a Kamenického Šenova. Zde se patrně na realizaci podílely vedle malířů firmy také menší rafinérské dílny v oblasti. Jsou tu např. charakteristické a ve 20. letech 20. století populární pouštní krajiny s palmami a velbloudy, krajiny inspirované Středomořím, romantické zimní výjevy či slunce zapadající nad jezerními krajinami (obr. 10). Nepřehlédnutelné jsou dekory inspirované stylem art deco, kde převažují geometrické motivy kombinované s více či méně stylizovanými květy nebo různými úponky. Velmi zajímavé jsou tři komplety zdobené malbou napodobující kresbu mramoru (obr. 11).

Co se týče kompletů stolních svítidel, barevně převažují intenzivní barvy tango skla – červená, žlutá, zelená či oranžová, vedle nich se uplatňuje i bílý opál. Podle jejich charakteru šlo spíše o „náladová svítidla“ pro salony, ložnice, restaurace, bary apod. U těchto komponent nešlo o kvalitní osvětlení, protože jejich povrchy propouštěly jen málo světla. Tvarově se u stolních svítidel objevovalo 34 forem, které se opakují u různých typů dekorů v různých velikostech.

 
Obr. 10. Komponenty stolních svítidel, konec 20. let 20. století

Obr. 11. Komponenty stolních svítidel v tango barvách, konec 20. let 20. stolet

Nabídkový katalog – závěsná a nástropní stínidla

Na čtyřech dalších dochovaných listech nabídkového katalogu osvětlovacího skla jsou zachycena především nástropní stínidla, rozměrné „mísy“ – je jich zde 46 typů v sedmnácti různých tvarech. Devět stínidel je s hutně nabalovanou barevnou drtí, která napodobuje mramorování v jemných i výraznějších kombinacích (obr. 12). Tyto dekory jsou zcela odlišné od dekorů doložených u stolních svítidel, ale některé se opakují na otevřených a zavřených krytech stínidel na následujících listech. Zde šlo o to, otevřít možnost kombinování jednotlivých komponent na rozměrnějších lustrech.

Podobně jako u komponent stolních svítidel i u rozměrných nástropních stínidel převažují malované dekory, z nichž některé se opakují jak u komponent pro stolní svítidla, tak na otevřených a zavřených menších stínidlech. Opět se tu nacházejí oblíbené motivy různých pohledů do krajiny (obr. 12), např. dekorativní prvky inspirované stylem art deco (obr. 9). Lze vidět i naturalisticky pojaté květinové dekory a několik stínidel zdobí figurální motivy (obr. 13a a obr. 13b).

Na pátém listu katalogu je několik stínidel, která zjevně nepatřila k významným součástem programu výroby osvětlovacího skla firmy Rückl. Jde o dvě stínidla zavěšená v jednom případě na kovových řetězech a ve druhém na provazech a o tři ampule pro zavěšení (obr. 9).

Obr. 12. Rozměrná stínidla pro nástropní svítidla a lustry s pohledy do krajiny, konec 20. let 20. století

 
Obr. 13. Rozměrná stínidla pro nástropní svítidla a lustry s naturalisticky pojatými květy a figurálními motivy, konec 20. let 20. století

Nabídkový katalog – menší stínidla

Na devátém listu katalogu jsou otevřená stínidla, tehdy zvaná zvonce, tulipány apod. Jde o osm tvarů v různém provedení. Osm stínidel v horní řadě je dekorováno hutně obalovanou barevnou drtí a nitkami. Dalších 42 má malované dekory – opět s pohledy do krajiny, více či méně stylizovanými květy, geometrickými dekory a mramorovanými plochami (obr. 14). Na desátém listu jsou uzavřená a otevřená stínidla především v tango barvách a s dekory zčásti inspirovanými stylem art deco, zase většinou v kombinacích geometrických motivů a stylizovaných květů, vedle toho jsou tři stínidla s mramorováním a šest stínidel s různými pohledy do krajiny (obr. 15).

Obr. 14. Menší otevřená stínidla, konec 20. let 20. století

Obr. 15. Různá menší stínidla především v tango barvách, konec 20. le

Jen malý vhled

Těch několik listů nabídkových katalogů dovolilo jen trochu nahlédnout do prvorepublikové produkce významného českého výrobce osvětlovacího skla. Něco je tedy známo, ale mnohem více ještě ne, snad se někdy podaří zaplnit nově nalezenými dokumenty další kousek zatím nezmapované bílé plochy výroby komponent pro svítidla firmy Antonín Rückl & synové.

Obrázky: soukromé sbírky a archiv autorky.