Architekturní osvětlení od firmy ELECTROSUN
 | |||||||||||||||||
| Architekturní osvětlení od firmy ELECTROSUN Jiří Šuk, V letošním roce uplyne deset let od zaregistrování ochranné známky ELECTROSUN. Od samého počátku činnosti firmy bylo naším přáním, aby se tato značka stala synonymem elektrického osvětlování. Jak se nám to daří, posoudí naši zákazníci. Pro ně dnes ELECTROSUN nejspíš představuje „stožár veřejného osvětlení“ a projektovou kancelář specializovanou na tento obor. Avšak vyvíjíme i další aktivity – např. osvětlování stavebních památek. O barvách Když jsem byl požádán, abych na loňském semináři SRVO v Nymburce přednesl referát na téma architekturní osvětlení, přemýšlel jsem, o kterou z našich zkušeností bych se mohl s posluchači podělit. Nakonec jsem se rozhodl zrekapitulovat některé zásady práce s barvami.  Hovoří-li o barvě světelný technik, má na mysli barvu (chromatičnost) světla světelného zdroje nebo barevnost (koloritu) osvětlovaného povrchu. Barva světla světelného zdroje v technické terminologii koresponduje s jeho náhradní teplotou chromatičnosti. Barevnost povrchu vyplývá z jeho schopnosti různě odrážet světlo určitých vlnových délek. Jiný přístup k barvám mají výtvarníci. Jedna z jejich teorií dělí barvy na teplé a studené. Za teplé jsou považovány červená, oranžová a žlutá, za studené zelená, modrá a fialová. Uvedený způsob rozdělení vychází ze subjektivních pocitů, které barvy v lidském jedinci vyvolávají, nikoliv z matematických nebo fyzikálních zákonitostí. V dalším textu však ukážeme, že lze mezi technickým a výtvarnickým pojetím teorie barev nalézt vztah. V tab. 1 jsou seřazeny výbojky nejčastěji používané pro architekturní osvětlení podle barvy světla světelného zdroje zleva doprava od nejteplejší k nejchladnější (z výtvarnického pohledu). Skutečnost, že náhradní teploty chromatičností těchto zdrojů se seřadily přesně naopak, svědčí o jakési nepřímé úměře. A co vyplývá z teorie barev, která zde byla nastíněna, pro praxi v architekturním osvětlení? Prvním, technickým pravidlem je: svítit na daný povrch světlem takové barvy, kterou osvětlovaný povrch dokáže nejlépe odrážet. Na žlutou fasádu nebo střechu z pálených tašek použijeme obyčejnou vysokotlakou sodíkovou výbojku, v jejímž světle jsou zvýrazněny červené a žluté složky. Naopak pro osvětlení střechy pokryté měděnkou jsou vhodné halogenidové výbojky NDL, N či D, jejichž světlo má zvýrazněné studené části spektra. Příkladem může být dvoubarevné osvětlení kostela ve Strmilově – střecha je osvětlena vysokotlakou sodíkovou výbojkou, stěny halogenidovou výbojkou WDL (obr. 1).
Druhé pravidlo je záležitostí výtvarnickou. Jedná se o využití principu vzdušné perspektivy. Ten spočívá v tom, že teplejší barvy vystupují do popředí a studené naopak ustupují do pozadí. Vzdušná perspektiva se uplatňuje např. v krajinomalbě. Na obrazech je možné spatřit, že do „skutečné“ barvy vzdálených objektů (hory, lesy) je přimíchán odstín modré či fialové, aniž by to působilo rušivě. Vzdušnou perspektivu jsme využili při osvětlování zříceniny dražického hradu. Přední plán jsme zvýraznili teplým (z výtvarnického pohledu) světlem vysokotlakých sodíkových výbojek; budovu v pozadí jsme odsunuli do zadního plánu použitím halogenidových výbojek odstínu D se zvýrazněnou částí spektra od zelené do fialové (obr. 2). Při střetu obou pravidel je záležitostí citu světelného technika, který princip zvolí, popř. do jaké míry si poradí s jejich kombinací. Tab. 1. Slovní charakteristika barvy a náhradní teplota chromatičnosti světla výbojek
O Troskách Za zcela specifickou akci lze považovat osvětlení hradu Trosky realizované na přelomu let 1999 až 2000. Objevil se zde problém: Při zpracování světelnětechnických návrhů téměř nebylo možné použít výpočetní programy. Výsledky výpočtů nesouhlasily se zkouškami v praxi tak, jak jsme doposud byli zvyklí. Důvod byl prostý. Hrubá struktura černé čedičové skály a některých kamenných stěn dostatečně osvětlených pod určitým úhlem se pozorovateli hledícímu z jiných úhlů jevila jako téměř neosvětlená (osvětlované plochy jako celky neodrážejí difuzně). Jedinou použitelnou „metodou světelnětechnických výpočtů“ byl řetězec opakujících se dílčích a celkových světelných zkoušek. Postupovali jsme takto: Nejprve jsme vždy museli v nepřehledném a členitém lesním terénu vyhledat vhodné průhledy lesem s možností umístit světlomety tak, aby byla z každého místa osvětlena co největší část hradu, a to za dodržení podmínky, že v lesním porostu kolem hradu nebudou káceny ani prořezávány stromy. Potom bylo třeba na vytipovaná místa naklást prodlužovací šňůry a umístit světlomety. Po setmění bylo nutné celý hrad objet automobilem, aby se zjistilo, zda je osvětlení přijatelné z hlediska intenzity a rovnoměrnosti pro všechna pozorovací místa. Postup prací zdržovala skutečnost, že korigovat je bylo možné zpravidla vždy až následující den, protože za tmy byl pohyb v neschůdném terénu nebezpečný. Přibližně po týdnu vyčerpávající činnosti bylo nalezeno rozumné kompromisní řešení. Protože šlo o zakázku, na kterou bylo vypsáno výběrové řízení, bylo třeba při hledání kompromisu brát ohled i na omezené finanční možnosti investora. Zároveň však muselo být navrženo takové řešení, abychom se pod něj „nestyděli podepsat„.  Hrad je osvětlen patnácti světlomety umístěnými ve třinácti světelných místech. Osm světlometů je osazeno na ocelových stožárcích (z toho na dvou jsou instalovány světlomety ve dvojicích), tři světlomety jsou umístěny na skalním masivu, dva na koruně hradební zdi oddělující horní a dolní nádvoří a po jednom světlometu je na nízkých držácích těsně nad terénem dolního nádvoří a na zrušeném komínu kastelánova domku. Celkový jmenovitý příkon osvětlovací soustavy činí 6 kW. Za světelné zdroje byly zvoleny halogenidové výbojky v jednotném odstínu D pro celý objekt. Důvodem pro uvedenou volbu byly odrazné vlastnosti osvětlovaných povrchů a záměr zvýraznit ponurou důstojnost hradu (obr. 3). O nymburském gymnáziu V loňském roce slavilo nymburské gymnázium (viz obr. na titulní straně tohoto čísla) 100. výročí založení. K oslavám přispěla společnost ELECTROSUN zapůjčením soustavy architekturního osvětlení. Protože tato soustava původně byla koncipována jako provizorní, byly pro upevnění světlometů použity výhradně současné stožáry veřejného osvětlení. Ty jsou pro zmíněný účel téměř ideálně rozmístěny. Bylo použito šest světlometů o celkovém jmenovitém příkonu 1,45 kW: tři širokoúhlé a tři bodové (čtyři značky ZEUS, vyrobené ve firmě ELECTROSUN, tři značky SBP). Rozmístění svítidel, jejich typy, směrování a ostatní údaje jsou zřejmé z náčrtku na obr. 4. Kontakt: Electrosun, s. r. o. | |||||||||||||||||
