Architekturní osvětlení

Architekturní či architektonické osvětlení je fenomén, který se objevil již dávno, avšak jeho nebývalé rozšíření spojené s rozvojem světelné techniky lze pozorovat až v druhé polovině 20. století, zejména v několika posledních letech. Pod názvem architekturní je možné chápat spíše umělecké osvětlení
staveb, zatímco architektonické osvětlení může být pojímáno spíše jako osvětlení přírodních objektů jako skal, krasových jeskyní apod. Běžně se však mezi těmito termíny nedělá rozdíl, navíc nejsou nikde definovány.
Ve starověku se stavěly především různé sakrální stavby jako kostely, chrámy apod., popř. paláce vládců, jejichž stavitelé usilovali o co největší využití denního světla. Zřizovalo se jen slavnostní osvětlení přístupových cest a schodišť při zvláštních příležitostech. V první polovině dvacátého století se vnější architekturní osvětlení průmyslových a administrativních budov téměř nepoužívalo. Uplatňovaly se jen reklamní nápisy a symboly, většinou s použitím svíticích trubic. Architekturní osvětlení různých
památek a významných budov žárovkovými světlomety bylo nákladné, takže jeho instalace byly jen omezené.
Dnes se vnější osvětlení budov rozšiřuje v centrech velkoměst na většinu významnějších objektů a často má reklamní charakter, dále na mnoho historických budov a pomníků, a to nejen ve velkých městech. Vedl k tomu ohromný rozvoj turistického ruchu a samotné světelné techniky (tu se snaží sledovat náš časopis).
Přirozeně při projektování, výstavbě i provozu architekturního osvětlení vzniká množství otázek a problémů, které je třeba řešit. Především jde o rozhodnutí, co a jak osvětlovat; dříve (aspoň v Česku) bylo nutné získat souhlas architekta města, což nutilo investora a projektanta řešit osvětlení s ohledem na okolní zástavbu. Dnes by se vlastně k takovýmto záměrům mělo vyjadřovat i MŽP, neboť zbytečně intenzivní osvětlení fasád znamená neužitečnou spotřebu energie a zatěžování prostředí rušivým světlem. Bohužel v současné době tyto mechanismy zjevně nefungují, prostě máme větší svobodu. Apeluji tedy na projektanty a investory, aby při řešení architekturního i reklamního osvětlení dodržovali aspoň světelnětechnické zásady a estetická hlediska (viz např. Světlo č. 4/2007, str. 47).