130. výročí narození prof. Vladimíra Lista

 

Vladimír List je zakladatelem a hlavním tvůrcem naší elektrifikační soustavy, zasloužil se o institucionální základnu a rozvoj československé normalizace. Vzhledem k šíři jeho aktivit není jejich výčet v článku možný.

Narodil se 4. června 1877 v Praze. Po maturitě studoval v letech 1895 až 1899 na pražské technice zprvu strojírenství, později  elektrotechniku. Po návratu ze studijního pobytu v Belgii v roce 1901 nastoupil jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech v Praze, kde se podílel na významných projektech elektroenergetiky (např. elektrická dráha Tábor–Bechyně). V lednu 1904 se oženil s Helenou, dcerou nestora české bohemistiky Jana Gebauera, a v roce 1908 se jim narodil syn Jan. V prosinci 1908 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy technické v Brně (1917 až 1918 rektorem). Založil zde Ústav konstruktivní elektrotechniky, vybudoval laboratoře, přednášel a psal skripta. Studenty vedl k umění spojit teorii s průmyslovou praxí. Jeho učitelství bylo celkem propojujícím přednášení, práce v laboratoři, konstruování, hospodaření a spravování, styk s praxí a dokumentaci. Cílem byl vzdělaný vysokoškolský technik.

Prof. List stál v roce 1910 u zrodu časopisu Elektrotechnický obzor, prezentujícího novinky v oboru (z jeho iniciativy a díky sponzorským darům časopis v roce 1928 koupil Elektrotechnický svaz Zeskoslovenský – ESČ, postrádající vlastní médium).

Jako spoluautor návrhu zákona o soustavné elektrifikaci Moravy (1913) osobně přesvědčoval podnikatele i představitele veřejné správy o nutnosti vybudovat spolehlivou veřejnou elektroenergetickou síť s páteří vysokonapěťového vedení. Byl to první projekt svého druhu na světě. Po první světové válce byla působnost záko na rozšířena na celou republiku. Oba tyto státní zákony platily až do roku 1948.

Po založení ESČ roku 1919 se stal Vladimír List jeho předsedou. Podařilo se mu prosadit jednotné napětí v rozvodné síti i v zásuvkách v ČSR (220/380 V pro nízké napětí, 22 a 100 kV pro vysoké napětí), což ušetřilo budoucí energetice miliardy korun, které by si vyžádalo přizpůsobení světovému vývoji. Byl spoluautorem prvního projektu pražského metra se čtyřmi trasami a elektrickým pohonem nazvaného Podzemní rychlá dráha pro Prahu (1926) a jako první v republice prosazoval energetické využívání odpadního tepla.

Aktivně pracoval i v normalizaci. Díky němu získal český elektroprůmysl vlastní vnitrostátní i zahraniční technické normy. Z jeho iniciativy a za jeho osobní účasti na práci jednotlivých komisí začal ESČ vydávat první československé elektrotechnické normy.

Soubor Předpisy a normálie ESČ 1920 se stal základem pro vypracování dalších norem. Po založení Československé společnosti normalizační (ČSN) roku 1922 se stal jejím předsedou. Roku 1926 prosadil značkování materiálů odpovídajících normám, které byly prověřovány ve zkušebně, k tomuto účelu zřízené ESČ (v roce 1945 inicioval koupi objektu v Praze-Tróji vhodného pro zkušebnu, nyní sídla EZU). Logo ESČ (četlo se Elektrotechnický Standard Československý) je dodnes dokladem o bezpečnosti otestovaných elektrospotřebičů. Listovo stěžejní dílo Normalizace (1930) přineslo do československého strojírenství a elektrotechniky řád a podmínky zejména pro bezproblémovou výměnu součástí. Jako zástupce ČSR podepsal roku 1926 v New Yorku zakládací listinu Mezinárodní normalizační federace ISA (po jejím zániku roku 1942 převzala její funkci včetně stanov po válce ustavená společnost ISO se sídlem v Ženevě). O dva roky později byl v Praze zvolen jejím místopředsedou (1932 až 1934 předsedou). V roce 1935 uveřejnil studii o vytvoření sjednocené evropské elektroenergetické sítě.

Po roce 1945 pokračoval na VUT v Brně jako profesor konstruktivní elektrotechniky. Velmi dobré jazykové znalosti mu umožňovaly pracovat ve výkonných i čestných funkcích mnoha dodnes celosvětově fungujících oborových organizací. Úzce spolupracoval s Českou maticí technickou (ČMT), pro kterou od roku 1926 redigoval mnohasvazkovou knižnici Technický průvodce – Elektrotechnika. Mezi 28 svazků, jichž byl autorem, spoluautorem a redaktorem, patří i pětadvacátý svazek, Elektrotechnika VI – Elektrické světlo (VTN, Praha, 1950), česká světelnětechnická příručka, která u nás dosud nemá obdoby. Jako autor nebo spoluautor napsal více než 600 odborných publikací, skript a článků z oborů energetika a elektrotechnika, národní hospodářství, statistika, topení aj. První článek publikoval v roce 1902, poslední v roce 1971.

Prof. Vladimír List spatřoval v technice účinný nástroj pro dosažení všeobecného blaha a téměř 70 let se jí profesně věnoval. Během této doby získal řadu ocenění a titulů. V roce 1947 mu byl udělen čestný doktorát brněnské techniky. Paradoxně mu následující rok kontakt se školou akční výbor KSČ zakázal a poslal ho do penze. Titul doktor věd (DrSc.) obdržel až roku 1956. Při příležitosti jeho 90. narozenin mu byla v roce 1967 udělena Zlatá medaile VUT v Brně. Svůj děkovný projev zakončil vyslovením naděje, že něco z jeho díla zůstane, aby mohl s antickým filozofem Horatiem (65 až 8 př. n. l.) říci Non omnis moriar – nezemřu celý.

To se mu splnilo. Zemřel 27. 6. 1971 v Brně ve věku 94 let, jeho dílo žije dál..

 

 

 

[1] Vladimír List elektrotechnik, vědec, vysokoškolský pedagog, www.brno.cz

[2] LIST, V.: Paměti. Pobočka Českého elektrotechnického svazu v Ostravě, 1992.