24 příloha časopisů Elektro a Automa 2013 perspektivy elektromobility Pozorujete nějaké trendy ve vývoji motorů pro pohon elektrických vozidel? Projevují se i ve vaší práci?Čím dál více se prosazují synchronní mo-tory s permanentními magnety a koncentro-vaným statorovým vinutím. Ještě před třemi roky byl jednoznačně trend používat statoro-vý svazek dělený na samostatné segmenty. Je-den segment = jeden zub a část jha. Při této technologii se cívka navíjí přímo na segment, segmenty se pak seskládají a zalisují do kost-ry motoru. Výroba takového vinutí je velmi produktivní, vinutí má velký činitel plnění a motor má velkou účinnost. My navíc umí-me velmi produktivně navíjet neomezeným počtem paralelních drátů a dráty s velkým průřezem. Nevýhodou této metody je mon-táž statoru. Někteří výrobci toto řešení nepo-važují za dostatečně kompaktní, mají obavy z vlivu otřesů na životnost stroje. Tato konstrukční nevýhoda nevznikne, po-užije-li se svazek, který není dělený na seg-menty. V tomto případě je ale podstatně prac-nější zhotovit vinutí kolem každého zubu, při zachování maximálního činitele plnění, je obtížné použít svazek paralelních drátů a dráty s velkým průřezem. Navíjení stato-rů, kdy svazek není poskládán ze segmen-tů, je technologicky nenáročné v případě, že je použita otevřená lichoběžníková dráž-ka. Cívka se jednoduše navine a poté nasu-ne na zub. Je-li však z důvodu dosažení vět-ší účinnosti použita drážka s malým otevře-ním, je nutno vevíjet. (Vtažení cívky by vedlo k prodloužení čela, tedy neaktivní části cív-ky). Pro operaci vevíjení jsou zapotřebí po-měrně drahá technická zařízení. Jak už jsem zmiňoval, aby bylo splněno předsevzetí naší firmy patřit mezi nejlepší, dokázat co jiní ne-dokážou a vyjít zákazníkovi vstříc, bylo roz-hodnuto tuto technologii zakoupit a zároveň intenzivně pracovat na vývoji našeho vlast-ního zařízení.Jak vidíte budoucnost vašeho oboru – tedy navíjení rotorů a statorů pro výrobce to-čivých elektrických strojů, speciálně v ob-lasti elektromobility?Za posledních pět let se obrovsky změnily nároky na vinutí motorů. To, co bylo v oblasti vinutí desítky let standardem, dnes už neplatí. Vývojáři nyní přicházejí téměř každý půlrok s úplně novými technologickými postupy pro vinutí, aby motor byl co nejvýkonnější a aby měl co nejlepší i ostatní vlastnosti. Koncový zákazník logicky stále klade cenu na přední místo mezi výběrovými kri-térii – a výrobce to chtě nechtě musí reflek-tovat. U větších motorů se výrazně projevu-je i cena mědi. Přichází ke slovu úsporný návrh vinutí, který omezuje balastní zátěž způsobenou například čelními neaktivními úseky cívek.Různí výrobci ovšem mají různé názory na konstrukci motoru a jeho vinutí. Málokdy je možné nekompromisně prosadit realizaci návrhu vzniklého u stolu. V ideálním přípa-dě zadavatel přichází s konkrétní představou a s hotovým návrhem, který pak lze konfron-tovat s reálnými možnostmi výrobních tech-nologií, zejména navíjení cívek.Spolehlivou cestou k úspěchu společ-nosti Sopo je úzká orientace pouze na vinutí a na jeho optimální technologické zpracování. S ohledem na různorodost za-dání od zákazníků je firma po technologic-ké stránce připravena na každou variantu. Připravenost zahrnuje i to, že v současné době se velmi rychle mění názory nejen na konstrukci motoru, ale zejména v elektro-mobilitě pokračuje vývoj i v souvisejících oblastech, například v technice akumulace elektrické energie, nebo i v zásadním po-hledu na volbu pohonu mezi čistě elektric-kým a hybridním.Rozhovor vedl Emil Širůček Patřím k těm, kteří se rádi vsázejí, ale k smrti neradi prohrávají. Někdy se ovšem stane, že má člověk výhru na dosah, ale pře-sto ji nakonec zahodí. Nedávno jsem se o tom přesvědčil. Díky elektromobilům. Vozítkům, jež měly před stoletím našlápnuto ke světlé budoucnosti, ale pak z nejrůznějších důvodů dostaly drtivé k. o. od spalovacích motorů. A také vozítkům, k nimž jsem stále tak tro-chu skeptický. I přesto, že dokázaly v posled-ních letech zdvihnout hlavu a v podmínkách stále se zhoršujícího životního prostředí a vli-vem nových technologií začaly opět čeřit au-tomobilovou scénu. Se svými názory se nijak netajím, a tak jsem se při jedné z debat nechal slyšet, že elektromobil nejspíš může opravdu být jed-nou z cest budoucí mobility – především ve městech, nicméně v současnosti toho stále ještě moc nenabízí. Především pro svůj limi-tovaný dojezd. A své domněnky jsem pod-pořil názorem, že elektromobil se bez nabí-jení nedokáže dostat ani z Prahy do Hrad-ce Králové.Tu trasu jsem plácnul jen tak od boku. Nejspíš proto, že ji dobře znám. V rámci ko-mentování automobilových závodů jsem ji absolvoval za volantem nejrůznějších vozů poměrně často. Jenže když mě jeden z kole-gů vzal za slovo a sázka o láhev francouzské-ho šampaňského byla na stole, trochu ve mně hrklo. Došlo mi, že mám obrovské dilema. Čemu dát přednost? Mít pravdu a vyhrát sáz-ku, nebo prohrát, ale dojet na přímý přenos do televizního studia včas a bez problémů? Pojistkou proti pokutě za pozdní příjezd bylo doprovodné vozidlo s lanem, ale přes-to jsem do bílozeleného Peugeotu iON use-dal s nedůvěrou. Hned na kraji Prahy ukazo-val rychloměr nezvykle tichého vozu číslici 104, ale bylo jasné, že tímhle způsobem se do východočeské metropole nemohu dostat. Nezbylo než zpomalit a hlídat rychlostní prů-měr kolem 80 km/h.Problém přišel v okamžiku, kdy nedaleko Hradce byla dálnice kvůli opravě svedena do jediného pruhu a měnila se tak na okresku. Tam jsem se svým průměrem narazil: všich-ni za mnou totiž chtěli jet rychleji. A tak jsem byl za blbce, protože pohled na ukazatel do-jezdu mi nějakou rychlejší jízdu zakazoval. A právě tady – v momentě, kdy do cíle zbývalo nějakých 30 km a vpravo začala na obzoru vykukovat silueta opatovické elektrár-ny – jsem definitivně přestoupil na opačnou stranu barikády a zatoužil do Hradce s elek-tromobilem dojet – sázka nesázka. Patrně proto, že ve mně zvítězil srab, jemuž se ne-chtělo šaškovat za lanem a kterému navíc při-šlo krajně neférové se nesnažit. Nakonec jsem tedy s elektromobilem do Gočárova města do-jel, i když po průjezdu městem a zaparkování Jak jsem prohrál sázku před televizním studiem vykazoval palubní počítač energii na pouhých šest kilometrů. A sázka i láhev sektu jsou v háji...Ale ještě nás čeká zpáteční cesta na pod-večerní nedělní dálnici plné aut. To už není součást sázky. Zatímco jsme se s kolegou u mikrofonu rozplývali nad výkony automo-bilových krasavců slyšících na jména BMW, Maserati, Ferrari, Mercedes, Porsche či Ja-guar, můj nenápadný společník stojí připoje-ný k zásuvce a polyká svůj elektrický příděl. Aby mě pak opět přesvědčil, že vzdálenost mezi Prahou a Hradcem pro něj nic nezna-mená. Cesta, během níž spotřeboval ener-gii za nějakých padesát korun, se mu poda-řila dokonce přesvědčivěji než ráno. Když jsme s ním večer zaparkovali, zbývalo rov-ných 11 km do vyčerpání energie, po němž by musela následovat rychlostně limitovaná jízda k nejbližší nabíječce...Jak už jsme řekl – nerad prohrávám. A neznám nikoho, koho by prohra těšila. Ovšem tentokrát jsem nad ztracenou lahví šampaňského příliš nesmutnil. Ostatně jsem si na ni našetřil… Jediným důvodem proč jsem tentokrát s i-ONem zastavil u čerpací stanice, byla chuť na capuccino. Takže celá ta cesta do Hradce v podání mého elektro-mobilu nestála víc než dva šálky této ital-ské dobroty. Pavel Minařík fejeton