10 příloha časopisů Elektro a Automa 2013 perspektivy elektromobility Elektřina v hromadné dopravě osob ne-pohání pouze tramvaje, vlaky, metro a další vozidla, která se drží ve svých kole-jích. Už dlouho jsou tu s námi trolejbusy, o pozornost se hlásí elektrobusy a exis-tuje početná skupina hybridních vozidel. Tam lze zařadit trolejbusy s pomocným pohonem i různé druhy autobusů, kde pomocným pohonem je naopak elektro-motor napájený z akumulátorové baterie nebo sadou superkondenzátorů.1. Jak je poznáme, když jedou okolo Elektrická vozidla ztratila svou svébytnou tvář. Jejich karosérie se shodují s karosérie-mi autobusů se spalovacím motorem. Zcela běžně vozidla s elektrickým pohonem vzni-kají jako společný produkt výrobce autobusů a výrobce elektrické výzbroje (elektrického pohonu). Přesto mají vozidla s elektrickým pohonem specifické rozlišovací znaky, které dovolí rozeznat je v provozu.Trolejbusy jsou k poznání nejsnáze; mají na střeše dva tyčové sběrače, kterými se „drží“ trolejového vedení.Elektrobusy se zdánlivě příliš neodlišují od autobusů, sběrače nemají. Při bližším po-hledu je ale zjevné, že mají minimalizovaný zadní převis (karoserie je většinou useknutá hned za zadní nápravou); to je dáno umístě-ním kontejneru s akumulátory, pro který je op-timální právě místo přímo nad zadní nápravou.Hybridní autobusy vypadají, jakoby vy-rostly do výšky, mají na střeše rozměrnou nástavbu; ta obsahuje většinu elektrické vý-bavy mimo elektromotor, především měniče a superkondenzátory (ultrakapacitory), které se u těchto vozidel používají pro skladování elektrické energie.2. Trolejbusy 2.1. Trolejbusy klasické, bez pomocného pohonu Trolejbusem se rozumí vozidlo pro hro-madnou dopravu osob, poháněné elektro-motorem, který odebírá elektřinu dvěma ty-čovými sběrači z pevné napájecí (trolejové) sítě. První trolejbusové systémy se objevily již na počátku dvacátého století, „moderní“ systémy, jak je známe dodnes, už před druhou světovou válkou. Na českém území byl prv-ním moderním systémem trolejbusový pro-voz v Praze, který se rozjel v létě roku 1936. Vozidla v trolejbusových systémech nema-jí žádnou zásobu energie, jsou závislé na pří-vodu energie z trolejového vedení. Napájení je dodnes bez výjimky stejnosměrným prou-dem o napětí 600 V, popř. v novějších sys-témech 750 V. Starší vozidla byla vybavena stejnosměrnými sériovými nebo kompaund-ními motory, regulace byla odporová. S roz-vojem polovodičové techniky byla odporová regulace nahrazena pulzními měniči, ale mo-tory zůstávaly stejnosměrné. V ČR byl prvním typem trolejbusu s jinou než odporovou regulací typ Škoda 9TrHT, vyráběný od roku 1979. Teprve v posledních desetiletích přecházejí výrobci na pohony s asynchronními, bezkomutátorovými moto-ry, jejichž otáčky jsou řízeny z měničů. Tro-lejová síť zůstává stále stejnosměrná. Legisla-tivní zvláštností trolejbusů v České republice je to, že jsou považovány částečně za silniční a částečně za drážní vozidlo. Řidiči trolejbu-sů musí mít důkladnější školení a více dokla-dů, než řidiči autobusů. Jako drážní vozidlo nemá trolejbus ani registrační značku (SPZ), ale jen evidenční číslo provozovatele, podob-ně jako kolejová vozidla (tramvaje).S elektromotorem na pneumatikách Silniční vozidla poháněná elektromotorem v hromadné dopravě osob Obr. 1. Elektrobus Solaris Ur-bino electric (foto Solaris)Ing. Miroslav Peisar