příloha časopisů Elektro a Automa 2012 23 perspektivy bydlení Úvod Provoz moderní budovy v současné době zajišťuje množství systémů – řízení vytápění, chlazení a vzduchotechniky, řízení osvětlení, řízení energetické soustavy budovy včetně ná-hradních zdrojů, řízení výtahů, požární sig-nalizace, přístupový systém, zabezpečovací systém, kamerový systém a popřípadě i dal-ší systémy. Málokdo si však uvědomuje, že v rámci integrace poplachových systémů do inteligentní budovy se v reálné praxi potká-vají dva naprosto rozdílné přístupy k systé-mové integraci. Klasická inteligentní budo-va je založena na otevřenosti – jedná se zde de facto o liberální prostředí. Vždyť právě spl-nění požadavků na vzájemné sdílení co nej-většího počtu informací a provázané ovládání funkcí dříve plně autonomních systémů dělá z těchto dříve obyčejných budov ty inteligent-ní. Naopak u poplachových systémů je již od jejich prapůvodního konceptu zakořeně-na jistá konzervativnost. Masová rozšířenost komunikačních sítí, využívajících protokoly z rodiny TCP/IP, zasáhla plnou měrou i tuto oblast, nicméně pokud hovoříme o „oprav-dových“ poplachových systémech a ne jejich komerčních emulacích, je zde nutné vycházet z platné legislativy. A ta je i nadále založena na konzervativním přístupu. Základy poplachových systémůOblast poplachových systémů určených k realizaci ochrany majetku a osob (v obecné rovině zde můžeme hovořit o oblasti bezpeč-nostních technologií) je dána rozsahem no-rem řady ČSN EN 5013x. Jedná se o:– poplachové zabezpečovací a tísňové sys-témy, – CCTV sledovací systémy pro použití v bezpečnostních aplikacích, – systémy kontroly vstupů pro použití v bez-pečnostních aplikacích, – systémy přivolání pomoci, – poplachové přenosové systémy a zařízení.Návrh a realizace každé bezpečnostní tech-nologie musí respektovat platné české tech-nické normy, které se na dodávku vztahují. Kromě obvyklých elektrotechnických předpi-sů a dalších detailních požadavků na jednotli-vé prvky systému (detektory, řídicí jednotky, Aby byla naplněna alespoň základní oče-kávání, měly by pro všechny úrovně integrace platit minimální obecné podmínky. Primárně by měl být znám výrobce a typ integrovaného zařízení. Pokud výrobce nebo typ integrova-ného zařízení není znám, měla by být potvr-zena klauzule o nutnosti spolupráce výrobce (distributora či dodavatele) integrovaného za-řízení a sekundárně upřesněn konkrétní typ, počet a význam integrovaných bodů. Naopak by ale neměla platit podmínka, že musí být poskytnut komunikační protokol (tento poža-davek je vzhledem na autorská práva, know-how a rivalitu některých výrobců naprosto nereálný – shoda na firemně neutrálním pro-tokolu je však nezbytná.Možnosti integrace poplachových systémů Co by měl splňovat „opravdový“ poplacho-vý systém jako takový, je z předchozích odstav-ců celkem zřetelné, jaké jsou způsoby jejich zapojení také – jsme si však vědomi možnos-tí? Představa o propojení všeho se vším a po-žadavky na neomezené ovlivňování vlastností jednotlivých systémů by se v případě zařazení poplachových systémů do inteligentních budov měly řídit pravidly pro kombinované a inte-grované poplachové systémy. Veškerá pravidla jsou shrnuta v technické specifikaci ČSN CLC/ /TS50398 (Poplachové systémy – Kombinova-né a integrované systémy – Všeobecné poža-davky). Jde o všeobecné požadavky platné pro typy struktur kombinovaných a integrovaných poplachových systémů, které musí být respek-továny, když se do poplachového systému in-tegruje jedna nebo více aplikací. Prognózy za-bývající se vývojem techniky v oblasti automa-tizace budovy a trendy, které se budou v tzv. inteligentních budovách prosazovat, je v ob-lasti integrace poplachových systémů třeba brát do určité míry s rezervou. Vzhledem k jejich snadné dostupnosti budou ve stále větší míře tyto části technického zařízení budov realizo-vány jako jeho nedílná součást. Nicméně jejich faktické využití jako poplachových systémů v plném rozsahu (významu) tohoto pojmu bude záležet na kompromisu. Jakákoli moderní tech-nologie by měla být postavena na pravidlech (standardech) svého primárního využití. U po-plachových systémů se jedná o ochranu majet-ku a osob. A ta je i nadále jasně specifikována systémovými a aplikačními požadavky řady ČSN EN 5013x. Při opomenutí těchto základů se dostáváme spíše do oblasti obchodu s iluzí bezpečnosti anebo bezpečnosti bez pravidel.S Integrace poplachových systémů do inteligentní budovy Michal Randa, ORSEC s. r. o.Poplachové systémy patří mezi nejrychleji se vyvíjející druhy technických prostředků, určených k ochraně majetku a osob. Je tedy pochopitelné, že požadavky na využívání jejich specifických vlastností se staly jedním ze základních požadavků na provoz každé „inteligentní“ budovy.signalizační zařízení, atd.) je pro každý popla-chový systém „nosným“ kritériem splnění po-žadavků minimálně dvou základních norem: ČSN EN 5013x-1 (Systémové požadavky“) a ČSN EN 5013x-7 (Pokyny pro aplikace). Tyto normy popisují všeobecné požadavky na funkčnost systému kontroly vstupů pro použi-tí v bezpečnostních aplikacích. Jako ucelený zdroj informací zahrnují navrhování, přípra-vu realizace, montáž, funkční zkoušky, pravi-dla předávání a přejímání, požadavky na do-kumentaci provoz i údržbu a opravy systémů. Měly by ale také být základním podkladem pro vyhlašování výběrových řízení. Způsoby integrace poplachových systémůU každého instalovaného bezpečnostní-ho systému je obecně jednoduchá jak do-stupnost, tak i sdílení dat prakticky kdekoliv v lokální i globální síti. Vlastně se tak před-pokládá reálná integrace s jinými systémy – ať už bezpečnostními, provozními, nebo tře-ba personálními.V praxi existují dva základní problémy in-tegrace poplachových systémů. Jde o to, čím a do jaké hloubky bude propojení realizováno. Způsob propojení je obvykle lehce řešitelný. Jednotlivé technologie v rámci budov (systé-my a zařízení) mají sice své výrobce, je-li ale přinejmenším řídicí jednotka každého auto-nomního systému vybavena standardizova-ným komunikačním rozhraním, lze takřka se stoprocentní úspěšností počítat s tím, že o sobě systémy „budou vědět“. A pokud jejich výrob-ce uznává mezinárodní standardy, tak by spolu za splnění jistých předpokladů mohly i komu-nikovat. Protože systémů k integraci je (díky technickému vývoji) dnes k dispozici mnoho, můžeme si dovolit tvrdit, že propojit lze téměř vše se vším. Poznatky z praxe k tomuto tvrze-ní přikládají základní poznatky „pod čarou“:– jestliže dvě libovolná zařízení používají stejné médium, ještě to neznamená to, že spolu budou komunikovat, – existuje-li pro zařízení s některým z těchto médií celosvětově uznávaný standard pro jednotnou komunikaci, zajišťuje to pouze konformitu produktů metodou testování a certifikace těchto zařízení, – obvykle nelze předpokládat, že jde o „plug- -and-play“.