Světelný design v kostce – Část 33 Světelnětechnická dokumentace – část 1

Svícení živého umění (divadlo, koncerty, show apod.) se neobejde bez správného zdokumentování použitých věcí, ale i použitého světelného parku, a to nejenom pro jejich možnost opakování. Proto kdysi vznikla i bakalářská práce věnující se tomuto tématu, které je značně obsáhlé a není možné je vměstnat do jednoho článku.

1. Úvod

Účelem světelnětechnické dokumentace je usnadňovat a zpřehledňovat práci light designérů a dalších pracovníků. Mnoho z nich dokumentaci vede svým způsobem, často jenom pro sebe a svoje potřeby, což souvisí s problémem srozumitelnosti při předávání informací týkajících se živých umění. Jejich dokumentace bývá mnohdy nedokonalá, nepřehledná a neaktualizovaná, což znesnadňuje orientaci na zájezdu nebo festivalu, kdy s místním světelným vybavením pracuje hostující osvětlovač. Taktéž může komplikovat přípravy předem – při zasílání technických požadavků.

Obr. 1. Václav Vítek jako Svišť v inscenaci DIFA JAMU Mária Sabína ve Studiu Marta,
Brno  (2007-2008), v úvodní scéně; v pozadí hory, které se barevně proměňovaly,
aby posouvaly časově děja navodily tu správnou atmosféru Vysokých Tater
(foto: Pavel Nesvadba)

Současná světelná technika určená pro scénické osvětlení v živém umění zažívá poslední dobou obrovský technický rozvoj. Ten se týká nesmírného zdokonalení těchto prostředků a hlavně řízení a ovládání celého světelného aparátu.

S tím vším však narůstají požadavky na znalosti složitého zapojování a ovládání použitých světelných zařízení pro jejich obsluhu a přípravné týmy. Vzhledem k nutné alternaci lidí je třeba používat právě světelnětechnickou dokumentaci.

Snahou této práce je vytvoření přehledu takové světelnětechnické dokumentace, která by obsahovala odpovídající důležité a podstatné informace. A to co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji. To se musí ale podřídit dodržování některých pravidel tvorby tohoto druhu technické dokumentace.

2. Proč dokumentovat světelnou techniku

Důvody je nejprve nutné shrnout a přesněji specifikovat. Je třeba si na začátku uvědomit, k čemu by světelnětechnická dokumentace měla sloužit. Světelnětechnická dokumentace jako taková by měla umožnit a poskytovat následující:

Základní orientaci v prostoru

Prostorová orientace je důležitá pro každého osvětlovače, ať už místního, nebo cizího. Hlavně pro jeho znalost a praktické možnosti využití prostoru s danou světelnou technikou a práci s ní. To znamená, z čeho při realizaci představení může vycházet, kde má k dispozici jakou světelnou techniku, jak ji má zapojenou a jaký je k ní přístup. Důležitým faktorem této orientace jsou tedy samotné realizační a přípravné práce a také rychlost při řešení světelných problémů představení.

Přizpůsobování prostoru

Pakliže nejde o kamenné divadlo se stálým nebo částečně stálým scénickým osvětlením, ale o divadlo nebo jiný prostor, kde je na každé představení nutné chystat opakovaně techniku a pokaždé jinak, je znalost prostoru a jeho možností mnohem důležitější. Obzvlášť pro adaptaci k danému představení a aby díky soupisu světelné techniky bylo možné zacházet přímo na místě s potřebnými věcmi. O to těžší je dokumentace právě v tomto případě, kdy je divadelní prostor naprosto prázdný. Řádná dokumentační předpříprava pomocí schémat a dalších prostředků světelnětechnické dokumentace může předcházet zbytečným problémům a prostojům na místě při přípravě.

Obr. 2. Všeobecné normované členění technické dokumentace (viz [1] str. 10)

Zápisy dokumentačních informací

Důležitými informacemi, které se týkají světelné techniky, jsou: plány osvětlení (rozmístění a rozvěšení světelné techniky, její zapojení a soupis použité světelné techniky), rozpisy nasvícení konkrétní inscenace nebo akce a světelné scénáře nebo časové plány po sobě jdoucích situací. Všechny tyto termíny budou v následujících kapitolách podrobněji a konkrétněji popsány. Bez nich je obtížné realizovat a posléze dané představení nebo akci zopakovat. Možná se na první pohled zdá, že je toho mnoho, ale jak se ukáže později, ne v každém případě je třeba psát úplně všechno. Díky současným reprodukčním schopnostem a používání softwarů, které výpisy umějí vytvořit automaticky, lze ušetřit mnoho práce. Záleží i na samotné používané technice, na prostoru, používá-li se stejné vybavení, nebo různé, a od toho se odvíjí potřeba daných světelnětechnických dokumentačních prvků.

A předávání těchto informací

Předávání těchto informací je jedním z dalších důležitých důvodů, pro něž by světelnětechnická dokumentace měla být co nejlépe dodržována. Vzhledem k fyzické náročnosti a časové zaneprázdněnosti obsluhy, ať už jde o festivaly, zájezdová představení, nebo provoz firem propůjčující světelnou techniku, je někdy třeba tyto pracovníky alternovat, aniž by byl čas na přezkoušení a praktické předání informací. Tím se myslí např. vlastní kontrola provedené dokumentace při zhlédnutí daného představení pro její srozumitelnost nebo zkouška pro tzv. zažití představení. To vše slouží pro osvětlovače, který takové představení přebírá. Není-li možné toto praktické předání provést, je nutné se spolehnout na provedené zápisy. Proto jejich dokonalost umožní realizovat představení co nejlépe a nejméně odlišně od nazkoušené režijně-scénografické koncepce.

Nezbývá tedy než vést archiv, buď papírový, nebo počítačový, v němž je uložena potřebná dokumentace k představením, a to v řádně označených složkách (nejlépe podle názvu představení), z nichž je kdykoliv možné podle potřeby vzít a čerpat údaje nutné k realizaci.

3. Základy technické dokumentace a světelnětechnické dokumentace

Respektování světelnětechnické dokumentace je nutnou podmínkou pro dosažení co nejlepšího a zejména nejpřesnějšího naplnění režijně-scénografické koncepce inscenace po celou dobu jejího reprízování. Taková světelnětechnická dokumentace je důležitá také pro divadelní prostory, které nemají vlastní repertoár (stálé divadelní budovy a kulturní centra, stagiony, kluby a multifunkční sály) nebo mají svůj stálý „kočovný“ prostor (např. cirkusové šapitó, mobilní rozebíratelná loutková scéna, dopravní prostředek po vzoru Lodi Tajemství Divadla bratří Formanů), kde umožňuje náhled techniky pro hostující soubory z důvodu dosažení co nejlepšího a zejména bezchybného fungování divadelního provozu po celou dobu jeho existence.

„Klasifikaci technické dokumentace lze provádět podle celé řady hledisek, která se často mezioborově liší, a je do jisté míry určována dokumentačními zvyklostmi daného oboru a často i technickými a technologickými odlišnostmi jednotlivých oborů.“ ([1] str. 9)

Pro naše zaměření se s výrobní dokumentací setkáme už jenom ve finálním tvaru, a to buď v rozměrech, nebo specifikacích hotového výrobku (např. svítidla či jiného světelného zařízení), nebo nějaké formy návodu (viz obr. 2). Takový návod může částečně souviset s dokumentací provozní, která nás informuje o způsobu použití, bezpečnostních prvcích a opatřeních a o údržbě jednotlivých produktů světelné techniky.

Montážní dokumentací budeme chápat pouze dokumenty zabývající se zavěšováním světelné techniky (plán rozvěšení, zapojovací návody apod.), na rozdíl od technické dokumentace jako takové, kde je nutné uplatnit definování kompletace výrobku při smontovávání z jednotlivých prvků nebo dílů.

Obchodně-technická dokumentace nemusí splňovat striktně všechny prvky, neboť jde spíše o technicko-ekonomické parametry a jejím účelem je zdůraznit informace a vlastnosti výrobku při prodeji. Touto dokumentací se pojednání zabývat nebude.

Obr. 3. Šablona pro ruční kreslení světelných schémat od italské osvětlovací firmy
Spotlight; zde ukázka většiny standardizovaných značek (viz Firma Spotlight.ET)

3.1 Výkresová dokumentace

Všeobecné požadavky na výkresovou dokumentaci jsou uvedeny v normě ČSN 01 3106 a její základní požadavky v normě ČSN ISO EN 6428 (01 3104). Některá ustanovení jsou uvedena s příslušnou poznámkou, že nemusí platit pro výkresy ve stavebnictví a v podstatě i v dalších oborech ([1] str. 14). To se právě týká světelné techniky, a proto vybereme jenom některá z nich, jež budou mít pro ni význam. Výkresová dokumentace je tedy rovna (i když ne tak úplně, protože i v rámci používání scénického osvětlení vznikají odlišnosti a potřeby mezi nimi v rámci tohoto oboru) plánům osvětlení zmíněným v kapitole 2. Jednotlivé body popisuje Jiří Šťastný [1].

Nejprve body všeobecné:
a) Plány musejí obsahovat všechny nutné údaje k používání ve shodě s jejich určením.

b) Každý plán i každý jeho list musí mít popisové pole. (Tím se rozumí aspoň druh plánu a jeho identifikace – název divadla, akce nebo představení apod. dle potřeby.)

c) Na výkresech se používá normalizovaných označení. Nejsou-li normou (což platí právě pro světelnou techniku, kde lze nalézt různé standardy) stanovena, musí se význam použitých označení na výkrese vysvětlit (např. vhodnou legendou).

d) Zobrazení včetně kót (resp. rozměry) a popisů se mají umístit tak, aby bylo možno je číst ve směru od dolního nebo pravého okraje plánu. ([1] str. 14)

Další body se týkají celkových (sestavovacích) plánů, kde je nutné:

e) uvádět údaje o funkci světelného zařízení a schematické zobrazení zapojení a polohy jednotlivých částí,

f) zobrazovat pohyblivé části v krajní nebo mezilehlé poloze s příslušnými kótami (rozměry),

g) zobrazovat sousední světelná zařízení a kótovat (uvést rozměry, rozteč) jejich vzájemnou polohu (je-li to třeba),

h) zobrazovat normalizované a nakupované součásti zjednodušeným obrysem stejně tak jako opakující se shodné součásti, je-li alespoň jedna z nich zobrazena úplně (detailně),

i) uvádět všechny potřebné připojovací (příp. zavěšovací) informace a údaje pro prostorové určení polohy světelných zařízení v určených potřebných polohách ([1] str. 14)

To jsou hlavní teoretické body, bez nichž by neměly plány smysl. Mohly by vznikat nejednotné informační „výstupy“, čemuž se snažíme čelit a zabránit. Tato pravidla berme jako určité pozadí používané podvědomě, neboť se v dále uvedených konkrétních příkladech o nich nebudeme zmiňovat, ačkoliv přesto budou nepřímo využity.

Obr. 4. Jiné zobrazení schematických značek osvětlovacích technik již neexistující
firmy Teatro z jejího manuálu o scénickém osvětlení

3.2 Textová dokumentace

„Do textové dokumentace se obvykle zahrnují veškeré informace, které neobsahuje výkresová (plánová) dokumentace. (…) Forma zpracování a způsob členění textové dokumentace musí zajišťovat maximální přehlednost a srozumitelnost.“ ([1] str. 22)

Nám postačí z tohoto druhu dokumentace jenom soupisy položek (kusovníky) užité světelné techniky, buď dohromady s plány, nebo samostatně. Je možné ji použít i pro přesný popis nasvěcování, je-li už potřebný plán vytvořen předem, či pro menší aplikace, kdy nejsou plány zapotřebí.

Textová dokumentace by měla být psána hlavně v jednotné formě, jak co se týče obsahu, tak i vlastního grafického zpracování (i pro případ, kdy je psána bez použití výpočetní techniky). Nejčastěji postačí pro potřebu světelnětechnické dokumentace formát A4 (nebo větší).

Obr. 5. Schéma požadovaného zapojení, značení použitých svítidel a jejich číslování (zdroj: Oficiální technické požadavky pro Open Air tourin Paco De Lucíi z roku 2007); všimněte si legendy s vysvětlivkami

3.3 Schémata

„Schémata všech druhů a typů tvoří důležitou část konstrukční dokumentace; v elektrotechnickém oboru pak tvoří schémata jeden z nejdůležitějších druhů konstrukční dokumentace.“ ([1] str. 25)

Pro světelnětechnickou dokumentaci je spíše než konstrukční důležitější informační hodnota. Svým způsobem je tak v podstatě konstrukční dokumentace už zdokumentováním předem připraveného hotového stavu v divadlech nebo prostorech se stálou elektroinstalací a konstrukčními prvky, které slouží k připojování a zavěšování světelné techniky, nebo je zdokumentováním všeho potřebného k postavení a zapojení mobilní světelné techniky pro divadla a prostory bez zabudované elektroinstalace a zavěšovacích prvků.

O schématech je nutné se zmínit, neboť je možné je potkat v mnoha formách, a vzhledem k tomu, že obor světelné techniky je úzce spjat právě s oborem elektrotechnickým, je nezbytné se jim věnovat trochu obsáhleji. Některá schémata a používání grafických symbolů v nich jsou určena normami ČSN (včetně ISO, EN, IEC), ale zatím žádná konkrétní nebyla pro potřebu divadelního svícení vytvořena. Normy je ovšem třeba odpovídajícím způsobem podle potřeby přejímat a aplikovat.

Při vytváření jednotlivých druhů a typů schémat je nutné dodržovat následující obecná pravidla, která všeobecně uvádí Jiří Šťastný [1]:

a) Schémata se nezobrazují v určitém měřítku a nemusí se při jejich sestavování respektovat skutečné rozmístění jednotlivých prvků výrobku nebo zařízení (pro světelnětechnickou dokumentaci
a její potřeby v rámci zjednodušení je možné kombinovat nebo schéma vytvořit už jako přesný plán [viz kapitola 3.1 Výkresová dokumentace], ovšem za striktní podmínky, že měřítko a uvedené
rozměry vzdáleností jednotlivých prvků budou dodrženy!!).

b) Grafické značky prvků a čáry spojení se umisťují na schématu podle zásady dosažení co největší přehlednosti a představy o struktuře výrobku a vzájemném působení jednotlivých prvků.

c) V případě nutnosti je možné v jednom druhu schématu znázornit prvky schématu (eventuálně plánu) z jiného druhu, mají-li bezprostřední vliv na prvky daného schématu nebo objasňují funkční princip výrobku. ([1] str. 30).

Další body není vzhledem k tematickému zaměření této práce třeba zmiňovat.

Zobrazování jednotlivých prvků ve schématech má svá pravidla, která jsou konkrétně pro elektrotechnická schémata specifikována příslušnými normami:

a) Ve všech schématech jednoho typu, která tvoří část dokumentace výrobku nebo zařízení, se musí používat stejný způsob zobrazení i stejná velikost jednotlivých prvků. Pro prvky, jejichž grafické značky nepředepisuje pro daný obor norma, lze použít autorem definované značky s připojeným vysvětlením ve volném poli schématu.

b) Pro zobrazení prvků lze použít: grafických značek určených normou příslušného oboru, jednoduchých geometrických obrazců a zjednodušených průmětů a řezů.

c) Velikost značek musí umožňovat dobrou čitelnost a srozumitelnost schématu, v případě normalizovaných značek musí délkové poměry a úhlové rozměry odpovídat normě.

d) Případné pootočení normalizovaných značek (povoluje-li to příslušná norma) o 90°, ve výjimečných případech o 45°, nesmí způsobit zkreslení nebo ztrátu jejich významu.

e) Čáry spojení je nutné vytvářet z pokud možno minimálního počtu horizontálních a vertikálních úseků s minimem křížení. Při nutném větším počtu křížení lze z důvodu větší přehlednosti čáru spojení přerušit, ukončit šipkou a připojit příslušné označení (v praxi světelnětechnické dokumentace se často objevují barevně provedená schémata, kde lze jednotlivé druhy spojení barevně odlišit s uvedením příslušné legendy).

f) Z důvodů větší přehlednosti lze ve schématech ohraničovat tenkou čerchovanou čarou: funkční skupiny, které nemají bezprostřední vliv na činnost prvků ve schématu, a prvky nepatřící k výrobku nebo zařízení, kterého se týká dané schéma, ale které jsou nezbytné k objasnění jeho funkce nebo činnosti.

g) Grafické značky se mohou kombinovat tak, aby vytvořily novou grafickou značku. Informace vyjádřená novou složenou grafickou značkou musí být shodná s informací představovanou jejími složkami ([1] str. 30 a 31).

Další textové údaje se zapisují u jednotlivých grafických značek, čar spojení, přerušení nebo ukončení, obvykle vpravo, nad, výjimečně pod místem, ke kterému se text vztahuje. Zápisy, jež se ke schématům vztahují všeobecně, je lepší zapisovat ve volném poli schématu.

Literatura:
[1] ŠŤASTNÝ, J., B. TŘEŠTÍK, Z. KLEPŠ a I. NOVÁ. Manuál technické dokumentace. 5., přepracované vyd. České Budějovice: Kopp, 2004. 342 s. ISBN 80-7232-223-0.

---

Vyšlo v časopise Světlo č. 6/2017 na straně 50.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.