Světelný design v kostce – Část 16 – "Technologické divadlo" – trendy v divadle, trendy ve světle

Jestliže se chceme dozvědět o novinkách a trendech v divadelních technologiích, zpravidla musíme navštívit odborný veletrh s touto tematikou. Tento článek by však měl přinést trochu jiný pohled – pomineme komerční sféru a zaměříme se na dění na úrovni komunity DIY¹⁾.

Jedním z atributů, kterým se honosí současné umění, je mezioborovost – interdisciplinarita. Obor, který je možné nazvat „vývoj a výzkum technických zařízení pro potřeby scénického umění“, provází divadlo odnepaměti²⁾. V poslední době však nastávají zajímavé změny. Vědecké týmy pracující ve svých laboratořích „vystřídali“ amatérští nadšenci, kutilové a umělci. Vědecké teze a hypotézy vystřídaly blogy fanoušků DIY, složité měřicí přístroje nahradily malé a levné mikrokontroléry (Arduino apod.)³⁾. Na vývoji v této oblasti se již podílejí týmy umělců (performeři, tanečníci, umělci digitálních médií) a techniků (konstruktéři, vývojáři, programátoři). Komerční sféra na současný trend zareagovala a začala nabízet součástky přímo pro nástavbu na tyto vývojové platformy – viz např. webové portály Adafruit, Sparkfun aj. Programátoři se zaměřují na tzv. otevřené zdroje (open source), tedy programy, u nichž je možné individuálně upravovat jejich obsah, a tím funkci⁴⁾.

Divadlo chápané v širším slova smyslu nabízí ideální platformu pro výzkum a vývoj postupů bez nutnosti jejich uplatnění v reálném životě. Fenoménem dneškajsou např. interaktivní technologické sestavy5), které v rukou umělecké komunity DIY vykazují zajímavé výsledky v performativním umění. Za příklad mohou sloužit tři akce, které proběhly v nedávné době. Všechny jsou zajímavé z hlediska uplatnění nových technologií a mají zajímavý umělecko-společenský aspekt. Každá z nich má kulturní zázemí v jiné oblasti, všechny však prezentují současné hnutí DIY, propojující umění a techniku. Jejich společným jmenovatelem je však vždy světlo.

Obr. 1. Pracovní blokové schéma workshopu Biosenzory a světla v tanci (foto: Mária Júdová)

Obr. 2. Výroba senzorové jednotky – černá deska (wifi modul Sparcore) a červená deska (heart rate monitor) usazené na nepájivém poli (breadboard) (foto: Mária Júdová)

Biosenzory

V rámci festivalu Signal se 17. a 18. října 2014 uskutečnil workshop Biosenzory a světla v tanci. Jeho cílem bylo prozkoumat možnosti ovládání světla přímo pomocí biosignálů. Biosignály, které bez prostředně souvisejí s pohybem či, chcete- -li, tancem, (dech, pulz, svalová aktivita), zároveň v podstatě vybízejí ke scénickému zpracování. Umělecky zpracovat další vrstvu reálného bytí tanečníka na scéně je krásná umělecká meta. Lektoři Mária Júdová a Jonáš Svatoš toto pole už určitou dobu zkoumají a workshop byl jakousi praktickou prezentací jejich úsilí. Mária Júdová již také svou práci zúročila v tanečním představení Body (input), které mělo premiéru v červnu 2014 (obr. 1).

První den intenzivního workshopu si účastníci sestavili prototypy biosenzorů a připravili ovládání prostřednictvím protokolu DMX scénických LED světel tak, aby v reálném čase reagovaly na biosignály, které senzor z těla snímal (tep srdce, svalová aktivita). Ačkoliv přiložené blokové schéma vypadá jednoduše, rozběhnutí systému i zkušeným lektorům dalo pořádně zabrat. Jonáš Svatoš připravil patch v prostředí Pure Data (předprogamovaný modul ve vývojovém softwarovém prostředí), kde byly hodnoty biosignálu převáděny na intenzitu svitu LED svítidel. Pro tento účel si účastníci workshopu sestavili převodník USB/DMX z vývojové desky Arduino Uno.

Druhý den dílny byl věnován „ladění“ systému a přípravě na večer, kdy byl výsledek workshopu prezentován na akci BYOB (Bring Your Own Beamer)6) – viz obr. 2.

Obr. 3. Sólové taneční představení Body (input), (Mária Júdová – koncept, Andrej Boleslavský – vývoj a programování, Markéta Kuttnerová – choreografie, interpretace; představení zkoumá možnosti využití biosignálů pro generovaný videokontext; scénický prostor white cube8) v laboratoři Institutu intermédií při ČVUT), 26. 6. 2014 (foto: Mária Júdová)

Multimediální scénická tvorba

Druhým příkladem „technologického divadla“ byl interdisciplinární workshop studentů fyzického divadla JAMU v Brně a vizuální komunikce FMK UTB ve Zlíně, jenž se uskutečnil 5. až 8. listopadu 2014 v prostorách Klubu kultury v Napajedlích nedaleko Zlína. Ke spolupráci se studenty byli přizváni členové umělecké skupiny Opuka.

Zlínští studenti přijeli vybaveni již složenými technickými celky, které si podle slov pedagogů (MgA. Tomáš Hubáček, MgA. Bohuslav Stránský a MgA. Vašek Ondroušek) z 80 % připravovali sami. Brněnští studenti se přijeli seznámit s dosud pro ně věcí neznámou.

Během tří dnů vytvořili tři site-specific multimediální performance propojující pohybovou akci s videokontextem7). V každé z nich byl přitom využit jiný princip vytváření projekce: interaktivně generovaný obsah na základě hloubkového senzoru (Kinect), předem připravený a namapovaný obsah odbavovaný živě pomocí VJing programu a komplexní processing, využívající animace, generické prvky i čidla na platformě Isadora.

Tyto tři performance byly doplněny několika dalšími „profesionálními“ multimediálními představeními (Journeys to Fungalvaz, Opuka, Canvas 4D) a prezentovány veřejnosti v rámci komponovaného večera 8. listopadu 2014 pod názvem Minifestival multimediální scénické tvorby (obr. 4).

Obr. 4. Studentské představení s předem namapovaným videokontextem, odbavováno živě během představení (foto: Anna Poubová)

Cíle projektu se podařilo naplnit „na všech frontách“ – studenti získali interdisciplinární zkušenosti ze vzájemné spolupráce a navázali kontakty pro budoucí aktivity, zatímco Klub kultury Napajedla naplno využil technické možnosti svého unikátního audiovizuálního vybavení a umožnil široké veřejnosti setkat se s jinak okrajovou oblastí umění – multimediální scénickou tvorbou. A rovněž zájem veřejnosti byl – vzhledem k velikosti Napajedel – značný a program pestrý, díky délce jednotlivých performancí (povětšině krátké útvary) svižně ubíhající. Komponovaný večer přilákal návštěvníky i z nedalekého Zlína a Uherského Hradiště a divácké ohlasy byly pozitivní.

Festival světla Prototyp

V brněnské Richard Adam Gallery se 14. listopadu 2014 uskutečnil první ročník festivalu Prototyp, věnovaný světlu – třetí příklad insterdisciplinárního projektu. Nejprve se zastavme u samotného zrodu této akce – vznikla z popudu Veroniky Rejškové a Veroniky Hradilové, které se zhlédly ve „wearables“9). Původní záměr – uspořádat módní přehlídku s tímto tématem, nakonec přerostl v celovečerní světelnou show. K vidění (a vyzkoušení!) byly snad všechny současné trendy světelných technicko-uměleckých forem: cave, interaktivní performance, laserová harfa, videomapping, projekce, Kinect, wearables, VJing instalace a světelné žonglování (light juggling). Podívejme se alespoň na některé z technických „hraček“.

Obr. 5. Interaktivní performance Canvas 4D (foto: archiv Klubu kultury Napajedla)

Kinect

Kinect je prostorový senzor, vyvinutý firmou Microsoft. Ta jej uvedla na trh jako bezkontaktní hráčský senzor, který umožňuje ovládat hry přímo pohybem hráče. Vzápětí po uvedení na trh (2010) si však Kinect přisvojila komunita DIY, která se jej snažila „hacknout“, tedy vyrabovat jeho funkční prvky a použít je pro jiný účel. Ikonický sci-fi obraz – ovládání počítače pohybem ruky – najednou bylo možné realizovat pouhým zakoupením hráčské periferie a jejím správným přeprogramováním. Microsoft nakonec na snahy hackerů rezignoval (spočítal si, že tvoří nemalé procento zákazníků) a zpřístupnil zdrojový kód ovladače. Zajímavou interaktivní instalaci pro festival Prototyp připravili studenti Tereza Buryová (koncept) a Jakub Valtar (programování). Kinect snímal polohu návštěvníků na vyznačeném „hřišti“ a takto sebraná data byla zpracována v processingu, který vytvářel projekci avatara tvořeného Bézierovými křivkami. I přes svou jednoduchost byla instalace mezi návštěvníky velmi oblíbená a hodně z nich si ji na vlastní kůži vyzkoušelo.

Workshopy

Samotnou kapitolou na této akci byly workshopy, které už dávno nesplňují jenom úlohy vzdělávací. Na Prototypu proběhly v rámci celého večera tři workshopy. Na prvním si návštěvníci mohli vyrobit svítící origami, na druhém si mohli vytvořit vlastní svítící doplněk – wearables (květinovou brož, přívěšek na krk), na dalším měli možnost vyzkoušet si práci se světlem a fotografií na lightpaintingovém workshopu. V první vlně příchozích bylo hodně rodin s dětmi, proto se vrhli na vyrábění, a dětem se všechno svítící náramně líbilo. Samotné workshopy vedli studenti především pedagogické fakulty v Brně.

Obr. 6. Hlavní galerijní prostor vybavený trvalou instalací jedenácti projektorů se širokoúhlou optikou (foto: archiv Klubu kultury Napajedla)

Wearables

Vrcholem večera byla módní přehlídka. K vidění byly různé modely s nejrůznějšími druhy principů svícení (sestavené k příslušnému modelu) – LED pásky, El wire technika, UV barvy apod. Osobně jsem však nejvíce ocenil pohled na masu návštěvníků (podle pořadatelů 1 800!), mezi kterými bylo vidět velké množství wearables šperků a jiných svítících doplňků (obr. 7 až obr. 11).

Závěr

Tento článek rozhodně není vyčerpávajícím seznamem toho, co se děje na domácí scéně v této oblasti. Zmapovat všechny takové aktivity by bylo jistě chvályhodné, a určitě by to přesáhlo rozsah celého časopisu. Nicméně pokusil jsem se naznačit trendy, které používají elektroniku svým specifickým – „klientským“ (custom) – způsobem. Jestliže se tento trend odrazí i v mainstremové divadelní produkci, budou nuceni zareagovat i výrobci divadelní techniky. Například takový osvětlovací pult vybavený převodníkem jak digitálních, tak analogových vstupů a výstupů (I/O jednotka) by byla opravdu zajímavá věc!

Obr. 7. Příprava instalace od BASTL instruments (foto: Václav Mach)

Obr. 8. Žonglování si práci se světlem vzalo opravdu za své – náčiní s LED, LED pásky, El wire je již několik let na trhu; v současné době je řešeno především řízení, poslední novinkou je tzv. pixel juggling – LED pásky se rozsvěcují při pohybu a zanechávají za sebou stopu grafického vzoru či nápisu (foto: Václav Mach)

Obr. 9 Instalace s Kinectem se těšila velkému zájmu návštěvníků – na
vyzkoušení se často stálo ve frontě (foto: Václav Mach)

Obr. 10. Laserová harfa (foto: Václav Mach)

Obr. 11. Módní přehlídka (foto: Václav Mach)

Vysvětlivky

1) DIY – zkratka anglického „Do It Yourself“, tedy „udělej si sám“, rozšířený jev, který v současné době reaguje zejména na přebytek konzumní nabídky všeho na všechno. V ČR má dlouhou historii, ovšem původně z opačných příčin: nedostatku na socialistickém trhu.

2) Opravdu všem, které zajímá spojení divadla a technologie, doporučuji prohlédnout si on-line knihu Magic: Stage illusions and scientific diversions, including trick photography z roku 1897. Ač je to kniha vskutku historická, nabízí mnoho látky pro chápání širších souvislostí současného technologického „boomu“ v jevištním umění.

3) Vývojové platformy – programovatelné moduly určené pro výzkum: senzory, mikrokontroléry a mikropočítače používané mj. ke komunikaci mezi digitálním a reálným světem (physical computing). V současné době je již k dispozici několik platforem (Arduino, Raspberry Pi, Beaglebone), na něž jsou dále připojovány jednotlivé moduly (např. wifi modul, senzorický modul apod.). K vlastnímu zpracování dat je často využíváno počítačové programovací prostředí, graficky vizualizované, jako jsou třeba i zde zmíněná Pure data či vvvv.

4) Otevřené zdroje (open source) – software, jehož zdrojový kód je možné upravovat. Vlastník licence softwaru většinou zveřejní podrobnou dokumentaci a dovolí ho dalším vývojářům měnit. Výhoda tohoto systému je v masové základně po celém světě, kde jsou výsledky každého člena komunity dostupné všem (prostřednictvím sdílených diskusních fór apod.).

5) Interaktivní technologická sestava – pro potřebu tohoto článku se technologickou sestavou myslí i jednoduchý, ale funkční systém používaný v divadle. Interaktivní technologická sestava může být např. počítač s nainstalovaným prostředím pro Kinect, software na zpracování dat, Kinect a projektor. Sestava může být složena z individuálních komponent, jejichž kompatibilita by měla být ověřena.

6) BYOB – zkratka anglického „bring your own beamer“, tedy „přines si svůj vlastní projektor“, mezinárodní hnutí pořádající pod tímto sloganem jednodenní setkání všech příznivců videoprojekcí. Přes den zpravidla probíhají workshopy (s tematikou VJingu, videomappingu apod.), projekce zpravidla celou noc. Podmínka aktivní účasti je uvedena v názvu akce samotné. V Praze se už uskutečnily tři BYOB události, poslední jako doprovodný program v rámci festivalu Signal.

7) Videokontext – v současné době se nejen na jevišti stírá jakýkoliv rozdíl mezi jednotlivými druhy vizuálních digitálních médií (fotografie, předtočený film, videomapping, výstup libovolného grafického real time prostředí apod.). Proto se hovoří o videokontextu (představení s videokontextem – představení, které bude odbavováno mimo jiné i z projektoru).

8) White cube, také white box – scénický prostor, tedy boční stěny (či vykrytí), horizont i podlaha scény, je bílý, většinou používán pro projekci videokontextu představení. Často je v tomto prostředí projektor( y) jediným nebo hlavním zdrojem světla.

9) Přenosná zařízení (wearables) jsou elektronická zařízení nositelná přímo na těle nebo zařízení integrovaná do části oblečení. Zpravidla je to mikrokontrolér ovládající určité funkce (třeba blikání LED). Wearables mohou mít danou funkci nebo mohou sloužit jako svítící šperk.