Světelný design v kostce – Část 15 – Festivaly světla

Mezi 16. a 19. říjnem 2014 se Praha již podruhé stala dějištěm festivalu světla Signal – a přestože to byl teprve druhý ročník, umístil se v žebříčku evropských festivalů světla britského listu The Guardian hned na druhém místě! Pojďme tedy trochu podpořit národní hrdost a podívejme se na fenomén festivalů světla trochu blíže: Co od nich můžeme očekávat?
 

Co vlastně je festival světla? Jaké jsou festivaly světla v zahraničí? Jak jsou takové festivaly financovány? Jako spoluzakladatel a kurátor pražského festivalu Signal se pokusím nabídnout na tyto otázky odpověď.

 

Festivaly světla jsou pořádány po celém světě, mají nejrůznější obsahy a formy. V zásadě vždy jde o akce, které se konají po setmění v městském veřejném prostoru a nabízejí přehlídku umělecké či kreativní práce s umělým světlem. Je to tedy jakási dočasná „výstava“, ať již jde o objekty, instalace, či živé události typu performance nebo s prvky interaktivity.

U nás v Evropě podobné festivaly zpravidla trvají tři až sedm dní, během nichž se představují umělci pracující s aktuálními technologiemi v urbánním prostoru.
 

Na tyto festivaly (na jejich hlavní program) se většinou neplatí vstupné, to se zpravidla týká pouze vybraných doprovodných akcí, jakými jsou odborné konference, setkání s umělci či festivalové koncerty, výstavy, párty nebo představení.

 

 

Lokace jednotlivých děl jsou vybírány podle mnoha hledisek. Například u architektonických videomappingových projekcí je kromě architektonické či historické hodnoty třeba zvážit mnoho technicko-produkčních aspektů: kam budou umístěny projektory, jak silné musí být, zda máme od budovy dostatečný odstup pro projekci, zda nesvítíme přes komunikaci, zda je před budovou dost místa pro diváky, zda je na toto místo dobrý přístup, zda nebudeme rušit rezidenty zvukovou produkcí atd. Se světelnými instalacemi je to ještě obtížnější, protože každá je jiná. Jedna vyžaduje řeku či vodní hladinu, jiná zavěšení do prostoru, další třeba chce pracovat se sakrálním prostorem apod. Někdy hledáme instalaci pro místo, jindy místo pro instalaci. Je-li to možné, necháváme umělce, aby místo pro svou instalaci vybrali sami. Kromě silně frekventovaných míst (jako je v Praze Staroměstské náměstí, Kampa apod.) se snažíme nalézt i místa, která jsou pro obyvatele či návštěvníky města „neviditelná“, abychom je pro ně „objevili“. (Když zde říkám „my“, mluvím za kurátorský tým festivalu Signal, ale i za další evropské festivaly, s jejichž kurátory jsem se setkal.)
 

Pro realizaci festivalu světla potřebujeme ve městě primárně tmu. Ta v různých ročních obdobích na různých místech Evropy (natožpak na jiných kontinentech) přichází v různou denní dobu. Vzhledem k tomu, že v Evropě jsou světelné festivaly většinou koncipovány jako „akce pro celou rodinu“ a navíc vystavená díla často obsahují zvukovou stopu, bývají festivaly odsunuty více do podzimu nebo zimy. Jednoduše proto, že se dřív stmívá. Je jen několik výjimek – festivalů (např. v Lublani nebo v Toruni), které se konají v letním období.
 

Uvedený popis se vztahuje na nejfrekventovanější formát festivalu světla v Evropě, ale celosvětově bývá jejich podoba rozmanitější. V Asii jsou velmi oblíbené festivaly lampionů či plovoucích ohňů (Indie, Tchaj-wan), které jsou většinou spojeny s určitým náboženským svátkem.

Ve Skandinávii nebo v Japonsku se konají festivaly, které se soustřeďují např. jen na led (zmrzlá voda) a jeho kombinaci s ohněm či s umělým světlem. V Japonsku a v Číně jsou třeba vytvářeny ledové sochy se zafrézovanými LED pásy. V těchto zemích lze také najít festivaly zaměřené na vytváření obrovských imaginativních prostorových krajin z milionů diod LED.

 

 

Festivaly světla k sobě lákají velké množství návštěvníků z několika důvodů. Myslím, že tím hlavním je maximální bezbariérovost a přístupnost. „Vystavená“ díla zpravidla nekladou mezi sebe a návštěvníky žádné překážky: jazykové, sociální, ekonomické ani kulturní. Festival světla si může užít jak šedesátiletý uměnímilovný profesor starověké literatury, tak třeba i středoškolák z Rumunska, který je zrovna ve městě na turistickém výletě s rodiči. Díla, která jsou vystavována na většině festivalů světla, od návštěvníků nepožadují určité vzdělání, ekonomické zázemí, sociální postavení, kulturní ani technickou erudici. Přitom ale nabízejí překvapení, emoci, úžas, obraznost rozehranou na podkladu městského prostoru.
 

Festivaly světla jsou především noční oslavou města, lidí, kteří v něm žijí, kreativity a imaginace vystavujících umělců. Lze je chápat jako sdílený emoční či estetický prožitek ve veřejném prostoru města. To je hlavní společný jmenovatel a primární cíl festivalů světla, jak se v posledních několika letech v Evropě objevují. Aby dosáhly svého cíle, aktuální light-art díla (umělecká díla pracující se světlem) využívají zařízení, jakými jsou např. pohyblivé LED či HMI světlomety, laserové projektory, silné videoprojektory, tzv. motion cracking systémy (snímání pohybu), interaktivní technologie, ultrafialové světlo, polopropustné projekční plochy, vodní či kouřové projekční stěny atd.
 

V záplavě nových technologií je pak divák nezřídka vděčný i za návrat k jednoduchosti ohně či stínohry. Vystavená díla mívají velmi rozličnou formu. Často se objevují architektonické videomappingy, světelné skulptury, laserové projekce, architektonický světelný design či tzv. site-specific světelné intervence do existujících prostor. Stále populárnější jsou interaktivní instalace, ale až na výjimky je u nich obtížné najít takovou formu interakce, která umožní interagovat s instalací většímu počtu lidí najednou. Většinou zde funguje základní princip: čím jednodušší, tím lepší. Na letošním festivalu Signal byla např. k vidění další z interaktivních instalací Petra Nikla pracující se světlem a využívající čistě „analogovou“ či „mechanickou“ formu interakce. Takový typ interakce využívala i jedna z nejúspěšnějších instalací loňského ročníku s názvem CLOUD od kanadských autorů Caitlindy Brownové a Waynea Garretta.

Co se stavby programu týče, je k dispozici mnoho využitelných přístupů. Program festivalu Signal byl v rámci prvního ročníku sestaven jak z děl, která již existovala a do Prahy byla pouze přivezena, tak i ze zcela nových a pro Signal vytvořených děl (těch byla většina). Oslovené umělce a díla jsme buď vybírali na základě otevřené výzvy k podávání návrhů na vytvoření díla, nebo jsme oslovovali přímo vytipované umělecky zajímavé osobnosti. Umělci buď díla vytvářeli zcela bez pomoci festivalu, nebo využívali produkční, konzultační i technickou výpomoc.
 

 

Všechny tyto typy spolupráce při stavbě programu festivalu jsou běžné a zpravidla bývají využívány i v rámci jiných festivalů. Evropské festivaly – mezinárodní kontext V Evropě je festivalů světla v současné době již poměrně velké množství. Započítáme-li i jednodenní tzv. bílé noci, budeme se jistě pohybovat v řádu desítek velkých akcí.

Pro získání přehledu o akcích nejvýznamnějších je možné využít „TOP 10 evropských festivalů světla“, jak jej sestavil britský The Guardian:

 

Domnívám se, že by bylo na místě upozornit ještě na LUMIERE (Durham, Velká Británie) nebo Skyway (Toruň, Polsko). Producenti i programoví ředitelé a kurátoři uvedených festivalů se zpravidla znají a spolupracují spolu na koprodukcích některých děl, organizaci uměleckých rezidencí i na programové skladbě.

Navštěvují své festivaly navzájem a hledají inspiraci či naopak způsob, jak se od sebe odlišit. Každý z těchto festivalů je specifický již jen svým dějištěm. Každé z vyjmenovaných měst má jiného genia loci.

V každém z nich žijí trochu rozdílní obyvatelé a každé má trochu odlišnou historii. Amsterodam je jedinečný svými kanály, vlhkým počasím, všudypřítomnými cyklisty a nevídaným liberalismem. Eindhoven je vlastně takové příjemné nizozemské „maloměsto“, jehož moderní historie je však úzce spjata s rozvojem elektrického osvětlení. Lyon je nevelké multikulturní město s hlubokou historií atd.

Každý z festivalů využívá tato specifika svého města po svém. V Amsterodamu je speciální sekce festivalu vytvořená pro pohled z lodí brázdících kanály. V Eindhovenu lze najít zvláštní sekci zaměřenou na studentské, interaktivní a technologicky inovativní projekty. V Lyonu se při festivalu vždy koná velký průvod městem s velkoformátovými prosvětlenými papírovými sochami.
 

 

Zřejmě nejstarším evropským festivalem světla je právě lyonský Fête des Lumières. Je současně festivalem největším, nejdražším a nejnavštěvovanějším (více než 3,5 milionu lidí za čtyři dny, obyvatel Lyonu je přitom asi 1 milion). Celé město si festival hýčká, investuje do jeho podpory a do značné míry na něm závisí lyonský turistický ruch (pro všechny obchodníky ve městě jde svého druhu o Vánoce před Vánocemi).

Většina dalších evropských festivalů je mladá – konají se zpravidla ne déle než šest či osm let.

Amsterodamský festival má za sebou pouhé tři ročníky, ale je velmi úspěšný především díky kvalitní dramaturgii a těsnému napojení na podnikatele v oboru cestovního ruchu, což mu umožňuje pracovat se značně vysokým rozpočtem.
 

Jeden z nejmladších festivalů světla je pražský Signal, který se hned ve svém prvním ročníku stal jistým fenoménem nejen v ČR, ale právě i mezi zahraniční uměleckou veřejností. Do druhého ročníku otevřené výzvy podávání uměleckých projektů pro festival Signal 2014 jsme obdrželi 450 návrhů z celkem 27 zemí, z nich asi 90 z ČR. Na toto posílení kreativity v práci se světlem jsme hrdí stejně jako na fakt, že Signal loni navštívilo přibližně 250 000 lidí v průběhu čtyř dnů, a tím se stal hned v prvním ročníku kulturní akcí s nejvyšší návštěvností v ČR. Letos to bylo ještě asi o 100 000 návštěvníků více.

 

Celý tým festivalu si uvědomuje zodpovědnost, kterou na sebe bere tím, že realizuje akci s takovou přitažlivostí pro diváky ve veřejném prostoru hlavního města Prahy. Tlak na komercionalizaci tohoto prostoru a umělecké práce je velmi silný. Jsme ale rádi, že se i v ČR nacházejí partneři, kteří za podporu festivalu, jako je Signal, nežádají pouze potvrzení zvýšení svých prodejů, počtů hitů, sdílení, impresí atd. Jsme velmi rádi, že nacházíme partnery, kteří mají zájem spojit své jméno s čerstvým přílivem nové kreativity a imaginace do noční Prahy. Snažíme se tedy nacházet to nejlepší z umělecké práce s novými technologiemi či se světlem a nabídnout to komukoliv, kdo bude chtít zažít trochu jiné kouzlo Prahy.