Plovoucí jaderná elektrárna dodala první elektřinu do sítě

19. prosince 2019 začala plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov dodávat do sítě elektřinu. Událost získala na symbolice tím, že ve stejný den byl v Peveku, kde elektrárna kotví, rozsvícen novoroční strom.

Plovoucí elektrárna se skládá z jaderného dvojbloku (dva reaktory KLT-40S) a pobřežní infrastruktury. Vyráběná elektřina proudí do Čaun-Bilibinského energetického uzlu na Čukotce. Výroba elektřiny byla zahájena na základě provozního povolení vydaného ruským dozorným orgánem Rostechnadzorem a rozhodnutí společnosti Čukotenergo o připojení bloku v severní přenosové soustavě.

Generální ředitel Koncernu Rosenergoatom (provozovatel ruských jaderných elektráren a součást ruské korporace pro atomovou energii Rosatom) Andrej Petrov to komentoval slovy: „Dnes došlo k historické události, k prvnímu přifázování elektrogenerátorů Akademika Lomonosova k síti. Tím jsme udělali nejdůležitější krok na cestě k tomu, aby se Pevek stal energetickým hlavním městem regionu, opěrným bodem dalšího průzkumu západní Čukotky a klíčovým místem na Severní mořské cestě. Hlavní cíl letošního roku tím byl splněn a naším úkolem pro rok 2020 je uvést plovoucí elektrárnu do komerčního provozu.“

Elektrogenerátory Akademika Lomonosova mohly být připojeny k síti po jejich synchronizaci s parametry pevninské sítě. Předcházelo tomu dokončení výstavby pobřežních objektů, které zajišťují vyvedení výkonu z plovoucího bloku do sítě Čukotského autonomního okruhu. Dále si mnoho práce vyžádala stavba inženýrských sítí dálkového vytápění. Teplo začne jaderný blok dodávat na břeh v průběhu roku 2020.

Vedoucí Ředitelství pro výstavbu a provoz plovoucích jaderných elektráren Koncernu Rosenergoatom Vitalij Trutněv řekl: „Naši odborníci provedli rozsáhlý soubor zkoušek při různých stupních výkonu. Všechny činnosti nezbytné pro potvrzení spolehlivosti a bezpečnosti provozu plovoucího bloku byly provedeny v souladu s harmonogramem prací.“ Dále zdůraznil, že absolutní prioritou při výstavbě plovoucí jaderné elektrárny byla bezpečnost, a proto najíždění reaktoru na výkon probíhalo v několika etapách a během každé z nich probíhaly nejrůznější testy zařízení.

Uvedením Akademika Lomonosova do provozu se počet ruských jaderných elektráren zvýší z deseti na jedenáct. Navíc dojde vůbec poprvé v historii ruského jaderného průmyslu k tomu, že v jednom regionu federace budou provozovány dvě jaderné elektrárny zároveň.

Plovoucí jaderná elektrárna vzniká jako náhrada za Bilibinskou jadernou elektrárnu a Čaunskou uhelnou teplárnu. Po svém uvedení do provozu přebere Bilibinské elektrárně titul nejsevernější jaderné elektrárny na světě. Obě elektrárny leží za polárním kruhem a musí vzdorovat drsnému polárnímu klimatu. V zimě zde teplota dosahuje v extrému až -60 °C, v létě pak vystoupá k +14 °C.

Vývoj Akademika Lomonosova probíhal tak, aby měl velké projektové rezervy pro případné zvládání vnějších i vnitřních rizik. Elektrárna disponuje dvěma reaktory KLT-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MWe a tepelném 50 Gcal/h, což odpovídá spotřebě města se sto tisíci obyvateli. V současnosti Rosatom vyvíjí novou generaci podobných zařízení, optimalizované plovoucí jaderné elektrárny, které budou mít menší fyzické rozměry a vyšší výkon. Budou mít reaktory RITM-200M o celkovém výkonu 100 MWe.

Tiskové materiály Essential Communication