Osvětlování neosvětlitelných komunikací

Jsou místa, kde od domu k domu jsou cesty daleké a marné jest volání po zřízení vyhovujícího veřejného osvětlení. Není to možné bez nepřiměřených investic. Nebo prostě proto, že obecní pokladna zeje prázdnotou a dotační koruny jsou nedosažitelné. Ostatně, někdy by nepomohla ani dotace.

Jiný případ nastává tam, kde sice cesty daleké nejsou, ale není možné změnit nepřiměřené vzdálenosti světelných míst. Ať už z technických důvodů, nebo již uvedených. Neosvětlitelné jsou obce, kde horliví zástupci využili toho, že rozvodné závody překládaly vzdušné vedení do země. Horlivě, byť pochopitelně se do země přiložila kabeláž pro veřejné osvětlení. Ona nežádoucí snaživost však způsobila to, že se tak událo bez konzultace s někým znalým oboru osvětlování. Místní elektrikář to je jen velice vzácně. Stožáry byly umístěny bez řádné rozvahy – „po citu“. Což se jen zřídka shoduje s realitou. Důsledkem je to, že světelná místa jsou ve vzdálenostech 50, 60 i více metrů. Takovou komunikaci lze jen těžko slušně osvětlit. Podobná situace nastává i tehdy, když v tak nepříznivých roztečích jsou sloupy odedávna, a není síly, která by prosadila jejich zahuštění.

Obr. 1. Vzdálenost 10 m mezi měřenými body by znamenala, že rozteč stožárů je 100 m; ve skutečnosti je zhruba 40 m; norma připouští rozteč maximálně 3 m; v příčném směru měření na krajnici a uprostřed vozovky je v rozporu s normou, podle šířky vozovky (odhadem 10 m) by mělo být asi sedm kontrolních míst (neznám přesně šířku vozovky, ale jistě není 4,5 m na hlavní ulici města P.); uvedení průměrné hodnoty na setiny a rovnoměrnosti na stotisíciny má „ohromit“ a přesvědčit zákazníka o přesnosti měření, ale opak je pravda

Jak z toho ven

Takové úseky považuji za neosvětlitelné. Neosvětlitelné tak, aby byly splněny normové hodnoty.

Někdy je šance zjednat „administrativní“ nápravu. Například tam, kde je požadované osvětlení na úrovni třídy M technicky nerealizovatelné, ale přitom je možné kritický úsek osvětlit tak, aby byly splněny požadavky některé ze tříd skupiny P. Pak lze někdy provést úpravu takovou, aby bylo možné zatřídění změnit. Aniž by byla ohrožena bezpečnost. Například omezit dovolenou rychlost. To lze třeba dodatkovou tabulkou omezující maximální rychlost na 40 km/h v době provozu veřejného osvětlení. Obávám se však, že často nebudou splnitelné ani mírné požadavky.

Uvedené je však přípustné jen v některých případech, které dovolují normy [1], [2].

Výběrové řízení

Obec vypisuje výběrové řízení. Nemůže do technického zadání vložit požadavek na dodržení norem. Na to nemá síly, prostředky, žel často ani vůli. Nebude-li však vyžadovat kvalitní osvětlení, může se dočkat toho, že vyhraje nabídka, která snad přinese úspory, ale osvětlení bude horší než to stávající. A nejen to, bude horší než jiná nabídka. Proč by uchazeč nenabídl svítidla s nízkým příkonem, když je naprosto lhostejné, zda na komunikaci bude vidět nebo ne? Korektní dodavatel se bude snažit o co nejkvalitnější osvětlení. Ve srovnání s nesolidním uchazečem bude solida drahý a energeticky náročný – nemá šanci uspět.

Tomu lze zabránit tak vložením podmínky do textu, že osvětlení musí zajistit alespoň stejně kvalitní osvětlení, jako je současné. Ovšem ani to není řešení, jestliže obec nebude spolupracovat s kvalifikovanými a nezávislými odborníky. Nedej bože, aby prokázání splnění této podmínky bylo ponecháno na dodavateli. Viděl jsem nejedno zmanipulované měření, které dokonce autorizovala osoba s akreditací. Samozřejmě, že výsledky byly vyhovující. Nějak se vytrácí profesionální čest. Na obr. 1 je „měření“ stažené z webové prezentace dodavatele osvětlení. „Doložil“, že osvětlovací soustavy splnily požadavek zadání. Skutečnost je zcela jiná. Věrohodné posouzení neposkytne ani subjektivní hodnocení. „Okometrická“ metoda je naprosto zavádějící. Důvodů je více. Oko nemá paměť. Není schopné rozlišit různé hladiny osvětlení. Vnímá jasové kontrasty, nikoliv absolutní hodnoty. Adaptuje se na téměř jakékoliv zrakové podmínky, oslnění si často lidé zaměňují s dostatkem až nadbytkem světla – „krásně“ se tomu říká „přesvětlení“. Nejednou se ukázalo, že scéna je nově osvětlena hůř, než byla osvětlena před rekonstrukcí. Přitom by pozorovatel dal ruku do ohně za to, že je osvětlená lépe. Příklad takové realizace je na obr. 2 a obr. 3. Je tedy nezbytné nějakým způsobem „donutit“ uchazeče, aby podal nabídku, která zajistí co nejlepší osvětlení obce, byť nenormové.

Obr. 2. Původní osvětlení komunikace – udržovaný průměrný jas je 1,5 cd·m^–2; na hranici požadované hodnoty pro komunikaci třídy M2 (tehdy ME2); jde o jiné město než na obr. 1

Obr. 3. Táž komunikace jako na obr. 2 po rekonstrukci osvětlení – udržovaný průměrný jas je 1,0 cd·m^–2; zdá se to až neuvěřitelné, ale opravdu tomu tak je; dlužno přiznat, že soustava vykazuje lepší celkovou i podélnou rovnoměrnost než ta původní (ale i ta vyhověla), ovšem průměrný jas je na dvou třetinách požadovaného, tedy naprosto nevyhovující

Porovnání nevyhovujícího

Jednou z možných cest je navrhnout určité kritérium míry splnění parametrů osvětlení. Obec může, lépe řečeno – musí požadovat světelnětechnické výpočty i v situaci, kdy se nepožaduje splnění norem, ale přesto se domáhá co nejlepšího osvětlení. To je zcela pochopitelné, lépe řečeno nezbytné.

V případě, že bude spolupracovat s dostatečně kvalifikovanou osobou, již z předložených výpočtů je možné odhalit nepoctivé nabídky. Není výjimečné, že mnozí podomní prodavači „LED lamp“ (to, co prodávají, často nelze považovat za svítidla) nejsou s to doložit výpočty. Neznají fotometrické vlastnosti svítidel (pardon, lamp), často ani neumějí počítat (teď nemyslím zisky). Případně si jsou vědomi toho, že výpočet prokáže nekvalitu jejich zboží. Vypadnou dobrovolně ze soutěže.

S ověřenými výpočty lze pracovat dále. Navzájem porovnat jednotlivé nabídky a najít tu, která předkládá nejméně nedostatečnou osvětlovací soustavu. V rámci výběrového řízení lze jednotlivým kritériím (kvalita, cena, záruky atd.) přiřadit různou váhu.

Bez trochy počtů se nelze obejít. Pro posouzení míry splnění parametrů osvětlení bude zmíněná váha kvality osvětlení označena jako VS a hodnota, které dosáhne váha nabídky nějakého uchazeče V_SU. 

Vyhodnocení bude provedeno pro n neosvětlitelných úseků pomocí vztahu:

kde koeficient M_i je dílčí příspěvek pro i-tý úsek délky l_i. Stanoví se při celkové délce neosvětlitelných úseků v obci l_C takto:

kde
X_U, ϒ_U jsou hodnoty vybraných parametrů osvětlení (např. průměrná udržovaná osvětlenost a rovnoměrnost osvětlení) dosažené uchazečem,
X_N, ϒ_N normové hodnoty vybraných parametrů osvětlení,
A, B konstanty určující, jaký důraz je kladen na tu kterou veličinu. Platí A + B = 1.

Aby kritérium neposkytovalo výsledky vyšší, než je zvolená hodnota VSU, tak v případě, že kterákoliv z dosažených hodnot bude vyšší než normová, dosadí se do vztahu právě ta normová. Jde o jisté znevýhodnění soustav překračujících minimální požadavky, ale jiné cesty není. Nebo mě alespoň nenapadla. Bude-li např. rovnoměrnost osvětlení 0,5 a norma požaduje pouze 0,35, do vztahu se zadá hodnota 0,35. Posuzovaných veličin může být víc (A, B, C…, když A + B + C + … = 1). Potom se ovšem vyhodnocení stává složitějším. Řekl bych, že zbytečně.

Závěrem

Na závěr několik příkladů, které ukazují, jak jednoduché je použití uvedených „složitých“ vztahů.

Příklad 1 – Obec se rozhodne, že na komunikacích třídy osvětlení M bude kritériem udržovaný jas a celková rovnoměrnost osvětlení. Zvolí velikost konstant A = 0,6 a B = 0,4. Pro třídu osvětlení M6 jsou požadovány hodnoty udržovaného jasu 0,3 cd·m^–2 a rovnoměrnost 0,35. Vztah pro výpočet M_i bude po úpravách:
M_i = (2L_U + 1,14U_OU)l_ⁱ/l_C
Podobně by bylo možné zjednodušit vztahy i pro jiné třídy osvětlení skupiny M nebo pro třídy skupiny P. Například pro stejné A a B ve třídě osvětlení P5 s požadavkem na udržovanou osvětlenost 3 lx a minimální osvětlenost 0,6 lx bude:
M_i = (0,2E_U + 0,67E_minU)l_i/l_C
„Složité“ vztahy se tak omezí na prosté počty. Není problém zvládnout vyhodnocení pomocí jednoduchého tabulkového programu.

Příklad 2 – Úsek dlouhý 100 m, celková délka 1 000 m, požadovaná třída osvětlení M6. Udržovaný jas „nabízený“ uchazečem je 0,2 cd·m^–2, celková rovnoměrnost 0,3. Když bude kritérium nastaveno podle prvního příkladu, dílčí váha bude:
M_i = (2 × 0,2 + 1,14 × 0,3) × 100/1 000 = 0,074
Podobně v případě komunikace třídy P5 s vypočtenou průměrnou udržovanou osvětleností 2,5 lx a minimální 0,5 lx a délkou 200 m bude:
M_i = (0,2 × 2,5 + 0,67 × 0,5) × 200/1 000 = 0,167

Příklad 3 – Stejné zadání jako v předešlém příkladu, pouze udržovaný jas je 0,45 cd·m^–2.
M_i = (2 × 0,3 + 1,14 × 0,3) × 100/1 000 = 0,094
resp. udržovaná osvětlenost pro třídu P5 bude 4 lx
M_i = (0,2 × 3 + 0,67 × 0,5) × 200/1 000 = 0,187.

Není složité sestavit tabulku, která vše vyhodnotí – viz tab. 1.

Literatura:
[1] ČSN CEN/TR 13201-1:2016. Osvětlení pozemních komunikací – Část 1: Výběr tříd osvětlení.
[2] ČSN P 36 0455. Připravuje se, v platnosti bude pravděpodobně na podzim 2016.

---

Článek v elektronické listovací verzi časopisu Světlo č. 5/2016 naleznete zde.