Jedinou jistotou je dnes absolutní nejistota

Už za tři týdny se v Hradci Králové uskuteční jubilejní dvacátý ročník konference Teplárenského sdružení ČR, nově pod názvem Dny teplárenství a energetiky. O čem budou odborníci 23. – 25. dubna diskutovat? Především o budoucnosti českého ale i evropského teplárenství. Letos se totiž láme chleba.

Ať se v evropské energetice odehrává cokoliv, nezůstane to bez vlivu na teplárenství. V posledních letech, kdy se do energetiky stále více promítají různá politická přání, jde zpravidla o vliv negativní. Právě téma teplárenství v ČR – jeho potenciál a budoucnost, otevře dvacátý ročník konference pořádané Teplárenským sdružením ČR. Podle Martina Hájka, ředitele sdružení, stojí dnes evropské teplárenství na křižovatce.

Konflikt současné evropské energetické politiky podle něj pramení ze střetu mezi dvěma základními přístupy: na jedné straně je Německo, prosazující model založený na dotacích všeho druhu, na druhé straně pak státy bývalého východního bloku, které paradoxně jako jediné dosud drží politiku volného trhu s energií s minimem státních zásahů. „Chceme návrat k liberálnímu trhu s elektřinou, což samozřejmě není otázka několika měsíců. Náprava pokřivených ekonomických vztahů může trvat i deset let, alternativou je ale jen energetika trvale řízená přes dotace státem jako zemědělství,“ říká Hájek.

Evropa na rozhraní

Kriticky se k evropské energetické politice staví i Jiří Feist ze společnosti EP Energy, který bude na konferenci mluvit na téma přípravy nového modelu trhu s elektřinou: „Liberalizovaný trh s elektřinou, postupně zaváděný od roku 1996, je deformován dalšími a dalšími regulatorními a legislativními zásahy Evropské komise. Důsledkem je, že tržní model, který měl být výsledkem, má pouze omezenou funkčnost. Hlavními příčinami jsou zavedení subvenčního trhu pro obnovitelné zdroje a nefunkční systém obchodování s emisními povolenkami, do kterého je zahrnuta jen část emitentů CO2. Důsledkem je, že Evropa má více než dvaapůlkrát dražší elektřinu než například USA a ztrácí tak svou konkurenceschopnost.“
Česká republika prozatím těží z toho, že disponuje velkým přebytkem výkonu a patří tak k největším exportérům energie. Výhodou je skladba českých elektráren – díky tomu, že pracují na uhlí a jádru, jsou schopny vyrábět za velmi nízké ceny. Plynové elektrárny, které byly ještě před pěti lety považovány za nejperspektivnější v souvislosti s modelem podpory obnovitelných zdrojů, se dnes naopak odstavují. Vzhledem k nejistému trhu ovšem nikdo nechce investovat do výstavby nových elektráren.

O aktuálním postoji Bruselu k situaci v evropské energetice bude na konferenci pořádané Teplárenský sdružením hovořit europoslanec Evžen Tošenovský: „Evropa si i v souvislosti s aktuální situací na Ukrajině stále naléhavěji uvědomuje, že pro energetickou bezpečnost členských států jsou klíčové domácí suroviny a nerostné bohatství.“ Podle něj je nezbytné najít rovnováhu mezi řešeními, která jsou šetrná k životnímu prostředí a zároveň neohrožují konkurenceschopnost Evropy. Vystoupení europoslance Tošenovského i diskuse k tématu budou součástí čtvrtečního bloku: Vize 2030: teplo stále dostupné.

Energetické (ne)jistoty

Pochybnosti o přínosu dalšího nárůstu výroby energie z obnovitelných zdrojů vyjadřuje také Pavel Noskievič z Výzkumného energetického centra VŠB - Technické univerzity Ostrava. Podle něj jsou reálné možnosti obnovitelných zdrojů již z podstatné racionální části vyčerpány. Další zvyšování podílu v energetickém mixu bude ohrožovat konkurenceschopnost, deformovat tržní prostředí a snižovat spolehlivost dodávky energie. Podmínkou dalšího rozvoje je zvládnutí akumulace energie, zvláště pak elektřiny, v dostatečně velké kapacitě.

Zdravý rozvoj může podle Noskieviče probíhat pouze v tvůrčím a konkurenčním prostředí a měl by vést k efektivnímu a nediskriminačnímu využívání všech dostupných zdrojů a racionálnímu hospodaření s energií. Přednáška Pavla Noskieviče Energetické (ne)jistoty bude součástí čtvrtečního bloku s názvem „Čím budeme topit? Jaká je budoucnost uhlí, plynu, biomasy?

Otázkou je, jakým způsobem se stát vypořádá s požadavky Evropské unie na povinné úspory energie, a jak chce naplnit směrnici o energetické efektivitě. Připravuje se pro úsporná opatření nějaký zákon, a jak chce stát motivovat občany i firmy, aby energií šetřili? Nejen na tyto otázky odpoví Na Dnech teplárenství a energetiky Pavel Gebauer z Ministerstva průmyslu a obchodu v bloku Energetická efektivita – Bude stát vyžadovat povinné úspory? Na téma naváže František Moler z TZÚS Praha s přednáškou k Systému managementu hospodaření normy ČSN EN ISO 50001:2012.

Emisní limity – hrozba pro teplárny?

Citlivým bodem evropského teplárenství je otázka emisních limitů, kterým bude věnován jeden z ranních bloků třetího dne konference. Dosud jsou stále, pokud jde o emisní limity, v hledáčku vlád největší producenti emisí.
„Výroba tepla je dnes již konkurenční, proto je potřeba to respektovat při formování regulačních a legislativních rámců, které zatím bohužel nevytvářejí rovné podmínky pro všechny subjekty v oblasti nákladů, ať už jde o zahrnutí jen části emitentů CO2 do systému nákupu povolenek či plnění technických parametrů účinnosti,“ říká Jiří Feist.

V současné době Evropská unie připravuje legislativu, která by platila i pro zdroje menší než 50 MW, konkrétně od 1 do 50 MW. Problém ovšem je, že polovina emisí pochází ze zdrojů s příkonem nižším než 1 MW. „Extrémní tlak na větší zdroje bude nakonec z hlediska kvality ovzduší úplně kontraproduktivní. Ve chvíli, kdy velké zdroje budou kvůli požadavkům Bruselu neúměrně drahé, lidé se od velkých tepláren odpojí a pak už na ně bude jakákoli legislativa týkající se vypouštěných emisí krátká,“ říká Martin Hájek.

Využití komunálních odpadů v energetice

Sledovaným tématem konference bude i otázka využití komunálních odpadů. Zájemci o tuto problematiku se sejdou ve čtvrtek v 9:00 v přísálí velkého sálu, kde proběhne blok nazvaný: Odpady a jejich využití v energetice.

Pro obec je možnost energetického využití odpadu velmi přínosná: na jedné straně řeší problém nakládání s odpadem a současně pomáhá řešit otázku vytápění. Největší bariérou jsou v tomto případě vstupní investice a také to, že skládkování je v současnosti velmi levné, navíc podporované „skládkovou“ lobby. „Před lety bylo potřeba rychle zavřít staré skládky, které nevyhovovaly evropským standardům a založit větší množství nových. Stát zvolil řešení dát obcím peníze z jejich provozu, aby nové skládky na svém území povolily. Jenže ty obce, v jejichž katastru skládka leží, i skládkovací firmy dnes mají ze skládek velmi slušné živobytí a nechtějí se jich vzdát, i když doba je už úplně někde jinde a skládkování je naopak potřeba ukončit,“ uzavírá Martin Hájek.

Bližší info o Dnech teplárenství a energetiky naleznete na www.dny-teplarenstvi-a-energetiky.cz

Foto: stockmedia.cc