Jak by mohla vypadat nová vyhláška 50 - 3. díl
4. 9. 2018 | Ing. Jiří Sajner | www.eel.cz
První část článku ZDE Druhá část článku ZDE
Opakuji: Vyhláškou je požadováno, aby alespoň jeden z těchto dvou pracovníků měl odbornou způsobilost nejméně podle § 6. Protože není v organizaci při počtu dvou pracovníků zajišťována kontrola pracovníkem odpovědným za řízení činnosti jako v případech uvedených v § 11 odst. 4 vyhlášky, je třeba znovu připomenout, že je vhodné, aby organizace pro tyto případy pověřovala řízením činnosti přednostně pracovníka s odbornou způsobilostí podle § 7.
Pokud organizace pracovníka s odbornou způsobilostí podle § 7 nemá, může pověřit v souladu s vyhláškou činností na elektrických zařízeních pracovníka s odbornou způsobilostí podle § 6. Tento pracovník však po jednom roce další praxe již může být, po ověření znalostí další zkouškou, zařazen do § 7. Shodně je třeba posuzovat případ, kdy je v organizaci jen jediný pracovník.
Opět je třeba připomenout, že organizace si musí ve svých místních provozně bezpečnostních předpisech definovat příslušná názvosloví, s ohledem na neplatnost dříve vydaných norem či nezávaznost nových dokumentů (ČSN EN 50110-1 ed. 2 a TNI 34 3100). Viz povinnost vyplývající ze zákoníku práce, tj. vyhledání rizik a vypracování odpovídajících opatření zapracovaných v provozně bezpečnostních předpisech.
Pozor na rozdíly v definicích jednotlivých výše citovaných předpisů.
K této problematice musí organizace přistupovat velmi zodpovědně a vyškolit pracovníky a následně si ověřit jejich správné chápání stanovených pravidel akceptovaných organizací a zapracovaných do místních provozně bezpečnostních předpisů. Opět je třeba připomenout, že jde o zásadní definování těchto pojmů v zájmu následného bezpečného vykonávání činností pracovníků ve vztahu k elektrickým zařízením. Pokud by u pracovníků nebyla jistota v jednoznačném pochopení těchto pojmů, nebylo by možné vyloučit jejich případné chybné posouzení situace na pracovišti.
Zejména ověření bezchybných znalostí výše uvedených pojmů musí být součástí každé zkoušky nebo přezkoušení. Jde o osvojení znalostí pro následné bezchybné postupování a rozhodování při činnostech na elektrických zařízeních.
Při sdružování pracovníků do skupin při činnostech ve vztahu k elektrickým zařízením vyžadujících odbornou způsobilost nejméně podle § 5, musí být požadavky uvedené v § 11 odst. 3 a odst. 4 vyhlášky aplikovány následovně:
Skupina dvou pracovníků pracujících na stejném pracovišti musí být vždy sestavena tak, aby alespoň jeden z nich měl odbornou způsobilost nejméně podle § 6 a tak mohla být zajištěna zásada jediného odpovědného vedoucího. Tato zásada musí být vždy při činnosti na elektrických zařízeních dodržována.
Stejně tak skupina tří a více pracovníků pracujících na stejném pracovišti musí mít alespoň jednoho pracovníka s odbornou způsobilostí nejméně podle § 7, který je organizací určen jako vedoucí pracovní skupiny.
Jde-li však o případ, kdy jednotliví pracovníci pracovní skupiny pracují jen podle pokynů pracovníka, který má odbornou způsobilost alespoň podle § 7 vyhlášky, je možné pokládat za vedoucího pracovní skupiny tohoto pracovníka, přičemž tento pracovník nemusí být při činnosti pracovní skupiny vždy bezprostředně přítomen na pracovišti. Každý z členů pracovní skupiny musí mít v tomto případě vydány pro práci příslušné pokyny individuálně a musí mít i logicky odpovídající odbornou způsobilost pro daný druh činnosti. Pokud by však na tomto pracovišti nastaly situace, že by bylo nutné činnost pracovníků koordinovat a vydávat další pokyny nebo zpřesňovat pokyny dříve vydané, musí mít ten, kdo tyto úkony bude provádět, odbornou způsobilost nejméně podle § 7 vyhlášky. Pozor však: v případech činností, které jsou vykonávány na podkladě vydaného příkazu B, a v případech, kdy byl dříve v ČSN 34 3100 podle čl. 96 požadován dozor při práci. V těchto případech byla přítomnost vedoucího pracovní skupiny na pracovišti logicky vždy vyžadována.
Poznámka: V této souvislosti je třeba znovu upozornit na povinnost organizace, kdy při stávající absenci dříve závazných norem, které takovéto případy řešily, mít vypracovány svoje místní provozně bezpečnostní předpisy, ve kterých budou stanoveny přesné dispozice, jak se v jednotlivých situacích chovat. Tedy přesně stanovit, kdy může být činnost vykonávána podle pokynů, s dohledem nebo pod dozorem, s určením odborné způsobilosti jednotlivých pracovníků atd…
Pro ilustraci jsou obvyklé sestavy pracovníků ve skupinách, kdy je při jejich činnosti požadována odborná způsobilost nejméně podle §5, jsou pro příklad dále uvedeny. Tím se osvětlí požadavky uvedené v odst. 3 a 4 § 11 vyhlášky:
Skupina o dvou pracovnících
§ 5 § 6 § 5 § 7 § 7 § 7
§ 6 § 6 § 6 § 7
Skupina o třech pracovnících
§ 5 § 5 § 7
§ 5 § 6 § 7
§ 6 § 6 § 7
§ 6 § 7 § 7
Tyto skupiny mohou být samozřejmě sestaveny i jinak, s větším počtem pracovníků ve skupině, vždy však musí být splněny požadavky odstavce 3 a 4 § 11 vyhlášky. Logicky platí uvedené pravidlo i pro vícečetné skupiny pracovníků s různým stupněm odborné způsobilosti. U těchto skupin zůstává požadavek, aby alespoň jeden z pracovníků měl odbornou způsobilost podle § 7.
Skupina by mohla být, s ohledem na charakter činnosti, sestavena i z pracovníků s vyšší kvalifikací, např. všichni by měli § 7.
Obecně však musí být dodržována zásada jediného vedoucího pracovní skupiny. Jaká pravidla platí pro určení vedoucího pracovní skupiny, musí organizace jednoznačně stanovit před zahájením činnosti.
Jinak mohou být tyto skupiny doplněny o další pracovníky, jejichž zařazení požaduje odborné vzdělání (např. § 9), ale i pracovníky, pro jejichž zařazení se odborné vzdělání nepožaduje (§ 3 a § 4).
V případě, že např. skupina o dvou pracovnících, kdy činnost skupiny vyžaduje odbornou způsobilost nejméně podle § 5, bude doplněna o revizního technika (§9) a ten se činnosti skupiny účastní, tato skupina se již z hlediska požadavku na vedoucího pracovní skupiny mění na skupinu tří pracovníků a vedoucím pracovní skupiny pak logicky musí být pracovník s odbornou způsobilostí nejméně podle § 7.
Pokud se tato skupina o počtu dvou pracovníků rozšiřuje o pracovníky pouze s odbornou způsobilostí podle § 3 a § 4, pak to na výši odborné způsobilosti vedoucího pracovní skupiny nevyvolává požadavek na vyšší odpovídající zařazení. Postačí nadále podle § 6. Jde o to, že v tomto případě pracovníci s odbornou způsobilostí podle § 3 a § 4 nemohou vykovávat činnosti vyžadující odbornou způsobilost nejméně podle § 5 tak, jak vyhláška definuje.
Způsoby řízení činností a postupy při výkonu vlastní činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením byly tehdy aplikovány v souladu s příslušnými prováděcími předpisy (čs. normami).
Skutečnost, že organizace nemusí v případech, kdy pověřuje činností na elektrických zařízeních nejvíce dva pracovníky nejméně s odbornou způsobilostí podle § 5, ustanovit vedoucího pro vedení všech pracovníků vykonávajících činnosti ve vztahu k elektrickým zařízením v organizaci (tedy organizace má pouze dva pracovníky s uvedenou odbornou způsobilostí), neznamená, že by řízení činnosti pracovníků (a tedy odpovědnost organizace) nebylo vůbec řešeno. I v těchto případech si musí organizace zajistit plnění všech povinností, které jí vyplývají z titulu provozování elektrických zařízení.
V případech, kdy jde o možnost rozšiřování skupin vedených pracovníky s odbornou způsobilostí podle § 6, je třeba k těmto možným situacím přihlédnout a ověřit znalosti pracovníků, kteří připadají v úvahu k vedení skupiny pracovníků, vždy předem.
Vraťme se ještě k několika příkladům, kterými se osvětlí povinnosti organizace při složení (rozšiřování) počtu pracovníků v pracovních skupinách, a pokusme se znovu v této souvislosti osvětlit i požadavek na odbornou způsobilost pracovníka, který skupinu řídí.
- Základní pracovní skupinu v sestavě dvou pracovníků s odbornou způsobilostí, např. s § 5 a § 6, bude s ohledem na požadavky činnosti pracovní skupiny třeba doplnit o další tři pracovníky s odbornou způsobilostí podle § 3, § 3 a § 4. V souladu s požadavky vyhlášky stačí, aby vedoucí pracovní skupiny měl i nadále stávající odbornou způsobilosti nejméně podle § 6. V tomto případě nejsou požadavky na vyšší stupeň odborné způsobilosti pracovníka vedoucího pracovní skupinu z důvodu rozšíření počtu členů pracovní skupiny (§ 11 odst. 3 vyhlášky).
- Základní pracovní skupina pracovníků v sestavě dvou pracovníků s odbornou způsobilostí podle § 5 a § 6 bude s ohledem na požadavky činnosti pracovní skupiny zapotřebí doplnit o další dva pracovníky s odbornou způsobilostí podle § 4 a § 9. Požadavek na odbornou způsobilost pracovníka vedoucího pracovní skupiny (§ 6) bude již pro tuto sestavu pracovníků, vzhledem k zařazení pracovníka s odbornou způsobilostí podle § 9, vyšší, tj. vedoucí této pracovní skupiny bude muset mít odbornou způsobilost nejméně podle § 7. Revizní technici jsou v souladu s jejich odbornou způsobilostí pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mohou vykonávat činnost na elektrických zařízeních, a tak tedy pro odbornou způsobilost pracovníka vedoucího pracovní skupiny platí logicky požadavek uvedený v § 11 odst. 4 vyhlášky, protože pracovní skupina má již tři pracovníky s odbornou způsobilostí nejméně podle § 5 vykonávající činnost na elektrických zařízeních.
- Rozšiřuje-li se pracovní skupina tří pracovníků s odbornou způsobilostí nejméně podle § 5, tj. např. § 5, § 6 a § 7, o další pracovníky libovolné odborné způsobilosti, nejsou již další požadavky na výši odborné způsobilosti pracovníka vedoucího pracovní skupinu, tj. postačí jeho odborná způsobilost podle § 7.
V této souvislosti je třeba ještě upozornit na skutečnost, že pracovníci s odbornou způsobilostí podle § 9 se musí v těchto případech plně podrobit příkazům vedoucího pracovní skupiny (viz rovněž komentář k § 9).
V odstavci 6 § 11 vyhlášky je upozornění na zvýšené riziko při zácviku zaškolovaných pracovníků, a tedy důraz na dozor nebo dohled při jejich činnosti vykonávané ve vztahu k elektrickým zařízením ve vazbě na druh a napětí a jejich nabyté znalosti. Dříve vždy v souladu s požadavky tehdy platné ČSN 34 3100 a normami přidruženými (viz též komentář k § 5 vyhlášky). V současnosti v souladu s požadavky a dokumenty vydanými organizací (provozně bezpečnostními předpisy zpracovanými ve vazbě na zákoník práce).
Výběru pracovníků, kteří jsou pověřování vedením těchto pracovníků, tj. dozorem nebo dohledem, musí organizace věnovat pozornost tím, že vybírá vždy jen ty nejzkušenější pracovníky pro ten či onen charakter činnosti.
§ 12
Zápočet doby praxe
(1) Do doby praxe potřebné pro nabytí některé z odborných způsobilostí uvedených v § 6, 7 a 9 se započítává doba montážní, údržbové nebo jiné provozní praxe na elektrickém zařízení příslušného druhu a napětí 7).
(2) Do doby praxe potřebné pro nabytí odborné způsobilosti uvedené v § 7 a 9 se započítává také doba praxe získaná při technické kontrole nebo při spoluúčasti na revizích elektrických zařízení.
(3) Do doby praxe potřebné pro nabytí odborné způsobilosti uvedené v § 7 se započítává také doba praxe získaná při projektování elektrických zařízení, je-li doplněna praxí podle odstavce 1 v trvání nejméně jednoho roku.
(4) Do doby praxe potřebné pro nabytí odborné způsobilosti uvedené v § 9 se započítává také polovina doby praxe získané při projektování elektrických zařízení, je-li doplněna praxí podle odstavce 1 v trvání nejméně jednoho roku.
(5) Do doby praxe potřebné pro nabytí odborné způsobilosti uvedené v § 8 se započítávádoba při projektování elektrických zařízení nebo spoluúčast na projekční činnosti v oboru elektro.
Doba praxe uvedená v odstavcích 1 až 5 získaná před více než pětiletým přerušením se započítává do celkové doby praxe jen svojí polovinou.
Komentář k § 12 – Zápočet doby praxe
Požadavky se v praxi osvědčily, u některých stupňů odborné způsobilosti byla upravena požadovaná doba praxe s ohledem na zkušenosti z praxe. Viz příloha č. 1.
Zápočet doby praxe byl převzat bez podstatných změn proti tehdy platným požadavkům. Vlastní praxi a její charakter musí mít pracovníci vždy řádně doloženy potvrzením organizace, ve které praxi získali. Doba vojenské služby se započítává jen tehdy, je-li doložena potvrzením vystaveným vojenskou správou, ze kterého bude patrná doba i druh praxe. Za potvrzení odborné způsobilosti je možné uznat i řádně vedené kvalifikační knížky. Případné výjimky jsou řešeny v § 16 vyhlášky.
Co se rozumí elektrickým zařízením příslušného druhu a napětí požadovaném podle odst. 1 vyhlášky, bylo připomenuto již v úvodní části komentáře.
§ 13
Zkoušky a přezkoušení
(1) Předmětem zkoušek a přezkoušení jsou:
a) znalost povinností vyplývajících z této vyhlášky, předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 8), které souvisí s činností vykonávanou ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, popřípadě řídit,
b) místní pracovní a technologické postupy, provozní a bezpečnostní pokyny, příkazy, směrnice a návody k obsluze, které souvisí s činností vykonávanou ve vztahu k elektrickému zařízení příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, popřípadě řídit, a
c) teoretické a praktické znalosti o poskytování první pomoci, zejména při úrazech elektrickým proudem.
(2) Výsledek zkoušek nebo přezkoušení se hodnotí dvěma stupni známek (vyhověl nebo nevyhověl).
(3) Při nevyhovujícím výsledku mohou být zkoušky nebo přezkoušení pracovníka opakovány v termínech určených organizací.
(4) Při změně pracovněprávního vztahu pracovníka rozhodne organizace o rozsahu jeho zkoušky, popřípadě potvrdí platnost dosavadního osvědčení.
(5) Pracovník, který přeruší činnost na dobu delší než tři roky nebo kterému skončila platnost osvědčení, se musí znovu podrobit zkoušce v plném rozsahu.
Nemůže-li organizace pověřit své pracovníky provedením zkoušky nebo přezkoušení nebo zajistit ustavení vlastní zkušební komise, zajistí provedení zkoušky nebo přezkoušení pracovníkem nebo zkušební komisí jiné organizace.
Komentář k § 13 – Zkoušky a přezkoušení
Dochází v odst. 1 písm. a) k úpravě textu a výčtu znalostí v souladu se stávající legislativou. Nově se zdůrazňuje znalost povinností vyplývající z vyhlášky a důraz k odkazu na povinnosti vyplývající ze zákoníku práce.
V odst. 4 se upřesňuje povinnost organizace a je vztažena na pracovněprávní vztah, nikoliv pouze na pracovní poměr.
Odkaz odstavce 1 písm. a) vyhlášky na předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které souvisejí s činností vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, popř. řídit, je třeba chápat tak, že jde především o požadavky vyplývající ze zákoníku práce. Dříve také ještě norem řady ČSN 34 3100 – Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních, které byly v době vydání vyhlášky a ještě dlouhou dobu poté závazné.
Zásadním dokumentem jsou však v současné době místní bezpečnostní předpisy vydané v souladu se zákoníkem práce. Z jakých podkladů jsou tyto předpisy tvořeny, bylo již vysvětleno výše.
Doporučuje se, aby si organizace (jí určený odpovědný pracovník nebo komise) rozpracovala systém zkoušek a přezkoušení všech pracovníků, kteří činnost ve vztahu k elektrickým zařízením řídí nebo ji přímo vykonávají a nebo kteří samostatně projektují či projektování řídí. Vhodné je navázat na rozdělení pracovníků podle stupňů odborné způsobilosti (viz komentář k § 12 vyhlášky). K těmto skupinám pracovníků pak zpracovat přehled náplně zkoušek a přezkoušení. Operativně, v návaznosti na vydání nových předpisů, změn apod. pak tento přehled udržovat tzv. živý.
Při ověřování znalostí se v předchozí vyhlášce kladl důraz na znalosti požadované v ČSN 34 3100 Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních, ČSN 34 1010 Všeobecné předpisy pro ochranu před nebezpečným dotykovým napětím, normy přidružené a znalost ustanovení vyhlášky č. 50/1978Sb. jako celku.
V současnosti jde především o důkladnou znalost ustanovení vyhlášky č. 50/1978 Sb., předpisů řešících ochranu před úrazem elektrickým proudem a prioritně znalost požadavků, které jsou organizací zapracovány v místních provozně bezpečnostních předpisech, vypracovaných v souladu s požadavky zákoníku práce.
Znalosti v poskytování první pomoci při úrazech elektrickým proudem se musí ověřit nejen teoreticky, ale i v praxi. Osvědčuje se např. spolupráce se závodním lékařem (pokud existuje), obvodním lékařem, Červeným křížem, civilní ochranou, popř. specializovanými organizacemi zabývajícími se přípravou na zkoušky a přezkoušení.
Vyhláška připouští hodnocení výsledku zkoušek nebo přezkoušení pouze dvěma stupni známek – vyhověl nebo nevyhověl. Není proto možné, aby znalosti pracovníků byly hodnoceny jiným způsobem, jako např. známkování 1 až 5, nebo aby se používalo jiné slovní vyjádření úrovně (výborně, dobře, dostatečně atp.).
Je proto nezbytný nekompromisní postup při hodnocení znalostí pracovníků, přičemž je nutné se vystříhat projevů tzv. falešné solidarity. Obvykle může být tento přístup i jedním z momentů, které přispějí ke vzniku nešťastné události.
Nesprávné zodpovězení otázky, které tehdy vyplývaly z ČSN 34 3100 Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na elektrických zařízeních, ČSN 34 1010 Všeobecné předpisy pro ochranu před nebezpečným dotykovým napětím, norem přidružených a znalosti ustanovení vyhlášky č. 50/1978Sb. jako celku, mělo v praxi za následek, že souhrnný výsledek byl klasifikován jako nevyhovující, i kdyby byly další otázky zodpovězeny správně. Proto je třeba nyní brát za základ bezchybné znalosti místních provozně bezpečnostních předpisů.
Vraťme se ještě znovu k začátku komentáře k tomuto §.
Je logické, že organizace musí při nevyhovujícím výsledku zkoušky nebo přezkoušení provést opatření v tom směru, že zajistí, aby pracovník byl pověřován až do doby kladného závěru opakované zkoušky nebo přezkoušení jen činností, pro kterou jsou jeho znalosti vyhovující.
Tuto okolnost je třeba uvést v závěrečném vyhodnocení zkoušky nebo přezkoušení (zápisu) písemně. Je možné záznam o náhradním pověření omezenou činností provést i jinou prokazatelnou formou.
Dojde-li ke změně pracovněprávního vztahu, je nutné, aby organizace posoudila dříve vydané osvědčení, tj. na jaký druh zařízení a napětí byly znalosti pracovníka ověřeny. Bude-li i po změně pracovněprávního vztahu pověřován stejnou činností, může organizace po seznámení pracovníka s pracovištěm a činností, kterou bude vykonávat, dříve vydané osvědčení potvrdit nebo na základě odchylných podmínek v organizaci rozhodne o rozsahu jeho zkoušky či přezkoušení a vydání nového osvědčení.
Při posuzování osvědčení a při rozhodování o rozsahu přezkoušení je nutné přihlédnout i k délce a druhu předcházející praxe a termínu posledního přezkoušení nebo zkoušky.
Shodný postup je zapotřebí uplatnit nejen v případech, kdy pracovník přechází z jedné organizace do druhé, ale i při přechodu pracovníka na jiné pracoviště nebo i jen k rozšíření jeho dosavadní pracovní náplně.
Pozor také na skutečnost, že při změně pracovněprávního vztahu, zvláště při změně organizace, mohou být rozdílné (popř. mnohdy i výrazné) požadavky na činnost vykonávanou ve vztahu k elektrickým zařízením vyjádřené v místních provozně bezpečnostních předpisech. Může být např. rozdíl v definování úkonů na elektrických zařízeních – činnosti – jako je např. obsluha nebo práce, počet pracovníků při činnostech na pracovišti, definice práce pod dozorem, s dohledem nebo podle pokynů, a případné další rozdíly. Dříve sjednocující požadavky uvedené např. v ČSN 34 3100 nelze však nyní akceptovat pro jejich neexistenci.
Na tomto místě je třeba připomenout požadavek § 11 odst. 2 vyhlášky, kterým je zdůrazněno, že organizace smí pověřovat činností, řízením činnosti, samostatným projektováním nebo řízením projektování jen pracovníky, kteří mají odpovídající odbornou způsobilost podle této vyhlášky. Znamená to, že znalosti pracovníků ověřuje organizace vždy ve vazbě na jimi vykonávanou činnost ve vztahu k elektrickým zařízením příslušného druhu a napětí. Pokud např. organizace nezajistí přezkoušení pracovníka v předepsaném termínu, musí organizace zajistit, aby až do doby ověření znalostí činnost nevykonával, jinak by organizace porušovala požadavek § 11 odst. 2 vyhlášky.
Jestliže tedy organizace pracovníkovi vydala osvědčení např. podle § 7 s uvedením druhu a napětí např. pro řízení činnosti na venkovních vedeních s napětím nad 1 000 V, není možné toto osvědčení automaticky vztahovat na řízení činnosti např. pro elektrická zařízení pracovních strojů nebo na zařízení s napětím do 1 000 V. Toto vymezení by muselo být v osvědčení konkretizováno přesně v celém rozsahu.
Mění-li se pracovní náplň pracovníka i v jeho vlastní organizaci, musí organizace zvážit doplnění znalostí pracovníka a následné ověření jeho znalostí. Tedy smí pověřovat pracovníka jen takovou činností, na kterou má ověřeny znalosti (viz § 14 vyhlášky – předmět zkoušek a přezkoušení).
Toto konstatování ovšem nesmí být chápáno jako extrém, kdy by byli pracovníci organizací téměř nepřetržitě zkoušeni nebo přezkušováni. Je obvyklé, že si organizace ověřuje znalosti pracovníka s přihlédnutím k možným alternativám jeho činnosti v organizaci již při základní (první) zkoušce. Pak již běžný přechod mezi pracovišti v organizaci nevyžaduje nové přezkoušení, ale jen případné seznámení s novým pracovištěm, a tedy s požadavky stanovenými pro toto pracoviště. Pozor, vyhotovit záznam o seznámení podepsaný seznamujícím pracovníkem a pracovníkem seznamovaným. Ústní seznámení nemusí být vždy prokazatelné.
Předtím, než se pracovník podrobí nové zkoušce v plném rozsahu, je vhodné, aby organizace zajistila doplnění jeho znalosti, a to především těch předpisů, které byly v době přerušení jeho činnosti nově vydány, doplněny nebo jinak upraveny. Rozumí se těch předpisů, které souvisejí s jeho činností.
Tento postup je vhodné uplatnit v dohodě s nadřízenou organizací, která může způsob zkoušení nebo přezkoušení upravit jednotně pro všechny podřízené organizace.
Při zajišťování zkoušek nebo přezkoušení mimo vlastní organizaci je nezbytné předat zkušební komisi detailní informace o rozsahu činnosti, kterou budou zkoušení pracovníci vykonávat (vždy jednotlivě ke každému pracovníkovi nebo skupinám pracovníků), a o zvláštnostech v organizaci, např. podklady charakteru, které jsou uvedeny v § 13 odst. 1 písm. b) vyhlášky. Zkušební komise pak musí přihlédnout k těmto informacím a zkoušku patřičně zaměřit.
Jsou-li zkoušky nebo přezkoušení zajišťovány mimo vlastní organizaci, je rovněž třeba, aby si organizace u zkušební komise zajistila vyhotovení ověřené kopie zápisu o zkoušce nebo přezkoušení, který pak bude v organizaci uložen tak, že bude přístupný i příslušným orgánům dozoru. Jinými slovy, aby byl doklad o tom, že zkouška nebo přezkoušení byly provedeny v potřebném rozsahu. Viz též komentář k této problematice uvedený výše.
Termín a místo konání zkoušek nebo přezkoušení vždy ohlašuje organizace, která zkoušky nebo přezkoušení organizuje, a to u místně příslušného orgánu dozoru, v případě § 7, § 10.
§ 14
Osvědčení
Organizace vydá pracovníkům uvedeným v § 5 až 8 a v § 10, kteří složili zkoušku, osvědčení, jehož doporučený vzor je uveden v přílohách č. 2 až 4, a vede jejich evidenci.
Komentář k § 14 – Osvědčení
Vydání osvědčení se nově přiřadilo také k § 5. Praxe potvrdila vhodnost zařazení této atestace.
V současné době, po předchozí změně některých ustanovení zákona o státním odborném dozoru, vydává osvědčení pracovníkům uvedeným v § 9 vyhlášky, po předchozím ověření znalostí, organizace státního dozoru (Technická inspekce České republiky) – viz komentář výše, a to pracovníkům spadajícím pod působnost uvedeného státního odborného dozoru.
Pokud jde o osvědčení, které podle § 14 vyhlášky vydává organizace, záleží na formě, jakou si pro vydávání osvědčení zvolí. Většinou se používá forma, která je uvedena v přílohách vyhlášky.
Co se týče případů, kdy je pracovník zkoušen mimo vlastní organizaci, může být osvědčení podle § 14 vyhlášky i vypracováno organizací, která zkoušky provedla (její zkušební komisí), ovšem musí být verifikováno (orazítkováno a podepsáno) odpovědným pracovníkem organizace, která pracovníka ke zkoušce vyslala. Pouze těmito náležitostmi opatřené osvědčení lze považovat za platné. Opět komentář výše.
U pracovníků, kteří vykonávali činnost podle dříve platné ČSN 34 3100 charakterizovanou jako činnost cizími (vyslanými) pracovníky, bylo požadováno, aby organizace zajistila, aby byli tito pracovníci vybaveni např. kvalifikačním průkazem. Záleží tedy na organizaci, zda v tomto případě zvolí formu osvědčení takovou, aby bylo osvědčení v přenosné formě, nebo zda k osvědčení podle vyhlášky ještě vydá zmíněný kvalifikační průkaz, popř. zvolí jinou prokazatelnou formu.
Opět připomínám nezávaznost ustanovení normy ČSN 34 3100, a tak je nezbytné, aby organizace tuto problematiku měla vyřešenu i ve svém místním provozně bezpečnostním předpise a v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Ostatně tuto otázku řeší i požadavky uvedené v zákoníku práce.
V osvědčení musí být vždy vymezen druh a napětí elektrických zařízení, na které má pracovník ověřeny znalosti.
Druhou stranu osvědčení je možné využít pro zvláštní záznamy.
Například k záznamu organizace, která ve smyslu § 14 vyhlášky potvrzuje platnost tohoto osvědčení i pro činnost při změně pracovněprávního vztahu, dále i pro záznamy o opakovaném přezkoušení. Uvede se např. text: „Platnost osvědčení nezměněna, datum, podpis odpovědného pracovníka organizace a razítko“.
Při přezkoušení se uvede např.: „Přezkoušen, datum, s výsledkem vyhověl, podpis odpovědného pracovníka, organizace a razítko“.
Při změně rozsahu činnosti se vždy vydává nové osvědčení.
IV. oddíl
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 15
(1) Osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice vydaná pracovníkům uvedeným v § 6, 7, 8 a 10 vyhlášky č. 50/1978 Sb. zůstávají v platnosti do doby uplynutí tří let od data zkoušky nebo přezkoušení.
(2) Organizace jsou povinny před uplynutím doby platnosti osvědčení vydaných podle vyhlášky č. 50/1978 Sb. zajistit provedení přezkoušení nebo zkoušky.
Komentář k § 15 – Přechodná a závěrečná ustanovení
Přechodná a závěrečná ustanovení jsou sladěna s aktuálním textem vyhlášky.
§ 16
Výjimky z požadavků na odbornou praxi uvedených v této vyhlášce může v odůvodněných případech povolit Stání úřad inspekce práce.
Komentář k § 16 – Výjimky
S ohledem na rozšíření odborných vzdělání definovaných v příl. č. 1 se omezuje možnost výjimek pouze na dobu odborné praxe.
Rozhodnutí k pověření vydáváním výjimek je přiřazeno Ministerstvu práce a sociálních věcí.
§ 17
Zrušuje se vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.
§ 18
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem
Ministr:
Přílohy k vyhlášce ZDE
7) Například elektrické instalace, kabelová vedení, venkovní vedení, trakční vedení, rozvodny, napájecí stanice, elektrická zařízení pracovních strojů, elektrická zařízení vozidel, elektrická zařízení zdvihacích zařízení, zařízení nízkého, vysokého a velmi vysokého napětí, hromosvody, elektrická zabezpečovací a spojovací zařízení, zařízení informačních a telekomunikačních technologií, elektrická instalace v nábytku, elektrická zařízení instalatérských zařízení, elektrická zařízení chladicích a klimatizačních zařízení atp.
8) § 349 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Ing. Jiří Sajner, v roce 1962 ukončil studium na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni, fakultě elektro, se specializací výroba, rozvod a užití elektrické energie. Nastoupil na umístěnku do ČKD Sokolovo jako asistent výroby v elektrárně. Od roku 1964 do 1969 pak působil jako hlavní energetik v novém závodě ČKD Kompresory. Na podzim roku 1969 přešel do Českého úřadu bezpečnosti práce, kde byl ve funkci vedoucího odborného specialisty do roku 1983. Zde spolupracoval na tvorbě legislativy, zejména na vyhlášce č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, která prakticky bez změn platí dodnes. Rok a půl pak působil jako vedoucí provozu technického úseku, při uvádění hotelu Panorama do provozu. Od roku 1985 do poloviny roku 1989 koordinoval práce na přeměně napětí v Praze jako vedoucí oddělení při Pražské stavební obnově. Od poloviny roku 1991 se jako OSVČ věnoval dovozu měřicích přístrojů určených pro revize elektrických zařízení a diagnostiku od firmy Gossen Metrawatt GmbH. Prakticky celou svoji pracovní kariéru, i jako soudní znalec, spojoval s problematikou bezpečnosti práce zaměřené na elektrické zařízení. Řada přednášek, článků a oponentur při tvorbě ČSN a transferu evropských norem svědčí o jeho trvalém propojení s touto problematikou.
Část textu vyšla v časopise Elektro č. 8-9/2018 na straně 68.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.